"Já, moc se omlouvám Bryane, fakt se snažím," povzdychl si Dylan. Stejně tak jako Bryana ho štvalo, že se nemůžou hnout dál, kvůli jeho z ničeho nic agresivní stránce.
"Až se mi ten, co to dělá, dostane do ruky, přetrhnu ho jako hada, a to doslova," zavrčel. Bryan ho pobaveně sledoval, což Dyalanovi neušlo, a tak po něm šlehl tázavým pohledem.
"Ty po mně asi hodně toužíš viď?" zeptal se s úsměvem a mrkl na něj.
Dylan zrudl, ale ani on sám nevěděl, jestli to bylo rozpaky, nebo spíš vzteky.
"Jsi blb," pronesl jen nakonec a s hrdě vztyčenou hlavou odešel pryč z pokoje.
Bryan se jen s úsměvem na rtech natáhl na sovu postel s rukama za hlavou.
"Co si o sobě vlastně ten Bryan myslí," mrmlal si pro sebe Dylan a procházel se po zahradě. "Proč se s ním vlastně zahazuju? Vždyť je to jenom namachrovanej blb," zakroutil nad tím nevěřícně hlavou. "Jenže, já s ním stejně chci být," povzdychl si. "Áá, to snad ani není možný," zařval a stiskl dlaně v pěst. "Já se do něj snad zabouchl," vytřeštil oči nad tím zjištěním.
Chvíli tam jen tak stál na místě a díval se před sebe, než se najednou, z ničeho nic, teleportoval.
Bryan ležel na posteli a v uších měl sluchátka od mp3 přehrávače. Pobrukoval si a měl zavřené oči, které následně prudce otevřel, když si na něj někdo obkročmo sedl.
"Dylane?" zamrkal překvapeně. Dylan se k němu s úsměvem na rtech sklonil a vyndal mu sluchátka z uší.
"Chci tě," zašeptal mu toužebně do ucha a foukl mu do něj. Bryan se z toho mírně zatřásl a nechápavě se mu díval do tváře. Dylan se k němu sklonil a začal ho vášnivě líbat. Bryan dlouho neotálel a taktéž se do hry jazyků zapojil. Strhávali ze sebe oblečení a nechali sebou projíždět příjemné mravenčení a elektrizování, které vyvolávaly dotyky na jejich rozpálené kůži. Bylo to tak intenzivní a vzrušující, že Dylan ignoroval vše. Úplně vypnul svou mysl, uzamkl ji a nechal se unášet jen svou spalující touhou, která ho naplňovala.
"Bryane," zavzdychal jeho jméno. "Prosím, vezmi si mě," zasténal ztěžka.
Bryan se zmocnil jeho úst, vytáhl z něj své prsty a pomalu do něj pronikl svým údem.
Dylan se prohnul a potlačil výkřik, který se dral skrz jeho ústa napovrch. Bryan mu vtiskával letmé polibky na tvář, na líčka, na rty, na krk a hruď a snažil se ho odvést myšlenkami od bolesti, kterou teď jistě musel cítit. Dylan se mírně na jeho klíně zavrtěl a z Bryanových úst vyšel slastný sten. Dylan se tedy nadzvedl a taktéž musel slastně zavzdychat. Začal se nadzvedávat rychleji a rychleji. Pokojem se rozléhalo sténání a jejich těla pokrývaly třpytící se kapičky potu.
Dylan objímal Bryana kolem krku, a co nejvíc se k němu tiskl svým tělem, zatímco Bryan mu pomáhal nadzvedávat se v bocích a líbal ho na šíji. Hnědovlásek se prohnul ve slastné křeči a se stejně slastným výkřikem vyvrcholil.
Dylan se unaveně a s hlubokým dýcháním opřel hlavou o jeho hruď. Zdvihl ji, až když pocítil dotek Bryanovy dlaně na svém naběhlém údu. Stačilo pár tahů rukou a vyvrcholil i on. Pomalu slezl z Bryana a spolu s ním se položil do peřin. Položil si hlavu na jeho hruĎ a zavřel oči. Připadal si tak příjemně unavený a Bryanova
zdvihající se hruď, ho pomalu ukolébala ke spánku. Bryan ho hladil po vlasech a díval se na modrý strop svého pokoje. Přemýšlel, jak je možné, že dnes žádná změna Dylanova chování nenastala, a kdo to má na svědomí. Jediný, kdo z přítomných by je mohl chtít rozdělit, byl Ace, který si na Dylana dělal zálusk, už nějakou tu řádku let, ale ten neměl magické schopnosti vyššího stupně. Ale nedávala mu smysl, proč by dělal zrovna něco takového, někdo z nepřátel, a jak se dostal k nějaké z jeho osobních věcí.
Zadíval se na jěho klidnou spící tvář a pousmál se.
"Kdo by byl řekl, že někdo tak nerudný, jako ty, má i druhou, tak milou a přítulnou stránku," zašeptal do ticha pokoje a políbil Dylana na čelo. Zívl si, a pak se i on pohroužil do říše snů.
"Takže se mu to nakonec stejně jen povedlo jednou překonat," ušklíbla se osoba v černém plášti a s kápí na hlavě. "Musím uznat, žej sem tě tak trochu podcenil Dylane, díval se do obrovské mísy s vodou, ve které se zračily dva spící chlapci, tisknoucí se v objetí k sobě.
"Zřejmě budu muset přitvrdit," povzdychl si a přiložil si ukazováčky ke spánkům.
"Po-počkej Dylane, co-co to děláš?" díval se, jindy tak odvážný a sebevědomý Bryan, vyděšeně na Dylana, který se k němu blížil s rukou protáhnutou do obrovského pařátu. Hnědovlásek se tisknul v koutu prázdné, temné místnosti a byl bez jakékoliv síly, byl bezbranný a s vytřeštěnýma očima plnýma bolesti a strachu, čekal na svou smrt, rukou svého nejlepšího přítele a milence.
"Sbohem," řekl jen Dylan chladně a jedním seknutím ukončil jeho život.
"Ne!" vykřikl Dylan a prudce se posadil na posteli. Bryana probral ze spánku jeho křik a ihned si chvějícího se Dylana přitáhl do náruče a vtiskl mu polibek na čelo.
"Šš Bryane, už je dobře," zašeptal a kolébal se s ním v náručí. "To bude dobré," snažil se ho uklidnit.





Páni já prasknu!!Honem pokráčko zakhle mě mučit
Krásný díleček