Sasuke dojel po několika hodinách do Větrné vesnice. Vyptával se všude na blonďatého chlapce s modrýma očima, dokud nedošel k jednomu domu, odkud ze dveří vykoukla hnědovlasá hlava kluka asi tak v jeho věku.
"Proč sháníš Naruta?" zeptal se Sasukeho podezřívavě.
"Ty ho znáš?" oddychl si a došlo mu, že tohle musí být zřejmě Kiba, ten jenž s Narutem přišel do této vesnice.
"Ano. Proč ho sháníš?" pozdvihl tázavě obočí.
"Dostal jsem pověření od krále země Blesku, Naruto je jeho ztracený syn," odvětil mu a Kibovi poklesla čelist o několik centimetrů dolů.
"Miláčku? Kdo je to?" ozvalo se zpoza něj, a potom byl tím někým hnědovlásek odstrčen.
Sasuke měl co dělat, aby zadržel svůj smích, když spatřil dívku s prasečím vzhledem.
"Á, ten je dokonalý!" vypískla dívka a skočila Sasukemu kolem krku. Ten bohužel tu hromadu kil neustál a spadl na zem. Když se černovláskovi povedlo nakonec vstát, oprášil se a soucitně se na hnědovláska podíval.
"Nevíš, kam Naruto šel?" zeptal se a raději už ignoroval dívčiny mlsné pohledy na jeho osobu.
"Myslím, že jsem ho včera viděl odcházet z paláce, zkus se zeptat tam," poradil mu.
Sasuke mu poděkoval, a pak se vydal k místnímu hradu. Dovnitř se dostal bez problémů, a pak stanul před rudovlasým králem.
"Ano, kluk podle tvého popisu a toho jména tu včera byl. Hledal svou minulost. Jestli se řídí nadějí, kterou mu daly má slova, měl by teď být na cestě do země Blesku. Ale nevěděl jsem, kde přesně ta země leží, poslal jsem ho na severovýchod odtud," poradil mu.
Sasuke neváhal ani minutu, poklonil se králi, rozloučil se s ním a na svém koni uháněl za Narutem.
Cítil, že je na dobré stopě, něco mu říkalo, že je již blízko.
Naruto šel dál, i když vůbec netušil, jestli jde správným směrem. Celou tu dobu měl tísnivý pocit, že ho někdo pozoruje, avšak si namlouval, že je to jen tím lesem a tichem v něm.
Když však zapraskala větvička, neváhal tasit meč a vyčkávat v bojové pozici.
"Vylez, ať jsi, kdo jsi!" křikl směrem ke stromu, za kterým se mihl stín.
Osoba pomalu vyšla zpoza svého úkrytu a Narutovi překvapením nad tou dokonalostí oné osoby poklesla brada.
Sasuke ho konečně našel, konečně našel syna svého krále.
"Kdo jsi?" dostal ze sebe nakonec Naruto, když se trochu oklepal.
"Mé jméno je Uchiha Sasuke," položil si pravici na hruď a uklonil se mu. "Jsi Naruto?"
"Ano," kývl. "Jsi strážný? Či zloděj? Protože já nic neprovedl a nic u sebe nemám," vyhrkl, aniž by si ho pořádně prohlédl
"Vypadám snad na to?" ušklíbl se a zatočil se ve svém honosném oblečení, jež měl na sobě.
"Tos taky mohl někde ukrást," pokrčil jen Naruto rameny.
"Zloděj opravdu nejsem," povzdychl si. "Hledal jsem tě," řekl mu pravý důvod.
"A to jako proč?" nechápal.
"Protože mě o to poprosil tvůj otec."
"Cože?" vytřeštil oči Naruto. "Ty znáš mého otce? A jak vůbec víš, že jsem ten, koho hledáš?" zasunul svou zbraň zpět na své místo.
"Jsi králi Minatovi dost podobný, navíc ten medailon co se ti houpe na krku, určitě jsi to ty."
"Jak ti můžu věřit?" povytáhl nedůvěřivě obočí.
Sasuke se zamyslel. "No vlastně nijak," usoudil nakonec.
"Ale co kdybys to zkusil? Co můžeš ztratit?" pokoušel se ho přesvědčit.
"On má vlastně pravdu. Co můžu ztratit? Můžu tím spíš pouze získat, s jeho pomocí můžu konečně najít své pravé rodiče," problesklo mu hlavou.
"Dobrá tedy, věřím ti," souhlasil Naruto. "Zavedeš mě tedy do země Blesku?"
"Bude mi ctí princi," znovu se poklonil a Naruto zrudl.
"Prosím, neříkej mi tak, je to divný," řekl s menším pokřiveným úšklebkem.
"Ale, ale, copak to tu máme?" ozvalo se posměšně z větve jednoho stromu. "Slyšel jsem dobře princ?"
Sasuke s Narutem vzhlédli a spatřili šedovlasého muže s maskou přes půl obličeje. Než se nadáli, seskočil onen muž dolů ze stromu za pomoci lana, popadl Naruta a vyhoupl se na další větev jiného stromu.
"Héj!" začal sebou blonďáček zmítat v jeho sevření. "Okamžitě mě pusť!" vrčel zlověstně.
"Ó, ty si tak kawai," povzdychl si zasněně, když se díval na jeho tvář.
"A nebo co?" povzdychl si znuděně a za pomocí prstů, jenž si přiložil k ústům, hlasitě pískl.
Kolem Sasukeho se semklo asi tak dvacet mužů, připravených k boji.
"Hej, nezdá se Vám to nefér? Dvacet proti jednomu?" zamračil se na šedovláska Naruto. "A kdo vůbec jste?"
"Mé jméno je Hatake Kakashi a jsem místní lupič a pán lesů. No možná to nefér je, ale mě nic není svaté, a proto mi i čest chybí," pokrčil jen rameny.
Oba dva sem tam sledovali boj, nebo se Naruto pokoušel marně dostat z Kakashiho pevného sevření.
Sasuke si v boji opravdu nevedl zle, alespoň do doby, kdy ho jeden z mužů z Kakashiho skupiny nepraštil jakýmsi polínkem do hlavy. Jelikož byl potom černovlásek mírně omráčený, povedlo se jim ho svázat a odvést si ho jako zajatce.
Kakashi vyzdvihl Naruta do náruče a nesl si ho jako svou kořist.
"Pokud jsem zaslechl dobře, tvé jméno je Naruto," pokusil se navázat rozhovor Kakashi, když mířili k jejich úkrytu.
"Hm."
"Opravdu se omlouvám za ty svázané ruce, ale nevím, co od tebe můžu čekat," povzdychl si.
"Hm."
"Ty Naruto, máš už snoubenku, či snoubence?" mrkl na něj a blonďáčkovi se do tváří nahrnula červená barva.
"Do toho ti nic není," odsekl.
"Takže ne," zasmál se Kakashi. "V tom případě si tě nechám a …"
"Co to má být?!" Kakashi si nevšiml, že už dorazili k jejich jeskyni, tudíž nestihl zavřít pusu ve správný okamžik, a probral ho až tento velice známý řev. Ztuhl a veškerá barva z jeho obličeje vymizela.
"Á Iruku-chan, miláčku, jakpak ses měl?" zeptal se mile.
Hnědovlasému muži, jménem Iruka se nad pravým obočím udělala nepěkná tepající žíla, která značila, že není rozhodně v dobré náladě.
"Ihned ho postav na zem," rozkázal mu se zaťatou pěstí a Kakashi poslechl.
Iruka se k šedovláskovi rozběhl a začal ho pohlavkovat hlava nehlava.
"Jak si to dovoluješ?! Už zase?!" křičel a přitom ho bil.
Když skončil, zůstal se Kakashi válet na zemi v prachu.
"Jsi v pořádku? Neobtěžoval tě ten perverzák moc?" změnil se na nejmilejšího člověka pod sluncem a přistoupil s milým úsměvem k Narutovi.
Blonďáček překvapeně zamrkal, a pak jen zavrtěl hlavou v záporném gestu.
"Tak to jsem rád," další milý úsměv "vítej v našem skromném brlohu," přivítal o a vedl ho ke stolu, který se nacházel uprostřed jeskyně spolu s pár židlemi.
"Hej, a co já?" ozval se černovlásek.
"Málem bych zapomněl, mohli byste ho rozvázat?" udělal na Iruku psí očka Naruto, a ten hned dal rozkaz osvobodit Sasukeho.
Naruto se Sasukem poznali, že ta banda zlodějů není vůbec špatná, právě naopak, oba dva se bavili víc, než kdy předtím.
Jedlo se a pilo, sem tam přilétla nadávka z Irukovy strany na Kakashiho účet, čemuž se všichni smáli, či Sasukeho posměšek na to, že je podpantoflák.
Bylo už pozdě večer. Pár mužů zůstalo ještě před jeskyní, kde se úkryt nacházel, na hlídce a ostatní už klidně spali. Pouze Naruto se Sasukem seděli u ohně. Naruto chtěl znát pravdu co nejdřív.





Honem honééém já cu taky pravdu teda cu aby Naeutoi věděl pravdu