close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Magix-4.Část

25. září 2009 v 17:40 | terkic |  Kapitolovky
Páni, po dlouhé době sem se k tomu dokopala, přichází čtvrtá část Magixů, po celých čtyřech měsících:D No tak snad se vám to bude líbit, i když už asi většina nebude vědět, o co tam vlastně šlo:D

4.Část: Dylanovy můry

"Co-co se včera večer stalo?" posadil se zprudka na posteli a upřel na Bryane svá nazelenalá očka.
"No, včera jsme se tak nějak víc mazlili, a když jsem se pokusil o něco víc, změnil ses na divokou šelmu a vrčel si na mě."
Dylan si položil hlavu do jeho klína a s očima dokořán přemýšlel.
"Co se děje?" zeptal se ho Bryan, který se mu právě probíral vlasy a sem tam ho poškrábal za uchem, jako nějaké malinké koťátko. Teď mu tak Dylan totiž připadal, jako malá skrytá šelma.
"Já jen…" váhal, jestli mu to říct. Říct mu o svých můrách.
"Dylane, jak dlouho se už známe? Jak dlouho mi už můžeš důvěřovat?" zašeptal mu Bryan do ucha.
"Mám poslední dobou noční můry a strach z nich mě pomalu, ale jistě rozežírá zevnitř. Cítím se potom, jako bych byl zavřený v místnosti, kam neprochází žádné světlo, a cítím, jak se tma, která je v té místnosti rozlévá po celém mém těle," svěřil se mu nakonec.
"Co v těch můrách vidíš?"
"Spíš jde o to, co v nich slyším a přitom cítím," povzdychl si. "Slyším křik všech svých blízkých, i ten tvůj, slyším posměšný hlas, který mi říká, že je nedokážu ochránit, co jsem to za vůdce, že jsem jim nepomohl, že umírají kvůli mně. Cítím přitom vždycky zoufalství a beznaděj, naplňuje mě jakýsi smutek a zároveň tak velký vztek na sebe samotného. Připadá mi, že si nezasloužím nic dobrého," mírně se při svých slovech zachvěl.
"A pamatuješ si, co jsi cítil včera? Přitom polibku, mých dotecích?" snažil se zjistit, jestli to, co mu tady teď říkal, má s tím jeho chováním něco společného.
"Nepamatuju si to přesně, ale když si byl tak blízko, začal se mě dotýkat, líbal si mě, rozlévalo se mým tělem příjemné teplo a pocit zvláštního štěstí…" pousmál se, ale jeho tvář se opět zachmuřila. "…jenže v ten samý moment, kdy jsem si to uvědomil, uslyšel jsem opět v hlavě tvůj křik, a jako bych cítil, že si to nezasloužím. Opět jsem byl sám v temnotě, a dál si už nic nepamatuju."
"Já tě z toho dostanu," zašeptal a líbnul ho na čelo. "Slibuju ti, že na to přijdu," pomyslel si.

"Dylane," zaklepala na dveře Mandy a vešla dovnitř.
"Ah, sorry, nevěděla sem, že jste tu spolu," potutelně se usmála. Dylan se bez jediného slova narovnal a normálně se posadil.
"Co potřebuješ?" zeptal se a natáhl se pro své tričko, které si ihned navlékl, jakoby se nic nestalo.
"Potřebujeme tě v tréninkové hale, Morty nám opět zamrzl v ledové kostce a my ho z toho nemůžeme dostat ven," ušklíbla se při zmínce o nováčkovi. Malém dvacetiletém upírkovi, který ještě neuměl ovládat své schopnosti.
Dylan protočil oči v sloup a otočil se na Bryana.
"Jdeš se mnou?"
Bryan zakroutil hlavou v zápornou odpověď. "Možná, že dřív byla zábava pozorovat, jak ho dostáváš ven, ale po desátý už to vtipné není," povzdychl si s úsměvem. "Mám tu na tebe počkat?"
"Jestli chceš," pokrčil rameny a zmizel za blonďatou dívkou, která pro něj přišla.

Bryan se natáhl na postel s rukama za hlavou. Zavřel oči a zamyslel se.
"To není jen tak, že má Dylan ty noční můry, a že mu zasahují už i do běžného života. Za tím něco vězí, nebo snad někdo?" běželo mu hlavou.
"Bylo by možné, že…" napadlo ho, prudce se vymrštil na nohy a rozeběhl se chodbou do druhé části domu, kde se nacházela knihovna.

Proběhl okolo mnoha dveří, než se dostal až k jedněm, které se od ostatních hnědých dřevěných dveří nijak nelišily. Vzal za kliku a vstoupil do obrovského prostoru, s mnoha policemi přecpanými knihami a spoustou regálů.
Rozešel se po rudém koberci a hledal ten správný regál s tou správnou knihou. Musel si seřadit myšlenky, co přesně hledá.
"Fetch!" vykřikl a natáhl ruku, když pomyslel na knihu s hnědým koženým obalem a zlatavým písmem. Z regálu, někde v zadní části, se zpoza rohu vyřítila ona kniha a přistála mu přímo v ruce. Rozevřel jí a natáhl nad ní ruku. Jakoby se v místnosti, kam nepronikal ani lehký vánek, zdvihl prudký vítr, který otáčel rychle za sebou listy jeden za druhým. Bryan jen stále stál s dlaní nad knihou a díval se na kmitající stránky. Zaklapl jí a povzdychl si: "Tahle ne." Poslal knihu zpátky, a pak znovu vykřikl: "Fetch!" pomyslel na knihu v zeleném obale s obrázkem jakéhosi modrého diamantu. Udělal s ní opět to samé, jako s tou první, ale ani tady se odpověď nenacházela.
"Do třetice všeho dobrého," pomyslel si, a pak si představil modrou celkem malou a celkem i úzkou knížku se s tříbeným nápisem.
Opět v ní začal rychle listovat pomocí kouzla, dokud se jedna ze stránek nesnesla k té druhé o dost pomaleji a nezůstala nehybně ležet.
Bryan začal stránku pročítat.
"…pokud se naruší tok běžných myšlenek, je někdo, kdo má čarovnou moc, schopen nabourat se do nich a pozměnit je. Může je měnit kdykoliv se mu zachce a reaguje na ostatní pocity, které ovládaný cítí. Narušitel pak může dotyčnému pomoct, nebo mu ublížit. Může tak s člověkem manipulovat a změnit kdykoliv jeho reakce na určité podněty a jeho pravou auru nahradit jinou. Potřebou k narušení myšlenek je osobní věc dotyčného a obrovská magická síla vyššího stupně." Stálo tam.
"Že bych měl pravdu?" zamračil se a knihu zaklapl. Držel jí v jedné ruce a druhou si pokrčeným ukazováčkem tiskl ke rtům, tohle se mu nelíbilo. Doopravdy se mohl Dylanovi někdo nabourat do hlavy?

"Nad čím přemýšlíš? Jak se nějaký holce dostat pod sukni?" ozval se za ním posměšný Aceův hlas.
"Ne, jak se dostat Dylanovi pod kalhoty,"položil knihu na stůl, otočil se na něj a hodil na něj pošklebovačný úsměv, ten Aceův ihned zamrzl.
"Ty se pod ně nikdy nedostaneš," zavrčel a stiskl ruce v pěst.
"Jo? A proč si to myslíš? Včera jsem byl takovýhle kousek od svého cíle," provokoval ho dál a ukazováčkem a palcem naznačil malou mezerou mezi nimi, jak moc blízko byl.
"Ty lžeš!" křikl naštvaně.
"A proč bych to dělal?" nasadil výraz toho největšího neviňátka na světě, kdo by ho neznal, řekl by, že je to učiněný andílek.
"Ty!" zavrčel a proti Bryanovi se rozlétl nespočet karet, ostrých jako břitva.
"Héj, klidni hormony," povzdychl si a v klidu se jim vyhnul, Ace pro něj nebyl soupeř. Ale Ace pokračoval a zpod jeho černého kabátu, který měl na sobě létaly další a další karty. Každá se někam zabodla, do křesílek, do dřevěných regálů, do knih a některé prolétly skleněnou tabulkou okna, avšak ani jedna nezasáhla svůj pravý cíl. Bryan se jen s posměchem vyhýbal, způsobem: krok stranou, mírné skrčení, hlava trochu víc na stranu, a tak dokola, přičemž dosti dával najevo, jak se nudí a na důkaz toho si dal ruku před pusu a mohutně zívl.
"Tak dost, už mě to nebaví, asi bys potřeboval zchladit," povzdychl si a s rukou před pusou foukl.
"Héj!" vykřikl, když půlka jeho těla zmizela v návalu ledu.
"Zatím čau, řeknu někomu, aby tě z toho dostal," křikl na něj ode dveří, sladce se na něj usmál, zamával mu a byl fuč.

"Kde jsi byl?" podivil se Dylan, když se rozevřely dveře jeho pokoje a objevil se v nich Bryan.
"V knihovně," pokrčil jen rameny a přisedl si k němu na postel.
"A co tam?"
"Potřeboval jsem si něco zjistit v jedné z knížek a přišel tam Ace," ušklíbl se, což přišlo Dylanovi podezřelé.
"Tak cos mu provedl tentokrát?" povzdychl si.
"No dá se říct, že jsem ho malinkato popíchl a on na mě začal vrhat karty, ale zasáhl jen všechno kolem sebe, kromě mě. No a jelikož potřeboval trochu schladit…"
"To mám jako práci navíc?" zamračil se Dylan, nechtělo se mu dostávat dalšího pošuka z ledu. "Ihned ho z toho dostaneš, je ti to jasný?" šťouchl do Bryanovy hrudi ukazováčkem a zatvářil se tak chladně, že hnědovlásek raději souhlasně přikývl.

Vydali se tedy zpět do knihovny, kde Bryan pouhým mávnutím ruky dostal Ace z ledu.
"Za, za-za-za toh-tohle mi-mi zaplatíš," drkotal zuby Ace, jaká mu byla zima. "Dy-dylane," usmál se na druhého příchozího, pak se ještě jednou otočil na Bryana, hodil po něm jeden ze svých nejošklivějších pohledů a odešel.
"Snaž se příště krotit, nemusel ten chlad přežít," odfrkl si Dylan.
"Neříkej, že by ti to vadilo," zasmál se Bryan, ale když po něm hodil Dylan zamračeným pohledem, raději se sklidnil. "Tak se nezlob, a raději pojď ke mně, na něco jsem přišel," pokynul mu hlavou. Dylan tedy udělal pár kroků k němu a Bryan mu podal ze stolu modrou knížečku, ve které byla ještě zapíchnutá jedna z Aceových karet.
"Co s ní?" nechápal Dylan.
"Nalistuj jí na straně padesát devět a je to sedmý odstavec z vrchu," dal mu instrukce.
Dylan tedy nalistoval nadiktovanou stránku a začal číst od sedmého odstavce z vrchu, jak mu Bryan poradil. Přečetl si to ještě asi třikrát, pak knížku zaklapl a zadíval se na Bryana.
"Myslíš, že to je to, co se se mnou děje?"
"Zřejmě."
"Ale kdo a proč by to dělal?"
"To nevím," povzdychl si jen Bryan a objal bledého Dylana, kterému se vůbec, ale vůbec nelíbil fakt, že se mu někdo hrabe v hlavě.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ebika Ebika | E-mail | Web | 25. září 2009 v 18:25 | Reagovat

Chudíček Dylan honem pokráčko!*Je rozkaz:-D*
A jak bych mohla zapomenout an tak skvělou povídečku jako je tahle??*drbe se na hlavě*To se vážěn nedá, i když celkem se i divím a já a s tou mojí mizernou pamětí..., ale kupodivu svému tohle si pamatuji...Můj uctiví holt tobě tohle se dlouho nikomu nepovedlo:-D

2 Gaara z púšte Gaara z púšte | 26. září 2009 v 8:16 | Reagovat

tak na túto poviedku sa zabudnúť nedá pretože som ti osobne písal že chcem pokráčko  :D chudák Morty s tým ľadom mu to nejako nejde  :D  :D  :D a ja si myslím že sa Dylanovi hrabe v hlave Ace  :-? ale konečne som sa dočkal pokrááááááčka  :-P  :D

3 Gel-chan Gel-chan | Web | 26. září 2009 v 10:30 | Reagovat

Jé tohle je snad moje nejoblíbenější 'ipírovská' povídka :D. Totálně jí žeru .. *skáče radostí že jsi se kní zase vrátila* =3, chudinka Dylinka.. zajímalo by mě kdo se mu do tý hlavy z osobních důvodů naboural *šklebí se*. Těším se na pokráčko :D.

4 Gel-chan Gel-chan | Web | 26. září 2009 v 10:32 | Reagovat

[2]: Je možnost že by to byl on, ale nemyslíš že by to pak bylo moc lehký? :D Myslím si že to je někdo kdo v povídce ještě ani nebyl :D... Ále to se dozvíme možná příště? :D

5 Gaara z púšte Gaara z púšte | 26. září 2009 v 19:21 | Reagovat

[4]: myslím že môôôôôže byť...nie je to až tak zléééééé ou ou...myslím že môže byť...raz príde určite vieeeem ou ou  :D  :D  :D

6 Gel-chan Gel-chan | Web | 26. září 2009 v 22:00 | Reagovat

[5]:  ;-)

7 Nade Nade | 27. září 2009 v 10:29 | Reagovat

Samo, že jsme na Magix nezapomněla. Ale stejně jsem si pro jistotu předchozí dílky přečetla  :-D  :-D  :-D

8 Katy Katy | 1. října 2009 v 18:46 | Reagovat

Já se přiznám bez mučení...vzpomínala jsem si na tuhle povídku jen okrajově, jména postav a jejich vztahy jsem dočista zapomněla...takže jsem neváhala a celé si to přečetla znovu...Mimochodem, udělala jsem dobře...povedlo se ti to... O:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama