Konečně jsem se dokopala k další povídce na přání:) je věnována Mandě-chan a je na pár Mad/Naru:) no pojala jsem to jako pokračování Ztracené paměti, která už tu na přání byla:) tak snad se ti to Mando a i ostatním bude líbit:)
Ztracená paměť 2
Blonďáček ležel na posteli s rukama za hlavou. Bylo to už asi půl roku, co ho člen teď již padlé organizace Akatsuki zachránil a staral se o něj.
"No tak klid Madaro, hraj dál svou hru." Vzpomněl si na jeho slova, když tenkrát přišel po hádce s Deidarou do pokoje. Tehdy nevěděl, kdo to Madara je, ale teď to již věděl moc dobře. Nemohl uvěřit tomu, že někdo tak laskavý, jako byl Tobi, by mohl být ve skutečnosti někým jako je nejstarší Uchiha. Od toho dne, co se s Tobim miloval, na něj nikdy nepřestal myslet. Poté, co se dozvěděl, kým je vlastně muž s oranžovou maskou, byl zmatený. Madara byl jedním z jeho největších nepřátel a on ho miloval, nebo ne? Nevěděl to, byl zmatený.
Zavřel své oči barvy oblohy a nechal své myšlenky plynout. V tu chvíli mu někdo přitiskl kapesník na ústa s úšklebkem na tváři a se slovy "sladké sny". Naruto rozevřel oči dokořán, chytil dotyčnému ruce a snažil se bránit. Ještě chvíli sebou zmítal, ale chloroform, kterým byl kapesník napuštěn, brzy zapůsobil a Naruta tak dokonale uspal. Dotyčný se vítězně pousmál, vzal ho do náručí a s pouhým "puf" a obláčkem kouře zmizel. Nezbylo jediné stopy, že by tu kdy někdo krom Naruta byl.
"Ksakru moje hlava." Pomalu se posadil a přitom se chytil za své spánky. "Co se stalo dattebayo a kde to jsem?" Zaklel, když se rozhlédl kolem sebe. Nacházel se v nějakém celkem prostorném pokoji, který byl osvětlen loučemi. Poznal, že se nachází v nějaké jeskyni. Pomalu vstal z postele, na které ležel a znovu se rozhlédl
kolem.
"Tak už ses probral?" Ozval se ode dveří jemu tak známý hlas, který již dlouhou dobu neslyšel. Otočil se tím směrem a zadíval se na muže s oranžovou maskou přes obličej.
"Ty?" Zamračeně se na něj díval.
"Ale co tak nakvašeně? Dlouho jsme se neviděli Naruto a ty se ke mně chováš tak ošklivě?" Řekl Tobiho dětským hláskem.
"Nepřetvařuj se Madaro." Odsekl a Madara si povzdychl. Sundal si tu masku a pořádně si Naruta prohlédl. "Co po mě chceš?" Povzdychl si blonďáček.
"Chyběl jsi mi." Pokrčil rameny a Naruto povytáhl překvapeně obočí.
"Ty mě ne." Řekl chladně.
"Ale nepovídej." Odvětil nevěřícně a než se Naruto nadál, stál u něj. Chytil ho dlaněmi za tváře a přitáhl si ho blíž k sobě. Sklonil se k němu a políbil ho.
Blonďáček ho od sebe pokoušel, co nejrychleji odstrčit, ale Madara si ho k sobě přitiskl ještě blíž, a tak Naruto neměl šanci se od něj odtrhnout. Napadlo ho tedy něco lepšího a Madaru kousl. Ten se od něj jen s úšklebkem odtáhl a slízl si krev s prokousnutého rtu.
"Myslel jsem si, že se jen tak nedáš." Uchechtl se.
"Ptal jsem se, co po mě chceš." Řekl nevraživě.
"Chci tebe, copak to není jasné? Už jsem říkal, že jsi mi chyběl." Odvětil toužebně a Narutovi chtě nechtě přejel mráz po zádech.
"V tom případě máš smůlu." Odvětil rázně. "Ať už mě chceš kvůli Kyuubimu, či kvůli tomu druhému, v obou případech máš smůlu. Nehodlám se ti vzdát."
"Neříkej mi, že si na mě za celou tu dobu ani jednou nepomyslel." Přiblížil se svým obličejem blíž a Naruto se tím svým odtáhl, co nejvíc to šlo.
"Možná jsem si vzpomněl, ale byl to Tobi, který se vyskytoval v mých vzpomínkách. Ty jsi Madara a ty rozhodně nemáš v mých myšlenkách místo."
"Ale já jsem Tobi."
"Ne nejsi." Zakroutil hlavou Naruto. "Tobi byl milý, laskavý a staral se o mě, vlastně on ani nikdy neexistoval, páč to byla všechno jen hra."
"To tě to pako doopravdy tak přitahovalo?" Pozdvihl nechápavě obočí.
"Ano." Kývl na souhlas. "Ať už se totiž Tobi choval sebevíc divně, staral se o mě a měl mě rád."
"Ať už jsem Tobi, či Madara, jedna věc se nikdy nezmění Naruto, a to to, že tě mám stále rád."
"A jak ti to mám jako věřit?" Uchechtl se blonďáček.
"Kdybych tě neměl rád, vzal bych si už dávno Kyuubiho, už dávno bych tě zabil. Ale já to nedokážu, protože já tě nemám jen rád. Víš, ty jsi mi vpadnul šťastnou náhodou do života. Našel jsem tě, a protože ses mi už na první pohled líbil, tak jsem ti zachránil život a staral se o tebe. Nepopírám, ze začátku jsem tě chtěl jen na menší rozptýlení, ale poznal jsem, co k tobě cítím, když jsem zaslechl, kdo doopravdy jsi. Já měl zájem o Kyuubiho sílu a nepopírám, že ho stále mám, ale v tu chvíli, co jsem slyšel, že jsi devítiocasý jinchuuriky, nemohl jsem tě zabít. Ať už chci, či nechci, já se do tebe zamiloval Naruto." Dokončil svůj celkem dlouhý proslov a Naruto na něj zůstal jen vyjeveně hledět.
Madara ho pohladil po tváři, a opět se k němu sklonil. Chvíli se jen tak díval na jeho chvějící se rty, a poté je propojil s těmi svými. Blonďáček chvíli nereagoval, promýšlel slova, která mu Madara řekl. V hlavě měl zmatek, ale jeho hlas a věty, které pronášel, ho k němu přitahovala. Věřil těm slovům, a tak se do polibku po chvíli váhání zapojil. Tak moc mu toho půl roku ty jemné rty chyběly, tak moc mu chyběly polibky, kterými ho obdarovávaly. Madara ho pomalu směřoval k posteli, na kterou ho následně položil a svými rty se přesunul na blonďáčkův krk. Naruto ho hladil po zádech a užíval si rejdícího jazyka na své šíji. Černovlásek se na chvíli odtrhl a sundal nejprve Narutovu bundu a následně i tričko. Poté se přitiskl svými rty opět k té obnažené kůži a začal ji laskat polibky. Když se pak jeho jazyk setkal s Narutovou bradavkou, blonďáček slastně zavzdychal. Madara jí vsál do úst a jemně jí hryzal a kroužil po ní jazykem, tu druhou mezitím zpracovával svým prsty. Rukou pomalu zajel k jeho kalhotám a rozepnul je. Opět se od blonďáčka odtáhl a stáhl mu je i s trenkami. Po dlouhé době si tak mohl vychutnat pohled na blonďáčkovo nahé tělo. Svýma očima sledoval to, po čem tak toužil. Nemohl se toho pohledu nabažit, avšak toužil po něčem víc, po něčem mnohem lepším. Toužil se toho těla dotýkat, toužil ho vlastnit. Přejížděl dlaní od šíje, přes hruď až k podbřišku. Letmo přejel přes Narutův penis a pokračoval na stehno, kde se zastavil a hladil tu jemnou pokožku. Zadíval se do Narutových modrých, teď už touhou zastřených očí. Miloval ten třpyt a radost, která se v nich každý den zračila a ještě víc miloval toužebný pohled, který se v nich vyskytoval díky němu. Přitáhl se k Narutovi pro polibek, do kterého se blonďáček s vášní zapojil a svou ruku mezitím přesunul na jeho úd. Když ho stiskl, Naruto skrz polibek vzdychl. Madara začal svou rukou pohybovat, přejížděl svou dlaní po celé jeho délce a tlumil Narutovy slastné steny ve svých polibcích. Blonďáčkem projížděla jedna vlna slasti za druhou. Pulzovala jím neskrývaná touha a vášeň. Jeho tělo se zmítalo v návalu slasti, jenž mu Madarův dotyk na přirození způsoboval. Cítil, že brzy vyvrcholí, prohnul se a s tlumeným výkřikem černovláskových úst vystříkl bílou tekutinu do jeho dlaně. Madara se odtrhl od jeho mírně opuchlých rtů a s úsměvem slízal Narutův vrchol touhy z prstů. Začal ho znovu líbat na krku a pomalu do něj jedním ze svých prstů začal pronikat. Přidával i další prsty, aby ho tak připravil na svůj vpád. Za Narutovi asistence, se poté celý svlékl, Naruto poklekl na všechny čtyři a nasměroval se svým zadečkem proti němu. Madara do něj pomalu začal pronikat. Chvíli setrval, a pak se začal v přírazech pohybovat proti němu. Oběma ústy vycházely slastné vzdychy a steny. Pokojem se neslo jméno toho druhého.
"Naruto." Vykřikl slastí naposledy Madara a i on dosáhl svého vrcholu.
Opatrně se z blonďáčka vysunul a položil ho na postel, pak si lehl čelem k němu a díval se mu do očí. Hladil ho s úsměvem po tváři. Blonďáček ho stále jen pozoroval tím svým kouzelným nevinným pohledem. Madara si ho po chvilce přitáhl do náručí a oba je přikryl dekou.
"Miluji tě Naruto a nedopustím, aby se ti něco stalo." Políbil ho na čelo.
Blonďáček jeho poslední slova nechápal, ale byl moc unavený na to, aby o nich přemýšlel. Nic neříkal, neodpovídal mu. Jen se k němu tiskl a užíval si jeho blízkosti, tepla jeho těla a zdvihající se hrudi v pravidelném dechu. Natiskl se na něj, co nejvíc to šlo a propadl se do říše snů.
Když znovu otevřel oči, nacházel se opět ve svém pokoji. Chvíli si myslel, že to byl pouhý sen, ale když si uvědomil, že je nahý a spatřil své oblečení přehozené přes židli, s mírným povzdechem zabořil hlavu víc do polštáře. Chvíli jen tak hleděl do stropu, a pak pomalu vstal. Z jeho klínu vypadla na zem jakási obálka. Naruto jí zdvihl a otevřel.
"Není to naposledy, co jsme se viděli. Dřív nebo později, tě opět vyhledám. Miluji tě Naruto Uzumaki, já si tě nenechám jen tak proklouznout mezi prsty. Pozdravuje tě i ten otravný Tobi, který se ve mně stále skrývá. Už se nemůžu dočkat, až se budu znovu dotýkat tvého těla, až znovu budeš vzdychat mé pravé jméno. Zatím sbohem tvůj Madara."
Přečetl si v něm a s mírným úsměvem ho ve své dlani zmačkal.
"No tak klid Madaro, hraj dál svou hru." Vzpomněl si na jeho slova, když tenkrát přišel po hádce s Deidarou do pokoje. Tehdy nevěděl, kdo to Madara je, ale teď to již věděl moc dobře. Nemohl uvěřit tomu, že někdo tak laskavý, jako byl Tobi, by mohl být ve skutečnosti někým jako je nejstarší Uchiha. Od toho dne, co se s Tobim miloval, na něj nikdy nepřestal myslet. Poté, co se dozvěděl, kým je vlastně muž s oranžovou maskou, byl zmatený. Madara byl jedním z jeho největších nepřátel a on ho miloval, nebo ne? Nevěděl to, byl zmatený.
Zavřel své oči barvy oblohy a nechal své myšlenky plynout. V tu chvíli mu někdo přitiskl kapesník na ústa s úšklebkem na tváři a se slovy "sladké sny". Naruto rozevřel oči dokořán, chytil dotyčnému ruce a snažil se bránit. Ještě chvíli sebou zmítal, ale chloroform, kterým byl kapesník napuštěn, brzy zapůsobil a Naruta tak dokonale uspal. Dotyčný se vítězně pousmál, vzal ho do náručí a s pouhým "puf" a obláčkem kouře zmizel. Nezbylo jediné stopy, že by tu kdy někdo krom Naruta byl.
"Ksakru moje hlava." Pomalu se posadil a přitom se chytil za své spánky. "Co se stalo dattebayo a kde to jsem?" Zaklel, když se rozhlédl kolem sebe. Nacházel se v nějakém celkem prostorném pokoji, který byl osvětlen loučemi. Poznal, že se nachází v nějaké jeskyni. Pomalu vstal z postele, na které ležel a znovu se rozhlédl
kolem.
"Tak už ses probral?" Ozval se ode dveří jemu tak známý hlas, který již dlouhou dobu neslyšel. Otočil se tím směrem a zadíval se na muže s oranžovou maskou přes obličej.
"Ty?" Zamračeně se na něj díval.
"Ale co tak nakvašeně? Dlouho jsme se neviděli Naruto a ty se ke mně chováš tak ošklivě?" Řekl Tobiho dětským hláskem.
"Nepřetvařuj se Madaro." Odsekl a Madara si povzdychl. Sundal si tu masku a pořádně si Naruta prohlédl. "Co po mě chceš?" Povzdychl si blonďáček.
"Chyběl jsi mi." Pokrčil rameny a Naruto povytáhl překvapeně obočí.
"Ty mě ne." Řekl chladně.
"Ale nepovídej." Odvětil nevěřícně a než se Naruto nadál, stál u něj. Chytil ho dlaněmi za tváře a přitáhl si ho blíž k sobě. Sklonil se k němu a políbil ho.
Blonďáček ho od sebe pokoušel, co nejrychleji odstrčit, ale Madara si ho k sobě přitiskl ještě blíž, a tak Naruto neměl šanci se od něj odtrhnout. Napadlo ho tedy něco lepšího a Madaru kousl. Ten se od něj jen s úšklebkem odtáhl a slízl si krev s prokousnutého rtu.
"Myslel jsem si, že se jen tak nedáš." Uchechtl se.
"Ptal jsem se, co po mě chceš." Řekl nevraživě.
"Chci tebe, copak to není jasné? Už jsem říkal, že jsi mi chyběl." Odvětil toužebně a Narutovi chtě nechtě přejel mráz po zádech.
"V tom případě máš smůlu." Odvětil rázně. "Ať už mě chceš kvůli Kyuubimu, či kvůli tomu druhému, v obou případech máš smůlu. Nehodlám se ti vzdát."
"Neříkej mi, že si na mě za celou tu dobu ani jednou nepomyslel." Přiblížil se svým obličejem blíž a Naruto se tím svým odtáhl, co nejvíc to šlo.
"Možná jsem si vzpomněl, ale byl to Tobi, který se vyskytoval v mých vzpomínkách. Ty jsi Madara a ty rozhodně nemáš v mých myšlenkách místo."
"Ale já jsem Tobi."
"Ne nejsi." Zakroutil hlavou Naruto. "Tobi byl milý, laskavý a staral se o mě, vlastně on ani nikdy neexistoval, páč to byla všechno jen hra."
"To tě to pako doopravdy tak přitahovalo?" Pozdvihl nechápavě obočí.
"Ano." Kývl na souhlas. "Ať už se totiž Tobi choval sebevíc divně, staral se o mě a měl mě rád."
"Ať už jsem Tobi, či Madara, jedna věc se nikdy nezmění Naruto, a to to, že tě mám stále rád."
"A jak ti to mám jako věřit?" Uchechtl se blonďáček.
"Kdybych tě neměl rád, vzal bych si už dávno Kyuubiho, už dávno bych tě zabil. Ale já to nedokážu, protože já tě nemám jen rád. Víš, ty jsi mi vpadnul šťastnou náhodou do života. Našel jsem tě, a protože ses mi už na první pohled líbil, tak jsem ti zachránil život a staral se o tebe. Nepopírám, ze začátku jsem tě chtěl jen na menší rozptýlení, ale poznal jsem, co k tobě cítím, když jsem zaslechl, kdo doopravdy jsi. Já měl zájem o Kyuubiho sílu a nepopírám, že ho stále mám, ale v tu chvíli, co jsem slyšel, že jsi devítiocasý jinchuuriky, nemohl jsem tě zabít. Ať už chci, či nechci, já se do tebe zamiloval Naruto." Dokončil svůj celkem dlouhý proslov a Naruto na něj zůstal jen vyjeveně hledět.
Madara ho pohladil po tváři, a opět se k němu sklonil. Chvíli se jen tak díval na jeho chvějící se rty, a poté je propojil s těmi svými. Blonďáček chvíli nereagoval, promýšlel slova, která mu Madara řekl. V hlavě měl zmatek, ale jeho hlas a věty, které pronášel, ho k němu přitahovala. Věřil těm slovům, a tak se do polibku po chvíli váhání zapojil. Tak moc mu toho půl roku ty jemné rty chyběly, tak moc mu chyběly polibky, kterými ho obdarovávaly. Madara ho pomalu směřoval k posteli, na kterou ho následně položil a svými rty se přesunul na blonďáčkův krk. Naruto ho hladil po zádech a užíval si rejdícího jazyka na své šíji. Černovlásek se na chvíli odtrhl a sundal nejprve Narutovu bundu a následně i tričko. Poté se přitiskl svými rty opět k té obnažené kůži a začal ji laskat polibky. Když se pak jeho jazyk setkal s Narutovou bradavkou, blonďáček slastně zavzdychal. Madara jí vsál do úst a jemně jí hryzal a kroužil po ní jazykem, tu druhou mezitím zpracovával svým prsty. Rukou pomalu zajel k jeho kalhotám a rozepnul je. Opět se od blonďáčka odtáhl a stáhl mu je i s trenkami. Po dlouhé době si tak mohl vychutnat pohled na blonďáčkovo nahé tělo. Svýma očima sledoval to, po čem tak toužil. Nemohl se toho pohledu nabažit, avšak toužil po něčem víc, po něčem mnohem lepším. Toužil se toho těla dotýkat, toužil ho vlastnit. Přejížděl dlaní od šíje, přes hruď až k podbřišku. Letmo přejel přes Narutův penis a pokračoval na stehno, kde se zastavil a hladil tu jemnou pokožku. Zadíval se do Narutových modrých, teď už touhou zastřených očí. Miloval ten třpyt a radost, která se v nich každý den zračila a ještě víc miloval toužebný pohled, který se v nich vyskytoval díky němu. Přitáhl se k Narutovi pro polibek, do kterého se blonďáček s vášní zapojil a svou ruku mezitím přesunul na jeho úd. Když ho stiskl, Naruto skrz polibek vzdychl. Madara začal svou rukou pohybovat, přejížděl svou dlaní po celé jeho délce a tlumil Narutovy slastné steny ve svých polibcích. Blonďáčkem projížděla jedna vlna slasti za druhou. Pulzovala jím neskrývaná touha a vášeň. Jeho tělo se zmítalo v návalu slasti, jenž mu Madarův dotyk na přirození způsoboval. Cítil, že brzy vyvrcholí, prohnul se a s tlumeným výkřikem černovláskových úst vystříkl bílou tekutinu do jeho dlaně. Madara se odtrhl od jeho mírně opuchlých rtů a s úsměvem slízal Narutův vrchol touhy z prstů. Začal ho znovu líbat na krku a pomalu do něj jedním ze svých prstů začal pronikat. Přidával i další prsty, aby ho tak připravil na svůj vpád. Za Narutovi asistence, se poté celý svlékl, Naruto poklekl na všechny čtyři a nasměroval se svým zadečkem proti němu. Madara do něj pomalu začal pronikat. Chvíli setrval, a pak se začal v přírazech pohybovat proti němu. Oběma ústy vycházely slastné vzdychy a steny. Pokojem se neslo jméno toho druhého.
"Naruto." Vykřikl slastí naposledy Madara a i on dosáhl svého vrcholu.
Opatrně se z blonďáčka vysunul a položil ho na postel, pak si lehl čelem k němu a díval se mu do očí. Hladil ho s úsměvem po tváři. Blonďáček ho stále jen pozoroval tím svým kouzelným nevinným pohledem. Madara si ho po chvilce přitáhl do náručí a oba je přikryl dekou.
"Miluji tě Naruto a nedopustím, aby se ti něco stalo." Políbil ho na čelo.
Blonďáček jeho poslední slova nechápal, ale byl moc unavený na to, aby o nich přemýšlel. Nic neříkal, neodpovídal mu. Jen se k němu tiskl a užíval si jeho blízkosti, tepla jeho těla a zdvihající se hrudi v pravidelném dechu. Natiskl se na něj, co nejvíc to šlo a propadl se do říše snů.
Když znovu otevřel oči, nacházel se opět ve svém pokoji. Chvíli si myslel, že to byl pouhý sen, ale když si uvědomil, že je nahý a spatřil své oblečení přehozené přes židli, s mírným povzdechem zabořil hlavu víc do polštáře. Chvíli jen tak hleděl do stropu, a pak pomalu vstal. Z jeho klínu vypadla na zem jakási obálka. Naruto jí zdvihl a otevřel.
"Není to naposledy, co jsme se viděli. Dřív nebo později, tě opět vyhledám. Miluji tě Naruto Uzumaki, já si tě nenechám jen tak proklouznout mezi prsty. Pozdravuje tě i ten otravný Tobi, který se ve mně stále skrývá. Už se nemůžu dočkat, až se budu znovu dotýkat tvého těla, až znovu budeš vzdychat mé pravé jméno. Zatím sbohem tvůj Madara."
Přečetl si v něm a s mírným úsměvem ho ve své dlani zmačkal.





nádhera , nejlepší povídka x) moc se ti povedla x) líbí se mi