Jen tam tak stál a vypadal zamyšleně. V tu chvíli jsem měl chuť ho obejmout, tisknout jeho promočené tělo blíž k sobě, cítit jeho přítomnost, jeho vůni. Srdce mi při pohledu na něj hlasitě bušilo.
Ale jak se to mohlo stát? Jak jsem se mohl zamilovat do někoho, kdo je mým nepřítelem? Do někoho, kdo mě chce chytit? Poprvé za svůj život jsem na něco neznal odpověď.
Nikdy jsem se nezabýval city. Přišly mi hloupé a otupovaly bystrou mysl. I přesto se v mém životě objevil on a všechno to pokazil. Přivlastnil si moje srdce, bez dovolení se mi vloupal do duše a mysli a prachsprostě ho ukradl.
Zavolal jsem na něj, ale on mě neslyšel. Zkusil jsem to znovu, ale zase nic. I když se mi nechtělo, vyšel jsem ze suchého místečka pod střechou, do toho mokrého nečasu.
Povídali jsme si a přitom mokli. V tu chvíli mi to už bylo jedno. Soustředil jsem se na jeho přítomnost a jeho slova. Ještě nikdy mi nepřišel tak moc zamyšlený, jako dnes.
Nevěděl jsem, čím to je. Že by tušil, že již brzy prohraje a Kira ho dostihne?
Seděl jsem na chodech a důkladně se otíral ručníkem. Přistoupil ke mně a začal mě utírat. Masíroval mi nohy, bylo to tak příjemné. Byl tu, byl tak blízko a já se po dlouhé době cítil tak příjemně, tak bezstarostně.
"Miluju tě," uniklo mu z úst těsně předtím, než se ozval poplach a my se vydali k ostatním.
Byla to skutečně pravda?
Potom mi však na mysl vyvstala slova, která řekl jen pár minut před tímto okamžikem.
"Všechno, co říkám, je jen samá lež, tak ničemu nevěř."
Byl jsem zmatený, řekl to jen proto, že tušil, že se blíží okamžik jeho smrti? Že už brzy se objeví i jeho jméno na stránce zápisníku? Že to vše dělá jen proto, aby si zachránil život, a ví o mých citech?
Ničím jsem si nebyl jistý.
Když už nadešlo to, co nadejít mělo, byl jsem přemožen, přemožen lidským citem, kterému se říká láska. Rozhodl jsem se, nemohl jsem ho nechat zemřít.
"Ne Rem! Nedělej to!" zakřičel jsem do kamer na onu Shinigami a doufal, že mě poslechne.
Zrychleně jsem dýchal a doufal, že ještě nenapsala pravé Ryuzakovo jméno. Bylo to mých nejdelších a nejhorších čtyřicet vteřin mého života.
Všichni na mě hleděli a mně to bylo jedno, bylo mi jedno, že mě teď odhalí a já skončím za mřížemi, nebo mě nechají popravit, a tak zemřu.
"Lighte, Lighte vzbuď se," slyšel jsem jakoby z dáli a na ramenou cítil něčí dotek.
"Ry-Ryuzaki," zamumlal jsem v polospánku a pomalu otevřel oči. Posadil jsem se na posteli a dlaní si otřel své potem orosené čelo.
"Zase tvůj sen?" zeptal se mě starostlivě a já kývnul.
"Už je to dobré, jsem tu s tebou a nikdy, už nikdy tě neopustím," zašeptal mi do ucha a políbil mě na tvář. "Všechno už je jen pouhá minulost. Zavři oči a spi," položil mě zpět na postel a svou černovlasou hlavu si položil na mou hruď.
Už je tomu dlouho, co jsem se mu přiznal, co jsem mu řekl, že ho miluju, co zločinci rukou Kiry neumírají, co se Riuk vrátil do království Shinigami i s deníkem smrti.
Už je tomu dlouhé dva roky, co jsem pouhým Lightem Yagamim, který se vzdal kvůli lásce své víry v lepší svět. Který nalezl štěstí po boku svého rivala, kterého chtěl původně zabít.
Políbil jsem svého milence…jak krásně to slovo zní…na čelo. Něco s úsměvem zamrmlal a dál klidně oddychoval
sladkým spánkem a se zavřenýma očima, jsem přemýšlel, jak by to všechno dopadlo, kdyby mou duši nepohltila láska k tomuto muži.





KAWAI