close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Se zvukem vln

5. srpna 2009 v 14:00 | terkic |  Kapitolovky
Nová originální kapitolovka:) tak snad se vám bude líbit:)

1.Část: Nový domov

K přístavu se blížila obrovská loď tmavě hnědé barvy, vytesaná z mahagonového dřeva. Její příď zdobila vyřezávaná orlice s rozpjatými křídli a na jejích bocích bylo dvacet okýnek na děla. Vítr se opíral do obrovských bílých plachet, a tak poháněl tu nádhernou loď vpřed. Její jméno bylo Destiny.
Lidé na pobřeží sledovali tu blížící se krásu se zatajeným dechem. Děti si na obrovskou loď ukazovaly a jijich oči svítily, jakoby to byla kouzelná hračka, kterou musí mít.
Nikdo z nich však nemohl vidět hnědovlasého chlapce, opírajícího se o zábradlí na její přídi, těsně nad hlavou orlice. Přímořský vítr si pohrával s jeho středně dlouhými hnědými vlasy a svýma zelenýma, mírně rozzářenýma očima pozoroval pobřeží a dav, který se na něm sešel. Prozatím neslyšel ten rozruch, který se kolem oněch lidí šířil, a tak si mohl v poklidu vychutnávat to, co miloval nejvíc.
Ten zvuk vln narážejících do lodních boků, jejich šum a vůni mořské vody. Poslouchal kejhání racků, kroužících mu nad hlavou a nasával atmosféru, kterou si může plně užívat jen pravý námořník.
Na jeho tváři se usadil mírný úsměv. Jeho oči byly stále tak dětské a radostné, ale i přesto vypadal už jako muž. Ostřejší rysy tuto mužskost vyzařovaly a námořníci na palubě z ní cítili i jistý respekt.
"Ricku, měl bys jít vysunout kotvu, právě přistáváme," ozval se za ním hrubý mužský hlas kapitána.
"Ano otče," otočil se na něj s kývnutím Rick a rozeběhl se spustit kotvu.

Destiny přistála v přístavu, a když námořníci, v čele s kapitánem a jeho rukou kolem synových ramen, začali vystupovat, rozestoupil se dav a započal jásot se srdečným vítáním do jejich země.
Tehdy se mezi tím lidem nacházel i on. Leon Gatsby, černovlasý muž, s náušnicí v uchu, s chladným modrým pohledem, vlasy spadajícími mu po ramena a svalnatou rozložitou postavou. Nikdo tou dobou nemohl tušit, jak velkou roli právě v Rickově životě ještě sehraje.

"Příteli!" protrhl jásot až muž kolem padesátky, s hnědými vlasy po ramena, stažených do elegantního ohonu, na kterých se začínalo podepisovat stáří v podobě mírných šedin. Na sobě měl hnědý kabát zdobený zlatým lemováním, který měl rozepnutý, a tak byla vidět bílá košile se zlatými knoflíčky. Stejně tak hnědé kalhoty obepínaly jeho svalnaté pozadí a nohy. Držel je černý kožený opasek se stejně tak zlatou sponou a na nohou měl černé vysoké kožené boty. Vypadal na velice bohatého a vlivného muže, a také, že takovým mužem on byl.
"Danieli!" vykřikl nadšeně kapitán a s rozpjatou náručí došel ke svému dávnému příteli a pevně ho objal.
"To je on?" zadíval se se zájmem na Ricka, když kapitánův stisk povolil.
"Ano, to je můj syn Rick," řekl pyšně a popostrčil ho blíž k Danielovi.
"Maxmilián bude nadšený," pokýval hlavou s úsměvem na rtech. "Pojďte, zřejmě musíte být po cestě unavení," pobídl je po chvilce dalšího Rickova zkoumání a vedl je uličkou přihlížejících lidí ke svému domu.
Ostatní námořníci šli za nimi i s jejich zavazadly a různými dary.
"Páni," vydechl Rick, když dorazili k Danielově domu.
Honosnost a pohodlí z něj jen zářilo. Dům, nebo spíše palác, se tyčil do výšky, bílá omítka zářila novotou a červená střecha dodávala také své určité kouzlo. V obrovských oknech byly vidět ručně vyšívané závěsy a prosklené dveře vedly z jídelny na terasu, ohrazenou menším plůtkem.

"Vítejte v mém domě," přivítal je s úsměvem Daniel, když otevřel obrovské zlacené vchodové dveře a vtáhl je dovnitř.
Jejich úžas se ještě zvýšil a to stanuli jen v přijímací hale, ze které vedlo krásně vyřezávané schodiště do vyšších pater a na stropě visel skleněný lustr.
"Maxi!" zavolal Daniel svého syna.
Nahoře bylo slyšet bouchnutí dveří, a poté kroky na schodech.
Naskytl se jim pohled na tmavovlasého hnědovláska s černou mašlí, která stahovala jeho vlasy do ohonu spadajícího mu po ramena. Byl celkem sličný a měl medové oči. Už z jeho vzhledu a chůze vyzařovala určitá arogance aristokrata. Na sobě měl stejně tak jako Rick pouze košili, akorát že bílou, hnědé kalhoty a vysoké černé boty, jako většina mužů v tomto světě.
"Maxmiliáne, tohle je Carl Davis a jeho syn Rick. Carle a Ricku, tohle je můj syn Maxmilián," představil je navzájem.
"Moc mě těší," poklonil se jim Max a prohlédl si svého budoucího manžela.
Ano, Rick tu byl z tohoto důvodu. V jejich světě to bylo běžné. Bylo běžné, že svazek spolu uzavírá muž a muž, a tito dva nebyli jiní. Jejich otcové se dohodli na jejich sňatku, a tak se Rick i se svou nevolí musí oženit. Možná, že Max byl krásný, ale ta arogance se mu nelíbila. Oproti němu byl Max naprosto spokojený, přesně takhle si svého partnera představoval. Stále dokola si ho přejížděl toužebným pohledem. Moc se mu líbilo jeho vzevření a jeho mírně svalnatá postava s úzkým pasem, ho v chlípných myšlenkách nenechávala chladným.
"Musím uznat otče, že jsi měl pravdu. Ten sňatek nakonec nebude tak špatný, jak jsem si zprvu myslel," obrátil se na svého otce. "Doufám, že i z druhé strany je to stejné," otočil se zpět na Ricka a věnoval mu smyslný úsměv.
"Potěšení i na mé straně," zalhal Rick a poklonil se.
"Tak, když jsme se již seznámili, mohli bychom poobědvat, co vy na to?" protrhl nastalé ticho Daniel a zavolal služebnou, které dal určité pokyny o ubytování hostů, a pak je sám vedl do jídelny, kde další služebnictvo mezitím podávalo na stůl.

Po vydatném a velice chutném obědě se všichni rozešli do svých pokojů.
Když za sebou Rick zavřel dveře, rozhlédl se po honosné místnosti, která měla být prozatím jeho domovem po několik dnů. Pokoj byl vytapetován koženými zelenými tapetami se zlatým deštěním , velké okno lemovaly zelené závěsy, z protější stěny vedly dveře na balkón a v rohu místnosti se nacházela obrovská hnědá dřevěná skříň. Této místnosti vévodila velká postel s nebesy a polštář s peřinou byly povlečené do bílé barvy s jemným hnědým vyšíváním. Byla tu také menší knihovna, psací stůl a dveře vedoucí do koupelny.
Rick, nepřestávajíc se udiveně rozhlížet, přešel ke své skříni a zadíval se na své, již vybalené věci. Po chvíli si vytáhl bílou košili a svlékl ze sebe tu modrou, jež měl do teď na sobě a hodil ji na postel. Když se chystal již obléknout, objaly ho zezadu čísi ruce a hladily ho po obnažené kůži.
"Co to?!" vykřikl Rick a snažil se z toho objetí vymanit, avšak marně.
"No tak lásko, nebraň se," ozval se za ním ten chladný arogantní Maxův hlas, jehož ruce se teď sunuly dolů ke sponě Rickova opasku.
"Co si myslíš, že děláš?!" prudce ho od sebe odstrčil a vzdálil se od něj na pět kroků.
"Beru si to, co je moje," pokrčil jen rameny a propaloval ho neskrývaným toužebným pohledem.
"Ještě tvůj nejsem, počkej si po svatbě," odvětil mu s jistým odporem v hlase.
"Však já si tě zkrotím," řekl odhodlaně, během chvilky byl u něj a vtáhl si ho zpět do náruče.
Rick se začal zuřivě bránit, škrábal a snažil se ho od sebe odstrčit.
"Ta tvá šelmovská nezkrotnost mě vzrušuje snad ještě víc," zavrněl a skláněl se k němu pro polibek.

"Ricku?" ozval se za dveřmi hlas Rickova otce.
Max se, se značnou nevolí, od Ricka odtrhl a hodil po něm košili. Dveře se otevřely zrovna ve chvíli, když si hnědovlásek dopnul poslední knoflík.
"Co potřebuješ otče?" zeptal se.
Kapitán se na oba dva zkoumavě zadíval.
"Co tu děláš Maxi?" zeptal se syna svého přítele klidně.
"Jen jsem se s Rickem přišel seznámit, popovídat si. U oběda jsme neměli moc času seznámit se," zalhal s klidem Max.
"Není slušné před svatbou chodit do snoubencova pokoje," odvětil mu na to Rickův otec.
"Omlouvám se, už se to nestane," uklonil se Maxmilián, ještě věnoval, tak aby si toho kapitán nevšimli, Rickovi jeden ze svých toužebných pohledů a odešel z pokoje.

"Co se tu stalo?" zeptal se ihned kapitán svého syna, když byl Max pryč.
"Nic se nestalo," mírně se usmál, ale v duchu zuřil. Kdo ví, co by se mu stalo, kdyby jeho otec včas nepřišel.
"Co potřebuješ?" zeptal se na důvod otcovy návštěvy.
"Přišel jsem ti jen říct, že za týden, což znamená po svatbě, odplouvám zpět do Grácie."
"To tu zůstanu sám?" zhrozil se. Vyznělo to jako od malého dítěte, které má zůstat někde, kde to nezná samo.
"Ale vždyť tu sám nebudeš, bude s tebou Max. Budeš mít nový život," odvětil mu překvapeně.
"Max," pomyslel si s odporem.
Když mu otec řekl o dohodnutém sňatku, nebyl Rick dvakrát moc nadšený. Ne, že by byl sentimentální, ale jako snad skoro každý, i on toužil po lásce a ne po sňatku z povinnosti. Jenže otce ctil a ctil také jeho přání a rozhodnutí. A tak poslechl a je zde, zde v Lukénii, daleko od svého domova.
"Neboj se, zvykneš si tu," poplácal ho po rameni otec, když viděl, jak moc zamyšlený jeho syn je.
"Nechám tě teď odpočinout," s těmito slovy odešel z jeho pokoje.

Rick přešel ke dveřím a raději je zamkl. Nechtěl riskovat, že by Max mohl opět přijít a dožadovat se pozornosti. Poté se vyzul a natáhl se na postel. Přemýšlel o své budoucnosti a ztrácel se ve svých vzpomínkách. Vracel se v nich ke své rodné zemi, k Destiny a jeho přátelům. Bodlo ho u srdce, když si uvědomil, že jeho život se na moře nevrátí. Že se nebude probouzet se zvukem vln a s ním opět usínat.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 tess tess | Web | 5. srpna 2009 v 14:17 | Reagovat

to vypaá skvělě. je mi ricka trochu líto. ale vsadim se že onen muž s naušnicí ho z toho nějakým způsobem dostane. buď po nebo před svadbou. to nevim. každopádně se nemůžu dočkat dalšího dílu.

2 tess tess | Web | 5. srpna 2009 v 14:17 | Reagovat

jupí sem první;-D

3 Ebika tvé SB Ebika tvé SB | E-mail | Web | 5. srpna 2009 v 15:00 | Reagovat

No to je opravdu krása honem pokráčko!!!!!!!!! :-D  :-D  :-D  :-D

4 Jutaki Jutaki | Web | 5. srpna 2009 v 16:00 | Reagovat

jéééééééééééééé takové povídky miluju!  :-D

5 Gel-chan Gel-chan | Web | 5. srpna 2009 v 16:56 | Reagovat

Krásný, nic jinýho na to nejde napsat xD. Už už se těším na  pokráčko

6 Nade Nade | 5. srpna 2009 v 17:39 | Reagovat

Začíná to velmi slibně .... hmmmm... mladý krásný muž v nesnázích a neodbytný, nafoukaný otrava ... co k tomu dodat. Už se těším, co bude dál. :-P  :-P

7 Uchiha Mono tvoje SB Uchiha Mono tvoje SB | Web | 5. srpna 2009 v 18:34 | Reagovat

Vypadá to zajímavě...

8 Katy Katy | 5. srpna 2009 v 20:02 | Reagovat

Tak tohle mě dostalo do kolen. Četla jsem to jedním dechem a strašně ale strašně se těším na pokračování...ale doufám že nezapomeneš na Renesanční děti.... :-P ...Teď už mám o důvod víc proč navštěvovat tyhle stránky... :-P ...Posílám :* autorce O:)

9 Neki-chan Neki-chan | Web | 5. srpna 2009 v 20:33 | Reagovat

NAAAAAAAAAAAADHERA jako kazhdá tvá povídka... :-D

10 Riuu Riuu | Web | 5. srpna 2009 v 21:28 | Reagovat

Zajímavé. Ty máš teda nápady :-D  Jsem zvědavá jak si s Maxem Rick poradí.

11 nency nency | 5. srpna 2009 v 21:30 | Reagovat

aaaa kláása těším se na to jak to bude pokračovat  :-)

12 Zulík Zulík | 5. srpna 2009 v 22:44 | Reagovat

Hmmmm? :-?  :-?  :-?
Zdá sa to zaujímavé-názor si urobím po dalšej kapitole. ;-)

13 Lilirose tvééé milující SBéčko Lilirose tvééé milující SBéčko | Web | 6. srpna 2009 v 0:03 | Reagovat

áááá.. hm... tak teda za prvý (hlavně se neděs) xD .. se mi strašně moc líbilo jak si popsala loď a ten honosný dům a tak.. to bylo dobrý hlavně aspon jsem měla představu jak to všechno vypadá... za druhý.. nevím jestli jsi to třeba někde okoukala nebo je to tvůj vlastní nápad (tím líp) ae ty jména jsou v tom skvělá Max-Rick-Leon..no chápeš mě? :D .. a za třetí :D honem rychle pokračuj at vím jak to všechno bude a nebude ptž já jsem na těch vašich pvídkách závislá :-D jináč ten Max bude určo perverzní prasák xD :D

14 Naru-san♥ Naru-san♥ | Web | 8. srpna 2009 v 16:13 | Reagovat

No teda to vypadá fakt zajímavě :) Těším se až přijedeš a na pokráčko ;-)

15 Gaara z púšte Gaara z púšte | 22. srpna 2009 v 12:31 | Reagovat

tak to je sila  O_O piráti čo?  O_O no Terkic ty máš teda nápady  :D myslím že si túto kapitolu obľúbim  :D bude tam aj Jack Spearow?  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama