"Nenávidím tě Sasuke," pronesl bezcitně Naruto, tak se jmenoval ten plavovlasý.
"Nenávidím tě za to, že jsi odešel. Opustil jsi nás, mě."
"Sasuke prosím, neodcházej, nenechávej mě tu," volal na něj s obrovskou bolestí v hlase.
"Promiň Naruto, ale já musím. Musím se stát silnějším a pomstít svou rodinu," povzdychl si černovlásek.
"Proč nezapomeneš na tu hloupou pomstu, proč tu nezůstaneš alespoň kvůli mně. Copak ti láska nestačí?" do očí mu vhrkly slzy.
"Promiň miláčku," zašeptal mu najednou těsně u ucha, věnoval mu poslední polibek, a pak v obláčku kouře zmizel.
"Nenávidím tě za to, že jsem pak trpěl."
"Naruto, co je s tebou, jsi jako tělo bez duše," lamentovala jeho růžovovlasá kamarádka a vůbec nechápala, co se to s ním děje. Něvěděla o jejich vztahu, vůbec nic netušila. Jen dál žila ve svém světě a nechápala, proč Naruta tak moc vzal Sasukeho odchod, alespoň to jí došlo.
Nejvíce času trávil sám, pohroužený do svých bezradných myšlenek, v tichosti svého bytu. Kolena měl těsně přitisknutá k tělu a hlavu zabořenou v nich. Neplakal, už ne. Jen skrýval svou bolest hluboko ve svém srdci.
"Nenávidím tě za to, že ses odmítl vrátit, že jsi využil mé lásky, vzal si mé tělo, a pak mě opět opustil. Že jsi mi podruhé ublížil, zničil můj svět."
"Sasuke, tak moc se mi stýskalo," vzlykl v jeho pevném objetí.
"Mě taky Naruto, mě taky," pohladil ho po záplavě blond vlasů a následně do nich vtiskl malý polibek.
Opět cítil jeho blízkost, opět byl šťastný, že je tu s ním. Užíval si každého jeho doteku, každého polibku, který mu daroval. Opět cítil tu slast a vášeň, projíždějící mu tělem. Každou kapičku potu na svém těle. Jejich dokonalé spojení.
"Vrátíš se se mnou?" zeptal se s neskrývanou nadějí v hlase a díval se, jak se jeho společník obléká.
"Promiň Naruto," povzdychl si jen a s těmito slovy zmizel jako toho večera.
"Sasuké," křičel bolestným řevem Naruto.
"Nenávidím tě za to, že jsi mi vzal jeho."
"Tak už mě zabij, nemám už pro co žít," zařval na černovlasého muže v černém plášti s červenými obláčky.
"Ale, ale, kam se poděl ten ztřeštěný a do života chtivý Naruto?" pozdvihl překvapeně obočí a stáhl ruku s kunaiem, kterou mu držel doteď pod krkem.
"Zemřel bolestí a žalem," odsekl.
"Ale, bratříček se činil, že?" ušklíbl se. "Zapomeň na minulost Naruto a žij přítomností, nenech si ukrást život jednou chybou mého bratra," zašeptal. Následně ho letmo políbil na rty a zmizel.
Jejich osudové cesty se opět zkřížily, a tak začalo něco nového, co Narutovi pomohlo začít nový, tak krásný život.
"Nenávidím tě za to, že jsi mi vzal naše společné chvilky."
"Padá hvězda Naruto, něco si přej," držel ho pevně ve svém objetí a jejich oči se upíraly k hvězdami poseté obloze. Blonďáček tedy zavřel oči a soustředil se na své přání.
"Jak dokážou být přání nesplnitelná."
"Miluji tě," slyšel z jeho úst poprvé ta krásná slova.
"Já tebe taky," odvětil šťastně s úsměvem.
Jejich oči se do sebe vpíjely a tento okamžik nedovoloval ani jednomu uhnout. Jejich rty se propojily a daly tak vzniku vášnivému polibku.
Cítil jeho doteky na horoucím těle. Jeho polibky zasypávaly každé místečko jeho chvějící se obnažené kůže. Cítil jeho ústa na svém přirození. Táhlé, a tak pomalé, k šílenství dohánějící tahy hlavou. Jeho prsty uvnitř sebe a následně i jeho úd. Slyšel jejich zrychlený dech a slastné steny. Výkřiky rozkoše a dosáhnutí vrcholu. Nic jiného neexistovalo, jen tato chvíle, tato noc naplněná vzrušením a touhou.
Jejich klidný dech, mísící se s tichem noci a klidný spánek s úsměvy na tváři, vždy zakončil ty úžasné, společně strávené večery.
Bylo mu divné, že tu noc nepřišel, ale věřil tomu, že jen nemohl, že je na nějaké misi. Tu noc spal sám, doma, ve své posteli, klidným spánkem.
"Cože?" vydechl pouze, když jim to další den Tsunade oznámila.
Sasuke Uchiha dosáhl své pomsty. Zabil svého nenáviděného bratra Itachiho. Už po třetí nemohl dát Naruto své skutečné pocity najevo, opět se musel přetvařovat. Nikdo ho nemohl utišit, nikdo ho nemohl chápat. Opět byl sám, sám v temnotě se svou bolestí.
"Nenávidím tě za to, že tu teď stojíš přede mnou.
Nenávidím tvou náhlou přítomnost a hlas, který tvrdí, že mě stále miluje.
Nenávidím tě za tvé místo v mém životě."
Spustil se boj mezi oběma chlapci. Bývalí rivalové, přátelé, milenci. Boj zničeného člověka, proti tomu, kdo ho zničil.
Řinkot narážejících kovů a následně pach krve. Unikající život a pohasínající tvář.
"Nenávidím tě za to, že teď umírám tvou rukou."
"Nenávidím tě Sasuke Uchiho, nenávidím."







To mi děláš naschvál dneska mi snad náladu nikdo nezlepší
Ale jóóó Deny mi ji zlepúšila, ale povídečka je moc krásná, ale ten konec zase smutný to je strašný to je to je to je strašnýýý*zase brečí*