"Co se děje Kibo-kun?" zeptal se sametovým hlasem, avšak i z něho čišil chlad, jako ze všeho, co tento muž udělal. Byl velice pohledný. Měl delší havraní vlasy, bledou pokožku a již zmíněné černé pronikavé oči.
"Váš bratr se zítra vrací." Znovu se poklonil.
"Děkuji, teď můžeš jít a vyřiď všem, že nechci být nikým rušen." Chladně se pousmál a přitiskl si k sobě chlapce, který seděl po celou dobu vedle něho.
"Ano." Kývl a odešel po kamenité cestičce, zpět přes terasu do domu.
"Kde jsme to skončili Naruto-kun?" řekl toužebně a přitiskl se chvějícímu se chlapci na rty těmi svými.
"Vítej zpět Itachi," přivítal svého staršího bratra podáním ruky.
"Rád tě vidím Sasuke." Opětoval stisk, přitáhl si ho k sobě tak, že se dotýkali rameny, po kterých se následně vzájemně poplácali.
"Pojď, musíš mít hlad a být unavený." Pokynul mu hlavou Sasuke. "Pro tvé vojáky je jídlo připravené u velkého stolu za rohem domu. Služebné se o ně již postarají."
Itachi se tedy vydal za ním dovnitř.
Posadili se na polštářky kolem malého stolečku a Sasuke zatleskal. Dovnitř se začalo hrnout služebnictvo v různých kimonech, se spoustou vybraného jídla a pití na podnosech.
"Co jiného jsem měl dělat kapitáne, když jste byl ve válce?" Pozdvihl pobaveně obočí.
"Vyřiď jí, že nyní večeřím se svým bratrem, že za ní za chvíli přijdu." Služebník kývl, poklonil se a stejně tak jako tiše přišel, i zas tiše odešel.
"Líbí se ti?" Pousmál se Sasuke. "To byl Naruto, můj otrok. Kouzelný, že?"
"Otrok?" podivil se. "Ale jak se ti podařilo získat někoho, jako je on?"
"No, nebylo to zrovna lehké, byl o něj opravdu velký zájem. Dobře stavěný, blond vlasy a hlavně ty nádherné modré oči, to se jen tak u mužů v naší zemi nevidí. Musel jsem celkem dost připlatit, abych ho získal."
"A ty s ním i..."
"Ano."
"Ale co tvá žena?" podivil se.
"Hinata? Té to nevadí. Přeci jen jsme se my dva brali jen kvůli dohodnutému sňatku. Navíc mám pocit, že i jí se Naruto líbí."
"Opravdu ti závidím bratříčku, mít někoho takového ve své moci." Zakroutil nad tím nevěřícně hlavou.
"Možná že mi patří, ale dost se vzpírá a brání, když se ho jen dotknu. Líbí se mi ta jeho nezkrotnost, on se jen tak lehce nevzdává," řekl s mírným smíchem. "No, zřejmě jsi již unavený a já musím jít za svou ženou, tadyhle Ino tě zavede do tvého pokoje a já ti pak ještě pošlu někoho pro uvolnění," oznámil mu s úsměvem Sasuke a poslal k němu dlouhovlasou blondýnku s modrýma očima. "Přeji ti příjemný večer." Poklonil se mu ještě, a pak za doprovodu dvou služebníků vyšel dveřmi z jídelny ven.
Itachi dal Ino pokyn, aby místnost opustila, a když tak učinila, začal ze sebe sundávat svou zbroj. Když byl jen v kalhotách, ozvalo se klepání na dveře, a poté do místnosti k jeho překvapení vešel Naruto.
"Že by mi Sasuke poslal jeho?" pomyslel si a díval se na blonďáčka, který byl oblečený do bílého kimona s obrovskou červenou mašlí a v rukou nesl obrovskou bílou osušku.
Itachi se dovysvlékl a sešel po schůdcích do horké vody, která uvolňovala napětí po celém jeho těle. Po chvíli na svých ramenech ucítil něčí ruce, a tak se s cuknutím otočil. Spatřil tu dokonalou tvář, lemovanou blonďatými vlasy a dvě modré oči, dívající se na obnažená ramena. Blonďáček stiskem svých dlaní a menšími krouživými pohyby masíroval jeho záda. Itachi se uvolnil a plně si užíval pozornosti, jenž mu Naruto dopřával. Bylo to tak příjemné a cítil se tak dobře, a to nejen díky masáži. Bylo mu dobře v blonďáčkově přítomnosti, cítil jeho sladkou vanilkovou vůni a cítil nezkrotnou touhu, mít ho při sobě ještě blíž a dotknout se jeho rtů těmi svými. Neváhal ani minutu a Naruta i v kimonu stáhl k sobě do vody. Blonďáček překvapeně zamrkal, a než se stihl vzpamatovat, měl na svých rtech přitisknuté ty Itachiho. Začal sebou zmítat a vymanil se z jeho sevření. Bleskurychle vylezl z vody a počkal s nataženou osuškou, až vyleze i Itachi. Když vylezl, obtočil kolem něj Naruto ručník a počkal, až mladý pán osuší a oblékne.
"Potřebujete ještě něco pane?" zeptal se tak trochu kousavě Naruto, když byl již Itachi převléknutý do černého kimona s modrou stuhou a seděl na posteli. Itachi nic neříkal, jen si ho přitáhl opět k sobě tak, že mu Naruto skončil s vytřeštěnýma očima na klíně.
"Pusťte mě," zaprosil zoufale blonďáček a svýma rukama opřenýma o Itachiho hruď se snažil odtáhnout. Černovlásek ho však neposlouchal a jen pomalinku svou pravou rukou poodsunul vrchní část kimona, levou ho zatím přidržoval kolem pasu. Přejel svou dlaní po obnažené kůži a mírně se zamračil.
"Tohle ti udělal Sasuke?" Zlehka se dotkl jedné z mnoha modřinek a škrábanců na jeho hrudi.
"Promiňte, ale do toho Vám nic není," odsekl Naruto a pokusil se znovu od Itachiho odtrhnout.
"Odkud pocházíš Naruto, jak ses sem vlastně dostal?" Dál ho pevně držel ve své blízkosti a zpříma se zadíval do těch modrých studánek, které překvapeně zamrkaly a jejich majitel mírně zrudl. Naruto nechápal, proč ho to zajímá, vlastně nikoho to nikdy nezajímalo, přeci byl jen otrok. Naruto sklopil oči, cítil se tak zvláštně a nejistě, když se díval do černých hlubin Itachiho očí.
"Nevím odkud pocházím ani kdo přesně jsem. Jediné co znám je mé jméno a to jen díky medailonu, který jsem měl na krku, a bylo na něm mé jméno. Jednoho dne jsem se prostě jen probral v posteli u jakéhosi plešatého staršího muže, jménem Asogi. Prý mě našel na svém poli s rozbitou hlavou. Vyptával se mě na různé otázky o mé minulosti, ale já mu nedokázal odpovědět, nic jsem si nepamatoval a stále nepamatuju. Byl to obchodník s otroky. Když jsem se uzdravil, odvezl mě na trh, kde si mě koupil Sasuke," řekl mu svůj příběh. "Vlastně ani nevím, proč Vám to tu vyprávím."
Itachi ho pohladil po vlasech, a poté mu ukazováčkem zdvihl bradu. Jejich oči se opět střetly a vpíjely se do sebe. Itachi se svým obličejem o kousek přiblížil blíž k tomu Narutovu a vyčkával, jestli blonďáček uhne, a nebo ne. Když k jeho radosti neuhýbal, přiblížil se ještě blíž, a potom tak, že už je nedělila žádná mezera. Dnes již po druhé ho políbil, ale teď to bylo jiné. Naruto se nebránil, jen nehybně seděl a čekal, co bude dál. V Itachiho přítomnosti se cítil v bezpečí, nemohl pochopit, co se to s ním děje. Mírně se chvěl a tlukot jeho srdce nabíral na intenzitě. Bylo to o dost jiné, než v Sasukeho přítomnosti. Teď neměl strach.
Itachi přejel po jeho rtech jazykem a vynutil si tak přístup do jeho úst. Když byl uvnitř, prozkoumával jejich každičký kout a popoháněl ke spolupráci i Narutův jazyk. Netrvalo dlouho a jejich polibek se prohloubil, jejich jazyky se střetly ve vášnivém tanci.
Itachi se s Narutem opatrně přetočil tak, že byl schopný blonďáčka opatrně položit na postel. Rukou zajel pod jeho kimono a jemnými dotyky ho hladil po zdvihající se hrudi. Když se jí dotýkal, cítil, jak mu buší srdce a musel se mírně pousmát. Svými rty polaskal Narutovo ouško, a pak sklouzl na jeho šíji, kterou obdarovával svými polibky. Blonďáček tiše zasténal a trochu se i prohnul, tak dobře se ještě nikdy necítil. Itachi se na chvíli od něj odtrhl a obkročmo se na něj posadil. Přitáhl si ho k sobě a rukou zabloudil k červené mašli, kterou jedním tahem rozvázal. Kimono sklouzlo z Narutových ramen a odhalilo tak další kousek jemně opálené kůže blonďáčkova těla.
Sesedl z něj a kimono stáhl. Naruto před ním zůstal nahý a Itachi nemohl z jeho těla spustit oči, i přes těch pár modřinek bylo dokonalé. Naruto si klekl a pomalu přelezl k němu. Vzal jeho tváře do dlaní a vášnivě ho políbil. Když se od něj odtrhl, přejel dlaněmi pod kimonem po jeho svalnaté hrudi, a pak jednou rukou taktéž rozvázal jeho kimono, které z něj ihned sklouzlo na postel. Naruto ještě chvíli jen tak přejížděl dlaněmi po jeho bledé pokožce a fascinovaně se na ní díval. Poté ho jednou rukou chytil zezadu za krku a táhl ho směrem dolů na postel, jak si lehal. Itachi se ihned znovu začal zabývat jeho tělem. Vzal do úst jednu z jeho bradavek a začal si s ní pohrávat svými zuby a jazykem, rukou ho přitom hladil po stehnu, a poté se přesunul na druhou bradavku, se kterou si hrál stejně jako s první, dokud neztvrdla. Přesunul se k jeho bříšku a svou ruku přesunul na blonďáčkův penis, který začal ihned třít. Z Narutových úst vyšlo slastné zasténání a jeho tělem se rozlévalo vzrušení, které se projevovalo jeho tvrdnoucím přirozením. Itachi ho ještě chvilku třel a škádlil svým jazykem v pupíku, ale nakonec dal ruku pryč a pohodlněji si lehl tak, aby se dostal k Narutově údu, který následně vzal do úst. Blonďáček zasténal hlasitěji než před tím a pevně stiskl v rukách prostěradlo. Jeho tělo se prohýbalo v návalu vášně a extáze, jež mu způsobovala Itachiho ústa pohybující se po jeho penisu nahoru a dolů v čím dál tím rychlejším tempu. Sasukeho starší bratr ho dovedl k vrcholu, jeho výsledek spolykal a následně ještě Narutův penis očistil od jeho zbytků. Naruto se prudce posadil a vytáhl dosedu i Itachiho. Posadil se na jeho klín a bez jakékoliv přípravy prudce dosedl na jeho ztopořený penis. Sykl bolestí a snažil se potlačit slzy deroucí se mu do očí. Držel se pevně Itachiho ramen a hlavu zabořil do jeho hrudi. Starší z bratrů Uchihových netušil, co to do Naruto vjela a jen ho konejšivě hladil ve vlasech, do kterých sem tam vtiskl polibek. Naruto se zkusmo nadzvedl a znovu dosedl. Když cítil místo bolesti další nával touhy a vzrušení, začal se nadzvedávat a dosedávat v pomalém tempu, které zrychloval. Oba slastně sténaly a na jejich tělech se začínaly objevovat třpytivé kapičky potu. Itachi vyhledal Narutova ústa a vklouzl do nich svým jazykem, přitom ho hladil po zádech. Naruto se ihned zapojil a stále si v nadzvedávání pomáhal opíráním o Itachiho svalnatá ramena. Po pár dalších pohybech došel s hlasitým výkřikem svého vrcholu i Itachi. Naruto na něm ještě chvíli seděl a oba se snažili zklidnit svůj zrychlený dech a splašeně bušící srdce. Blonďáček z něho slezl a položil se se zavřenýma očima na postel. Po chvilce ucítil ještě dotek na svém rozkroku a překvapeně zamrkal. Itachi ho dovedl ještě jednou k vrcholu, a poté se položil na postel vedle něj.
"Asi bych měl jít," zašeptal Naruto, když se již uklidnil a pomalu vstal.
"Počkej, proč chceš jít?" Chytil ho Itachi za ruku, nechápal, proč by měl teď odcházet. Naruto se na něj otočil se smutným úsměvem na tváři. "Neříkejte to prosím Sasukemu."
"Ale…" Chtěl zaprotestovat Itachi, ale Naruto ho umlčel polibkem.
"Bylo to nádherné a teď sbohem," zašeptal smutně a byl pryč.
Itachi se položil na postel a zakryl si dlaní tvář. "Já snad zešílím!" povzdychl si, poté vstal a šel si dát ještě jednu lázeň. Doopravdy si teď potřeboval pročistit myšlenky a na to byla horká voda nejlepší.
Naruto došel do svého malého pokoje, kde se nacházela pouze postel se stejným povlečením jako ve všech jiných pokojích a menší vana s horkou vodou. Ihned ze sebe sundal své kimono a ponořil se do horké vody. S úsměvem na tváři zavřel oči a utápěl se ve vzpomínce na nedávno prožitou chvilku s Itachim. Opět ho u srdce hřálo a tělem se mu rozléval zvláštní pocit radosti. Jak rád by se teď přitiskl k němu a vdechoval jeho vůni. Ležel ve vaně celkem dlouho, a když z ní vylezl, osušil se a oblékl do svého kimona na spaní, které bylo lehoučké a modré barvy. Jen co se položil na postel, otevřely se dveře a do nich vešel Sasuke.
"Kdepak jsi byl tak dlouho Naruto? Dneska jsi za mnou nepřišel," řekl mile a posadil se k němu na postel.
"Staral jsem se o Vašeho bratra, jak jste mě žádal," odvětil klidně Naruto.
"A staral ses dobře?"
"To doufám."
"A co kdyby ses teď postaral o mé dobro Naruto?" zašeptal toužebně a stáhl z něj kimono. Blonďáček se začal ihned bránit, nechtěl to, ne s ním a navíc byl dost unavený. Neměl tudíž ani moc síly se bránit, a tak si ho Sasuke vzal lehčeji, než kdy obvykle.
Ráno Naruto procházel chodbou. Nesl v košíku květiny, které se měly stát ozdobou místnosti, která sloužila jako jídelna. Najednou ho někdo chytil za ramena a vtáhl ho za roh. Než stačil Naruto vykřiknout, dotyčný se mu přitiskl na ústa a dychtivě ho políbil.
"Itachi," vzdychl Naruto a překvapeně zamrkal, když spatřil Sasukeho staršího bratra.
"Chyběls mi." Pousmál se Itachi a přejel dlaní po jeho tváři. Trochu poodchýlil jeho kimono a zamračil se.
"Udělal to zase viď?" zeptal se ho, když spatřil další modřiny na Narutově těle.
"Má na to právo," povzdychl si jen Naruto. Volnou rukou si upravil kimono a zkontroloval květiny. Naštěstí byly v pořádku a Itachiho "útok" přežily.
"Bolí mě vidět tě takhle." Přiložil dlaň na jeho tvář a zadíval se mu do očí.
"Proč se o mě tak zajímáš Itachi? Jsem jen obyčejný otrok." Nechápal Naruto. Přiložil svou dlaň na tu jeho a přejížděl po ní jemně svým palcem.
"Ty nejsi obyčejný Naruto, jsi dokonalý. Za jeden jediný večer sis našel cestu do mého srdce. Nikdy jsem se v ničí přítomnosti necítil tak dobře jako v té tvojí. Jsi jako anděl, který vstoupil do mého života a naplnil ho světlem," řekl upřímně a opřel si čelo o jeho.
"Takováhle slova říkat nesmíš, jsem jen otrok a ty pán," řekl smutně.
"Pro mě nejsi otrok Naruto," zašeptal a následně si ho přitáhl do polibku.
Uběhl týden od Itachiho příjezdu a každou volnou chvilku se spolu Itachi s Narutem scházeli. Oba ve svých duších a srdcích objevili lásku jeden k druhému. Byli si tak blízcí a přitom tak vzdálení. Nemohli být skutečně spolu, před nikým se neskrývat. Naruto byl otrok a Itachi byl pánův bratr. Jejich společenské vrstvy byly tak odlišné.
Jednoho rána procházel Naruto chodbou. Měl Sasukemu vyřídit vzkaz od Hinaty. Došel až ke dveřím od jídelny a zarazil se. Zevnitř se ozývaly dva hlasy, Sasukeho a Itachiho hlas:
"Moc dlouho ses tu nezdržel bratříčku," slyšel říkat Sasukeho.
"To ano, ale válka bohužel stále trvá," povzdychl si Itachi.
"Kdy zítra odjíždíš?"
"Brzy ráno."
Narutovi se div nezastavilo srdce. Itachi zítra odjíždí a neví, kdy se zase vrátí, pokud vůbec. Bude tu zase sám, bez něho.
"Co je s tebou Naruto?" zeptal se ho Itachi, když se nacházeli toho večera sami v zahradě.
"Zítra odjíždíš," řekl smutně a zadíval se na něj svýma modrýma očima, které byly momentálně naplněné slzami.
"Odkud to víš?" podivil se Itachi.
"Ano, bohužel odjíždím."
"A musíš?" zeptal se zoufale. Odpovědí mu bylo Itachiho kývnutí hlavou. "Ale proč?"
"Jsem kapitánem královských vojsk a válka ještě neskončila."
"Jak to myslíš? Vždyť odjíždíš." Nechápal Naruto.
"Nechci tě tu nechávat Naruto, takže pojedeš se mnou."
"Ale jak to chceš udělat? Sasuke mě za žádnou cenu nepustí."
"Unesu tě." Pousmál se na něj a Naruto překvapeně zamrkal. "Neboj se, mám plán." Mrkl na něj a setřel mu slzy. "Budeme spolu, budeš svobodný," zašeptal stále nechápajícímu Narutovi.
"Naruto!" Vběhl k němu do pokoje.
"Co to máš v ruce?" zívl si, protřel si oči a ukázal na oblečení v Itachiho rukou.
"Na, to si oblékni." Mrkl na něj a věci mu podal.
"Šťastnou cestu bratře a opatruj se." Loučil se s ním Sasuke a poplácal ho po ramenech.
"Posádko! Za mnou!" zavelel svému vojsku a na svých koních se mírným klusem vydali branou ven z Uchihovského sídla.
"Teď jsi skutečně volný Naruto." Otočil se s úsměvem na vojáka vedle sebe. Ten si sundal šátek halící polovinu jeho tváře a úsměv mu opětoval.
"Děkuji," poděkoval vděčně a propojil svou ruku s tou jeho, zatímco druhou držel otěže svého koně.
Itachi Naruta do bitev nepouštěl, a tak Naruto vždy zůstával v nějakém hostinci a pln strachu čekal vždy na Itachiho návrat.
"Itachi!" vykřikl jednou vyděšeně, když dva Itachiho vojáci vlekli svého velitele vážně zraněného. Naruto k nim ihned přiběhl a pomohl jim s ním do pokoje, kde ho položili na postel. Naruto je ihned poprosil o horkou vodu, nějaký čistý hadr a obvazy. Když měl vše u sebe, jak se očistit a následně ošetři rány na Itachiho těle. Z jakéhosi důvodu věděl přesně, co má dělat a co naopak nemá, dokonce byl schopný ránu i zašít. Že by byl ve své minulosti doktorem? Najednou mu hlavou projela vzpomínka na nemocniční stan. Běhal tam mezi ostatními doktory a sestřičkami. Vzpomněl si na černovlasého muže, kterému se snažil zachránit život. Vyprávěl mu o svých dvou synech. Jeho jméno bylo…
Narutovy oči se rozšířily a zadíval se na Itachiho, který mezitím vyčerpáním usnul. Naruto mu odhrnul vlasy z čela a s něhou se na něj zadíval. Políbil ho na čelo, a poté ho nechal samotného, potřeboval si přeci jen odpočinout. Tiše odešel z pokoje a sešel zpět dolů mezi ostatní lidi. Vevnitř se teď nacházeli všemožní vojáci, kteří se pod náporem alkoholu velice dobře bavili.
"Naruto?" ozvalo se za ním a blonďáček se otočil. Díval se do tváře nějakého neznámého rudovlasého chlapce se zelinkavýma očima, i přesto mu byl tak moc povědomí.
"Promiňte, ale kdo jste?" zeptal se nejistě, něco mu říkalo, že ho zná.
"To jsem přeci já, Gaara, tvůj nejlepší přítel. Tak dlouho jsme tě hledali, mysleli jsme, že jsi mrtvý!" Skočil mu kolem krku a Naruto se snažil rozvzpomenout.
"Promiňte, ale já si nevzpomínám." Odtáhl se od něj zmateně. "Ztratil jsem paměť," vysvětlil mu, když se na něj Gaara nechápavě díval.
"Jak už jsem říkal. Mé jméno je Gaara, jsme nejlepší přátelé už od dětství. Tvá rodina a všichni se tě snažili najít od doby, co jsi se vydal zachránit nějakého vojáka a už ses nevrátil."
"Ano rodina Namikaze, tvůj otec Minato a matka Kushina."
Narutovi to přišlo tak povědomé, ale jako by v jeho hlavě existovaly dveře, které se ne a ne otevřít. Snažil se vzpomenout. Jeho hlava se roztřeštila, byla jako střep. Naruto se za ní s bolestným sykotem chytil a najednou se mu začalo všechno vybavovat. Jeho rodiče, dětství, jejich sídlo, služebnictvo, tolik životů kolik zachránil. Najednou běžel a ozvala se rána. Těsně vedle něho dopadla dělová koule a jeho odhodila stranou, praštil se do hlavy, a pak, pak už se jen probudil u toho plešatého muže a stal se z něj Sasukeho otrok.
"Co je ti?" zeptal se ustaraně Gaara a podepřel ho, když viděl, že padá k zemi.
"Nic, jen jsem si vzpomněl." Mírně se pousmál a posadil se na židli. Gaara mu podal sklenici vody a Naruto jí s chutí do sebe kopl. "Nevěřil bys, co se mi potom stalo," uchychtl se a zadíval se zvědavému Gaarovi do očí. Začal mu tedy vyprávět svůj příběh od začátku do konce a rudovlásek na něj jen čím dál vyjeveněji zíral.
"Měl by ses vrátit domů Naruto, rodina tě hledá, neměl bys je déle trápit."
"Vrátím se hned, jak se Itachi uzdraví. Já ho teď nemůžu jen tak beze slova opustit, nebylo by to fér a navíc bych to jen tak nedokázal."
"Ty ho doopravdy miluješ že?"
"Ano," připustil.
"Ale co tvůj dohodnutý sňatek?"
"Proč si myslíš, že jsem odešel do války? Vzít si tu uječenou Sakuru? Ani nápad. Doufám, že to má rodina pochopí."
"Kde jsi byl?" zeptal se tichý vyčerpaný hlas.
"Dole, chtěl jsem ti dopřát trochu klidu." Pousmál se na něj. "Jak ti je?" zeptal se a přisedl si k němu.
"Není to tak hrozné, byl tu doktor?"
"Dá se to tak říct," uchychtl se.
"Jak to myslíš?"
"Dejme tomu, že já jsem doktor."
"Vzpomněl sis?"
"Ano. Potkal jsem dole dlouholetého přítele a vzpomněl jsem si."
"Kdo tedy jsi?"
"Namikaze Naruto. Vrchní lékař královských vojsk."
"Namikaze? To je velice vážené jméno. Vracíš se tedy?"
"Nejdřív se musíš uzdravit. Chci zůstat s tebou i potom, jen se musím s rodiči setkat, mají o mě strach a navíc se s nimi na něčem potřebuji dohodnout."
"Odmítnout dohodnutý sňatek? Vzepřít se?"
"Jak o tom víš?"
"Jen hádám, podle vlastní zkušenosti." Pousmál se, a pak se se syknutím chytil za ránu na břiše.
Naruto si k němu přisedl a zadíval se pro jistotu na onu ránu.
"Víš, že jsem se setkal s tvým otcem?"
"Cože?"
"Ve zdravotnickém stanu byl černovlasý muž. Byl na pokraji smrti a já se ho i přesto snažil zachránit. Nikdo mu nedával moc šancí na přežití, ale já to nevzdával. Když byl z nejhoršího venku a přežil noc, poděkoval mi. Vyprávěl mi o své rodině, svých dvou synech a ženě, které nadevše miloval."
"Takže to tys byl ten anděl, který mu zachránil život?"
"Možná." Položil se vedle něj a přitiskl se k němu.
"A co když tvé rozhodnutí o tom, že se neoženíš, neprojde?"
"Potom znovu uteču a budu jen s tebou, protože bez tebe by můj život už neměl cenu. Miluju tě Itachi a nikdy tě neopustím."
"Já tebe taky Naruto. Já tebe taky."
Naruto se po uzdravení skutečně navrátil domů, avšak i s Itachim po boku. Jeho rodina to vzala nakonec s určitým klidem, i když budoucí nevěsta nadšená nebyla. Mohla mít výjimečného manžela a teď bude zase sama. Hlavně když mnoho zájemců nebylo. (Proč asi? XD)





Tak to byla dokonalá povídečka...hele nechceš ztoho udělat kapitolovku??

Mě by to nevydilo