13. srpna 2009 v 22:07 | terkic
|
Mám tu pro vás další kapitolovku na Naruta z Nenarutovského světa:) Napadla mě už dávno, ale sesmolila sem jí až na kolech spolu s dalšími dvěma částmi a jinými povídkami, které samozřejmě v nejbližší době dodám:) no snad se vám bude líbit a párem je... no to vám stopro dojde po přečtení:)
1.Část: Pátrání začíná
Tmavou nocí se po střechách plížila černě oděná zahalená osoba. Byla jako kočka, tichá a mrštná. Ladnými skoky přeskakovala jednu střechu za druhou bez sebemenších problémů.
Přeskočila poslední a zastavila se nad její prosklenou částí. Chvíli tam jen tak stála a dívala se dolů na malou prosklenou vitrýnku, kde se třpytil obrovský modrý diamant.
Osoba se ušklíbla a vytáhla z jedné z brašniček, které měla kolem pasu, nožík na sklo. Udělala do střešního okna veliký kruh, vyndala onu vyříznutou část, a poté se sklonila k černé tašce, kterou si přinesla sebou. Vytáhla z ní sedák, lano a skobu.
Když bylo vše nachystáno a ozkoušeno, svezla se pomalu nedaleko vitrýny. Ušklíbla se nad červenými lasery a dopadla přímo mezi dva stálé pruhy rudého světla. Rozhlédla se kolem sebe a s dalším úšklebkem, schovaným pod maskou, skočila mezi další, které se pohybovaly.
Salto, most, přemet, hvězda a další akrobatické kousky se teď staly její chůzí.
Konečně, konečně byla u svého cíle. Vytáhla opět svůj nožík, a stejně tak jako u okna, udělala kolečko, kterým prostrčila ruku a vzala tu blyštivou nádheru do rukou. V momentě, kdy se její prsty dotkly toho dech beroucího skvostu, spustil se alarm.
Rychlostí blesku se přemístila zpět ke svému vybavení. Zatáhla za malou páčku a lano jí táhlo nahoru.
Policie doběhla na místo činu, avšak pozdě. Zloděj byl již na střeše a se vzdušným polibkem se s nimi rozloučil.
Než stihly přijet posily, zmizel opět v temnotě noci, s kořistí v kapse a jediný, kdo mohl spatřit jeho tvář, o chvíli později, byl měsíc, který byl všeho svědkem.
"Liščí zloděj opět udeřil!" ozýval se jeho kanceláří rozhořčený řev, když si přečetl titulek na titulní straně novin a následně s nimi praštil o stůl. "Jak je možné, že je stále na svobodě?!" zahromoval a rudnul přitom vzteky.
"Šéfe?" nakoukl dovnitř se zaklepáním opatrně mladý policista.
"Co je?" zaprskal vztekle, až se z toho mladík přikrčil.
"Já jen, že je tu," odvětil mu přiškrceně.
"Kdo?" povytáhl své zamračené obočí.
"Ten z FBI," už skoro špital.
Velitel policie zatnul pěsti a snažil se uklidnit svůj ještě víc narůstající vztek. Neměl rád čmuchaly z FBI. Dostávali ty nejdůležitější případy a na ně, obyčejné policisty, pak zůstávaly drobné krádeže a pokuty.
"Ať jde dál," řekl s takovým klidem, až nad tím druhý policista překvapeně zamrkal a vyzval dotyčného dál.
"Dobrý den," vstoupil s pozdravem dlouhovlasý muž s culíkem.
Jeho černé oči probodávaly šéfa policie a z jeho chladného výrazu šel celkem strach. Oděn byl do kostkované modré košile, pod kterou měl bílé tričko a jednoduchých, na některých místech mírně roztrhaných jeansů. Na nohou měl modré tenisky.
Byl mladý, sotva něco přes dvacet a vůbec vypadal spíš jako student, než jako jeden z nejlepších agentů FBI.
"Dobrý. A vy jste jako kdo?" povytáhl tázavě obočí. Nechtělo se mu věřit, že tohle, podle něj pískle, by mohl být agent.
"Mé jméno je Uchiha Itachi a jsem agentem FBI," odvětil zvláštním chladně sametovým hlasem.
"Vy? A kolik Vám jako je?" řekl nevěřícně.
"Tři a dvacet," odvětil klidně.
"Takový děcko a má vyšetřit případ, jako je tento?" začal se hlasitě smát na celé kolo.
Itachiho tohle jeho chování trochu naštvalo, ale stále si zachovával svou chladnou masku, bez náznaku sebemenší změny výrazu.
"Hele pískle, raději odpluj a přenechej to starším a zkušeným," řekl mezi návaly smíchu.
"Možná, že jsem mladý, ale mé pátrací schopnosti, IQ a nesčetná dávka štěstí jsou na vysoké úrovni. U nás si mě nedovolí nařknout ani mí šéfové, a to, že jsem poslal za mříže "Velkého hada" stoupá na mé váženosti. Copak jste dokázal Vy Jirayo?" ušklíbl se černovlásek.
Jirayovi jako mávnutím proutku sklaplo.
"To-to, to ty jsi dopadl Orochimara?" vykoktal ze sebe nevěřícně.
"Ano a ještě se mi od něj podařilo získat pár informací o místním podsvětí."
Jiraya nemohl uvěřit svým vlastním uším. Tak mladý a už tak úspěšný?
Orochimaru byl chladnokrevný vrah na způsob Jacka rozparovače, a stejně tak jako u historického vraha, ani u Orochimara nebylo známo, kdo oním zločincem je. Až jednoho dne stálo v novinách velikým písmem: "Velký had dopaden!"
"Ještě se uvidíme Jirayo. Teď si tu v klidu můžete válet šunky a prohlížet si ty své porno časopisy, které máte v šuplíku, jako vždy," pobaveně se pousmál. "Zatím sbohem," zdvihl ruku na rozloučenou a odešel dveřmi z kanceláře pryč.
Jiraya ještě dlouhou dobu pozoroval dveře a nad jeho pravým obočím mu tepala nepěkná obrovská žíla.
"Ááá, ten arogantní spratek! Já ho zabiju!" rozléhalo se po celé budově, až se otřásaly stěny, papíry padaly ze stolů a všichni policisté se zastavili ve své činnosti.
Itachi s úsměvem nasedl do svého černého BMW a vyrazil na lov na lišku.
"Jak vidím, byl jsi jako vždy úspěšný," řekl s úsměvem a odložil noviny, které právě se zájmem prohlížel.
"Jak jinak," řekl sebevědomě a hodil po něm černý váček. Jeho šéf ho bez sebemenších problémů chytil a povolil šňůrku, kterou byl ovázaný.
Se zálibou si okouzleně prohlížel modrý drahokam.
"Tady jsou tvé peníze," řekl a podal mu kufřík s penězi.
Zloděj ho otevřel, ověřil si okem jejich pravost, a pak je přepočítal. Vše sedělo.
"Nevěříš mi snad? Myslíš, že udělám stejnou chybu dvakrát a dám ti falešné peníze? Neboj, nejsem někdo, kdo má rád nůž u rozkroku," ušklíbl se a podepřel si hlavu rukama opřenýma o stůl.
"Jestli už nic nepotřebuješ, tak já půjdu," zaklapl svůj kufřík a zvedl se k odchodu.
"Počkej chvíli," zarazil ho. "Co takhle jít na večeři? Oslavit to."
"Když platíš," pokrčil rameny.
"S velkou radostí," mrknul na něj. "Bude to dost luxusní, tak si vem oblek. Sejdeme se v hale v sedm," oznámil mu.
"A Naruto?"
"Hm?"
"Dobrá práce," řekl uznale, a pak ho konečně nechal jít.
"Tak dělej, pro koho liščí zloděj pracuje?" ptal se znovu přísně.
"Jak jsem řekl, to nevím," zasyčel dlouhovlasý muž s nezdravě bledou pletí. "Ale..." dodal.
"Ale co?"
"Vím o někom, kdo by něco vědět mohl," řekl zamyšleně.
"Kdo?" ptal se trpělivě dál.
"Je to někdo, kdo ví, kde se co šustne," mluvil dál tajemně.
"Tak to koukej vyklopit, nebo se rozluč se svým malým kamarádem," řekl mile a zadíval se k jeho rozkroku.
"Ou, to bych nerad," skousl si ukazováček mezi zuby.
"Tak?"
"No co, stejně jsem had, tak ti to řeknu," pokrčil rameny. "I když to dělám spíš kvůli té tvé sexy prdelce," dodal slizky.
"To jméno," řekl znuděně, vytáhl pistoli a zamířil s ní k jeho klínu, aby dodal na vážnosti svých předchozích slov.
"Dobrá, dobrá, jen klid," uklidňoval ho s úsměvem Orochimaru. "Jmenuje se Deidara a najdeš ho tady," podal mu vizitku.
"V bordelu?" povytáhl tázavě obočí.
"Jo, sladký Dei," zasnil se Orochimaru. "Ta jeho prdelka byla uňuchnání hodná, ale na tu liščího zloděje neměla," zavrtěl hlavou při té vzpomínce s úsměvem.
"Tys spatřil liščího zloděje? Jak vypadá?" opřel se rukama o stůl, za kterým druhý černovlasý muž seděl.
"Bohužel jsem mu do tváře neviděl. Měl přes obličej černou kuklu," povzdychl si smutně.
"Díky za informace, zatím si tu hnij v klidu," rozloučil se s ním, jako vždy.
"Vážně sis nerozmyslel mou nabídku?" křikl za ním ještě.
"Sorry Oro, ale á jsem vždycky nahoře a bůh ví, kde jsi co chytl."
"Někdy jsi pěkně krutý," nafoukl naštvaně tváře.
"Já vím, řekl jen a zabouchl za sebou dveře výslechové místnosti.
Ježiš, to je kawai ^__^ Naru jako zloděj a Itachi jako agent FBI - perfekt! Chci další dílek co nejdřív :) *vůbec neotravuje xD *