close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nádor

17. července 2009 v 0:33 | terkic |  Jednorázovky
Tak s touto povídkou jsem soutěžila u Kagome/Kurama:)
a tu je můj diplomek:)
a tu povídka:)

Nádor

Koupelnou se ozývá zvuk tekoucí vody, která se na podlaze sprchového koutu mísí s karmínově rudou krví. Sedí skrčený v jeho rohu, s prázdným výrazem upřeným do neznáma, bledou tváří a celý se třese. Kůži má rozedřenou od toho, jak se pokoušel smýt jeho čin a čin svůj vlastní. Na svém těle cítí jeho doteky a na rukou jeho krev. Stále tam jen sedí a na tváři má nepřítomný výraz. Dotyky, které se pokoušel smít, ucítí na svém těle do konce svého života a krev na svých rukou uvidí navždy. Nikdy, nikdy nezapomene na šílený výraz v jeho očích, nikdy nezapomene na to, co mu udělal a ani to, co mu udělal on sám. Jeho život se ocitl na pokraji zhroucení, na pokraji beznaděje a zoufalství. Už nikdy nebude nic takové, jaké to bylo. V nočních můrách se mu všechny vzpomínky budou vracet a nejhorší bude ta poslední část. Ta část, kdy spatří jeho pravé oči. Oči bez sebemenšího náznaku šílenství, oči zalité pouze něžnou láskou.

Byli nerozluční už od dětství. Jeden bez druhého nemohli žít. Procházeli útrapami života společně, ruku v ruce a jejich přátelství se stávalo silnějším a silnějším.
Mickel stál před školou a nervózně přešlapoval. Čekal na něj a stále váhal, jestli to má Dominikovi říct. Zdali má vyjádřit své city vůči němu. Nemohl se rozhodnout, bál se, opravdu hodně se bál, že ho odmítne, a že tak ztratí to silné pouto, které si již od dětství budovali. Vždy když Dominika viděl, rozbušilo se mu srdce radostí, vždy když ho viděl, chtěl mu skočit o kolo krku a přivlastnit si ty krásné narůžovělé rty. Obdivoval jeho dlouhé zlatavé vlasy, pronikavé medové oči a tu krásnou, štíhlou a mírně vypracovanou postavu. Dominik prostě a jednoduše vypadal jako anděl, i jeho laskavost tomu odpovídala. Mickel si stále nervózně projížděl své krátce střižené hnědé vlasy a svýma stejně tak hnědýma očima vyhlížel svého nejlepšího přítele. Už od rána mu bylo divně od žaludku a cítil se unavený, ale přisuzoval to své nervozitě. Konečně. Konečně se objevila postava s dlouhými blond vlasy, se svým okouzlujícím úsměvem mu zamávala a rozeběhla se k němu.
"Ahoj Micky." Pozdravil ho a přátelsky ho objal.
Mickel nasál jeho krásnou vanilkovou vůni a užíval si toho opravdu krátkého okamžiku, kdy ho Dominik objímal, a tak tiskl své tělo na jeho. Blonďák se od něj po chvilce odtáhl a ustaraně se na něj podíval.
"Je ti dobře?" Zeptal se, když viděl Mickelovu neobvykle bledou a potem orosenou tvář.
"Jo." Zalhal s mírným úsměvem.
Šli po rušných městských ulicích a povídali si, když v tom Mickel zastavil a ztěžka oddechoval.
"Co je ti?" Zeptal se ustaraně Dominik.
"Nevím, zvedá se mi žaludek a děsně mě bolí a motá se mi hlava." Řekl tiše a během sekundy se svezl na zem v bezvědomí.

Mickel zatřepotal očními víčky a otevřel své čokoládové oči. Nechápal, kde se nachází, nepoznával to tu. Něco ho tížilo a lechtalo na ruce. Podíval se na to něco a s úsměvem od ucha k uchu zjistil, že to co ho tíží je Dominikova hlava a co ho lechtá jeho vlasy.
"Domi?" Zeptal se přívětivě a cukl mírně rukou.
Dominikova víčka se pohnula a rozevřela dokořán.
"Uf, už jsem se bál, že se nevzbudíš." Povzdychl si a zadíval se na zmateného hnědovláska.
"Co se stalo, a kde to jsem?" Zeptal se.
"Omdlel jsi a teď jsi v nemocnici." Vysvětlil mu. "Byl jsi na nějakých vyšetřeních, a teď se už jen čeká na výsledky."
"Ale to není nutný, jsem úplně v pořádku." Zaprotestoval Mickel.
"Micku, omdlel si na ulici." Zamračil se Dominik.
"Chvilková nevolnost, teď už se cítím skvěle." Stál si za svým Mickel.
Jejich rozhovor přerušil doktor, který právě vešel do dveří a netvářil se zrovna moc šťastně. Přistoupil k Mickelově posteli a začal tam s ním něco projednávat. Oba chlapci jen mlčky poslouchali a nemohli uvěřit tomu, co jim doktor říká.
"Nádor?" Vytřeštil oči Mickel.
"Ano, v oblasti čelního laloku."
"Dá se to léčit?" Vložil se do toho Dominik, kterého tato informace zarazila.
"Mohli bychom ho vyoperovat." Oznámil jim. "Předpokládám, že Vám již osmnáct bylo."
"Ano." Kývl Mickel souhlasně.
"V tom případě je jen na Vás, jestli na operaci přistoupíte nebo ne. Tady je moje vizitka a rozhodněte se co nejdřív." Podal mu malou kartičku, rozloučil se s nimi a odešel.
Mickela ještě toho dne pustili domů.

"Přistoupíš na tu operaci?" Zeptal se ho doma Dominik.
"Nevím." Odpověděl popravdě. "Měl bych?"
"Ty se ještě ptáš?" Podivil se blonďák.
"Ano." Řekl jen.
"Bojíš se?"
"Nevím."
"Tak si polož jednu zásadní otázku. Chceš mě tu nechat samotného?"
"Ne."
"Půjdeš tedy na tu operaci?" Zkoušel to dál Dominik.
"Ano." Kývl automaticky na souhlas.

"Proč-proč, proč tohle děláš?" Vykoktal ze sebe celý zesinalý strachy a vyděšenýma očima si prohlížel svého přítele, který svíral ve svých rukou nůž a obkročmo na něm seděl. Celou svou vahou ho špendlil k zemi, v očích výraz šílence.
"Protože tě miluju." Ledově se zasmál a přejel nožem po jeho triku, které se tímto pohybem začalo párat.
"Prosím Micky, nedělej to, bojuj s tím." Vzlykal zoufale. "Ty to zlo v sobě překonáš, je to jen nemoc." Snažil se ho beznadějně zastavit.
"Ty říkáš lásce nemoc?" Podivil se s nepěkným úšklebkem. "Vždyť je tak krásná." Přejel lehce ostřím nože po jeho rtech, ze kterých se vylilo pár kapek krve. Mickel je slíbal a prohlížel si tělo pod ním od hlavy až k patě.
"Ne Micky, tohle není láska. Mluví z tebe ten nádor!" Zazmítal se Dominik.
"Možná." Připustil Micky. "Ale on ti jen ukazuje, co k tobě skutečně cítím." Ledově se usmál a hladově z něj nožem strhával veškeré oblečení.
Dominik prožíval svou největší noční můru, svá nejhorší muka a utrpění. Jeho nejlepší přítel mu působil bolest, osoba, na které mu záleželo nejvíc, si ho právě brala krutě a bez svolení. Cítil se na dně beznaděje a špinavý. Měl Mickela rád, možná ho i miloval, ale i když věděl, že je to tím nádorem, nedokázal mu v tuto chvíli odpustit. V tuto chvíli pro něj byl Micky ten nejhorší člověk na světě, někdo, kdo mu právě ubližuje.
Když Mickel dokončil své dílo zkázy, nechal ho tam jen tak na studené podlaze ležet a nožem přejížděl po jeho hladkých bílých zádech, kde zanechával malé ranky, ze kterých po malých pramíncích začala téct krev. Jeho oči se rozšířily a se slastí poslouchal Dominikův křik a naříkání. Ve slasti z bezmoci a křiku, přitlačil ještě víc a ostří nože ponořil do kůže hlouběji. Vytáhl čepel a otočil Dominika čelem k sobě. To, co dělal před chvílí na zádech, opakoval na obličeji a břichu. Dominik stále prožíval bolest, zas a znova cítil, jak se mu čepel nože noří do kůže a poraněná místa ho pálí. Nemohl to snášet dál a z posledních sil se vzepřel svému mučiteli. Chytil jeho ruce a silou je vytahoval směrem nahoru. Semkl pevně rty, když jím projela další vlna bolesti, ale nevzdával to. Konečně byl ten proklatý nůž venku. Podařilo se mu vstát a stále držel Mickleovi ruce. Mickle vztekle zavyl, vyškubl se mu a začal nožem kolem sebe zběsile máchat. Dominik se vyhýbal útokům a všemožně se kryl rukama, na kterých se objevovalo čím dál víc krvavých a hlubších šrámů. V zápalu boje o přežití se podařilo Dominikovi chytit nůž a vrazit ho Mickleovi do břicha. Micky vyjekl bolestí, ale pak se začal ledově smát a chytil oběma rukama Dominika pevným stiskem pod krkem. Blonďák sebou zazmítal a snažil se z jeho stisku dostat. Pomalu začínal v obličeji modrat a dech ho opouštěl. Na poslední chvíli nahmatal nůž a přitlačil ho Mickelovi do břicha hlouběji. Stisk na jeho krku povolil, vysmekl se mu, vytáhl z něj nůž a ze strachu o svůj život, znovu a znovu bodal a bodal, už ani neslyšel Micklův bolestný řev. Rudá životodárná tekutina se valila z hluboké rány ven, spolu s ní unikal Mickelův život, spolu s ní utíkala láska k blonďatému chlapci, kterému nechtěně zničil život.
"Miluji tě." Zašeptal sípavým hlasem naposledy a to jakoby Dominika probudilo z transu, který mu způsobil strach. Zarazil pohyby své ruky a naposledy se zadíval do čokoládových očí, ve kterých se momentálně nacházela láska a něha. Veškeré šílenství bylo z těch krásných očí pryč. Dominik tam stál s chladnoucím tělem v náručí a mrtvolně bílý pozoroval osobu, která byla jeho nejlepším přítelem, osobou, která mu zničila život a také láskou. Se slzami v očích se svezl na podlahu a objímal to chladné, krví potřísněné tělo.

Jako v transu se asi po hodině zvedl a odešel do dveří po levé straně. Zanechal tam na podlaze dávno nehybného Mickela, který ležel v kaluži své vlastní krve.
Koupelnou se ozývá zvuk tekoucí vody, která se na podlaze sprchového koutu mísí s karmínově rudou krví. Sedí skrčený v jeho rohu, s prázdným výrazem upřeným do neznáma, bledou tváří a celý se třese. Kůži má rozedřenou od toho, jak se pokoušel smýt jeho čin a čin svůj vlastní. Na svém těle cítí jeho doteky a na rukou jeho krev. Stále tam jen sedí a na tváři má nepřítomný výraz. Dotyky, které se pokoušel smít, ucítí na svém těle do konce svého života a krev na svých rukou uvidí navždy. Nikdy, nikdy nezapomene na šílený výraz v jeho očích, nikdy nezapomene na to, co mu udělal a ani to, co mu udělal on sám. Jeho život se ocitl na pokraji zhroucení, na pokraji beznaděje a zoufalství. Už nikdy nebude nic takové, jaké to bylo. V nočních můrách se mu všechny vzpomínky budou vracet a nejhorší bude ta poslední část. Ta část, kdy spatří jeho pravé oči. Oči bez sebemenšího náznaku šílenství, oči zalité pouze něžnou láskou.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ebika tvé SB ebika tvé SB | E-mail | Web | 17. července 2009 v 14:14 | Reagovat

Krásná povídečka mylsela jsem , že se zcvoknu, ale nakonec jsem to ustála:-D

2 Lordqaa Lordqaa | E-mail | Web | 17. července 2009 v 19:56 | Reagovat

to bylo moc pěkné x), škoda, že to skončilo špatně... :-( mohl to být skvělí námět na povídku

3 Gaara z púšte Gaara z púšte | 18. července 2009 v 23:14 | Reagovat

teda Terkic tá poviedka mi vyrazila dych...vážne bola super  :D hmmm...a to si dostala u Kagome až piate miesto?  :-? no neviem ja by som to dal asi vyššie  :D

4 Kagome/Kurama Kagome/Kurama | Web | 19. července 2009 v 15:04 | Reagovat

Ta povídka je vážně super, musela jsem si ji přečíst ještě jednou..O_o Gaara: To víš, konkurence je silná..;)

5 Gaara z púšte Gaara z púšte | 22. července 2009 v 0:10 | Reagovat

[4]: ok ok ved ja nič...Tobi je dobrý chlapec  :-x  :-x  :-x

6 Karin Karin | 14. ledna 2018 v 16:32 | Reagovat

Litují je oba dva. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama