Ulicí zrovna procházel hnědovlasý mladík s unuděným výrazem.
"Jako vždy tu chcípl pes." Povzdychl si otráveně.
Jemu samotnému to vedro zas tak moc nevadilo, ba za něj byl dokonce i rád. Jak tak šel uviděl záři blonďatých vlasů a jejího majitele, jak se jakž takž drží na nohou a vrávoravě jde.
"Ahoj Shikamaru." Pozdravil ho Naruto, který se doklopýtal až k němu.
"Ahoj Naruto, co se ti stalo?" Pozdvihl obočí a rychle zachytil řítícího se blonďáka.
"Asi jsem to přehnal s tréninkem." Pokusil se o úsměv.
"V tomhle vedru?" Vyjekl Shikamaru. "Copak nevíš, že je to nebezpečné?" Řekl nevěřícně.
Naruto už mu však nestihl odpovědět, když se nadechoval ke slovu, jeho víčka ztěžkla a on omdlel.
"Naruto!" Vykřikl hnědovlásek a propleskl ho, nic.
Sáhl mu na čelo a zděsil se, blonďáček úplně hořel.
"Baka." Povzdychl si, vzal ho do náruče a vydal se co nejrychleji k němu domů.
Když otevřel dveře jeho bytu, vyvalilo se na něj tíživé a nepříjemné dusno. Položil Naruta na postel, pootevíral všude okna, vzal z kuchyně kostkovanou utěrku a namočil jí ve studené vodě, potom jí přiložil blonďáčkovi na čelo. Naruto sebou zazmítal a začal se mírně dávit, Shikamaru to postřehl a rychle skočil pro kýbl, postavil ho těsně k posteli, nadzdvihl Naruta a naklonil mu nad něj hlavu. Obsah blonďáčkova žaludku šel rázem ven. Hnědovlásek otočil hlavu na stranu, aby se na to nemusel dívat.
"Ksá to je otrava." Zavrčel, když slyšel dávivé zvuky.
Když Naruto skončil se svým dávicím reflexem, skočil Shimaru kýbl vylít a vymýt, poté vzal ubrousek, který našel na kuchyňské lince a otřel blonďáčkovy ústa. Potom ještě vyměnil obklad a zapnul větrák, který stál v rohu místnosti a přisunul ho k Narutovi blíž. Došel do kuchyně a natočil mu do skleničky studenou vodu, když se vrátil, blonďáček už opět pomalu klimbal, i přesto k němu přišel, přiložil mu sklenku k ústům a pomalu do něj lil malými doušky vodu, když byla prázdná, postavil prázdnou skleničku na stůl.
"Proč se o něj vůbec tak starám? Vždyť je to jen jeho chyba. Každý blbec přeci ví, že když jsou taková vedra, neměl by se namáhat a měl by doplňovat co nejvíc tekutiny, on to však udělal obráceně." Zakroutil nevěřícně hlavou a zadíval se na něj.
"Kdo by si pomyslel, že je tak hyperaktivní a hlučný, když spí?" Proběhlo mu hlavou a ani nevěděl proč, pohladil toho spícího človíčka po tváři. "Je tak roztomilý." Vynořila se mu najednou nezdárná myšlenka v jeho chytré hlavě. "Bože, o čem to tady přemýšlím? Nemáš taky úpal Shikamaru?" Zatřásl nad sebou nevěřícně hlavou a rychle si kontroloval svou teplotu, avšak zjistil, že je normální.
"Ale no tak Shikamaru, přiznej se, líbím se ti." Ozval se najednou Narutův hlas a on se k němu otočil.
"Cože?" Zeptal se zaraženě, avšak ihned pochopil, když se na něj blonďáček díval skelným pohledem, on blouznil.
"Naruto měl by sis znovu lehnout a spát." Protočil oči v sloup.
"Ale co když se mi nechce?" Zeptal se svůdně a lezl k němu po čtyřech.
"Co-co to děláš?" Vyhrkl ze sebe polekaně, když na něj blonďák skočil a povalil ho pod sebe.
"To co si v nitru přeješ." Zašeptal mu do ucha a jemně ho zkousl.
Shikamarovi začínalo být těsno a z toho stisku jeho zubů na svém lalůčku cítil menší vzrušení.
"No tak Shikamaru, možná, že má pravdu, ale on je mimo, neudělej něco, čeho bys mohl litovat, i kdyby si to nepamatoval, nenáviděl by ses za to." Napomenul sám sebe v duchu a využil Narutovi slabosti a překulil ho pod sebe.
"Hm takže chceš být nahoře? Tak dobrá." Zavrněl a Shikamaru měl opravdu co dělat, aby se na něj ihned nevrhl.
"No tak Naruto vzpamatuj se, tohle nejsi ty." Zatřásl s ním.
"A kdo bych měl jako jinej být?" Ušklíbl se, natáhl se k němu a začal ho vášnivě líbat, přes pootevřená ústa se dostal svým neposedným jazýčkem do jeho úst a popoháněl jím ke spolupráci i hnědovláska.
Shikamaru zavzdychal, ale pak se hned probral a odtrhl ho od sebe.
"Tak už dost!" Řekl rázně a mírně ho proplesknul.
Blonďáček jen překvapeně zamrkal a zadíval se na hnědovláska.
"Shikamaru, ale co ty… Co se mi vlastně stalo?" Díval se na něj zmateně a divil se, proč leží pod ním, a proč mu svírá ruce.
"Omdlel si na ulici, máš menší úpal a já se tady o tebe starám." Protočil oči v sloup.
"Aha, a proč na mě tady takhle sedíš a špendlíš mě k posteli?" Povytáhl tázavě obočí.
"Protože si po mě při svém blouznění vyjel." Pokrčil jen rameny, aniž by uvažoval nad svými slovy.
Naruto ze své rudé barvy od horečky přešel na stejně bílou barvu, jako měly stěny jeho pokoje.
"Co-cože jsem?" Vytřeštil své oči barvy nebe nevěřícně na Shikamara, který se pobaveně šklebil.
"Vyjel si na mě." Odvětil jakoby nic.
"Dě-děláš si srandu, že, že jo?" Vykoktal ze sebe zaskočeně.
"Ne myslím to naprosto vážně, bylo to asi tak před pěti minutami." Kývl zamyšleně hlavou.
"Kyáááá." Zakřičel Naruto a začal sebou pod ním házet. "P-pusť, chci se jít někam zahrabat!" Vykřikl blonďáček a snažil se dostat z toho pevného sevření.
Shikamaru se nejdříve rozesmál, a pak řekl něco, co donutilo Naruta přejít z bílé barvy opět do červené.
"Musím se ale přiznat, že se mi to moc líbilo." Zavrněl těsně u jeho úst.
Blonďáček poodtáhl hlavu a plně se zátylkem ponořil do polštáře.
"Co-co to d…" Nedořekl to, protože byl umlčen Shikovými rty.
"Jen to co chci…" Zašeptal a znovu ho políbil.
Naruto se ještě chvíli zdráhal, snažil se ho od sebe odtrhnout, shodit ho ze sebe, ale marně, nakonec však podlehl, jeho tělem totiž projížděl příjemný jakoby proud a jeho rty pod těmi dotyky tak krásně brněly, navíc Shikamarova ústa byla tak sladká. Poddal se tomu a jejich jazyky se začaly vzájemně proplétat.
Blonďáček se mu celkem vzdal a nechal se unášet jeho polibky a doteky, nechal ze sebe pomalu i sundávat oblečení.
Teď se ho nic netýkalo, ani to co dělá, ani to, že Shikamaru je vlastně kluk, že to pro něj bude poprvé a i jeho úpal, jakoby se úplně vytratil, hold touha je dobrý lék.





super