close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Užitečná rána

2. června 2009 v 14:19 | terkic |  Povídky na přání
Další povídka na přání, tentokrát pro Nickie:) je na pár Ita/Dei, tak snad se ti bude líbit:)

Užitečná rána

Deidara:
Můj pohled se jako vždy stáčí k tobě, k tvým krásným dlouhým černým vlasům, bledé pokožce a pronikavým černým očím, které vždy když se vpíjí do těch mých, způsobují, že se mi div nezastaví dech. O něčem právě živě diskutuješ s tím otravným Kisamem, když se najednou otočíš mým směrem a naše oči se střetnou. Opět se marně dožaduji vzduchu, lapu po dechu, který mi jen jediný tvůj pohled vzal.
"Deidaro senpai!" Vytrhne mě z mého transu ten děsně otravný, dětsky uječený hlas Tobiho.
"Co je zase." Zavrčím a otočím se na něho.
"Volá si nás Pein sama, máme misi!" Zavýská radostně a skočí mi kolem krku.
Jednou dobře mířenou pěstí ho odstřelím pár metrů od sebe a zastaví se až o strom. Opráším si ruce a nasupeně odejdu.
"Však on se sebere." Pomyslím si ještě cestou.

Jak já se mýlil. Způsobil jsem mu svou ranou celkem větší otřes mozku a on teď leží ve zdravotním pokoji a Konan kolem něj poskakuje a starostlivě na něj dohlíží.
Vejdu do Peinovy pracovny a zadívám se na našeho zrzatého velkého bosse se snad milionem piercingů v obličeji a v uších.
"Tak, jelikož je Tobi momentálně indisponovaný…" Nepěkně se na mě zamračí a já se jen nervózně pousměju a zhluboka polknu. "…půjde s tebou jiný člen." Dořekl a já se začal modlit, aby tím někým nebyl zrovna Itachi. Osud mi však nepřál…
Jdu mlčky a nervózně vedle toho sexy černovlasého Uchihy, s nic neříkajícím výrazem a úplně klidnou a vyrovnanou tváří. Bojím se na něj jen podívat, aby nepoznal, co k němu vlastně cítím, i když pochybuju, že by si toho někdo jako on, už dávno nevšiml, protože tohle by viděl i slepej, tak proč by si toho nevšiml někdo, kdo je vysoce inteligentní. Když jsem si uvědomil tohle, posmutněl jsem. Jestli to tedy ví, tak pak nemá zájem, protože mi k tomu nic neřekl.
"Co je s tebou?" Zeptá se mě asi po dvou hodinách mlčení.
"Co by se mnou mělo být?" Odpovím zaraženě na otázku otázkou.
"Jsi nějaký bledý a na to, že máš jindy plnou hubu řečí, jsi nějak zamlklý." Odvětí a stále hledí dopředu.
"Není mi nejlíp." Pronesu jen s pokrčenými rameny.

Itachi:
Když mi Pein oznámil, že půjdu s Deidarou na misi musel jsem se v duchu pousmát. Už dlouho jsem si všímal těch jeho zamilovaných pohledů na mou osobu a teď jsem byl ohromně zvědavý, co s ním má společnost udělá a jestli se konečně vyjádří i přímo. Ten blonďák mě přitahoval, to jsem si přiznal už dávno, ale do doby, co tu byl Sasori, jsem to přisuzoval jen touze po jeho těle, ale teď když tu nebyl…
Šli jsme mlčky a on po nějaké době posmutněl a začal blednout.
"Co je s tebou?" Zeptal jsem se ho nakonec, i když zřejmě vím, co ho trápí.
"Co se mnou mělo být?" Odpoví mi zaraženě otázkou.
"Jsi nějaký bledý a na to, že máš jindy plnou hubu řečí, jsi nějak zamlklý." Rýpnu si, avšak se ani malilinkato se na něj nepodívám.
"Není mi nejlíp." Svede to na zdravotní problémy a já se v duchu uchechtnu.
"Asi jsi měl raději zůstat s Tobim na zdravotce." Zkonstatuji a koutkem oka se s veselým úšklebkem dívám, jak se mu vrací barva a vypískne:
"Jen to ne! Moje nervy! To to tu radši vydržím s tebou!" Najednou si zakryje ústa, když si uvědomí, co za poslední větu vykřikl.
"Se mnou? Ty proti mně něco máš?" Zeptám se ho klidně a dělám nechápavého.
"Ne to ne-ne, já-já jen…" Polije ho pot, zrudne, začne koktat a máchat rukama do všech světových stran.
"No?" Pobídnu ho s povytáhlým obočím.
"Já-já no…" Nedokáže přijít ani na tu sebepitomnější výmluvu.
Jen protočím oči v sloup, přistoupím k němu blíž, chytím jeho hlavu do dlaní a políbím ho. Když se od něj odtrhnu, hraje mi na tváři pobavený úšklebek z jeho roztomile vykuleného výrazu a rudnoucímu obličeji, až se divím, že se mu ještě nevalí pára z uší.
"Nemáš i horečku?" Zeptám se pobaveně a dlaní se dotknu jeho čela.
On na mě však stále jen zaraženě vejrá.
"Haló?" Lusknu mu před očima prsty, ale furt nic.
Povzdychnu si a jemně ho proplesknu. Překvapeně zamrká.
"Ty-ty tys mě políbil." Vykoktá ze sebe, dotkne se rtů a složí se na zem.
"Deidaro?!" Vykřiknu trochu vystrašeně, vezmu ho do náruče a opět ho malinko proplesknu, ale on nereaguje.

Deidara:
Zatřepotám víčky a otevřu oči. Jsem opřený o nějaký strom a kolem je už zřejmě hluboká noc. Dotknu se svých rtů, protože poslední, co si pamatuju je jeho polibek.
"Byl to jen sen?" Pomyslím si zmateně.
"Tak už ses probral Růženko?" Zeptá se mě s pobaveným úsměvem na rtech a já jsem opět vyvedený z míry.

"On se usmívá?" Proběhne mi hlavou a já překvapeně zamrkám.
"No vypadá to, že už je ti líp." Řekne a přiloží svou ruku na mé čelo.
Pod tím dotykem opět ztuhnu a cítím, jak se mi hrne krev do obličeje.
"Asi jsem se spletl." Povytáhne obočí, když vidí, že jsem opět rudý jak rak. "Nejspíš bychom se měli vrátit, v takovémto stavu nemůžeš plnit misi."
"N-ne to ne, j-jsem v pořádku." Vykoktám ze sebe a snažím se uklidnit své srdce, které z jeho až moc velké blízkosti buší jako o závod.
"Víš co Deidaro? Začíná mi to připadat, že jsi ze mě nervózní." Zase ten pobavený úsměv od ucha k uchu.
Zhluboka polknu a on se ke mně nakloní ještě víc, odtáhnu se, co nejdál to jde, avšak moc daleko to nejde, protože je za mnou strom. Nedá se a naklání se ke mně blíž a blíž a jak se snažím uhýbat dál, sklouznu podél stromu až na zem. Než stihnu zareagovat a utéct, už na mě obkročmo sedí a drží mi ruce u hlavy.
"I-Itachi." Vykoktám překvapeně a už si připadám, jako bych ani normálně mluvit neuměl.
"Pojď sem ty hlupáčku." Zašeptá těsně u mých rtů, a pak je spojí.
"Takže to nebyl sen." Pomyslím si šťastně.
"Hlavně zase neomdli." Odtrhne se na chvíli od mé pusy a já jako na povel zčervenám ještě víc, teda pokud je to ještě možné a jen nepatrně kývnu hlavou.
Znovu se ke mně skloní a to už mě líbá jako o závod. Zapojím se a skoro mu nestíhám polibky oplácet. "Chutná tak sladce a ty jemné rty, já se asi rozpustím, no řekněte, kdo by to nikdy s ním nechtěl zkusit, jsem ten nejšťastnější člověk na světě." Proběhne mi hlavou.
Najednou cítím, jak ze mě klouže můj vlastní plášť, ani jsem si nevšiml, kdy ho stihl rozepnout, na chvíli mě posadí a stáhne mi i mé síťované tričko. Z mých úst se pak přesouvá na krk a já tak cítím jeho jazyk na své odhalené kůži. Zavzdychám a cítím jak mi po zádech už jen z těchto jemných doteků na mé šíji, přejíždí jen příjemný mrazík po zádech za druhým.

Itachi
Konečně mám po dlouhé době možnost laskat tu krásnou hebkou kůži, která se pod mými dotyky chvěje. Přesunu své polibky ještě níž, dokud nenarazím na jeho bradavku, kterou vsaji do úst a pohrávám si s ní, dokud neztvrdne. To samé pak udělám i s tou druhou a pokračuju na své cestě zkoumání toho božského těla až dolů, než mi začne být překážkou má pozice a dotěrné kalhoty. Sesednu z něj, sundám mu kalhoty, a abych se nezdržoval, protože přiznejme si to, jsem rázně nadržený, sundám z něj i trenky. Slyším jemné zalapání po dechu. Podívám se do jeho stále se červenající tváře a těch krásných modrých nevinných očí. Věnuji mu jeden ze svých mála milých úsměvů a konečně obejmu svými ústy jeho penis. Odezvou mi je slastné zavzdychání a já se pouštím do práce. Prohýbá se rozkoší a z jeho rtů vychází slastné steny. Cítím, jak se proti mně prohnul ještě víc, a má ústa naplní vrchol jeho touhy. Zdvihnu svou hlavu a polknu. Pohladím ho po jeho mírně unavené tváři, a poté ho otočím na břicho, jemně ho nadzvednu a začnu ho připravovat na svůj vpád. Nasliním si prst, kterým chvíli jen tak kroužím kolem jeho otvoru, a pak jím do něj proniknu, přidám ještě další tři a začnu s nimi pohybovat. Když už si myslím, že je dostatečně připravený, vytáhnu je z něj, sundám ze sebe veškeré své oblečení, pokleknu za něj a začnu do něj pomalinku pronikat. Na chvíli se mírně stáhne a vykřikne bolestí, potom se však plně uvolní a já vím, že už můžu začít. Z pomalého přirážení se to mění na čím dál tím větší a toužebnější. Z našich úst se derou slastně steny a výkřiky, jména toho druhého. Cítím, že již dojdu vrcholu, a tak uchopím jeho úd a začnu se svou rukou pohybovat ve stejném tempu, jako přirážím. Po chvíli vyvrcholím a pár okamžiků po mě i on. Vysunu se z něj, lehnu si a přitisknu si ho k sobě. Oba se snažíme popadnout dech, a potom, co nás přikryji našimi plášti, se oba propadáme do říše snů.

Deidara
Ráno se probudím v jeho náruči a dívám se na jeho plně uvolněnou tvář. Stále nemůžu uvěřit tomu, že se mé modlitby splnily.
"Asi budu muset Tobiho mlátit častěji, abych mohl s Itachim chodit i na další mise, protože tahle rána byla doopravdy užitečná." Prolétne mi hlavou.
Pomalu zatřepotá víčky a odhaluje mi ten uhrančivý pohled. Pousměje se, a potom si mě přitáhne k sobě pro polibek.

Zrovna stojíme oba opření o skálu a oddáváme se naším polibkům, když v tom se ozve to mě otravné dětské křičení, které mi vůbec, ale vůbec nechybělo.
"Deidaro senpai!"
Zavrčím a odtáhnu se od Itachiho dokonalých rtů, má ruka se už tiskne v pěst, když v tom mě můj milý Uchiha zastaví.
"Jen klid Deidaro, já to zvládnu." Zašeptá mi do ucha, které jemně zkousne.
"Tobi, co potřebuješ?" Zeptá se ho a Tobi se zvědavě dívá na naše objetí.
"Já jen, že-že už jsem v pořádku a máme tady s Deidarou senpai misi." Poškrábe se nervózně na hlavě.
"To ti to Pein neřekl?" Povytáhne Itachi své obočí.
"A co?" Zeptá se vyjukaně Tobi.
"Od teď mám s Deiem mise já, ty jsi byl přiřazen ke Kisamemu." Pokrčí jen rameny a Tobimu div nevypadne oko s ďůlku.
"K-Kisamemu? Áááááááá…." Zakřičí a uteče vyděšeně pryč.
"Ale vždyť to není pravda…" Poškrábu se zamyšleně na hlavě.
"No a? Ale bylo to účinné, zbavili jsme se ho." Pousměje se a znovu si mě přitáhne k sobě.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sendy:] Sendy:] | Web | 2. června 2009 v 14:30 | Reagovat

Cauki..pls dajte mi vas hlas:)som v sonb a potrebujem tvoj hlas..
adress:
http://magic-clubik.blog.cz/0905/sonb-finale
som tam ako Sendy:]

dikes...napis ked hlasnes urobim diplom:)

2 Iruka sensei Iruka sensei | Web | 2. června 2009 v 14:50 | Reagovat

Kawai!!
Ten Itachi je ale hlavička  :-D

3 Mono tvé SB Mono tvé SB | 2. června 2009 v 16:24 | Reagovat

Se chci zeptat. Dorazila ti moje povídka k narozkám????

4 Nickie Nickie | Web | 2. června 2009 v 16:29 | Reagovat

Sugooooi xD xD...xD Děkkuuujiii moc moc..je to kkrááásnéé xD xD..Arigaatooou =*..

5 Yuri Yuri | Web | 2. června 2009 v 17:11 | Reagovat

že prej oko z ďůlku xDDDD jinak úžasný  :-)

6 ebika ebika | Web | 2. června 2009 v 19:12 | Reagovat

Nádherný!!! : )

7 Gaara z púšte Gaara z púšte | 22. června 2009 v 10:23 | Reagovat

júúúúú,tak ten koniec bol zabitýýýý  :D chudák Tobi,mal by to fakt ťažké,keby ho dali ku Kisamemu  :D

8 I_LOVE_KAKASHI I_LOVE_KAKASHI | Web | 27. června 2009 v 19:32 | Reagovat

jojo itachi je chytrý :D

9 Neki-chan Neki-chan | Web | 16. července 2009 v 8:36 | Reagovat

Hey to je myslim nejlepshi povidka co jsem na tento par czetla...KAWAIIIIIIIIIIII :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama