Před půl rokem:
"Jsi tak slabý liščí kluku, jak snadné by teď bylo vzít tě k nám," chladně se pousmál.
"Tak dělej, co ti v tom brání?" vyhrkl, už mu to bylo jedno. Před pár minutami spatřil totiž něco, co mu zničilo život.
"Jsi tak sladký Naruto," řekla ta obrovská loutka, která ho momentálně držela svým škorpiónovým ocasem. Blonďáček vytřeštil oči, tohle nečekal.
"Tak na co čekáš? Hm? Dělej, odnes mě k nim, ať si vezmou Kyuubiho, ať už mám pokoj!" rozkřičel se.
"Ale já nechci," postavil ho na zem a otočil se k odchodu.
"Bojíš se mě snad?" vykřikl na něj Naruto a loutka se zastavila.
Ozvalo se uchychtnutí, a potom se stalo něco, co Naruto vůbec nečekal. Loutka se rozevřela a z ní pomalu vylezl rudovlasý člověk. Prozatím mu nebylo vidět do tváře, ale když se otočil, poklesla blonďáčkovi čelist o pár centimetrů dolů. Zatajil se mu dech, když se díval na krásnou a už od pohledu jemnou tvář. Teď se do něj vpíjely červenohnědé oči a usmívaly se na něj plné narůžovělé rty.
"K-kdo si?" vykoktal ze sebe zaraženě Naruto.
"Mé jméno je Sasori," odvětil ledově sametovým hlasem. "Vím, proč se chceš dobrovolně odevzdat Akatsuki, vím, co tě trápí."
"Teď už je to stejně jedno, všechno mi je jedno," do jeho očí se vlil smutek a bolest. "Myslel jsem, myslel jsem, že ho nenávidí, že ho chce zabít a on…" zarazil se, když si uvědomil, komu se tu vlastně zpovídá.
Než stihl Naruto zamrkat, byl Sasori u něj, objaly ho jeho ruce a přemístili se někam jinam.
"Kde, kde to jsme?" rozhlédl se po neznámé mýtině.
"Daleko od skrýše," odvětil mu Sasori.
"Proč jsi mě sem vzal?" zkřížil si ruce na prsou a měřil si rudovláska tázavým pohledem.
"Abychom měli soukromí," pokrčil rameny.
"Já se tě o něj neprosil," odsekl mu.
"Mě se můžeš svěřit," řekl to tak přátelsky.
"To určitě, budu se svěřovat jednomu z mých úhlavních nepřátel," poťukal si ukazováčkem na čelo.
"Musím uznat, že Sasuke udělal obrovskou chybu," po očku se na něj podíval a Naruto od něj odvrátil hlavu a stranu.
"Jeho z toho vynech," zavrčel Naruto a stiskl pěst.
"Nechápu, jak si tě mohl nevybrat," pokračoval s klidem dál.
"Tak už dost!"
"Možná, že Itachi je hezčí, ale…"
"Řekl jsem, že už to stačilo, dost!" sesul se blonďáček na kolena a chytil se za uši, aby ho nemusel poslouchat.
"…ty jsi sladší. Ty tvé blond vlasy a oči barvy oblohy, to není tak běžné, tak obyčejné. Sasuke neví, o co přichází, je to jen obyčejný hlupák, který snad ani neví, co chce."
"Řekl jsem dost!" zařval na něj hystericky a jeho tělo se začalo otřásat ve vzlycích.
"Musí hodně bolet vidět milovanou osobu v náruči někoho jiného, především když tou osobou je bratr, kterého má přeci nenávidět. Místo své pomsty si vybral jeho dotyky a polibky."
Naruto se otřásal v návalech vzlyků víc a víc.
"Chceš mě psychicky zničit? O to ti jde?" vzhlédl k němu.
"Ne," zakroutil hlavou v zápornou odpověď.
"Tak proč?" nechápal Naruto. "Bavíš se snad tím, že když ty nemáš city, bavíš se psychickým týráním lidí, kteří je mají?" Tohle Sasoriho zarazilo.
"A kdo říká, že já city nemám?" povytáhl tázavě obočí. "Možná, že jsem loutka, ale stále ve mně dřímají lidské pocity a vzpomínky. Možná, že jsem na tom hůř než ty a jiní lidé. Já nemám slzy, kterými bych si mohl ulevit, když mě něco bolí."
"Tak tedy proč?"
"Protože si musíš uvědomit Naruto, že Sasuke je jen obyčejný hlupák. Je to někdo, kdo si nezaslouží tvé slzy. Musíš jít dál a ne se zdržovat minulostí. Rozhlédni se kolem, určitě je spousta lidí, kteří by jeho místo ve tvém srdci vlastnili rádi," přiklekl si k němu a vzal jeho tvář do dlaní. Zadíval se do těch smutkem zaplněných očí a i jeho jakoby naplňovala bolest, kterou ten ninja před ním právě cítí.
"Proč se o mě tak zajímáš Sasori? Proč mě jednoduše nevezmeš k Akatsuki a nepředáš mě jim? Už to tak lehké mít nebudete, už nebudete mít lehké mě dostat," zašeptal Naruto a cítil jak se mu ze Sasoriho pohledu rozlévá mírné mravenčení po celém těle.
"Jak už jsem řekl, nechci tě tam vzít," pohladil ho ukazováčkem po tváři.
"Ale proč? A stále jsi mi neodpověděl na otázku, proč se o mě tak zajímáš," nedal se odradit Naruto.
"Protože se mi líbíš blonďáčku, protože jsi někdo, koho jsem nikdy nepoznal. Tvůj úsměv, tvé odhodlaní, nic z toho jsem nikdy neviděl. Nezahazuj to jen proto, že se teď cítíš ublížený. Zítřek může být lepší, tohle si musíš vždycky říct. Život není lehký Naruto, a kdyby ses vzdal pokaždé, když ti někdo ublíží, už by to ani život nebyl. Kam se poděl ten tvůj optimismus a úsměv? Když budeš život brát optimisticky a s úsměvem, zapomeneš i na strasti, které život přináší. Dej opět světu na obdiv ty jiskřičky v očích a šťastný úsměv, které mám na tobě tak rád," poslední tři slova už šeptal a pomalu se nakláněl k jeho tváři. Nejdříve jen slíbnul zapomenutou slzu, a poté se jen letmo dotkl motýlím polibkem jeho rtů.
Když se od něj opět vzdálil, díval se na něj Naruto zmateným výrazem. Sasori ho ještě pohladil dlaní po tváři a chystal se znovu odejít, teď už nadobro.
"Počkej," řekl tiše a chytil ho za ruku. Sasori se na něj překvapeně otočil. "Zůstaň se mnou, i kdyby to měla být jen chvilka," zaprosil a rudovlásek prostě tomu nevinnému štěněčímu pohledu nemohl odolat. Sedl si k němu na zem a blonďáček se mu ihned skrčil do náruče. Cítil se v bezpečí a plně uvolněný. Žádný náznak smutku, žádná rozervaná duše, či hluboká díra v jeho srdci, to vše zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku. Sasoriho přítomnost ho uklidňovala, i když to byl nepřítel. Naruto po chvilce zdvihl svůj pohled k jeho tváři a letmo se dotkl té bezchybné kůže svou dlaní. Fascinovaně po ní přejížděl a nemohl uvěřit tomu, jak je hebká. Věděl, že Sasori není zas tak úplně živý, že to není člověk, ale svou lidskou krásu si zachoval.
Povytáhl se o kousek výš a přejel po jeho rtech. Byly tak měkké, jako lidské, možná i měkčí a víc vyzívající k polibku. Neudržel se, byl omámený Sasoriho dokonalostí, jeho přítomností a slovy. Sám se přiblížil svými rty k těm jeho a polibek, který dostal před chvílí, mu oplatil. S jemně červenými tvářemi se zadíval do rudovláskových očí, ve kterých se nacházela zvláštní něha. Když se jejich rty opět spojily v polibek, rozhodně to nebylo letmé a nevinné. Tento v sobě nesl nádech vášně a dravosti.
Sasori pomalu položil blonďáčka na záda do trávy a rozepnul zip jeho bundy. Vyhrnul jeho černé triko a svými polibky se rovnou přesunul nejdříve na jednu a následně i druhou bradavku. Líbily se mu Narutovi vzdychy i to, jak se pod ním ta krásná jemně opálená kůže chvěje. Prozkoumával každičký milimetr blonďáčkovy kůže, každičký kousíček obdaroval svým pohlazením a políbením. Jeho pravá ruka se přesunula na knoflík a zip kalhot. S lehkostí oboje rozepnul, a pak ten tolik v tuhle chvíli nepotřebný kus oblečení sundal. Naruto zrychleně oddychoval a s více se červenajícími tvářemi, pozoroval muže, kterému ještě před chvílí nedůvěřoval. Bylo mu jedno, jestli si chce Sasori jen užít, alespoň v tuto chvíli ano. Byl vzrušený a chtěl to tolik, stejně tak jako on.
Rudovlásek z něj konečně stáhnul i trenky, a tak se mu naskytl pohled na blonďáčkův vzrušený, chvějící se úd. Sklonil k němu svou hlavu a jazykem ho přejel po celé jeho délce až ke špičce a zase zpátky po kořen. Odezvou mu byl hlasitější a slastnější sten z Narutových úst. Sasori se pousmál a svůj postup ještě několikrát zopakoval, dokud nezačal blonďáček škemrat o něco víc. Rudovlásek vsál jeho penis plně do svých úst a klouzal po něm nahoru a dolů. Uzumaki proti němu začal pohybovat svými boky. Jedna vlna slasti za druhou se rozlévala našemu blonďáčkovi tělem a příval rozkoše byl čím dál tím víc neúnosný. S hlasitým výkřikem Sasoriho jména, pak vyvrcholil do rudovláskových úst a dosáhl tak svého slastného vysvobození. Červenovlásek zdvihl svou hlavu, polkl a svůdně si olízl rty. Naruto se posadil, naklonil se k němu a začal ho líbat, pomalu z něj sundával oblečení, dokud tam rudovlásek, stejně tak jako on nezůstal nahý. Vysedl si na jeho klín a nejdříve po jeho přirození přejel pouze rukou. Chvíli ho jen tak hladil a zjišťoval, že to Sasoriho nenechává chladným. Nechápal to, ale jen se nad tím pousmál a pomalu na něj dosedl. Narutova tvář se na chvíli zkřivila bolestí a musel se opřít o Sasoriho ramena. Když zmizela veškerá bolest a nahradila jí další vlna slasti, obtočil si nohy kolem rudovláskova pasu a zkusmo se pohnul. Nadzvedával se a dosedal v čím dál tím rychlejším tempu, a tak si i on mohl užívat Sasoriho slastného vzdychání a sténání. Jejich těla se prohýbala v návalu vášně a to blonďáčkovo pokrývaly kapičky potu. Červenovlásek ho líbal na krku a svýma rukama, kterýma ho držel za boky, mu pomáhal s nadzvedáváním. Když cítil, že dojde vrcholu, začal stimulovat Narutův penis. Jako první vyvrcholil Sasori a o pár chvil později i již dnes podruhé blonďáček.
"Nemůžu tomu uvěřit," vydýchával to ještě Naruto, když se k němu tulil. Byli opření o strom a přikrytí Sasoriho aka pláštěm.
"Jak vidíš, tak všechno je možné," pousmál se Sasori a líbnul ho do vlasů.
"Sasori?" zeptal se ještě Naruto, když už rudovlásek zavíral oči.
"Hm?"
"Mohl bys mi něco slíbit?"
"Záleží na tom co," zadíval se na něj.
"Jestli budete dál unášet jinchuuriky, mohl bys vynechat kazekageho písečné? Jen se toho prostě neúčastnit," zaprosil Naruto.
"Naruto já,…"
"Je pro mě důležitý, je to můj přítel."
"Dobrá Naruto, pokusím se držet stranou," kývl nakonec, i když si byl jistý tím, že to zřejmě nebude možné.
Zpátky v přítomnosti:
Dorazili až k jejich skrýši. Spatřil ho v té jeho dřevěné škorpiónové loutce. I když ho tam nechtěl nechávat samotného a vůbec netušil, jak tohle všechno dopadne, rozeběhl se bezhlavě i se svým senseiem za Deidarou.
Když byl poté Deidara poražen a on se vrátil do jeskyně, viděl něco, co mu již podruhé během pár měsíců rozdrtilo život na kousíčky.
"Sasori," vydechl tiše tak, aby to jeho týmová partnerka ani Sasoriho babička Chiyo neslyšely.
"Už je to dobré Naruto, dostaly jsme tu bezcitnou stvůru," pousmála se pomlácená Sakura a poplácala ho po rameni.
"Každý má city Sakuro," obořil se na ni a odešel z jeskyně. Nechal tam tak zůstat zaraženou Sakuru i Chiyo.
Podařilo se jim zachránit Gaaru, ale za jakou cenu? Nikdo teď nemohl tušit, jak se Naruto cítí. Cítil se hůř, než když se rozpadla jeho láska k Sasukemu, když ho při hledání Akatskuki uviděl s Itachim ve vášnivém polibku.
Stále se snažil připomínat Sasoriho moudrá slova o životě, o tom, jak by se neměl vzdávat, ať se děje cokoliv. Ale on tu teď nebyl. Nebyl tu, aby ho objal, aby ho utišil, řekl cokoliv, aby se necítil tak hrozně mizerně. Musel se vzchopit, ale copak to jde tak lehce, když přijdete o milovanou osobu a moudrého rádce? Jak se pak se životem vyrovnat, když se ztratíte ve svých zmatených myšlenkách a bolestných vzpomínkách?






Koniec síce smutný-ale nie tak docela.Mne sa to rozhodne páči.