23. října 2009 v 21:38 | terkic
|
Je tu další část, tak snad se vám bude líbit:)
9.Část: Narutovo zviřátko
Když se od sebe odtrhli, Narutovi naskočila automaticky na tvářích roztomilá červeň. Sasuke se pousmál a přejel mu ukazováčkem jemně po mírně napuchnutých rtech.
"Sa-Sasuke," vykoktal ze sebe překvapeně. Byl z toho zmatený, ale zároveň tak šťastný, ale zajímalo ho něco jiného, a to teď mělo přednost.
Sasuke se na něj lehce usmíval a zkoumal očima jeho tvář.
"Co-co znamenal ten blesk, a kde se tady vzal?" dostal ze sebe blonďáček nakonec.
"Vypadá to tak, že máš dva živly a ne jen jeden," pousmál se Sasuke.
"Ale jak je to možné? To někdo může?" byl zvědavý.
"Vidím to na vlastní oči poprvé a dost mě to překvapuje, i když vlastně ani moc ne. Tví rodiče jsou jedni z nejsilnějších králů živlů, které jsem kdy potkal, vlastně jsou něco jako králové mezi králi," říkal mu. "Když jsem byl malý, vyprávěl mi tvůj otec různé legendy o králích a královnách, kteří toho spousty dokázali a mluvil i o takových, kteří měli dva živly. Nikdy jsem tomu nevěřil, ale teď to vidím na vlastní oči.
"Ale proč tak najednou? U větru to chápu, provázel mě celý život, ale co ten blesk?"
"Možná je to tím, že vítr byl živlem tvé matky a její duše tě po celý život chránila, zatímco od otce jsi byl plně odtržený," zamyslel se nahlas. "A nebo si potřeboval tak trochu probudit jiskření mezi tebou a jinou osobou," mrkl na něj šibalsky a Naruto zrudl.
"To nebylo vtipné," nafoukl Naruto tváře, když si všiml, jak Sasukemu cukají koutky úst.
"Ale no tak, přeci by ses nezlobil," udělal na něj psí kukuč a snažil si ho usmířit. Po chvilce se mu to přeci jen podařilo a Naruto si dokonce opřel hlavu o jeho rameno.
"Můžu se tě na něco zeptat?" tázal se Sasuke po okamžiku ticha, které nastalo.
"Hm," zamumlal jen Naruto, kterému se pomalu klížily oči.
"Ptám se tě jako šlechtic šlechtice, jestli si mě vezmeš," řekl klidně. Naruta to nadruhou stranu pěkně překvapilo a rázem probralo.
"Cože?" narovnal se a zadíval se černovláskovi do očí.
"Právě jsem tě požádal o ruku," pokrčil ledabyle rameny, ale tvářil se velice vážně.
"Ale vždyť to nejde, sňatek je povolen jen mezi muži a ženami," kroutil nevěřícně hlavou.
"U králů živlů to neplatí," prozradil mu a Naruto ztuhl. "Už jsem ti přece říkal, že králové živlů se zamilovávají i do stejného pohlaví a já v tvé přítomnosti cítím radost a štěstí. Cítím, jako by mé srdce tálo. Mým zvířetem je sokol, který zosobňuje vítr a má ho jako živel. Naruto, já myslím, že jsem svůj protějšek a životní lásku našel," pohladil ho po tváři a zpříma mu hleděl do těch jeho kouzelných očí barvy denní oblohy.
Blonďáček vypadal zaraženě. Věděl, že mezi šlechtickými rody na lásce tolik nezáleží, že prostě požádají o ruku jen tak podle vzhledu a majetku, nebo přes dohodnutý sňatek. Ale vždyť Sasuke ho žádal nejen jako šlechtic, ale i prakticky přiznal, že k němu něco cítí a králové živlů měli vždy protějšek, který milovali celou svou duší. Ty nesoudí podle vzhledu, či moci, ať už byli jakékoliv povahy. Bylo pravdou, že i on k němu něco cítí, toužil být v jeho teplé náruči, ze které sálalo bezpečí a pocit, že máte někoho, ke komu se vždy můžete vrátit.
"Ano," špitl nakonec tiše. Vůbec nepoznával, vždycky byl statný a ihned rozhodný, ale teď se bál a připadal si jako nějaká holka. Bylo snad však hloupé bát se lásky jen proto, že byste o ni jednou mohli přijít? On se bál, velmi se bál.
"Teď jsem doopravdy šťastný," vydechl Sasuke a propojil své rty s těmi Narutovými. V tu chvíli se večerní nebe bez mráčku a poseté hvězdami začalo zatahovat černými mraky, zdvihl se vítr a oheň v ohništi začal planout silněji. Odtrhli se od sebe a překvapeně zamrkali.
Na jejich tváře začaly pomalu dopadat studené dešťové kapky a oblohu pročísl s velkým hromem blesk. To probudilo doposud spícího Itachiho, který se nechápavě zadíval na oblohu. Jeho pohled se stočil na ty dva, kteří jen naráz pokrčili rameny a začali se smát.
V tu chvíli se ozval někde v dálce obrovský děsivý řev. Sasuke s Narutem se přestali smát a všichni tři se podívali směrem, odkud ten řev přicházel.
Viděli, jak se k nim nad stromy z dálky blíží obrovskou rychlostí velký černý flek, a jejich oči se rozšířily překvapením a hrůzou, když v tom fleku rozpoznali draka.
"Pozor!" strhl Sasuke Naruta na zem, když jim prolétl těsně nad hlavou, otočil se a přistál před nimi. Zvědavě se na ně díval a natáhl k nim hlavu. Blonďáček se zvedl ze země a zadíval se zpříma do drakových očí. Byly smaragdově zelené a vyzařoval z nich respekt, odvaha, ale i jakési přátelství.
Něco v hlavě říkalo Narutovi, že mu může důvěřovat, že mu nic neudělá, že se ho nemusí bát. Opatrně a hlavně pomalu k němu natáhl ruku. Drak k němu natáhl hlavu ještě víc, očichal ji, a pak do ní drcnul svým čumákem. Naruto se pousmál, svou dlaň položil na jeho hlavu a pohladil ho po ní. Drak se k ní ihned šťastně přitulil, a kdyby byl kočka, určitě by vrněl.
"Naruto?" zeptali se oba černovlásci opatrně a drak na ně zavrčel.
"Ale no tak Ryuu klid, ti jsou se mnou," zasmál se blonďáček. "Myslím si, že si mě právě našlo mé strážné zvíře," zazubil se na oba Uchihovic bratry Naruto a znovu pohladil draka po hlavě.
Byl opravdu krásný. Hnědý, s dvěmi špičatými výrostky na hlavě, dlouhou štíhlou šíjí, silnýma nohama a dlouhým ostnatým ocasem. Nádherná obrovská křídla mohla mít rozpětí asi tak stejně dlouhé, jako byla jeho výška, okolo pěti metrů.
"Nádherné zvíře," řekl Itachi s mírným úsměvem na rtech.
"To ano," přitakal Sasuke.
Jaj tak Narutík má dráčka jo
Bylo to báječný, takže honem další díl !!!
Však on Sasík je taky pěknej drak