"Tak je to tu." Pomyslel si a stále přemýšlel, jestli udělal dobře, že mu na nabídku sňatku kývl. Na rozdíl od svého partnera, černovlásek si svým rozhodnutím stoprocentně jistý byl. Jak by taky ne, když je to Uchiha? Neměl vůbec tušení, že jeho druhá polovička pochybuje, tak moc byl šťastný z tohoto dne, že si ničeho nevšiml.
Byl tu však ještě někdo. Někdo, kdo tento den trpěl a nemohl se s tou svatbou smířit.
Kupodivu to nebyla ani růžovovlasá, ani černovlasá dívka. Ty se s tím smířily už dávno. Ale kdo tedy byl ten, komu se to nelíbilo? Kdo z toho byl nešťastný?
Hnědovlasý chlapec čekal na svou příležitost. Nehodlal ztratit to, na čem mu záleželo nejvíc, nechtěl přijít o něj.
Naruto stál ve svém svatebním obleku před zrcadlem. Vypadal úchvatně. Některé vlasy mu spadaly do čela a zbytek měl nagelovaný do poslušného účesu.
"Vypadáš nádherně." Vydechl za ním známý hlas a Naruto se překvapeně otočil.
Jeho zorničky se rozšířily, když se díval do tváře Nejimu a zjistil, že se mu to nezdá.
"Neji." Vydechl. "Co-co tady děláš?" Vykoktal ze sebe blonďáček.
"Nemohu jen tak přihlížet." Řekl smutně. "Promiň." Zašeptal a než se Naru stihl vzpamatovat, ocitl se v bezvědomí na podlaze. Neji se na něj zadíval, přiklekl si k němu a pohladil ho po tváři. Potom ho vyzdvihl do náruče.
"Naruto?" Zaťukal na dveře. "Děje se ně-co?" Vydechl, když vešel a viděl Nejiho se svým budoucím manželem v náručí.
"Co Se to tady děje?!" Vyjekl zamračeně.
"Sorry Sasuke, ale on není důležitý jen pro tebe." Odvětil mu hnědovlásek a zmizel v obláčku kouře i s Narutem.
"K-kde, kde to jsem?" Zeptal se ještě slabě Naruto, když otevřel oči a rozhlédl se po neznámém pokoji. Seděl opřený o dřevěnou stěnu. Místnost byla prázdná, nic, krom něho tu nebylo.
"Jsi se mnou." Vynořil se ze stínu místnosti Neji a přešel k němu.
"Proč tohle děláš?" Zeptal se blonďáček a zdvihl k němu svůj nebesky modrý pohled. Hnědovlásek si k němu přiklekl a vzal jeho tvář do dlaní.
"Nemůžu jen tak zapomenout na to, co se mezi námi stalo. Nemůžu jen tak nečinně přihlížet tomu, že si bereš jiného. Nechci tě ztratit Naruto, na to tě až moc miluju." Odvětil mu hlasem plným bolesti. Přiblížil svůj obličej k tomu jeho a spojil jejich rty. Naruto njak nereagoval. Snad překvapením, snad proto, že ani on sám tuto chvilku nechtěl překazit. Neji se od něj poodtáhl a zadíval se do těch modrých studánek, ve kterých se vždy topil. Viděl v nich zmatenost, ale i malinký, schovaný kousíček lásky. Opět ho políbil. Chvíli se jen letmo dotýkal jeho rtů, a potom do nich mírně zatlačil jazykem a donutil je tak uvolnit sevření. Naruto se mírně zachvěl. Nejiho polibek ho přiváděl k šílenství, tak dlouho ho necítil, tolik mu chyběl. Obtočil mu ruce kolem krku a nechal se polibky strhnout do víru vášně. Ani jeden nechtěl přestat, ani jeden si už neuvědomoval, co to vlastně dělá. Nechali se strhnout touhou po tom druhém a začali ze sebe vzájemně strhávat oblečení. Tiskli k sobě svá nahá těla a polibky doprovázely doteky po obnažené kůži. Po chvíli se už ozývaly slastné steny a vzdechy.
"Neji." Vzdychl Naruto.
Opíral se rukama o jeho ramena, nohy měl obtočené kolem hnědovláskou pasu a nadzdvihával se v bocích, za které ho Neji přidržoval. Každý pohyb jim způsoboval neskutečnou slast, která jim proudila celým tělem. Jejich těla se prohýbala v návalu vášně a s posledními výkřiky došli ve stejný okamžik vrcholu. Naruto zůstal nehybně sedět a opřel se hlavou o Nejiho rychle se zvedající hruď. Ještě chvíli tak setrval, a poté opatrně slezl z jeho klína. Blonďáček se posadil na zem a chytil se dlaněmi za hlavu. Měl v ní takový zmatek.
Po chvíli se zdvihl ze země, popadl svůj oblek a začal se oblékat.
"Naruto?" Zeptal se nechápavě.
"Blonďáček se však neotočil, jen se dál strnule oblékal.
"Co se děje?" Ptal se starostlivě dál, obtočil mu paže kolem pasu, jenže Naruto se mu vytrhl.
Neji ho pozoroval a blonďáčkovi se najednou začala zdvihat ramena a ozývaly se tiché vzlyky.
"Naruto." Zašeptal.
"Odveď mě zpátky." Řekl tiše, ale i přesto pevně Naruto. "Prosím." Zaúpěl.
Neji nic nechápal, ale na nic se neptal. Jen se rychle oblékl, chytil blonďáčka za ruku a ve vteřině už stáli nedaleko místa, kde se měla konat svatba.
"Promiň." Omluvil se tiše Naruto a Neji pochopil.
"Nikomu to neřeknu." Řekl jen tiše hnědovlásek a opět zmizel.
Naruto se vydal do ruchu a zmatku svatebčanů, kteří ho usilovně hledali.
"Naruto!" Vykřikl Sasuke, když ho spatřil. Rozeběhl se k němu a objal ho. "Tolik jsem se o tebe bál, hledali jsme tě všude možně." Poodtáhl se od něj a s rukama stále na jeho ramenou se mu zadíval zpříma do očí.
"Kde jsi vlastně byl? Udělal ti něco?"
"Nevím, kde jsem byl, nic mi neudělal. Všechno ti řeknu, ale teď už pojď, hosté čekají." Mírně se na něj pousmál.
Sasukemu se na to něco nezdálo, ale nechal to být. Už se těšil, až bude blonďáček jen jeho. Ať už se stalo cokoliv, nechtěl to teď řešit. Stačilo si Naruta vzít, a už bude jen jeho po celý život. Došli mezi hosty. Všem se ulevilo, že je vše v pořádku a obřad mohl začít.
Neji seděl skrytý v koruně stromu a smutně pozoroval dění pod sebou.
"Táži se tě Uzumaki Naruto, bereš si zde přítomného Uchihu Sasukeho?" Vše kolem bylo snad ještě tišší, než během celého obřadu. Svatebčané i Neji, očekávali s napjetím odpověď. Všichni očekávali to jediné "ano" z Narutových úst. Neji očekával to slovo, které mu vyrve bez okolků srdce z těla, slovo vyřčené blonďáčkem, jenž mu zničí navždy život.
"Odpověz Naruto, bereš si Sasukeho?" Zeptala se znovu Tsunade, když Naruto napoprvé nereagoval.
"Já…" Zadíval se na Sasukeho, který se na něj díval pln očekávání.
V tu chvíli se blonďáčkovi rozeběhly myslí vzpomínky. Na jejich společné chvíle, na tu nedávnou minulost a hlavně na jeho slova: "Nemůžu jen tak nečinně přihlížet tomu, že si bereš jiného. Nechci tě ztratit Naruto, na to tě až moc miluju."
"Naruto?" Zadíval se na něj tázavě Sasuke.
"Promiň, vážně mě to mrzí, odpusť." Vzlykl Naruto a s bláznivě bušícím srdcem utekl od oltáře pryč. Nechal tam totálně zničeného Sasukeho a všechny zvědavé svatebčany s pusami dokořán.
Naruto se zastavil, až když si byl jistý, že je dostatečně daleko. Zhluboka dýchal a s novým přívalem slz se sesul podél kmenu stromu, u kterého se zastavil. Někdo k němu přistoupil, přiklekl si k němu a ukazováčkem mu setřel slzu, deroucí se z blonďáčkova oka. Naruto vzhlédl a bezradně se zadíval na osobu před sebou, která měla ve tváři soucitný výraz plný pochopení. Blonďáček se k němu naklonil a políbil ho na rty. Objal ho kolem krku, zasypával ho polibky, chtěl co nejvíce cítit jeho přítomnost.
"Naruto." Vzdychl mu do úst Neji.
"Taky tě miluju a vždycky budu." Zašeptal Naruto a víc se na něj natiskl.
"Teď už to vím." Pousmál se Neji. Chlácholil ho ve své náruči a hladil ve vlasech.





Jéj to bylo kawaii ^^ zase úžasný