Tak jo, dokopala jsem se k další povídce na přání. Je to na opravdu netradičná pár Kyuubi/Naruto. Dalo mi to zabrat a přemýšlela jsem nad tím opravdu dlouho a bohužel mě napadla jen tato, opravdu hodně krátká povídka. Je věnována Miley-CHAN. No snad se ti bude líbit, ale je to jen doopravdy ze strany Kyuubiho.
Kyuubiho pocity
Před šestnácti lety mě ten proklatý Minato uvěznil do těla svého právě narozeného syna Naruta. Nenáviděl jsem tu mříž a vlhké prostory kolem sebe, nenáviděl jsem tu pečeť, která mě držela uvnitř. Má síla byla potlačena a já se cítil slabý. Když jsem toho kluka viděl zde dole poprvé, přišel mi jako totální blbec, nemohl jsem vystát to, že někdo tak hloupý a slabý jako on, vězní někoho, jako jsem já. Ale teď? Teď nesnáším tu proklatou pečeť kvůli něčemu jinému. Nikdy jsem si nepomyslel, že někdo jako já bude schopný čistého citu. Jak je láska krásný, ale zároveň proklatý dar. Ano zamiloval jsem se, zamiloval jsem se do toho lidského mláděte, ve kterém jsem uvězněný. Uvědomil jsem si to teprve nedávno, vlastně v den jeho šestnáctých narozenin. Jako každý rok, i letos sešel ke mně dolů a pokusil se se mnou navázat řeč. Mým tělem se rozprostřel hřejivý pocit. Ignoroval jsem jeho hlas a prohlížel si jeho vzhled. Musel jsem uznat, že ten kluk se dosti vytáhnul, jeho vlasy byly opět o trochu delší a na jeho těle se rýsovaly i pod tričkem, co měl na sobě svaly. Chvíle, kdy jsem ho mohl pozorovat, brzy skončila. Zřejmě jsem měl něco říct, cokoliv, jen aby tu dole se mnou ještě alespoň chvíli zůstal. V této nemožné lásce jsem poznal jakýsi svůj trest, za svou démonskou podstatu, zlobu a nenávist. Jsem uvězněný zde v jeho těle, jsem tu dole sám a před očima mám stále jen jeho tvář, lemovanou blonďatými vlasy a pronikavé modré oči, které mi připomínají denní oblohu, kterou jsem již dlouhou dobu neviděl. Vždy, když přijde dolu, se chovám sobecky. Ano jsem sobecký, protože s ním chci trávit co nejdelší dobu a čím déle je tu, vím, že má čakra se dostává napovrch jeho těla a ničí tak tu dokonalou jemnou kůži a ubírá délce jeho života. I přesto, že ho miluji, se díky tomuto citu chovám sobecky a kradu si každou byť jen sebekratší chvilku jeho přítomnosti. Stále pykám za své hříchy tímto citem a ještě dlouhou dobu zřejmě budu.






OMG!!! Goooooood povídka!!!