close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Na lásku nezapomeneš, ať už je jakákoli

20. října 2009 v 22:36 | terkic |  Jednorázovky-Naruto
No je tu další povídka. Píšu jí střídavě s přestávkama už asi tejden. Nemám z ní dobrý pocit, je taková rychlá a divná. Zítra se snad konečně dokopu k přepsání Králů živlů, které mám napsané už od nedělního dopoledne. To je asi vše:)

Na lásku nezapomeneš, ať už je jakákoli

Zašmátral v kapsách své vesty a nahmatal lehce studený kov. Vytáhl klíče a otočil jimi v zámku, který následně cvakl a dveře ho pustily dovnitř jeho bytu. Byl unavený po misi a netoužil po ničem jiném, než zalézt do sprchy, a poté padnout na postele a spát.
Sundal si boty a vestu pověsil na věšák v předsíni. Ani nerozsvěcel, tma mu nevadila a svůj malý byt znal stejně nazpaměť. Jeho kroky vedly přímo do koupelny, kde ze sebe sundal své oblečení a zalezl si pod sprchu, kterou teď tolik potřeboval.
Vychutnával si proud horké vody na svém těle asi dvacet minut, než se konečně odhodlal vylézt. Popadl ručník a osušil se. Navlékl si kalhoty od pyžama, které tam nechal ráno, zhasl v koupelně a prošel temnou chodbičkou ke dveřím od kuchyně, kde si natočil do skleničky vodu a opřel se o linku.
Jeho oči se zabodly na jediné místo. Kuchyně byla propojená s obývákem a on od linky mohl moc dobře vidět na skříňku, na které byla fotka jejich starého týmu. Byla překlopená. Jeho zorničky se zúžily. Zamračeně položil skleničku zpátky na linku a vydal se ke svému pokoji. Otevřel od něj dveře a jeho dech se málem zastavil.
Stál tam uprostřed místnosti v celé své chladné kráse, kterou umocňoval svit měsíce pronikající skrz okno. Uhlově černé vlasy mu spadaly volně do obličeje a jeho temné oči ho špendlily k místu, kde stál. Byl stále dokonalý a jeho mramorová tvář byla stále stejně chladně kamenná, bez náznaku jakéhokoliv citu.

"Co tu děláš?" zeptal se Naruto zamračeně. Nechtěl ho tu, nechtěl ho znovu vidět, protože věděl, že to stále není za ním, že k němu stále něco cítí, a toho se bál.
"Copak, nejsi rád, že mě znovu vidíš?" ušklíbl se. Moc dobře si všiml, jak se Naruto pomalu začíná chvět, že je z něj nervózní.
Udělal k němu krok a blonďáček o stejnou vzdálenost couvl.
"Vypadni odsud," zavrčel.
"Ale, dřív jsi chtěl, abych se vrátil, co ta náhlá změna?" povytáhl tázavě obočí a udělal opět krok v před. Naruto znovu couvl, ale jelikož nebyl moc daleko od stěny, právě do ní narazil.
"Lidi se mění Sasuke a už i já dávno pochopil, že se vrátit nechceš, takže proč bych tě tu měl držet? Budu raději, když odejdeš," odvětil netypicky chladně, ale jediný výsledek byl ten, že se Sasukeho úsměv rozšířil.
"Jsi nějaký nervózní," zašeptal pobaveně, natáhl ruku a přitáhl si za ní blonďáčka k sobě. Svalil se s ním na zem a pobaveně se díval do jeho vzdorovitých očí. "Taky jsem ti tak moc chyběl, jako ty mě?" řekl svůdně a sklonil se svou tváří k té jeho. Vtiskl mu na rty hluboký polibek a na odezvu nemusel dlouho čekat. Věděl to, nepřešlo ho to, stále na něj měl vliv a moc dobře si to uvědomoval, rozhodl se toho plně využít.

Naruto mu lehce vycházel vstříc. Nořil se čím dál hlouběji do Sasukeho polibků, nechával sebou plně manipulovat. Nechal se svlékat, líbat a hladit po celém nahém těle. I on Sasukeho svlékal, dotýkal se jeho kůže a zasypával jí polibky. Po tak dlouhé době cítil to teplo ze zapomenuté touhy, ze zapomenuté vášně a lásky. Vše bylo tak intenzivní, že i jemný dotyk se zarýval do jeho kůže a naplňoval ho spalujícím vzrušením. Únava, již pociťoval z mise, zmizela kamsi do pozadí, myšlenky na ni vystřídaly myšlenky na touhu po uspokojení, na touhu po splynutí dvou těl.
Naruto už nedokázal zadržet své vzdychy. Sasukeho šikovný jazýček na jeho bradavkách, neposedné ruce hladící jeho jemně opálenou kůži a letmé dotyky na jeho stehnech a podbřišku, ho nenechávaly chladným a jen ho čím dál tím víc uvrhovaly do černovláskovy moci. Všechno, co se stalo v minulosti, jako by bylo zapomenuto, jako by to nikdy nebylo a byla stále jen vzrušující přítomnost.
Z polibků na hrudi se přesunul na polibky na bříško, podbřišek a…
Pohladil jeho penis po celé délce, stiskl ho v dlani, a pak vzal do úst. Pohrával si s ním svým jazykem, sál ho a přiváděl tak Naruta k šílenství, k agónii rozkoše. Svíjel se pod ním slastí, hlasitě vzdychal a dával tak zřetelně najevo, že se mu to líbí. Měl pocit, že ho to vzrušní spálí na popel, že se z toho doopravdy zblázní, tak moc po něm toužil, i když věděl, že by neměl.
Pokojem se rozlehl Narutův hlasitý výkřik, když došel svého osvobozujícího vrcholu a naplnil Sasukeho ústa bílou tekutinou. Zhluboka dýchal a moc dobře věděl, že to ještě není zdaleka všechno. Teď byl na řadě Sasuke, který hleděl na blonďákovo tělo s touhou v očích a s mírným úsměvem sledoval každičký jeho rys a sval.
Naruto už se nechtěl podrobovat tomu jeho drobnohledu. Prudce se vyšvihl do sedu, obtočil ruce kolem Sasukeho krku a vášnivě ho políbil. Sasuke ho však ihned znovu položil, roztáhl mu nohy a přehodil si je přes svá ramena. Na jeden příraz do něj pronikl a Naruto se kousl do rtu, aby potlačil bolestivý výkřik, deroucí se mu z úst. Mladý Uchiha nebyl nikdy jemný a něžný, nikdy nepostupoval pomalu. Začal ho líbat na lýtku pravé nohy, pak se od něj svými ústy odtrhl a začal přirážet. Zrychloval a jeho přírazy byly čím dál tím víc prudší. Nakonec ještě Naruta přetočil na bok a přes rameno měl přehozenou pouze levou nohu, ta pravá ležela volně na zemi.

Naposledy zprudka přirazil a se slastným zasténáním vyvrcholil. Vysunul se z Naruta a položil se na podlahu vedle něj. Po tak dlouhý době ho mohl zase mít, být v něm, cítit zase ten úžasný pocit naplnění své nezkrotné touhy po jeho těle. Citů k němu se už možná zbavil, ale té touhy nikdy. Lákalo ho to jeho dokonalé, mírně opálené svalnaté tělo a ten nevinný vzhled, který se nevytratil ani s přibývajícími mužskými rysy.

Vstal, oblékl se a zadíval se na blonďáka ležícího skrčeného na podlaze. Naruto se na něj ani jednou nepodíval, věděl, že se Sasuke nevrátí, že to nemá v úmyslu, věděl, že to byl jen sex nic víc. Že teď znovu zmizí bez jediného slova a nechá ho tu samotného jako tenkrát, když odešel poprvé.

Věnoval mu poslední pohled, a pak, jak Naruto předpokládal, doopravdy zmizel v obláčku kouře. Vypařil se a už ho nebylo.

Naruto ještě chvíli ležel na studené podlaze a ještě měl v živé paměti jejich nedávné milování. Milování? Spíš sex, protože to bylo jen ukojení touhy, nebyl v tom žádný cit.
V blonďáčkově srdci ale bylo prázdno. Byla v něm hluboká díra, která ho pohlcovala. Stále se toho proklatého citu, co k němu cítil, nezbavil, nedokázal to.

Láska je opojná jako saké, zatemní mysl a člověk dělá nečekané věci. Ale když vás opustí a zbude jen smutek, je jako jed, který otravuje život a ničí ho.
Zvedl se ze země a stále nahý, přešel do koupelny, kde na sebe tentokrát pustil studenou vodu. Opřel se hlavou o kachličky a sledoval, jak voda teče do odpadu. Tenkrát možná plakal, ale dnes ne. Možná cítil bolest, ale rozhodl se jí alespoň částečně ignorovat. Tvářil se k ní lhostejně a snažil se jí potlačit do nejtitěrnějšího a nejschovanějšího koutu svého již zničeného srdce.

Lehl si do postele, zavřel oči a usnul. Přeci jen se jeho potlačená únava nakonec dostala opět na povrch a jeho bolestí unavené srdce a duše chtěly klid, a taktéž toužily po spánku.
Jako každé ráno se probudil v posteli sám. Posadil se na ní a protáhl se. Prohrábl si rukou své blonďaté neposedné vlasy a s úšklebkem se zadíval na podlahu, na které byly bílé zasychající skvrny. Oblékl se, a pak se je za pomoci hadru a vody rozhodl uklidit.

Ani po tolika letech si neodpustil dát k snídani rámen, a když se najedl, uvázal si svou ninja čelenku, vzal vestu z věšáku a vydal se k hokage do kanceláře.

"Ahoj Sakuro," pozdravil na chodbě svou kamarádku a bývalou týmovou partnerku.
"Ahoj Naruto," kývla mu na pozdrav a s nějakou hromadou papírů v rukách zmizela za rohem.
"Ah, a-ahoj Naruto-kun," uslyšel před sebou tichý nervózní hlas. Moc dobře věděl, komu patřil.
"Ahoj Hinato," věnoval jí mírný úsměv a mladá žena mírně zčervenala.
Asi před rokem se mu Hinata svěřila se svými city, ale on je nebyl schopný opětovat. Měl Hinatu rád, ale byla pro něj spíš jako sestra. Tenkrát jí odmítl a nabídl jí přátelství. Byla jeho věrnou přítelkyní a moc dobrým posluchačem. Dokázala alespoň trochu ulehčit jeho trápení a za to jí byl moc vděčný.
"Trápí tě něco?" zeptala se ho opatrně, vždy poznala, když s ním něco nebylo v pořádku a dneska vypadal o hodně víc sklesle, než kdy jindy. Tak moc se změnil, už nebyl tak usměvavý a veselý jako dřív. Už nebyl nerozvážný a tak bezhlavý, ztratil svou dětskou uličnickou stránku a jediné, co na něm zůstalo stejné, byly jeho laskavé oči a srdce.
"To nic Hinato, netrap se tím," pohladil jí s úsměvem po tváři a bez jakéhokoliv dalšího slova zaťukal na dveře kanceláře hokage a po hlasitém: "Dále!" vstoupil.
Hinata se za ním ještě starostlivě podívala, a pak se vydala za svou prací do akademie, kde dělala jednoho ze senseiů. Mrzelo jí, že se Naruto tak změnil, že se tak trápí, ale ještě víc, že mu nemůže pomoci víc, než jak mu pomáhala doteď.
"Dobré ráno baa-chan, je dnes nějaká mise?" zeptal se a ležérně se se zkříženýma rukama na prsou opřel o stěnu u dveří.
"Dobré Naruto, mise ne, ale potřebovala bych s tebou mluvit. Prý se tu včera večer objevil Sasuke Uchiha a hnal se směrem k tvému domu, nevíš o tom náhodou něco?" podepřela si hlavu dlaněmi a lokty se opírala o stůl.
"Hai, byl tu," povzdychl si Naruto.
"Za jakým účelem?"
"Co já vím, nic mi neřekl, vlastně moc nemluvil," ušklíbl se a Tsunade pochopila.
"Možná, že to nebyl jediný důvod," zamyslela se nahlas a Naruto pozdvihl tázavě obočí.
"Víš, že je Orochimaru mrtvý, a že to on ho zabil," pokračovala a blonďáček přikývl.
"Pár členů anbu mi nahlásilo, že se v okolí potulují dva členové akatsuki, jedná se oHoshigakiho Kisameho a …"
"Uchihu Itachiho," dodal Naruto a Tsunade kývla hlavou. "Takže Sasuke tu hledal jeho."
"Možná," konstatovala. "Chci tě poprosit, aby si neopouštěl vesnici, dokud se to nějak nevyřeší." Naruto kývl a zvedl se k odchodu.
"A Naruto," zarazila ho ještě a blonďáček se k ní otočil. "Opatruje se," věnovala mu mírný úsměv. Naruto na to nic neřekl, jen se k ní otočil zády a odešel dveřmi pryč.
"Musí to být pro tebe opravdu těžký Naruto, když už i ty jiskřičky z tvých očí zmizely," povzdychla si pro sebe a nalila si sklenku saké.

Uběhly již dva týdny a Naruto se v Konoze doslova dusil. Hrozící nebezpečí v podobě dvou členů Akatsuki stále nepolevilo a on tak nemohl plnit ani ty sebelehčí mise mimo vesnice.

Měl teď tolik času na přemýšlení. Zpočátku to pro něj možná bylo těžké, ale čím víc přemýšlel, dospěl k názoru, že by mohl být schopný na něj zapomenout a distancovat se od něj úplně. Vůbec netušil, jak to bude probíhat, až ho opět uvidí, ale chtěl se mu postavit, říct mu prostě "NE." Je to přeci jen stále on, je stále Naruto, někdo, kdo se nikdy nevzdává.

Už se rozhodl, rozhodl se porušit slib Tsunade, že neopustí Konohu a vydal se přímo za její zdi. Proklouzl mezi hlídajícími ninji a rozeběhl se lesem. Bylo mu jedno, jestli se setká s Akatsuki, chtěl to mít za sebou prostě co nejdřív.

Byl už celkem daleko od vesnice a rozhodl se zastavit, všechno si promyslet. Nevěděl kam se teď vydat, a tak se rozhodl vyvolat klony, aby prohledali okolí. Netrvalo dlouho a pomocí jednoho z nich našel toho, jenž hledal. Snažil se utřídit myšlenky na to, co právě viděl. Než se stihl vydat na ono místo, kde ho spatřil, stál dotyčný před ním.

Sasuke Uchiha stanul před ním a byl oblečený do černého pláště s rudými oblaky. Naruto ztuhl a zůstal na něj nevěřícně hledět.
"On se k nim doopravdy připojil," projelo mu hlavou a v tu chvíli si uvědomil, že teď už je doopravdy konec.
"Ale, ale, copak to tu máme?" zeptal se pobaveně Sasuke a v nepatrný okamžik stál přímo před ním. Naruto k němu zdvihl oči a díval se na něj se vší nenávistí, kterou k němu v sobě nalezl.
"Ale, copak, copak?" pozdvihl obočí a dotkl se dlaní jeho tváře. Naruto se však k jeho překvapení zamračil a ruku mu prudce odstrčil. Sasuke překvapeně zamrkal a ušklíbl se. "Takže Naruto nám dospěl a už není tak naivní?" řekl pobaveně. Blonďáček na to nic neřekl, jen si připravil do ruky kunai a postavil se do bojové pozice.

"Ale no tak Naruto, co to zase děláš?" povzdychl si s povytaženým obočím.
"Jen se bráním," odvětil chladně a Sasuke se na něj nechápavě zadíval.
"Jsi teď z Akatsuki, takže jsi můj nepřítel. Navíc jsem jinchuuriky, takže jsem v ohrožení," vysvětlil mu a Sasuke se zasmál.
"Je to komické, ale vlastně pravda," připustil s úšklebkem. "Máš pravdu Naruto, jsem teď Akatsuki."
"Jen nechápu proč?" zeptal se Naruto, tohle ho zajímalo nejvíc. Člověk, který žil jenom pro pomstu k bratrovi, se teď přidá dobrovolně k organizaci, které je jeho bratr členem? K organizaci, která chce jeho Uzamikoho Naruta chytit, vzít si démona, a tak ho zabít? Opravdu už pro Sasukeho nic neznamená? Vlastně to, že pro něj nic neznamená, věděl dávno, ale teď byl konečně ochotný si to přiznat, konečně pochopil, že Sasuke je pouhý nepřítel, nic víc, a že když bude muset, když se bude muset bránit, zabije ho.
"No co, tak ti to povím," pousmál se chladně. "Hledal jsem tady v Konoze Itachiho, a když už jsem tu byl, stavil jsem se rovnou za tebou. Vážně mi to tvoje tělo chybělo a sex s tebou byl snad dokonalejší, než kdy jindy," bavil se tím a jen víc sypal sůl do už tak hlubokých a bolestivých Narutových ran. "Asi po třech dnech toulání a vyhýbání se těm zpropadeným Konožským ninjům, jsem konečně svého bratra našel a těšil se na svou pomstu. Strhl se mezi námi boj, během něhož mi Itachi všechno vysvětlil, řekl mi pravdu a já jeho život ušetřil, přidal jsem se k Akatsuki a teď tu číhám na jinchuurikiho," znovu se pobaveně pousmál a v Narutovi to vřelo. "Moc dobře vím Naruto, že jsi tu sám, a že ti nikdo na pomoc nepřijde. Na to tě znám moc dobře, věděl jsem, že přijdeš, když je tu Itachi, věděl jsi moc dobře, že někde v okolí budu i já. Jsi tak čitelný," řekl pohrdavě, ale stále tím hlasem, ze kterého čišilo pobavení.
"Co bude dál Sasuke hm?" ušklíbl se Naruto. "Odvedeš mě snad k Akatsuki, nebo mě zabiješ, aby ses mohl rovnat svému bratru? Aby si získal mangekyou sharingan a překonal konečně tu pomyslnou příčku moci svého bratra?"
"Mám lepší nápad Naruto, co kdybych tě nejprve porazil, užil si to s tebou, a pak tě předal Akatsuki? Já už dávno svého bratra překonal a žádný mangekyou sharingan k tomu nepotřebuju," ušklíbl se posměšně.
"Tak si pro mě pojď, když po mě tak toužíš," provokoval ho a Sasuke se nedal dlouho pobízet.

Tasil svou katanu a rozeběhl se s ní proti Narutovi, ten se jí jen lehce vyhnul a s břinknutím kovu o kov vykryl jeho útok svým kunaiem. Udělal přemet do zadu a odhodlaně se zadíval do Sasukeho temných očí.

U bojů se zbraněmi nezůstalo dlouho a jedno jutsu střídalo druhé. Ve vzduchu se mísily obě čakry a vytvářely vlnu obrovské energie. Boj byl opravdu vyrovnaný, a čím déle bojovali, tím více jim ubývalo sil.
Stáli zadýchaně naproti sobě a měřili se pohledem. Oba si moc dobře uvědomovali, že tento boj už jeden z nich živý neopustí. Byl to boj na život a na smrt. Pozdvihl opět své zbraně a rozeběhli se proti sobě. Stačila jen setina vteřina, jeden rychlý pohyb rukou a život jednoho z mladíků byl ukončen chladným ostřím druhého. Padl bezvládně na zem, věnoval svému protivníkovi poslední úsměv a pak se jeho oči, kterými hleděl na svět, navždycky zavřely.

Druhý mladý muž dopadl na kolena vedle jeho těla. Bezvýrazně se díval na nehybné tělo. Cítil na své tváři horké kapky vody. Po dlouhé době plakal, a opět kvůli němu. Položil si obličej na jeho hruď a silně stiskl látku jeho pláště. Nechával své slzy volně téct a jeho blonďaté vlasy se lepily na vlhký obličej. Nemyslel na zranění, která mu Sasuke způsobil, nemyslel na přicházející únavu a vyčerpání, myslel jen na jeho smrt a na to, že jeho život ukončil právě on.

V jeho srdci bylo snad větší prázdno, než když tenkrát odešel za svojí pomstou, ale i přesto cítil jakousi úlevu z toho, že už nad ním nebude mít moc. Tělo se uvolnilo, ale mysl a srdce křičely. Přesto přese všechno se na jeho tváři usídlil mírný úsměv.
"Ty zatracenej Uchiho, vždycky tě budu milovat a tys to věděl," uchechtl se, zdvihl hlavu a uslzenýma očima se zadíval do nehybné tváře.

Pomalu vstal a věnoval tomu, jehož miloval poslední pohled. Udělal pár vratkých kroků, než se svezl opět na kolena na zem. Přerývavě dýchal a snažil se potlačit přicházející spánek způsobený únavou.
Zaslechl zašustění lístků a tiché kroky. Zdvihl hlavu a setkal se s černým chladným pohledem.
"Tak podobní," zašeptal tiše.
Díval se do bledé tváře, lemované pár uvolněnými pramínky havraních vlasů, Itachiho Uchihy, staršího bratra Sasukeho.
"Vidím, že jsi vyhrál," řekl klidně a svým pohledem zabloudil na svého bratra. "Pošetilý malý bratře," prolétlo mu hlavou. Nemohl litovat, ani smutnit, něco jako bolest a smutek se již naučil okázale ignorovat tak moc, že už si ani neuvědomoval, že ho cítí.
"A k čemu mi to je, když mě teď odvedeš k Akatsuki?" protočil očima Naruto. Cítil jakousi nenávist k muži, který momentálně stál před ním. Vřelo to v něm, ale nedovolil Kyuubimu vystoupit na povrch, už dávno se naučil kontrolovat.
"Možná, že by bylo lehčí tě teď sebrat a odnést do skrýše, ale to by to nebyla taková zábava," povzdychl si otráveně. "Nejdřív naber síly Uzumaki, a pak se k sobě postavíme tváří v tvář v pravém boji."
"Od kdy tolik mluvíš?" zeptal se drze a Itachi se pousmál.
"Možná, že jsem se od tebe nakazil," řekl posměšně, a pak se vypařil v obláčku kouře.
Naruto zatnul pěsti a snažil se potlačit zuřivý křik, který se mu dral skrz rty napovrch.
O chvilku později k němu dorazili členové anbu a přes vysílačku oznámili ostatním skupinám, že ho nalezli. Zdravotní ninja mu vyléčil vážnější zranění a ostatní mu pomohli zpět do vesnice.

Seděl na parapetu okna svého bytu a díval se na zapadající slunce nad hlavami Hokagů.
"Co tu chceš?" zeptal se klidně a ani se neotočil, moc dobře věděl, kdo to je a už mu to bylo jedno.
"Čekal jsem, až se trochu sebereš, pamatuješ?"
"Hm," pokrčil jen rameny a otočil se tváří k němu.
"Páni, tebe to asi muselo hodně vzít," podotkl s pozdvihnutým obočím, když se díval do bezvýrazné tváře.
"Do toho ti nic nyní, deme bojovat ne?" povzdychl si Naruto a stoupl si do bojové pozice před něj.
"Chápu, že můj bratr nebyl svatoušek, ale proč si ho zabil?" Blonďáček se zarazil a sklopil oči k podlaze.
"Zřejmě ti hodně ublížil viď? Zlomil ti srdce?" deptal ho dál.
"Copak, chceš mě dostat na dno? Tak jen do toho!" vykřikl Naruto a snažil se potlačit mísící se bolest se vztekem, jež jím prostupovala. "To ti došli slova, že mlč…" byl umlčen polibkem. Itachi si ho přitáhl k sobě a políbil ho na ústa, aby tak zabránil dalším slovům.
Po Narutově tváři začaly stékat slzy, ale nebránil se a ani nereagoval. Když se od něj Itachi odtáhl, sklopil blonďáček opět oči k zemi a dal průchod svým pocitům.
"Proč," vzlykl zoufale a uhodil Itachiho lehce pěstmi do hrudi. "Proč, proč, proč?!" ptal se zoufale dál a i nadále bušil svými pěstmi Itachiho. "Je to tvoje chyba, je to, je to tvoje chyba," křičel zoufale a sesunul se černovláskovi do náruče. "Proč, proč jsi to udělal," šeptal mezi vzlyky.
"Naruto," zašeptal a políbil ho do vlasů.
"Kdyby, kdyby si to neudělal, nikdy by neodešel za pomstou. Zůstal by tu a nezměnil se, nestal by se z něj nepřítel, byl by tu se mnou a já ho nemusel zabít, nezačal bych ho nenávidět," říkal smutně a celý se chvěl v návalech dalších slz.
"Omlouvám se," řekl tiše Itachi a sevřel ho pevněji v náruči.
Naruto se neklidně zavrtěl v posteli a otevřel oči. Protáhl se a rozhlédl se po svém pokoji. Jeho oči barvy oblohy se setkaly s černým barvy noci.
"Tak co teď? Když už si využil mé slabé chvilky, odvedeš mě k Akatsuki?" pozdvihl tázavě obočí a přitáhl si k sobě víc peřinu, která halila jeho nahé tělo.
"Tohle si myslíš?" zeptal se klidně Itachi.
"Možná," pokrčil jen rameny.
"A co když ti řeknu, že už se k nim nevrátím?"
"To se chceš jako vrátit do Konohy?" zeptal se se smíchem.
"Možná," napodobil ho.
"Nevracej se," řekl mu s prosbou v hlase a Itachiho pohled se změnil na tázavý. "Ani já tu nezůstanu."
"Ale co ten tvůj sen stát se hokagem?"
"Ty si ho ještě pamatuješ?" zeptal se se smíchem. "Já na něj zapomněl ve chvíli, kdy jsem pochopil, že se mi nikdy nepovede Sasukeho přivést zpět," ušklíbl se při vzpomínce na něho a u srdce ho píchlo. "Konoha bude vždycky můj domov, ale já tu už nemám co dělat. Změnil jsem se a už sem nepatřím, jako ten malý liščí kluk, který byl optimistický a těšil se na každý další den. Možná, že se sem jednou vrátím a přijmou mě zpět a možná sem už nikdy nevkročím."
"Doopravdy ses změnil."
"Všichni se mění," povzdychl si.

Toho večera opustily brány Listové dvě postavy skryté v temnotě noci. Jedna, která je opustila již před několika lety a jedna, která tu žila celých devatenáct let a právě se loučila se svým starým životem a začínala nový, s druhou osobou po svém boku.
 

31 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aylen Aylen | 20. října 2009 v 23:25 | Reagovat

krásná povídka.... :-D

2 Mekare Mekare | 20. října 2009 v 23:53 | Reagovat

velmi pekne.. neviem ja mam radsej itachiho, takze som nad mieru spokojna s koncom.. :-D

3 pajčas pajčas | 21. října 2009 v 1:50 | Reagovat

opravdu pěkné vystřízlivění, takové melancholické povídky mám ráda. Ale pro ItaNaru bych věnovala víc místa. Jo jde poznat na čem ujíždím. :D

4 Iruka sensei- ta otravná osůbka co je tvým SB :D Iruka sensei- ta otravná osůbka co je tvým SB :D | Web | 21. října 2009 v 7:16 | Reagovat

Jashine, to bylo naprosto SUGOI!!!!!!!!!!!!!!
Zase jsem u toho řvala, jak želva :D

5 Naruuuuuu xD SB jen a jen tvoe :3 Naruuuuuu xD SB jen a jen tvoe :3 | 21. října 2009 v 11:38 | Reagovat

ty wole......j se omlouvám ale tohle ! ....to bylo něco tak pěknýho že tohle ! s tvím dovolením dám na blog a konečně budu mít navštěvnost.....ale... já nedokážu pochopit jak to dokážeš napsat...jdeš na Akicon? :-D

6 Radka Radka | 21. října 2009 v 15:59 | Reagovat

Wooow..kawai, Itan/Naru je nej pár... prosím o nějakou novou seriovku na tohle tééma díky :-D

7 sasi-chan ♥ sasi-chan ♥ | Web | 21. října 2009 v 16:24 | Reagovat

super povídečka!

8 Ebika Ebika | E-mail | Web | 21. října 2009 v 17:34 | Reagovat

Krásná povídečka :-D

9 Lilirose tvééé milující SBéčko Lilirose tvééé milující SBéčko | Web | 21. října 2009 v 23:05 | Reagovat

téééééééda to bylo nádherný... já prostě z tebe nemůžu xD píšeš úúúplně skvěle! :-D
KAWAI!!!! :-P

10 Zulík Zulík | 21. října 2009 v 23:07 | Reagovat

Toto je úplnesuper poviedka.
Páči sa mi hlavne:
1 - Naruto používa mozog
2 - Naruto zabil Saskeho-no konečne
3 - Naruto dokázal porazit Saskeho bez
    Kiubiho,čo by asi dokázal keby ho
    použil?
4 - Naruto opustil Konohu a prestal
    stým BUDU HOKADE
Teším sa na další diel. :-D  :-D  :-D

11 Aya Yai (ajajaj) Aya Yai (ajajaj) | Web | 22. října 2009 v 20:45 | Reagovat

Sasukéééééé ToT
Chudáček můj malý, zas natáhl brka,
Aj-chan teď pro něj do kapesníčku smrká!

12 Gaara z púšte Gaara z púšte | 23. října 2009 v 14:51 | Reagovat

týýýýý brdo  :D to bolo skvelé  :D zo začiatku som nechápal lebo si to písala iným štýlom  :D  :D  :D ale môj mozog to pochopil  :D a to kde sa jeden z nich zosypal na zem a bol mrtvy  :-x až sa mi srdce zastavilo,že kto to bude  8-O super poviedočka Terkic  :D ty nikdy neprestaneš prekvapovať Gaaru  O_O  :-P  :D

13 Jutaki-Sb Jutaki-Sb | Web | 23. října 2009 v 18:32 | Reagovat

bude pokráčo? xD

14 Lea Lea | 28. října 2009 v 17:49 | Reagovat

náááádhera XDD fakt úžasná povídka. Ale to nejdůležitější je... že bude pokráčko, že jo, řekni že jo XDD

15 Kee-chan Kee-chan | Web | 29. října 2009 v 11:58 | Reagovat

úžanýýý ^^ Totálně sugoi ^^

16 Domča Domča | Web | 16. ledna 2013 v 16:21 | Reagovat

Asta, asta :D dokonalé! nečakala som, že to takto skončí, ale aj tak sa mi to páči :D  :D

17 Karin Karin | 22. ledna 2018 v 22:34 | Reagovat

Takoví konec jsem nečekala. ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama