"Dovést tě k Orochimarovi-sama." Ušklíbl se Kabuto.
"A to je jako kdo?"
"Náš pán a velký mág."
"A proč chce zrovna mě?"
"To se dozvíš, pokud půjdeš s námi."
"Ale já s vámi jít nikam nechci."
"V tom případě to bude muset jít přes boj," povzdychl si Kabuto a dal pokyn svým společníkům. Ti jen kývli a s nepěknými úsměvy na tvářích vytáhli své zbraně. Sasuke s Narutem se také připravili k boji se svými zbraněmi v rukou.
Orochimarovi stoupenci se na ně vrhli a Sasuke s Narutem odráželi odvážně jejich útoky.
Během boje zjistili, že jejich protivníci nejsou jen tak obyčejní lidé. Kabuto například disponoval ohromnou silou, zrzavá dívka zase jakousi zvýšenou obratností, něco jako hadí žena a obrovský kolonát se zas dokázal zmenšit, zvětšit, zúžit či rozšířit a každý z jejich skupiny uměl něco.
Sasuke postřehl, jak na Naruta míří jeden z nepřátel pistolí a vystřelil. Než se stihl Naruto vůbec vzpamatovat, zachránil ho oheň, který Sasuke vypustil ze svých úst. Blonďáček překvapeně zamrkal, takže Sasuke je také králem jednoho ze živlů?
Chvilku poté, co Sasuke vyvolal oheň, přilétl k místu zvláštní menší sokol a Sasukeho oči se změnily z černé na červené. Orel neváhal ani chvilku, roztáhl svá křídla a začal jimi mávat proti útočníkům. Zdvihla se obrovská vlna vzduchu a spoustu z nich odhodila někam daleko. Boj pokračoval dál a stále převažovala síla na Kabutově straně. Když už to vypadalo, že Naruto se Sasukem prohrají a Naruto bude muset jít s nimi, vynořil se zpoza houštin lesa, jakýsi maskovaný muž v černém plášti a začal ladně a lehce pobíjet jejich protivníky.
"Ještě se vrátím Naruto," zaprskal nazlobeně Kabuto, když viděl, že dnes na úspěch šanci nemá a zmizel pryč. Sasukeho oči se opět změnily a s Narutem se s tázavým pohledem otočili k neznámému.
"Děkuji," poděkoval Naruto. "Kdo jste?" tázal se.
Osoba si jen sundala z hlavy kápi a Sasuke se nepěkně zamračil.
"Ty," zavrčel Sasuke.
Blonďáček se díval nechápavě z jednoho na druhého a nemohl si nevšimnout podobnosti mezi nimi.
"Ano bratříčku?" ušklíbl se na druhého černovláska, který rudl vzteky. Ano druhého černovláska, protože muž stojící před nimi mi měl též černé vlasy, které byly staženy do dlouhého culíku. Byl vyšší a zřejmě i o pár let starší.
"Co tu chceš?" zeptal se s nechutí.
"Sledoval jsem vás," odvětil v klidu.
"A to jako proč?"
"Protože ho chci chránit stejně jako ty a chci chránit i tebe."
"Já ochraňovat nepotřebuju a nevidím důvod, proč by ses měl zrovna ty starat o Narutovu bezpečnost."
"Jo to jsem před pěti minutami viděl," protočil oči v sloup. "A ohledně Naruta, nechci, aby ho potkal stejný osud jako naše rodiče, nebo se dostal do spárů Orochimara."
"Ty vůbec nemáš žádné právo mluvit o našich rodičích!" vykřikl Sasuke.
Naruto je celou dobu poslouchal a vůbec to nechápal. Vypadalo to, že Sasuke svého bratra nenávidí. O co tu vlastně jde? Má snad Itachi něco společného s jejich rodiči? S jejich osudem?
Starší z bratrů sklonil hlavu. "Vůbec nevíš, co se tenkrát stalo Sasuke."
"Tak povídej no? Řekni mi konečně, jak se ti podařilo naše rodiče zabít!" vyhrkl Sasuke a Naruto ztuhl. Díval se nechápavě z jednoho na druhého.
"Kolikrát ti budu říkat, že já je nezabil!"
"Tolikrát, dokud mi tedy neřekneš pravdu," zkřížil si Sasuke ruce na prsou a propaloval ho pohledem.
"Na tohle teď není čas, ti Orochimarovi stoupenci by se mohli brzy vrátit, měli bychom jít," ignoroval Sasukeho poslední větu a udělal krok dopředu.
"Jak měli bychom?" vyjekl Sasuke, vůbec se mu nelíbilo, že ho bratr zase ignoruje. Takhle je to pokaždé, když se jejich cesty zkříží.
"Jedu s vámi, ať se ti to líbí nebo ne," odvětil klidně Itachi a zpoza houštin k němu poslušně přiklusal jeho kůň.
Sasukemu nad obočím začala tepat nepěkná žíla, ale nakonec se jen zhluboka nadechl. Vysedl na koně a pomohl nahoru i Narutovi.
"Miu!" zavolal na sokola, který se mu usadil na ruce, a pak se vydali za Sasukeho bratrem dál.
"Jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se Naruto, když ho tížilo to ticho kolem.
"Omlouvám se, zapomněl jsem se představit," mírně se pousmál. "Mé jméno je Itachi."
"Cestuješ sám?"
"Převážně ano."
"A jsi také jako Sasuke králem nějakého živlu?"
"Ano, stejně jako můj bratr i já jsem králem ohně. Živly se obvykle dědí po rodičích."
"Já vím, že mi do toho nic není, ale…" zaváhal a oba bratři zpozorněli.
"Máš pravdu, do toho ti nic není," řekl jen Sasuke. Itachi se k tomu nijak nevyjadřoval, jen popohnal svého koně kupředu.
Na noc se utábořili v lese. Naruto seděl opřený o strom a oba je pozoroval. Itachi seděl u ohně a Sasuke dost daleko od něj. Ani jeden se na toho druhého nepodíval a vypadalo to, že Sasuke se snaží ignorovat fakt, že je jeho bratr vůbec přítomný.
"Tu máš," podával mu Sasuke mísu s kaší.
"Děkuji," pousmál se Naruto a mírně se zatřásl zimou. Sasuke ze sebe sundal svůj plášť a přehodil ho přes něj.
"Ale bude ti zima," zaprotestoval.
"Neboj, ve mně koluje oheň, mě jen tak zima nebude," pousmál se a přisedl si k němu.
"Ty ho opravdu nenávidíš viď?" špitl po chvilce ticha Naruto.
"To se nedá říct, jen mě štve," pokrčil rameny Sasuke.
"Sasuke?"
"Hm?"
"Proč jsi mi neřekl, že jsi jedním z králů živlů, a co ten sokol?"
"Neptal ses a Miu? Každý z králů živlů má svého zvířecího ochránce. Říká se, že je to obvykle zvíře, které je symbolem živlu budoucího partnera a samo ho ovládá," vysvětlil mu.
"Ale co když se král živlu zamiluje do obyčejného člověka?"
"To se nemůže nikdy stát. Králové živlů se zamilují vždy pouze do nějakého jiného krále či královny živlu."
"Ano, proto nás tolik není," pokrčil nad tím rameny Sasuke, neviděl na tom nic zajímavého a zkoumavě se zadíval na Naruta. Blonďáček ihned zrudl a odvrátil od něj pohled. Raději se dál nevyptával a mlčel. Ze Sasukeho blízkosti mu bylo už předtím tak zvláštně a cítil se nesvůj, a teď když se dozvěděl tohle, začínal se cítit ještě divněji.
"Měl bys jít spát," pousmál se na něj po chvilce černovlásek, vzal mu misku se zbytkem studené kaše a víc ho zachumlal do svého pláště. "Dobrou noc," řekl mu ještě, odhrnul mu vlasy z čela, pak vstal a odešel zpět k ohništi. Blonďáček zavřel oči a s mírným úsměvem na rtech, se pohroužil do říše snů.






Nezanevři, prosím tě, na tuto kapitolovku. Hrozně mě totiž zajímá jak to dopadne.