"Ty jsi Gaara?" ozvalo se najednou za ním, a tak se otočil.
Stál před ním hnědovlasý kluk, s vlasy staženými do culíku a znuděným výrazem ve tváři.
"Ano, a ty jsi?" pozdvihl tázavě obočí.
"Mé jméno je Shikamaru, jsem přítel Temari. Tvá sestra se omlouvá, ale naléhavě musela zaskočit v květinářství za nemocnou kamarádku. Poprosila mě, jestli bych tě nemohl vyzvednout," vysvětlil mu a Gaara si povzdychl. Jako vždy jeho sestra si našla nejlepší chvilky, kdy za někoho zaskakovat. Nechápal ji. Nemusela nikdy nic dělat a ona i přesto ráda brigádničila.
"Dobře," odvětil jen.
"Nejste si moc podobný," usoudil Shikamaru, když seděli v jeho malé zelené Toyotě.
"Co prosím?" nechápal Gaara.
"Ty a Temari, na to, že jste sourozenci, si nejste moc podobní."
"To ne, ale nijak mě to netrápí."
Dále už oba dva mlčeli, ani jeden nevěděl co říct a ani se jim moc konverzovat nechtělo. Oba dva byli tak trošku nevýřeční, a proto si hned na první dojem sedli.
"Á bráško, tak moc jsi mi chyběl!" vypískla jeho blonďatá sestra, když se vrátila domů a skočila mu radostně kolem krku.
"Moc dlouho tu nezůstanu, pokud ze mě ihned neslezeš," zamrmlal přidušeně a jeho sestra ho pustila.
"Tak povídej, přeháněj, jak bylo v Evropě?" zajímala se ihned a Gaara protočil oči v sloup. Dělá to znova. Nenechá ho ani vydechnout a hned ho zahrnuje otázkami. Měl Tem rád, ale v takovýchto chvílích měl chuť ji zaškrtit. Oba byli rozdílní nejen vzhledem, ale i povahami. Zatímco ona byla veselá a společenská, Gaara tak trochu tichý a uzavřený.
"Povím ti to, až si hodím alespoň sprchu ano?" odvětil s povzdychem nakonec a vydal se do svého pokoje.
Večer se konala v obrovské jídelně večeře a Gaara musel chtě nechtě odpovídat na všetečné otázky své sestry. Horší to však ještě bylo, když se tam objevil jeho starší bratr Kankuro a vše musel dopodrobna zopakovat.
"A našel sis tam alespoň nějakého hezkého chlapce?" zeptala se se zájmem Temari. O svém bratrovi věděla, že je gay už dva roky a jeho milostný život jí velice fascinoval.
"No v Anglii jsem potkal krásného aristokratického blondýna s nakrátko střiženými vlasy a čokoládovým tajemným pohledem, jmenoval se George. V Itálii to byl Rafael. Snědý, havraní vlasy po ramena, svalnatá postava a uhrančivý černý pohled. Jinak nic moc, pár flirtů, ale to bylo vše," odvětil jakoby nic a zabýval se dál svou večeří.
"A který byl lepší, George, nebo Rafael?" zeptal se Kankuro.
"No George měl krásný zadek a Rafael zas byl moc šikovný s jazykem. George byl krásně žensky útlý a Rafael mužně svalnatý. Nevím, oba měli hodně do sebe, ale pořád to nebylo to pravé," pokrčil rameny. "No nic, měl bych jít spát, když mám jít zítra do nové školy," vstal od stolu, když měl dojedeno a vzal svůj prázdný talíř. Byl opravdu unavený a navíc se chtěl vyhnout dalším otázkám.
"Jo, abych nezapomněla, Shikamaru tě tam odveze, je to tvůj spolužák," usmála se na něj Temari.
"Ok."
"Alespoň tam někoho budu znát," pomyslel si Gaara, a poté co odnesl talíř do dřezu do kuchyně, se vydal do svého pokoje a následně do koupelny. Když byl čistý a převlečený do černých kalhot na spaní, zalehl s úsměvem do své milované postele a vyčerpáním z několikahodinového letu a celkově náročného dne usnul.
Asi ve tři čtvrtě na osm už stáli se Shikamarem před školou a hnědovlásek mu říkal o osobách šinoucích se do obrovské budovy. Přijížděli vlastními luxusními auty, či limuzínami a s mobily v ruce, nebo v zabraných debatách o nejnovější módě, autech a zábavě procházeli kolem nich.
Škola, na kterou Gaara přestoupil, a na kterou chodila i jeho sestra se Shikamarem, byla nejprestižnější školou široko daleko. Nikdo, kdo nevlastnil na svém kontě miliony, či neměl takový majetek a akcie, neměl šanci se sem dostat. Konoha, či také Listová, byla luxusní rarita mezi obyčejnými středními a soukromými internáty.
"Ta blondýna je Yamanako Ino. Dosti populární dívka s tučným vlastním kontem. V reálném životě typická blondýna, ale dávej si na ní pozor, dokáže být hodně mazaná," ukazoval dosti pěknou dlouhovlasou blondýnku s modrýma očima. Na sobě měla modré tílko na zavazování dozadu, které jí končilo nad pupíkem s modrým kamínkem a krátkou džínovou minisukni.
"Ta vedle ní, to je Haruno Sakura. Je to nehorázný šprt a vlezdoprdelka. Ta růžová barva vlasů je záhadně přírodní. S Ino jsou nejlepší kamarádky a skvěle se doplňují. Nebezpečná dvojka," nyní se díval na růžovovlasou dívku s netypicky velkým čelem a zelenýma očima, která měla na sobě červené tílko na ramínkách a bílé džínové tříčtvrťáky.
"Hyuuga Hinata. Moc milá a velmi chytrá dívka. Jedna z nejbohatší a nejváženější rodiny. Je dosti plachá, ale moc dobrá kamarádka. Je to taková naše vrba. Pomůže ti s mnoha problémy a dokáže poradit," jeho další rozbor padl na černovlasou dívku se zvláštně bílýma očima. Oblečená byla do jednoduchých fialkových šatů na ramínka
"Ten co jí doprovází je její bratranec Neji. Trochu nerudný, ale když ho lépe poznáš, zjistíš, že je fajn," ukazoval na hnědovláska s látkovou čelenkou na hlavě, oblečeného do černého trička s krátkým rukávem a plátěných světlých kalhot.
Z jejich rozhovoru je vyrušilo nastalé ticho, a tak se Shikamaru s Gaarou podívali na jeho důvod.
Před branami školy zastavila dlouhá černá limuzína, z níž o chvilku později vystoupil řidič a jal se otevřít dveře. Z nich vylezl velice pohledný černovlasý kluk s taktéž černýma očima, z nichž čišil chlad. Měl bledou pokožku a jeho oblečení tvořila černá mikina s kapucou a klokankou, s vyhrnutými rukávy, na rameni se znakem červenobílého vějíře a kapsáčové béžové pláťáky.
"Kdo je to?" zeptal se Gaara. Z toho kluka ho celkem zamrazilo.
"To je Uchiha Sasuke. Místní hvězda a idol. Nejbohatší teenager, jakého svět kdy viděl. Sebejistý, arogantní a chladný. Je nejlepší skoro ve všem co dělá."
"Sasuke-kuun!" vyjíkly Sakura s Ino a hnaly se k mladému Uchihovi. Procpaly se davem dívek, které pištěly stejně jako ony a každá zaujala místo z jedné jeho strany.
"Raději půjdeme, nebo se potom neprocpeme do třídy. Jakmile holky spatří Sasukeho, táhne se za ním dav až do třídy. A jelikož je v té samé jako my, uvízli bychom v zácpě," pokynul mu Shikamaru a společně zamířili ke vchodu.
Došli až do třídy číslo osmnáct a zaujali místo v prostřední lavici u okna. V místnosti se již nacházelo pár lidí. Červenovlásek se po nich zvědavě podíval a jeho pohled upoutal kluk sedící v poslední lavici u dveří, který si něco pročítal. Úplně ho fascinoval. Krásné blond vlasy, spadající mu neposedně do čela, modré oči, které byly doslova jako čistá modrá obloha a krásná, ani ne útlá, ani ne svalnatá postava, kterou zvýrazňovalo oranžovo černé triko s krátkým rukávem a kapucou a modré volnější džíny.
"Tak na toho ihned zapomeň," poradil mu Shikamaru, když viděl Gaarův učarovaný pohled. "To je Uzumaki Naruto. Jeden z nejroztomilejších a nejoblíbenějších lidí tady na škole. Říká se mu andílek, nebo taky beránek. Ten patří Sasukemu."
"Patří?" zeptal se udiveně.
"Ano," kývl Shikamaru. "Sasuke si ho koupil, a to doslova. Narutův otec, Uzumaki Minato, je druhý nejbohatší muž ve městě a nejlepší přítel Sasukeho otce Fugaky Uchihy. Sasukemu se Naruto strašně líbil, a tak udělal Fugaku dohodu s Minatem o přenechání jedněch z nejcennějších pozemků výměnou za Narutovu náklonnost k Sasukemu. Minatovi tímto obchodem stoupla prestiž a Naruto se stal Sasukeho oficiálním přítelem. Nejsmutnější na tom je, že Naruto Sasukeho doopravdy miluje," zakroutil nad tím hlavou.
"Co je smutného na tom, že ho miluje?" nechápal Gaara.
"Sasuke je jako bezcitná stvůra. Chová se k němu jako k pouhému majetku a dosti často i kusu hadru. Jakmile se o Naruta začne kdokoliv zajímat, Sasuke si to s ním vyřídí a ještě k tomu z toho Naruta obviní a nějak ho potrestá. Navíc je o Sasukem známo, že je to velký záletník. V jejich vztahu platí seme je nadřazený a může všechno a uke je podřazený a nesmí nic. Ani nechci hádat, co by se stalo, kdyby ho Naruto nedej bože podvedl."
Gaara se znovu podíval na toho blonďatého anděla. Jak mohl být někdo tak krutý k někomu, kdo vypadá takhle? Tak lehce zranitelně, tak citlivě?
Do dveří vstoupil těsně před zvoněním i samotný Uchiha. Poprvé za celou dobu se zvedly blonďáčkovy oči od sešitu a zadívaly se přímo na něj. Sasuke si to svými kroky zamířil ihned k němu, chytil ho za ruku a prudce ho vytáhl na nohy. Přitiskl si Naruta za boky blíž ke svému tělu a jeho ruce sjely na malý pevný zadeček, který silně stiskly. Sklonil se k němu a věnoval mu dravý polibek na rty. Blonďáček se bez řečí zapojil, a když se od sebe svými rty odtrhli, svíral ho Sasuke stále ve stejné pozici. Něco mu šeptal s chlípným úsměvem do ucha a Naruto se přitom roztomile červenal. Když zazvonilo, pustil ho Sasuke ze svého sevření, sedl si a za ruku si ho stáhl k sobě na klín.
Gaaru udivilo to, že to jejich šedovlasému senseiovi, který přišel se zvoněním do třídy, nevadí.
"Raději si zvykl, než aby se se Sasukem dohadoval," odvětil mu na nevyřčenou otázku.
"To je snad ten Sasuke pánem světa či co?" pomyslel si nevrle rudovlásek a po očku Sasukeho s Narutem sledoval.
Blonďáček si zapisoval látku, kterou zrovna Hatake vykládal a Sasuke si podpíral jednou rukou hlavu a druhou držel Naruta majetnicky okolo pasu. Najednou se však Uchiha otočil Gaarovým směrem a jejich oči se střetly. Rudovláskovi projelo tělem děsivé mrazení z toho pouhého pohledu, ale vytrval a jejich oči se do sebe zamračeně vpíjely.
Sasuke se po chvilce odtrhl a naklonil se blíž k Narutově uchu. Opět mu něco zašeptal a tentokrát se vpily do světle zelinkavých očí Gaary, ty Narutovy nebesky modré. V blonďáčkově tváři byl neurčitý smutný výraz. Gaara pohled do těch nádherných a zároveň tak smutných očí nevydržel a mimoděk ty své sklopil opět k sešitu, do kterého si zapisoval látku.
O přestávce se ke Gaarovi seběhli skoro všichni ze třídy a začali ho zahrnovat spoustou otázek. Rudovlásek je vnímal tak nějak na půl a jeho pohled opět padnul na Naruta, který seděl sám stále ve své lavici a nepřítomně se díval na tabuli vepředu.
Po chvilce váhání se zvedl a přešel k němu.
"Ahoj," pozdravil ho. Druhý chlapec z toho mírně na své židli nadskočil, zřejmě se lekl, když ho někdo tak náhle vytrhl z myšlenek. Pootočil hlavu a zadíval se na toho, jenž ho vylekal.
"Ahoj," odvětil jen a zvědavě si ho prohlédl.
"Mé jméno je Sabaku no Gaara, ty jsi Naruto, že?" snažil se navázat kontakt.
Naruto však jen mírně kývl a dál si ho nevšímal.
Gaara chtěl ještě nějak navázat konverzaci, ale to by se nesměl do třídy vrátit ten zatracený Uchiha a sednout si zpět vedle Naruta.
"Ahoj, mé jméno je Sabaku no Gaara," představil se Sasukemu a podal mu ruku.
"Uchiha Sasuke," odvětil chladně, ale ruku mu stiskl.
"Potřebuješ ještě něco?" zeptal se "mile", když se rudovlásek neměl k odchodu.
"Vlastně nic," pokrčil rameny a odešel si zpět sednout na své místo, kde stále postávali ostatní spolužáci a zvědavě je pozorovali.
"Co ti chtěl?" zeptal se klidně Sasuke Naruta, když byl Gaara pryč.
"Jen se mi přišel představit," odvětil Naruto.
"Celou hodinu po tobě koukal," řekl Sasuke a díval se dopředu na tabuli, jako předtím Naruto.
"Já vím," sklopil smutně hlavu blonďáček.
"Víš, že jsi dokonalý?" otočil se k němu a otočil si ho tváří k sobě. Pohladil ho ukazováčkem po líci a očima zkoumal její každý rys. "Co kdybychom se na zbytek vyučování vykašlali a šli ke mně?"
Naruto jen kývl. Ze školy sice chodil bez dovolení nerad, ale nechtěl Sasukemu odporovat. Miloval ho, ale i přesto se ho určitým způsobem bál. Věděl, že před ním musí řádně volit slova, aby ho nenaštval a poslouchat ho. Věděl také, že za klidným sametovým hlasem, nemůže očekávat pokaždé něco dobrého. Sasukeho nálada se měnila jako počasí v Anglii, z minuty na minutu. Jeho láska se z minuty na minutu stala jakousi zvláštní nenávistí.
"Tak se mi to líbí," pousmál se Sasuke, políbil ho, a poté se oba dva zvedli a ruku v ruce odešli.
"To je u nich normální," řekl Shikamaru Gaarovi, který je pozoroval.
"Jak může být někdo jako je Naruto s někým jako je Sasuke?" stále to nechápal.
"Jak už jsem říkal, miluje ho, i když s ním zachází tak jak zachází. Naruto se mu nepostaví, nechce ho ztratit a Sasuke, ten se ho z jakéhosi neznámého důvodu prostě za nic na světě nevzdá. Bůhví, jestli to, co ten Uchiha cítí je přehnaná láska, či si jen na něm dokazuje svou sobeckou nadřazenost a až ho Naruto přestane bavit, tak ho zahodí jako použitou hračku."
Jakmile se za nimi zavřely dveře Sasukeho domu, který byl momentálně opuštěný, až na služebnictvo, které již bylo zvyklé, na takovéto nečekané vpády v době školy a raději se vždy klidilo někam jinam, přitáhl si Sasuke Naruta těsně na své tělo a ihned se hladově vrhl na jeho rty. Přitom zajel rukou pod tričko a hladil ho dlaní po obnažené kůži. Blonďáček se mírně zachvěl a vzdychl do jeho úst.
Černovlásek ho vyzdvihl do náruče a ihned si to zamířil po schodech nahoru a dále dlouhou chodbou ke svému pokoji, kde ho hodil na postel. Sundal si mikinu a tričko, co měl pod ní a klekl si nad něj. Chvíli si ho jen tak mlsně prohlížel, než opět dravě propojil jejich rty v polibek a nepřejížděl bříšky prstů kolem jeho bradavek. Naruto zavzdychal a pocítil Sasukeho ústa na své šíji. Odtrhl se od něj a stáhl i jemu tričko. Podrobil jeho tělo svému zkoumavému pohledu. Přejel svými prsty po menších četných jizvičkách, a poté se k nim sklonil a začal je líbat, jakoby chtěl, aby zmizely, aby byla jeho kůže bez poskvrnky. Ale ony tam zůstanou už navždy, stejně tak jako ty jizvičky, které nevědomky Narutovi způsoboval na srdci.
"Patříš jenom mě Naruto, nikdo nemá právo se na tebe dívat tak jako já, nikdo nemá právo se tě dotýkat, jen já," zašeptal Sasuke a serval z blonďáčka kalhoty i s trenkami. Naruto jako vždy, když byl nahý, zčervenal. Bylo zvláštní nechat někoho hledět na své nahé tělo, i když už se to stalo tolikrát.
"Doháníš mě k šílenství blonďáčku, jak může být někdo tak dokonalý?" přejel rukou po Narutově stehnu. Natáhl se přes něj ke svému nočnímu stolku a vyndal z něj pouta s bičíkem.
Blonďáček si jím nechal spoutat ruce, a pak zavřel oči. Slyšel svištivý zvuk a o vteřinu později palčivou bolest na svém bříšku. Sasuke se k rance sehnul a přejel po ní svým jazykem. Slízl kapičku krve, která z ní vytékala, a jen letmo se ústy dotkl blonďáčkova penisu. Otočil ho na bříško a přejel ukazováčkem po tetování na jeho rameni. Políbil ho na vytetovaný znak klanu Uchiha a přejel ukazováčkem po jeho páteři až dolů k zadečku. Nadzdvihl ho na všechny čtyři a prstem kroužil kolem blonďáčkova otvoru, než do něj pronikl. Přidal ještě jeden prst, a potom ještě jeden. Když je vytáhl, vysvlékl se do naha a zadíval se na lubrikant na nočním stolku. Na chvíli se zamyslel, ale pak do Naruta prostě jen na jeden příraz pronikl. Blonďáček se prohnul a bolestně vykřikl. Sasuke mu nedal ani čas na vzpamatování ani na zvyk, a ihned se v něm začal pohybovat. Z Uzumakiho očí se začaly hrnout slzy a razily si cestičku dolů po jeho bolestí zkřivené tváři. Už více nenaříkal, neprojevoval svou bolest nahlas, jen mlčky trpěl. Bolest polevila až skoro u konce toho všeho. Sasuke naposledy přirazil a dosáhl toužebného vrcholu. Vysunul se z blonďáčka, který ihned nato spadl na postel.
Mladý Uchiha mu sundal z rukou pouta a přehodil přes něj pokrývku. Naruto ležel na břiše a ruce měl poležené u hlavy. Snažil se potlačit pálení svého konečníku a nepříjemný pocit, že mu něco stéká po noze. Sasuke se opíral o loket a hladil ho po odhalených ramenech.
"Jsi tak dokonalý Naruto. Fascinuje mě to, že ať už tě pošpiním, kolikrát jen chci, zůstáváš stále stejně čistý a nevinný. Jsi jako moje droga, na které jsem závislý a nedokázal bych bez ní žít. Patříš jenom mě a já tě nikomu nedám,"řekl zamyšleně nahlas.
"Já ani nikoho jiného nechci," odvětil tiše Naruto.
"Tak se mi to líbí," zašeptal Sasuke a políbil ho na záda. Položil si hlavu na polštář, přitáhl si blonďáčka k sobě a usnul. Naruto se ještě chvíli díval před sebe, a poté také zavřel svá očka a poddal se náruči spánku, která ho táhla za sebou.
Uplynulo pár dní a blonďáček seděl jako každý den ve své lavici. Smutně se díval na Sasukeho, který okatě flirtoval se spolužačkami a spolužáky a vůbec ho netížilo, že je ve stejné místnosti i Naruto. S chlípným úsměvem šeptal něco jedné spolužačce do ucha a druhou držel kolem pasu a tiskl si jí k sobě.
"To si to necháš líbit?" přišel k Narutovi Gaara, už se na to prostě jen tak nemohl dívat.
"Ano, patřím mu," pokrčil rameny Naruto, ale sklonil přitom hlavu.
"Proč se mu nepostavíš? Není přeci středověk, existuje volnost a právo volby, nemusíš s ním být," zakroutil nevěřícně hlavou.
"Do toho ti nic není," ozval se za ním ledový hlas, a tak se Gaara otočil. Stál za ním Sasuke s kamennou maskou na tváři a propaloval ho svým pohledem.
"Chováš se k němu hrozně. Okatě se tu nabízíš ostatním a to ještě před ním samotným!"
"Naruto, tobě to snad vadí?" otočil se na svého milence černovlásek. Naruto jen zakroutil se stále sklopenou hlavou v zápornou odpověď. Gaara jen překvapeně zamrkal a zamračil se. "Nepleť se do našich věcí, nic ti do toho není," zavrčel Sasuke, ihned se posadil vedle blonďáčka, kolem jehož pasu si obmotal ruku a přitiskl ho k sobě.
"Raději pojď, nepleť se do toho," objevil se u něj Shikamaru a odtáhl ho pryč.
"No není to sladké, jak se tě zastává? Asi se mu musíš opravdu líbit," zašeptal chladně Sasuke Narutovi do ucha. "Víš, že nemám rád, když se kolem tebe někdo ochomítá."
"Víš, že nikoho jinýho nechci, jsem jen tvůj," zadíval se mu do očí.
"To je jedině dobře, ale vyber si. Buďto potrestám jeho, nebo tebe," řekl s úšklebkem.
"Co si myslíš, že děláš?" vyjel na něj Shikamaru.
"Chtěl jsem Narutovi jen pomoct, donutit ho říct, co si doopravdy myslí," odsekl.
"Nech toho Gaaro, neprovokuj Sasukeho, děláš to jen ještě horší. Už takhle to má Naruto těžký a ty mu to děláš ještě těžší."
"Snažím se mu jen pomoct."
"Ale stahuješ ho ještě víc ke dnu. Na Uzumakiho prostě zapomeň. Po světě běhá víc kluků a mnohem lepších, než je on. On si svůj osud vybral, takže se mu prostě do života nepleť. Věř mi, radím ti dobře," snažil se mu Shikamaru domluvit.
Gaara sice nic nenamítal, ale nehodlal to jen tak vzdát. Naruto se mu líbil, to změnit jen tak nemohl, ale hlavně mu ho bylo líto. Nechtěl ho nechat jen tak trpět. Bohužel nevěděl, že tím, že se o něj snaží, ubližuje Narutovi ještě víc.
Následujícího dne, když vešel Gaara do třídy, spatřil Naruta ležet zmoženého na lavici, a když ho o hodině sensei vyvolal, blonďáček se doslova přemáhal, aby vůbec vstal a opravdu pomalu se došoural až ke katedře. Sasuke na to vůbec nijak nereagoval, jen se otáčel do zadu k Ino, zabraně s ní o něčem debatoval a přitom se smáli.
V rudovláskovi se vařila krev. Tohle prostě muselo přestat.
Po škole se rozhodl Naruta najít a promluvit si s ním. Hledal ho asi půl hodiny, než ho našel sedět na lavičkách u školního bazénu.
"Naruto!" zavolal na něj a blonďáček zdvihl hlavu. Zadíval se jeho směrem.
"Co chceš?" povzdychl si a bezvýrazně ho pozoroval.
"Chci si s tebou promluvit."
"Není o čem mluvit," odsekl Naruto. Tenhle kluk mu začínal lézt krkem, proč se o něj jen tolik musel zajímat? Sasuke byl včera hrubější než kdy jindy jen kvůli němu.
"Ale je," nedal se Gaara. "Proč jsi s ním? Chová se k tobě hrozně a ty si to necháváš jen tak líbit?" kroutil nad tím nevěřícně hlavou.
"Ano nechám, patřím mu!"
"Nejsi věc Naruto. Ty nemůžeš za to, že tě otec prodal za pitomé pozemky!"
"Proč to všichni svádějí na mého otce?" uchechtl se. "Ten za nic nemůže. On mě do toho nenutil. Zeptal se mě, jestli souhlasím, říkal, že nemusím. Otec respektoval a respektuje má rozhodnutí a můj názor. Souhlasil jsem s tím. Nemusel jsem si to promýšlet. Chtěl jsem jen, aby o tom Sasuke nevěděl. Všiml jsem si už dřív, jak se na mě Sasuke dívá. Věděl jsem moc dobře jaký je, když jsem do toho šel. Věděl jsem, co mě s ním čeká a i přesto jsem s tím souhlasil. Já ho miluju víc, než cokoliv jiného a vím, že i on to svým způsobem cítí stejně. On se nechová vždycky tak špatně. On dokáže být i milý. Stará se o mě. Ať se ke mně chová, jak chce, ať si mě podvádí, s kolika jen chce, ale ať mě neopouští. Já udělám cokoliv, aby se mnou zůstal, abych mu mohl patřit. On si možná neuvědomuje, že mě svým chováním ničí, ale pořád je to lepší, než kdybych mu byl úplně lhostejný!" vyštěkl na něj Naruto a prudce se zvedl.
Chtěl odejít, ale Gaara ho chytil za ruku a přitáhl si ho k sobě.
"Proč netoužíš po někom, kdo by ti dal opravdovou lásku, kdo by si tě vážil a cenil si každé chvilky, kterou s tebou může strávit? Proč nechceš být s někým, kdo by k tobě byl něžný a hýčkal tě?"
"Pusť mě! Copak to nechápeš? Já ho miluju. Proto nechci být s nikým jiným! Pusť mě!" křičel Naruto a zmítal sebou. Gaara ho však neposlouchal a jen se k němu začínal naklánět. Blonďáček se zuřivě bránil, ale byl ještě zmožený ze včerejška a moc toho nezmohl.
"Co si myslíš, že děláš?!" uslyšel za sebou Sasukeho výhružný chladný hlas.
Rudovlásek se otočil čelem k Uchihovi.
"Chci mu ukázat, jaké to je, když je někdo něžný a doopravdy miluje," zavrčel na něj Gaara.
"Dej od něj ty svý pracky pryč, nebo si mě nepřej!"
"Tak do toho Sasuke, pojď mě praštit," provokoval ho výsměšně a Naruta pustil.
"Nechte toho!" zakřičel Naruto, ale bylo to marné. Oba chlapci se do sebe pustili a prali se hlava nehlava. "Tak už dost!" vykřikl blonďáček a vrhl se mezi ně. Ti dva však byli tak moc zabraní do rvačky, že si ho nevšimli a srazili blonďáčka do bazénu. Z jejich zápalu je vytrhlo až blonďáčkovo hlasité: "Pomoc!" když se mu podařilo dostat na pár sekund nad hladinu.
"Do háje!" vykřikl Sasuke a sundal si bundu, kterou odhodil stranou.
"Co se děje?" nechápal Gaara Uchihovu reakci.
"Naruto neumí plavat," dostal ze sebe bezvýrazně a rychle skočil do bazénu Narutovi na pomoc.
Za chvilku už ho táhl na břeh bazénu a podal ho rudovláskovi, který mu ho pomohl vytáhnout ven.
"Naruto, Naruto," držel ho ve své náruči a mírně ho propleskával. Blonďáček po chvíli vykašlal vodu a zhluboka se nadechl.
"Naruto ty baka," vzdychl úlevně a vtáhl si ho do náruče. "Mohl jsi umřít."
"J-já, j-já, p-promiň," vykoktal ze sebe sklesle Naruto.
"To já bych se ti měl omluvit," zašeptal mu do ucha a přitiskl si ho blíž k sobě. Uzumaki překvapeně zamrkal, tohle by od něj nečekal. "Bál jsem se o tebe." Tak tohle byl pro Naruta opravdu šok.
Gaara je chvíli pozoroval, ale potom se rozhodl je raději nechat o samotě. Podle Sasukeho výrazu a jeho následného chování poznal, že mu na Narutovi opravdu záleží. Však oni si to mezi sebou vyříkají. Naposledy se za nimi ohlédl a zmizel pryč.
"Ale za co se omlouváš?" nechápal blonďáček.
"Za to jak jsem se choval," povzdychl si. "Já…"
"Ššš…" přiložil mu ukazováček na rty Naruto a pousmál se. Moc dobře věděl, co mu Sasuke chce říct a věděl i to, že kdyby to řekl, už by to nebyl prostě on. "Já se na tebe nezlobím, nic se nestalo."
"Mohli bychom tedy začít od znova? Už ti nechci ublížit, alespoň ne úmyslně," řekl upřímně.
"Proč to děláš?" nechápal jeho změnu chování Naruto.
"Protože jsem slyšel, co jsi Gaarovi říkal. Vím, že mi to trvalo dlouho, a že jsem se k tobě nikdy nechoval hezky. Já jen neumím krotit své emoce a s tebou, s tebou se to ještě dvojnásobí. Jsi někdo, kdo mi zasáhl do života a donutil mě až abnormálně žárlit. Vždycky mi bylo všechno jedno a s tebou, s tebou ne. Nauč mě správně cítit, správně milovat," pohladil ho jemně po tváři a zadíval se do těch krásných blankytně modrých studánek.
Naruto na to nic neřekl, jen si ho přitáhl za tričko k sobě a políbil ho. Když se od sebe odtrhli, vzal Sasuke svou bundu a oblékl do ní Naruta.
A tak se jim oběma změnil život v něco lepšího, co je doprovázelo každý den.







nadherna jednorazovka