Černovlasý kapitán se mu představil jako Leon Gatsby. Ricka překvapilo, jak je mladý, i když všichni piráti na této lodi tací byli.
Nemohl popřít, že je pěkný a v blízké budoucnosti i milý a laskavý, ale to už trochu předbíhám.
Leon si z něho udělal osobního sluhu. Rick mu musel nosit jídlo a pití, ovívat ho vějířem, čistit mu boty a někdy ho dokonce i krmit a dělat mu podnožku.
Hnědovláskovi to začínalo lézt krkem a to tam byl pouhé dva dny, ale co mohl dělat? Prohrál, a tak teď musí pikat.
Vlastně si ani neměl na co stěžovat. Mohl dopadnout i hůř, třeba skončit i jako jeho postelový otrok. Navíc mohl být na moři, poslouchat zvuk vln, být opět tam kam patří. Být na širém oceánu, nasávat jeho oblíbenou atmosféru. Na jednu stranu tedy chtěl odtud pryč, protože trpěla jeho vznešená pýcha a na tu druhou tu začínal být svým způsobem šťastný.
Zrovna vytíral palubu, bylo to zhruba již pátého dne, když se z vyhlídkového koše ozval hlas jednoho z námořníků. Jmenoval se Lien.
Menší trochu podsaditý, ale jinak sympatický hnědovlásek.
"Země na obzoru!" křičel a Rick se zadíval na ostrov před nimi, nad nímž momentálně započalo zapadat slunce.
Loď přistála v přístavu. Samozřejmě že Leon nechal vyměnit černé plachty za bílé, aby mohli připlout bez problémů a hlavně inkognito.
Rick se začínal radovat, že by mohl utéct a začal i přemýšlet, jak na to. Avšak jeho plány byly zmařeny a naděje uhašena.
"Pro všechny případy," usmál se mile Leon a kolem krku dal Rickovi obojek, ke kterému připnul dlouhý stříbrný řetěz.
"Jsem snad tvůj mazlíček či co?" zaprskal nakvašeně hnědovlásek.
"Tak nějak, a já bych nerad, kdybys mi utekl," zašeptal mu do ucha tak jemně a tiše, až se z toho Rick nevědomky ošil.
Na ulicích byl velký hluk a vřava. Procházeli tou malebnou vesničkou s menšími i většími domky, s tu se zelenými okenicemi, tu s jinými barvami, tu s květinami, tu bez jediné okrasy.
Rick si připadal jako opovrženíhodný otrok, když si to poslušně jako pes štrádoval za Leonem uvázaný na vodítko. Jen trpce snášel ty zkoumavé a velice zvědavé pohledy místních obyvatel na svou osobu, jen tiše přál Leonovi smrt a krutou pomstu, nic jiného dělat nemohl.
Černovláska velice zajímalo, co se tu děje, že je tu tolik lidí, a tak poslal jednoho ze svých kumpánů, kteří je doprovázeli, na výzvědy.
Nějaká milá menší stařenka s vlasy staženými do drdolu mu s úsměvem odpověděla a on si to mířil zpět ke svému kapitánovi.
"Dnes je svátek Růží," informoval ho. "Je to den, kdy růže na tomto ostrově kvetou nejkrásněji a jsou posázeny kapičkami vody, které se na nich drží celý den, ať se děje cokoliv. Vypadají prý jako posázené diamanty. Říká se také, že v opravdu dobrých rukou, neposkvrněných žádným zločinem, nikdy neuvadnou a zůstanou tak krásné, jako v tento den. Jakmile se pak člověk jakkoliv prohřeší, uvadnou. Proto je tu dnes jarmark, a proto je tu takový shon, všichni tento den oslavují," řekl jim vše, co mu stařenka pověděla.
Leon se chvíli rozmýšlel, a pak se rozhodl na slavnost vydat. Usoudil, že dát si delší přestávku od další plavby a užít si trochu té zábavy, by nemuselo být tak špatným zpříjemněním večera.
Vydali se tedy do víru vřavy a zábavy, směrem ke stánkům a růžemi ozdobeného náměstí.
Rick žasl nad krásou, jen skýtalo. Uprostřed stála honosná kamenná kašna s malým vodotryskem a čistou průzračnou vodou. K ní vedla malebná cestička, lemovaná záhony s růžemi, které se opravdu třpytily jako diamanty poseté. Prostor byl kruhovitého tvar, který tvořily domky s jemným sgrafitovým zdobením, kolem něj. Byly tu také vyřezávané dřevěné lavičky a nyní i navíc stánky s pravými růžemi, různými serepetičkami s motivy těchto úchvatných rostlin, cukrovou vatou a všemožnými sladkostmi či pečivem.
"Jdeme," zavelel Leon, vyšel vpřed k právě rozdělanému ohni, kde se scházeli lidé a trhl vodítkem. Tím dosáhl toho, že nejen že Ricka mírně tímto jednoduchým úkonem ruky přiškrtil, ale také toho, že to v hnědovláskovi začínalo bublat čím dál víc.
"Na to je pro tebe," podal Leon Rickovi později toho večera, když už se setmělo a na nebi se objevily hvězdy, jednu z růží, kterou koupil.
Rick seděl na zemi vedle něho, stále pod jeho pečlivým dohledem a stejně bez šance na útěk.
"Za co?" pozdvihl jen s nezájmem obočí.
"Protože se mi líbíš, posloucháš a chci zachovat krásu této růže, v mých rukách by zvadla. Vlastně, když jí budeš navíc v ruce držet ty, bude ještě krásnější," řekl mu svůj důvod svým nádherným sametovým hlasem.
"A co když už jsem někdy něco provedl?" zeptal se a snažil se co nejrychleji zbavit hrnoucí se krve do jeho tváří, která způsobovala, že mírně zčervenal, pod těmito lichotkami.
"Pak si tedy té krásy užiji jen tento večer, ale pochybuji, že někdo jako ty se někdy prohřešil," pokrčil rameny.
"Z čeho tak usuzuješ?"
"Jsi z bohaté rodiny v jejímž kraji nejsou žádné zločiny, žádné boje. Vládne tam klid a mír, všichni jsou šťastní, nemáš tedy důvod, proč bys kradl, nebo se dopustil jiného zločinu. Navíc, i přes tvou divokou povahu, jsi milý a nevinný jako lilie. Někdo jako ty, se tedy zločinu nikdy nedopustil. Jsi dobrota sama."
"A co když jsem někoho v sebeobraně zabil?" nedal se Rick, ale už dále nedokázal potlačit rudý nádech svých lící.
"Potom to nebyl zločin, ale snaha zachránit svůj vlastní život, když ti o ten tvůj někdo usiloval. Mě nepřesvědčíš Ricku a tu květinu také neobalamutíš," mírně se pousmál a dal mu letmý polibek na tvář.
Hnědovlásek vytřeštil své krásné zelené oči.
"Co to jako mělo být?" vyletěl na Leona vztekle, ten si ho však jen přitáhl na klín a svými ústy umlčel ta jeho.
Když se Leon odtáhl, byl Rick rudý vzteky, napřáhl se a dal mu facku, až to plesklo.
Černovlásek se pobaveně ušklíbl a protřel si svou natékající tvář, na které se tkvěl rudý obtisk hnědovláskovy dlaně.
"To bolelo," řekl ublíženě, ale Rick to ignoroval, jen si složil zkříženě ruce na prsou a s nafouknutými tvářemi otočil hlavu na stranu.
"Jak rozkošně dětinské," pousmál se pro sebe Leon.





jéééééé rychle musíííš pokračovat ta povídka se mi moc líbííí