close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Renesanční děti-10.Část

27. července 2009 v 20:10 | terkic |  Kapitolovky
Další dílec:) trochu kratší a no možná mě budete mít chuť v jedné části zabít, ale na konci snad už ne:D

10.Část: Další útok

Mít hodiny s Daichiho starším bratrem, bylo pro mě utrpením. Daichi je stále nabručený, když ho vidí a ještě víc ho štve, když po mě Tatsuya hází svůdné pohledy. Vždy když Tatsuyu vidím, vzpomenu si na ten jeho polibek a celý se otřesu. Jednou jsem se dokonce přistihl, že si ho představuju, když jsem se miloval s Daichim. Začíná mi z toho pěkně hrabat. Snažím se před Daichim chovat jakoby nic, jakoby na mě Tatsuyova přítomnost neměla žádný vliv. Možná mou mysl zaplavuje Tatsuyova tvář, oči, ústa a hlavně to tělo, ale mé srdce stále křičí Daichi! Asi se z toho brzy zblázním a začíná mě to pěkně vyčerpávat.

"Jsi opět bledý," poznamená starostlivě Daichi a vytrhne mě tak z mých myšlenek.
"Ale jsem v pořádku," věnuji mu mírný úsměv a jeho utrápený pohled se stočí k zemi.
Musí ho to doopravdy trápit a bolet, když takhle zmoženě vypadám z myšlenek na Tatsuyu. Musí to pro něj být opravdu těžké. Už po tolikáté se opakuje jeho bolestná minulost a teď je v přítomnosti mnohem horší, protože náš vztah doprovázejí i city.
"Akiro," otočí se na mě s tichým hlasem a já se mu zadívám tázavě do očí.
"Já už takhle dál nemůžu," povzdychne si a já se na něj nechápavě dívám. "Asi, asi bude lepší, když se rozejdeme," řekne přiškrceně a já na něj vytřeštím oči.
"Cože?!" vyjeknu a těkám pohledem z něho na podlahu a zase zpátky. "To, to nemyslíš vážně, že, že ne?" odvětím zoufale a snažím se to rozdýchat.
"Akiro, já…" odvrátí ode mě svůj pohled.
"Daichi," zašeptám zničeně a otočím jeho tvář zpět svým směrem. Pohladím ho po líci a donutím ho dívat se do mých oříškových očí.
"Promiň," zašeptá, políbí mě na čelo a rozejde se směrem k našemu pokoji.
"Stůj!" zakřičím na něj a rozeběhnu se za ním.
Ani se neotočí, jen přidá do kroku a já vidím, jak za ním letí lesknoucí se kapičky vody.

"Křach!" ozve se ze třídy, když ho doženu a dotknu se jeho ramene.
Vtrhne do třídy s flétnou v ruce a já ho ihned následuji. Daichimu se úplně rozšíří zorničky a já zapomenu dýchat, když vidíme, kdo se stal další obětí.
Tatsuya visí ve vzduchu, provazy z not se mu zařezávají do kůže a těsně u jeho krku se vznáší houslový klíč, jehož bříško je vytvarované do jakýchsi zubů, jako má pilka.
Daichi mě vystrčí ze dveří. Vidím, jak zatíná pěsti, poté vytáhne flétnu a zavře oči. Ještě mi zabouchne dveře před nosem a já už jen slabě slyším jeho hudbu, která mě i přes zavřené dveře přivádí do slabého transu.
Když hudba utichne, vtrhnu dovnitř. Tatsuya leží v bezvědomí na zemi, jeho múza klečí u něj a měří si ho starostlivým pohledem. Daichi se na něj dívá lhostejně a s opovržením. Zandává si do kapsy flétnu a otočí se směrem ke mně.
"Dělej, co uznáš za vhodné," dívá se na mě bezvýrazně, a pak se chystá k odchodu.
"Daichi," zašeptám a natáhnu k němu ruku. On se jí však jen vyhne a odejde pryč.
Zadívám se na probouzejícího se Tatsuyu a přikleknu si z druhé strany, naproti jeho múze.
"Akiro, co, co tady děláš?" zeptá se ještě slabě a mírně se na mě pousměje.
Ignoruji to a soustředěně kreslím do svého bloku. Jde mi to těžko, páč jen před chvíli se mě Daichi vzdal. Rozešel se se mnou a mě to doopravdy bolí. Zavřu oči a přede mnou se objeví obvazy a mast. Tatsuya překvapeně zamrká. Vezmu do ruky nejdříve mast a začnu mu jí roztírat po šrámech. K mému údivu to se mnou nic nedělá a jsem úplně klidný. Poté vezmu obvaz a nějaká zranění obvážu.
"Díky," řekne vděčně, když mu pomůžu na nohy. "Ale kde jste se tady s bratrem vzali?" zeptá se znovu.
"Šli jsme po chodbě a uslyšeli rámus," odvětím jen a chystám se k odchodu tak jako Daichi, avšak Tatsuya mě chytí za ruku a přitáhne si mě do objetí.
Pokouším se z něj dostat, ale on mě drží pevně.
"Pusť mě," zaprosím zoufale a opět cítím, jak se ve mně hromadí má touha po tomto muži. Málem bych mu snad i podlehl úplně, kdyby mě znova nebodlo u srdce z našeho rozchodu s Daichim. Naberu trochu víc síly a prudce ho od sebe odstrčím.
"Ale no tak Aki, jen jsem tě objal," řekne ublíženě a udělá na mě psí kukuč.
Zrychleně oddychuji a nepřestávám se mračit, úplně to ve mně vře vzteky.
"Všechno je to tvoje chyba!" vyjedu a on jen nechápavě povytáhne obočí.
Snažím se uklidnit. Popadnu svůj blok a nasupeně ze třídy odejdu.

"Daichi," vtrhnu do pokoje.
Daichi sedí na parapetu okna a dívá se z něho na zapadající slunce.
"Přestaň mě ignorovat a otoč se ke mně," zavrčím.
Poslechne mě a opět se na mě dívá tím bezduchým pohledem.
"Jestli si myslíš, že se mě tak lehce zbavíš, tak se pleteš!" vyjedu na něj a on překvapeně zamrká. "To, že sem si poslední dobou nevěděl rady s Tatsuyou a trápil jsem se tím, neznamená, že tě už nemiluju. Seš pro mě ten jedinej, takže se koukej vzchopit a neříkej takový blbosti, jako že je konec."
Přistoupím k němu, vezmu jeho tváře do dlaní a nekompromisně ho políbím.
Prudce vstane, chytne mě do náruče a položí mě na postel. Ihned k ní jsem přišpendlený jeho vahou a zahrnuje mě polibky.
"Mám chuť tě praštit," řeknu s úšklebkem, když se ode mě odtáhne. Jen se na mě zazubí tím svým typickým rošťáckým a nevinným úsměvem zároveň, a pak se plně opět vpije do mých rtů.

"Daichi," sténám slastně jeho jméno, když do mě proniká a přitom žužlá mou bradavku. Poté se přesune na mé rty, které zahrnuje polibky a začne se ve mně pohybovat. Na mé tváři hraje blažený úsměv a oči mám přivřené rozkoší, kterou mi naše spojení přináší. Žádný Tatsuya, ale jen Daichi, je teď v mých myšlenkách. To pod jeho tělem a dotyky se to mé prohýbá slastí a z mých úst se jen díky němu linou steny a vzdychy.
Jeho ruka se dotýká mého penisu a tře ho ve stejném tempu, jako jsou jeho přírazy.
"Daichi!" vykřiknu jeho jméno a jeho ruku zaplaví bílá tekutina.
Naposledy přirazí a se slastným výkřikem mého jména do mě vyvrcholí. Odpoutám nohy od jeho boků a on se opatrně ze mě vysune. Lehne si vedle mě a pohladí mě po tváři.
"Miluji tě," zašeptá něžně a já se pousměji.
"To doufám, protože nechci, aby má láska byla jednostranná," zavřu oči a natisknu se na jeho tělo.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nade Nade | 27. července 2009 v 20:50 | Reagovat

Bezva !!!! Ale teď vůbec nevím, kdo to dělá. Honem  ... honem další  :-P  :-P

2 May Darrellová May Darrellová | Web | 27. července 2009 v 21:31 | Reagovat

Ahojky,
skvělá kapitola. Moc se těším na další. ;-)

3 Jutaki Jutaki | Web | 27. července 2009 v 22:31 | Reagovat

jůůůůůůůůůůůů už se těším na pokračování!  :-D sugooi

4 Ebika tvé SB Ebika tvé SB | E-mail | Web | 27. července 2009 v 22:35 | Reagovat

Áááá*rozplívá se*No to je vážně nádhera ttebajo:-DKrásný díleček :-D  :-D  :-D

5 Uchiha Mono tvoje SB Uchiha Mono tvoje SB | Web | 27. července 2009 v 23:01 | Reagovat

KAWAII

6 Ayakashi Ayakashi | Web | 28. července 2009 v 17:37 | Reagovat

Uááá krása *rozplývá se* rychle pokráčko

7 Zulík Zulík | 28. července 2009 v 19:23 | Reagovat

Super. ???  :D  [:tired:]  O_O

8 Gel-chan Gel-chan | Web | 28. července 2009 v 21:19 | Reagovat

Cutéé :D. Moc .. Kya kdo je tedy ten vrahoun xD.... sem myslela že to jen velkej bráška :D.

9 Gaara z púšte Gaara z púšte | 19. srpna 2009 v 17:28 | Reagovat

najprv som si myslel že to zabíja Tatsuya ale teraz som si na sto percent istý že to robí riaditeľ školy  :D  :D  :D  :D  :D je to tak alebo nie  O_O  O_O  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama