"Sasuke, co-co to říkáš?" zadrhl se blonďáček a ustoupil od něj o krok dál.
"Řekl jsem, že tě miluju Naruto. A to už pěkně dlouho. Ani nevíš, jak moc mě ta tvá láska ke Kakashimu bolela a bolí. Zapomeň na něj Naruto, zkus to se mnou," snažil se ho Sasuke přesvědčit, přistoupil k němu a mírně ho chytil za ramena.
Blonďáček se na něj zmateně díval, a pak sklopil svůj blankytně modrý pohled k zemi. Jeho oči těkaly sem a tam, jeho mysl se snažila vzpamatovat. Nakonec jen zakroutil hlavou v záporném gestu.
"To nejde," promluvil tiše.
Sasukeho tvář vypadala stále stejně kamenná, jako vždycky, ale uvnitř zuřil. On Naruta prostě musel mít a jeho odmítnutí ho bolelo. Chytil Naruta za paže silněji, až z toho blonďáček sykl bolestí.
"To bolí Sasuke, pusť mě," snažil se ho od sebe blonďáček odstrčit, ale Sasukeho stisk byl pevný.
"Ty prostě musíš být se mnou," řekl zvláštním zoufalým hlasem, naklonil se k Narutovi a začal ho dravě líbat na rty.
Blonďáček se bránil, bušil do něj pěstmi, ale Sasuke se nedal a dál si neoprávněně kradl jeho polibky. Naruto se nehodlal vzdát, kousl ho do rtu, a pak ho kolenem kopl do rozkroku. Sasuke zavyl bolestí a sesul se na kolena k zemi, ruce na svém přirození.
Blonďáček odtamtud utíkal, co nejrychleji mohl.
"Naruto!" volal za ním ještě bolestně Sasuke, ale blonďáček běžel dál.
Naruto se zastavil až těsně před jeho a Kakashiho domem. Nevěděl co dělat, ale něco mu říkalo, že si s Kakashim musí co nejrychleji promluvit. Sebral zbytky své odvahy a zaklepal. Poté chtěl otevřít dveře, ale něco mu v tom bránilo.
"Kdo je?" ozval se zpoza nich hlas jeho otce i senseie v jednom a Narutovi došlo, že to on musí bránit v jejich otevření.
"To jsem já," řekl tiše, ale i přesto ho Kakashi slyšel moc dobře.
Hatake ztuhl, ale nakonec se přeci jen zvedl a otevřel mu dveře.
Bezvýrazně na něj hleděl a mezi nimi nastala trapná chvíle ticha. Ani jeden nevěděl co říct.
"Můžu dál?" odhodlal se nakonec Naruto a Kakashi mu ustoupil.
Blonďáček vešel tedy dovnitř a zamířil k obýváku. Byl nervózní a věděl, že tohle je poslední moment, kdy se spolu můžou dát zase dohromady.
"Co potřebuješ Naruto?" zeptal se Kakashi, když se usadili do křesel, která stála naproti sobě.
"Já…" nevěděl jak začít. "…nechci o tebe přijít," vyhrkl nakonec smutně.
"Neboj, nepřijdeš. Stále si ke mně můžeš chodit pro rady, jako k otci, či senseiovi," pokrčil rameny.
"Takhle jsem to nemyslel," zadíval se svým znovu uslzeným pohledem Kakashimu přímo do očí.
"Tak jak?" nechápal, no možná i chápal Kakashi, ale nevěděl proč.
"Já tě miluju Kakashi a nechci tě ztratit," teď už vzlykl.
"Já tě nechápu Naruto," pronesl zamračeně Kakashi a Naruto na něj upřel zmatený pohled. "Já vím, že jsem udělal chybu, když jsem se s tebou rozešel, ale nevím, proč ses hned vrhl do náruče Sasukemu, když mě tak moc miluješ. To si mě chtěl naštvat?" prudce vstal.
"Já-já nevím o čem to mluvíš," vykoktal ze sebe zmateně Naruto.
"Ale nedělej se. Sasuke mi všechno řekl a navíc jsem vás dneska viděl!" zařval na něj.
"Ale já se Sasukem nic nemám!" vyjekl a teď se nechápavý výraz zračil v Kakashiho tváři. "Sasuke mě dneska na té louce z ničeho nic políbil, a pak se mi vyznal ze svých citů. Jenže já nejsem schopný je opětovat. Odstrčil jsem ho."
"Ale když jsem za tebou byl, tak…"
"Ty jsi za mnou byl?" pozdvihl překvapeně obočí.
"Copak ti to Sasuke neřekl?"
"Ne," zavrtěl Naruto hlavou. "Proč si za mnou byl a co se stalo?"
"Chtěl jsem se ti omluvit, říct ti, jakou jsem udělal chybu, ale on mě nechtěl pustit dovnitř a tvrdil mi no, že…"
"Co?"
"…že jste se spolu vyspali."
"Cože?!" vyhrkl Naruto naštvaně a taktéž se prudce postavil.
"Takže to není pravda?" zeptal se s nadějí v hlase.
"Samozřejmě, že ne!" vykřikl dotčeně.
"Naruto, já…" neměl slov, jen k němu přistoupil, přitáhl si k sobě zmateného Naruta blíž a začal ho líbat na rty.
Blonďáček se chvíli vzpíral, nechtěl mu to tak usnadnit, jenže jeho city a touha po tomto muži byli silnější, a tak se do polibku zapojil.
"Doufám, že teď žádnou facku nedostanu, ta před tím totiž pěkně bolela," řekl s úsměvem zadýchaně.
Naruto se jen se slzami v očích uchychtl a znovu se vrhl na ty krásně měkké rty, které mu tolik chyběly, a o kterých si myslel, že je už nikdy líbat nebude.
"Taky tě miluju Naruto, a vždycky budu. Už nikdy mě nenech udělat takovou hloupost, jakou jsem udělal," vydechl šťastně.
"A ty mě nenech se jen tak vzdát," oplatil mu Naruto a nechal se vyzdvihnout do náruče. "Pohladil svého teď už jak otce, senseie i milence po rtech, na které mu následně vtiskl další ze své série vášnivých polibků.
Kakashi ho odnesl do své ložnice, která byla těch pár dní bez něj velice osamělá, jako její majitel. Položil ho na postel a zatímco svými polibky zaměstnával blonďáčkova ústa, svýma rukama ho hladil po celém těle, užíval si Narutovy blízkosti a pocitu, že je jeho "synáček" opět u něj a patří jen jemu. Už nikdy ho neopustí, tím si byl jistý.
Další den dorazili na trénink ruku v ruce. Sakura na ně opět hleděla jak na zjevení a Sasuke si je měřil vražedným pohledem. Když trénink skončil a Sakura se odpotácela domů, zavolali si k sobě Naruto s Kakashim ještě Sasukeho a pěkně si spolu všechno vyříkali. I když Naruto měl chuť Sasukeho zmlátit pěkně do kuličky a vykopnout ho na měsíc a Kakashi ho musel držet, aby to neudělal. No on sám měl co dělat, aby neudělal to samé, ale musel brát v potaz, že Sasuke je jeho student a on je přeci jen starší a tudíž by měl být i moudřejší. (Ha, ha, ha.)
"Teď už snad budeme jen šťastní," zašeptal Naruto, víc se přitiskl ke svému milenci a spokojeně zavřel oči.
"Ano," přitakal Kakashi, a pak i on spokojeně usnul.






Ahoj...
Misuki..
asi si me pamatujes x) nabizela jsi mi sprateleni tak se kdyz tak ozvy x) beru to c))