"Ani nevíš jak." Přiznal blonďák, když zrovna sunul jeho ruku do rukávu černé bundy. "Ale stejně mě mrzí, že kvůli mně nemůžeš zápasit." Povzdychl si jako už tolikrát.
"O tom už jsme přeci mluvili." Zamračil se na něj Neji. "Nemůžeš si to dávat za vinu, není to tvoje chyba. Víš, že to tvoje sebeobviňování nemám rád, tak prosím tě přestaň. Stejně bys ten mistrák vyhrál, nebo by byla možnost, že bychom stáli na konci proti sobě a to nevím, jak bych dokázal bojovat." Pokáral ho.
"Hm, asi máš pravdu." Odvětil Naruto, ale neznělo to přesvědčivě.
Když se rozloučil s Nejim, kterého si už převzal jeho strýček, vydal se k tělocvičně. Musel si ještě nutně alespoň trochu zatrénovat a navíc mu chtěl Kakashi dát nějaké ty rady.
"Naruto?" Ozval se před ním velice známý hlas, a tak blonďáček zdvihl svůj pohled, kterým až doteď mapoval zem.
"Přišel jsem se ti omluvit, já…" Začal se sklopenou hlavou.
"Jsem podrazáckej šmejd? Tohle si chtěl říct?" Povytáhl tázavě obočí Naruto. "Nebo, promiň, že jsem se ti ani nepokusil pomoct, protože jsem se bál?" Vyjel na něj. "Nech si svý kecy Sasuke, myslel jsem, že jsme kámoši, ale asi jsem se spletl, takhle se totiž přátelé nechovají." Zavrtěl hlavou, obešel zaraženého Uchihu a vešel do tělocvičny, kde ho už očekával Kakashi.
"Problém s rodinou?" Zeptal se ho, když k němu Naruto stále ještě naštvaný dorazil.
"Jemu už se nedá říkat rodina, vlastně ani těm ostatním ne." Povzdychl si Naruto. "Ale teď už dost, musím trénovat a navíc jste mi chtěl poradit." Přešel raději na jiné téma a Kakashi s pochopením kývl.
Trénink nebyl tak náročný jako jindy, přeci jen se Naruto nemohl moc unavit, večer by to pak nemusel totiž ustát.
"Hm, nelíbí se mi, že tu budou tisíce lidí a uvidí tu dokonalou krásu, která se z tebe čiší. Asi budu žárlit." Ozval se za ním Nejiho hlas.
Naruto se na něj jen s úsměvem otočil.
"Co ty tady děláš?" Zeptal se ho, vstal, jemně ho objal kolem krku a letmo ho políbil na rty.
"Ty se ptáš?" Podivil se Neji. "Tohle jsem si přeci nemohl nechat ujít, jak můj přítel nakope zadky těm neschopným kickboxerům tady." Zazubil se a políbil ho s větší vervou, než předtím blonďák jeho.
"Jo." Povzdychl si Naruto a odtáhl se od něj.
"Co je zase?" Nechápal Neji. "Naruto, copak se bojíš?" Zasmál se. "Neboj, ty to zvládneš." Vtáhl si ho do náruče a políbil ho do vlasů.
"Nesmím zklamat." Zašeptal blonďáček a nechal se konejšit.
Naruto se stal jedním z favoritů a všichni typovali, že jeho soupeřem bude černovlasý chlapec, kterého zde viděli i v minulých letech. Ano, ti lidé se trefili.
Nastalo poslední kolo a naproti sobě stanuli Uzumaki Naruto a Rock Lee, jak se chlapec jmenoval. Blonďáčkovi až nápadně připomínal Gaie.
"Asi nějaký jeho fanatický fanoušek." Pomyslel si Naruto, když si ho prohlédl.
"Mé jméno je Lee a lehce tě knockoutuju, protože ve mně se skrývá síla mládí." Zdvihl zaťatou pěst a jeho oči se rozzářily.
Jindy by Naruto stoprocentně vyprskl smíchy, ale dneska se tvářil vážně a snažil se vzpomenout na Leeho pohyby ze zápasů, které viděl. Lee byl z Písečného týmu, který teď byl na tom bodově stejně jako tým Listové. Nesmí se nechat porazit takovým magorem jako je Rock, i když musel uznat, že bojovat s ním bude dosti tvrdý oříšek.
"Do toho lásko." Poplácal ho po rameni Neji a věnoval mu letmý polibek, když si blonďáček nasazoval své rukavice.
"Á Neji, můj věčný rival." Ozval se Leeův hlas. "To se mě tak bojíš, že tě dnes musí zastupovat tvůj přítel?" Zeptal se posměšně. "Předem se omlouvám, že se ti vrátí s poškozenou tváří." Ušklíbl se.
"Bejt tebou, tak ho moc nepodceňuju Lee, na rozdíl od tebe, jemu se mě podařilo porazit." Pokrčil ledabyle rameny a nechal tam Leeho s pusou dokořán stát.
"Chci vidět fér boj." Zadíval se na oba mladé muže. "Můžete začít!" Křikl moderátor.
Lee na nic nečekal a rozeběhl se abnormální rychlostí s napřaženou pěstí přímo proti Narutově obličeji, ten se jen jen tak tak vyhnul a zamířil to tou svou přímo na Rockovo břicho. Všichni lidé je povzbuzovali a jásali nad tím opravdu kvalitním zápasem.
"No, musím uznat, že nejsi tak špatný, ale na sílu mládí prostě nemáš." Ušklíbl se Rock a během chvilky byl těsně u něj. "Na šelmu jsi krátký." Zasmál se a s takovou mu vrazil pořádnou pěstí do obličeje, až z toho Naruto spadl na zem.
Lidé zapomněli jásat a se zatajeným dechem pozorovali blonďatého chlapce, který skončil na podlaze ringu a černovláska jak se na něj jen s vítězným úšklebkem dívá.
Ležel na zemi a nemohl se zvednout, křik velkého davu lidí se rozléhal všude kolem, ale on ho slyšel jen jakoby z dálky. Hlavou mu běžely myšlenky na jeho život, na jeho zkurvený život. V této chvíli si moc dobře uvědomoval, že nikdy nic neměl, že se protloukal tím k němu nelítostným světem a jediné, co ho drželo při životě, byl jeho sen, o který v tuto chvíli mohl přijít. Díky tomu, že si toto uvědomil, sebral poslední zbytky svých sil a na svých vypracovaných rukou se začal pomalu zvedat.
Hlavou mu stále běžely myšlenky a vzpomínky na to, co se za posledních pár týdnů dělo. Jak se jeho život změnil, k čemu mu dopomohl Kakashi, jak se jeho život změnil díky Nejimu a jeho lásce. Oni mu důvěřovali a nechtěl je zklamat. To ho vedlo kupředu, to ho donutilo vstát a postavit se nepříteli čelem. Nehodlal jen tak zahodit svůj sen, nehodlal se jen tak porazit někým, jako je Lee.
S hrdě vztyčenou hlavou, stál už pevně na nohou. Zadíval se pevně do Leeových očí a rychleji, než kdy před tím se jeho pěst vymrštila a praštila černovláska přímo do pravé tváře. Naruto útočil a ještě stíhal vykrývat soupeřovy útoky. Bylo to tak ladné a obratné jako Nejiho pohyby. Bylo to silné a odvážné, jako ty Kakashiho. Myslel na ně, musel to dokázat, musel dosáhnout svého snu.
S veškerým odhodláním a zbytkem svých sil, napřáhl svou nohu a přímým kopem do Leeova břicha, ho poslal k zemi.
Černovlásek se ještě pokoušel vstát, avšak marně. Byl poražen a Uzumaki Naruto se tak stal vítězem. Blonďáček se pousmál a unaveně klesl k zemi na kolena. Nemohl tomu uvěřit, dokázal to, on to dokázal. Nevnímal hluk jásajícího davu přihlížejících ani to, jak přiběhli zdravotníci a odnášejí Leeho na nosítkách pryč. Vnímal jen pocit zadostiučinění, splnění snu a plně si vychutnával svou výhru.
"Naruto!" Vytrhl ho až hnědovláskův hlas, který se k němu blížil. Pevně ho objal a tiskl ho k sobě. Blondáček jen sykl bolestí a Neji se na něj s omluvou v očích zadíval.
"Naruto." Zašeptal šťastně a pohladil ho po tváři, poté si ho přitáhl k sobě blíž, spojil jejich rty a už plenil jeho ústa svým nedočkavým jazykem.
"Vyhrál jsem sázku." Otočil se Kakashi na Gaie. "Zítra v osm u mě, potřebuje to tam poklidit." Zazubil se na zaraženého černovláska a vydal se směrem ke svému studentovi.
"Tak jsi to dokázal Naruto." Poplácal ho s úsměvem na rtech po rameni.
"Bez Vás by to ale nešlo." Zadíval se na něj vděčně.
"Já jen přihlížel a někdy poradil." Odvětil jen rozpačitě.
"A ještě jste ve mně věřil." Připomněl mu Naruto. "Jsem Vám opravdu vděčný."
"Doufám, že nás teď neopustíš." Řekl vážně.
"Tak toho se opravdu nemusíte bát." Zazubil se na něj blonďáček, a pak za jeho pomoci vstal.
"Odstěhuji se od Anko a najdu svůj klid." Pousmál se. "A samozřejmě, tedy pokud mě budeš pořád chtít, budu s tebou." Otočil se k němu a políbil ho na rty.
"Miluju tě." Řekl Neji.
"Já tebe taky." Odvětil mu na to Naruto.
Jak Naruto řekl, od Anko se odstěhoval. I přesto, že byla taková, jaká byla, posílal jí sem tam nějaké peníze, aby žila svůj už tak dost zpackaný život. Svůj klid našel. Sice to nějakou dobu trvalo, ale odpustil Sasukemu a s Itachim se dostali aspoň do bodu, kdy byli schopní vydržet spolu v jedné místnosti, bez jakéhokoliv žárlení, či souboje. Bydlel s Nejim a vedlo se jim dobře. Jeho sen se naplnil a jeho život se dostal tam, kam chtěl.





O.O pěknéééé! Bude ještě Sen 2