27. září 2009 v 17:20 | terkic
|
Další část:)
5.Část: Spirit
Rick nechápal, proč je Leon najednou tak odtažitý. Od toho večera uplynuly již tři dny a Leon se mu stále snažil vyhýbat. Dokonce po něm nechtěl ani žádnou sluhovskou práci. Koho mu mohl připomínat? Co se stalo? Tohle ho teď zajímalo, nemohl si pomoct, byl hrozně zvědavý, pokud se to týkalo Leona.
Večer vycházel ven v očekávání, že ho zase uslyší zpívat, ale paluba byla vždy prázdná a jediné, co se ozývalo večerním tichem, byl přímořský vítr a vlny narážející o boky lodí.
Smutně se opíral o zábradlí lodi a nechal vítr hrát si s jeho vlasy. Hlavu měl zdviženou k noční obloze poseté hvězdami a nechal své myšlenky volně plynout.
Ani si nevšiml, že ho pozorují dvě modré oči, jejichž majitel se skrýval za dveřmi, stejně jako předtím on.
Dveře se potichu zavřely a Leon se vydal zpět chodbou do své kajuty. Posadil se na postel a ze šuplíku nočního stolku vyndal zlatý medailon. Rozevřel ho a zadíval se na obrázek chlapce, doslova stejného, jako Rick. Přejel po něm prstem.
"Nicolasi," povzdychl si smutně a pevně stiskl oční víčka k sobě.
"Ne!" vykřikl Rick a prudce se posadil na posteli. Prohrábl si rukou své delší hnědé vlasy a vydýchával svou noční můru, která se mu zdála skoro každou noc. Zničeně se položil zpět na postel a zadíval se na růži na svém stolku, jejíž krása stále nevybledla a zůstávala stejná.
Další den loď přistála u břehu další země, ve které nabrali nové zásoby jídla a vody. Leon si pak odpoledne svolal všechny své námořníky na palubu.
"Dnes večer opět zaútočíme. V tomto městě to podvody a krádežemi en žije. Ukradněte toho, co nejvíc můžete a dávejte na sebe pozor. Sejdeme se zpět do půlnoci na lodi. Teď se jděte přichystat, o osmé vyrazíme," řekl jim a všichni mu křikem dali najevo, že se těší.
Rick nevěděl, co má dělat on. Nikdo mu neřekl, jak se má zachovat, ale jeho se to zřejmě netýkalo.
Seděl ve své kajutě, poslouchal kvapné kroky na podlaze chodby a nadšený řev, po chvilce však bylo už jen ticho. Přešel ke dveřím a natiskl k nim ucho, nic. Otevřel je a překvapeně zamrkal, nikdo na chodbě nestál, aby ho hlídal. Rozhodl se tedy loď prozkoumat. V pokojích již nikdo nebyl, a když vyšel na palubu, tak taky nikdo. Všichni byli pryč a on tu zůstal sám.
"Já můžu utéct," pomyslel si s úsměvem. "Můžu být volný," vykřikl radostně, ale potom se zarazil. Ale co potom? Chtěl vůbec utéct?
Nevěděl, co dělat. Tohle byla jeho příležitost a moc dobře to věděl, ale najednou, najednou jako by jí nechtěl využít. Najednou tu chtěl zůstat. Oblíbil si tu chásku tady na lodi, oblíbil si Leona a něco ho k němu táhlo.
Posadil se na schůdky, které vedly ke kormidelnímu můstku, a zadíval se na své kapesní hodinky. Ukazovaly teprve něco po deváté. Zastrčil je s povzdychem zpět do kapsy a hlavu si opřel o kolena.
Díval se na pár hořících střech domů a poslouchal zmatek a ruch poplachu města. Skoro se ani nepohnul, jak čekal, až se kdokoliv z nich vrátí.
Po několika hodinách, uslyšel kroky na přístavním můstku. Trhl sebou a s napětím čekal, kdo to je. Jako první se tam přiřítil Svan. Statný asi tak dvacetiletý muž, s nakrátko ostříhanými hnědými vlasy a pronikavýma očima stejné barvy. Na jednom rameni měl jakýsi pytel a v druhé ruce nesl tři obrovské fláky masa.
O pár minut později se začínali vracet i ostatní. Jako poslední, a to přesně na čas, se vrátil Leon. Rohlédl se po všech přítomných a odložil svůj lup, který tvořila krásně vyřezávaná bedna, na podlahu.
"Jsme tu všichni?!" zakřičel a palubou se rozlehlo sborové: "Ano!"
"Dobrá, tak tedy odplouváme, všichni na svá místa!" zavelel a všichni se rozutekli tam, kde bylo jejich místo.
Jenom Rick, který přešel ze schodů doprostřed paluby a opřel se o jeden ze stožárů, zůstal stát na místě. Leon se otočil a střetl se svým pohledem s tím jeho.
"On tu zůstal?" pomyslel si překvapeně. Dal mu přeci možnost na útěk, tak proč?
"Jsi překvapený, že mě tady ještě vidíš?" protrhl to ticho mezi nimi Rick. Došlo mu na co asi Leon myslí.
"Abych řekl pravdu, tak ano," připustil a Rick se pousmál.
"Asi jsem si na vás všechny už moc zvykl, navíc, kam bych šel?" Leon se zarazil. Ricku tu chtěl doopravdy zůstat. Svým způsobem si to tu oblíbil, mohl být svobodný, ale on nechtěl.
"Proč se mi vyhýbáš Leone?" vytrhla ho ze zamyšlení Rickova otázka, avšak on pouze mlčel, ani on sám to přesně nevěděl. Měl Ricka rád, ale mohl být s někým, kdo se tak moc podobá jeho bývalé lásce? Někomu, koho ztratil?
"Dobrou noc Leone, musíš být zřejmě unavený," řekl nakonec hnědovlásek a bez dalšího slova, nečekajíc na odpověď, se vydal zpět do své kajuty.
Ráno byli již daleko na moři. Rickovi se zdál až moc velký klid, který se mu vůbec nelíbil, jako by očekával, že se něco stane a nebyl sám, i Leon a pár dalších takové tušení mělo.
Odpoledne, kdy nastala přestávka v jejich činnosti, a schylovalo se k obědu, spatřil Lien z vyhlídkového koše nějakou loď. Ihned informoval Leona, že je to Spirit, pirátská loď, se kterou často vedli boj. I v tento moment nebyl čas vyhnout se boji. Jejich lodě se k sobě blížili a jako první vystřelila z děla právě Spirit. Trefila se do jednoho ze stožárů, který se ihned přelomil vejpůl a i s jednou z menších plachet padl na palubu.
Lodě se k sobě dostaly již příliš blízko a ze Spirit se začali na palubu Liberty hrnout nepřátelští piráti. Spustil se boj s meči a dýkami, boj muže proti muži. Leon hodil Rickovi jeho meč, bylo nevyhnutelné, aby se i on zúčastnil boje. Všichni se statečně bili a piráti z Liberty začínali mít navrch.
Druzí piráti se začali stahovat, avšak tomu, co bojoval s Rickem, se podařilo hnědovláskovi dostat za záda a nyní mu držel dýku pod krkem. Zajistil tak svým společníkům i sobě samotnému šanci na útěk.
"Jestli nás budete pronásledovat dřív, než zmizíme z vašeho dohledu, tak zemře," zavrčel s úšklebkem onen muž a táhl bezbranného Ricka k nim na palubu. Nikdo z Liberty se neodvážil nic podniknout, i Leon byl bezmocný. Nikdo nechtěl ohrozit hnědovláskův život.
Spirit jim mizela z dohledu, a když zmizela úplně, rozkázal Leon její pronásledování.
jej chudák a´t ho Leon vyvobbodí bo mě z tebe klepne takhle nepúínat
...ona má co kecat...*ukazuje si na mě moje svědomí
*