"Zlato? Mohl bys na chvíli?" Zavolala si ho jednoho dne k sobě Anko.
"Hm?" Vykoukl ze svého pokoje a změřil si pohledem muže stojícího vedle ní. "Kdo to je?" Pohodil k němu hlavou.
"Můj nový přítel Orochimaru, bude tu s námi bydlet." Oznámila mu a políbila toho slizkého hada stojícího vedle ní na tvář. "Orochimaru, tohle je Naruto, můj syn." Otočila se zpět k blonďáčkovi. Orochimaru si ho se zájmem prohlížel, až to Narutovi nebylo příjemné a pod jeho zkoumavým pohledem se ošil.
"Doufám, že si budete rozumět." Řekla Anko.
"Myslím, že ano." Pousmál se slizce Orochimaru. Narutovi se tento muž líbil čím dál tím míň, neměl z něj dobrý pocit, a ten pohled, kterým si ho Orochimaru měřil, byl tak nepříjemný a dokonce snad i toužebný? Blonďáček se mu rozhodl prostě co nejvíc vyhýbat.
"Nazdar Uzumaki, tak co? Ještě si to nevzdal?" Rýpnul si jako každý den Neji, když si dával Naruto věci v šatně do skříňky.
"Á Neji." Ušklíbl se Naruto. "Ne, to bych ti přeci nemohl udělat, kdo by tě pak porazil?" Oplatil mu blonďáček.
"Heh, tak to je dobrý vtip Nruto." Zasmál se Neji. "To si jako myslíš, že mě porazí taková nicka jako ty?"
"Levou zadní."
"Tak to dokaž." Usmál se zlomyslně hnědovlásek a vypochodoval ze šatny ven. Naruto viděl otevřenými dveřmi, jak leze do ringu a chystá se.
"Teď nebo nikdy." Řekl si odhodlaně Naruto, vzal si své rukavice a chrániče a vydal se za ním.
"Co si myslíte, že tu děláte?" Zeptal se Kakashi, když je oba viděl v ringu, jak se chystají k boji.
"Dokazuju tady Narutovi, že na mě nemá." Odvětil popravdě Neji a připravil se do bojové pozice.
"A já to s radostí chci pocítit sám." Ušklíbl se Naruto.
Kakashi si jen povzdychl, ale zakázat jim to nemohl, tohle proti pravidlům tělocvičny nebylo, asi je bude muset pozměnit. Dělal jim tedy rozhodčího a sledoval jejich zápas, byl i celkem zvědavý, kdo z nich to vyhraje.
"Tak jdeme na to." Povytáhl obočí Neji.
"S největší radostí." Řekl provokativně Naruto a postavil se do bojové pózy. Kakashi zahájil jejich zápas a oba dva se do sebe s plnou vervou pustili. Už to nebylo jako první den, kdy Naruto vstoupil do tělocvičny, už nebylo pro Nejiho tak jednoduché dát mu nějaký úder. Blonďáček se zdokonalil, byl lepší než předtím. Hodně trénoval, věnoval tomu hodně úsilí, a teď se rozhodně nemínil nechat Nejim porazit. Dařilo se mu vykrýt spousty kopů a úderů, jen málo jich nevykryl a sám jich uštědřil celkem dost, avšak nebylo hnědovláska lehké porazit. Kakashi jejich boj se zájmem pozoroval, nebylo jednoznačné, který z nich vyhraje. Neji právě uštědřil Narutovi jednu pořádnou ránu pěstí do břicha, blonďáček se předklonil a držel se za něj.
"Jsi stále slabý Uzumaki." Řekl chladně s pohrdáním hnědovlásek.
"Já? To ty nejsi ve formě." Zdvihl hrdě hlavu a uchechtnul se. Neji na něj jen překvapeně hleděl, v Narutově tváři se nezračil ani sebemenší náznak bolesti, byl v ní jen ten jeho typický úšklebek a odhodlání. Blonďáček se znovu uchechtl a jedním správně mířeným kopem do Nejiho obličeje, srazil hnědovláska k zemi. Kakashi začal odpočítávat a Neji se pokoušel vstát, ale nepodařilo se mu to, ne včas. Hatake přestal s odpočítáváním a podíval se s úsměvem na Naruta, vlastně si celou dobu přál, aby to jeho žák vyhrál. Blonďáček si oddychl a s vítězným úsměvem na rtech pomohl Nejimu vstát.
"Už nikdy neříkej, že jsem slabý." Zašeptal Nejimu chladně do ucha, s hrdě vztyčenou hlavou vyšel z ringu.
Mladý Hyuuga za ním zůstal jen zaraženě a zadýchaně stát, ještě ho nikdy žádný nováček neporazil. Stále omámeně se na Naruta díval, nechápal, kde ten kluk nabral tolik síly a talentu. Jak by také mohl? On si neprožil tvrdý život jako blonďáček, on měl vlastně všechno, nikdy se nemusel tvrdě bít za svůj život, prostě tomu nemohl rozumět.
"Já to říkal." Usmíval se na něj Itachi, když spolu seděli u něj v bytě, respektive Naruto obkročmo na jeho klínu. "Nejlepší bojovníky vychová ulice." Řekl pyšně a blonďáček taktéž s úsměvem pokýval hlavou.
"Promiň, ale už budu muset jít." Slezl z něj a políbil ho na rty.
"Proč?" Zakňučel nesouhlasně Itachi.
"Anko má totiž nového přítele, který s námi teď bude bydlet a chtěla, abych byl dnes na večeři doma." Povdzychl si Naruto.
"No dobrá, ale zítra mi to vynahradíš." Usmál se na něj toužebně.
"To je jasné ne?" Mrkl na něj svůdně Naruto a raději se rychle pakoval ze dveří, protože by se Itachi nemusel udržet a nikam by ho nepustil.
"No to je dost, že jdeš." Lamentovala doma Anko.
"Hlavně, že jsem přišel ne?" Pokrčil jen rameny a posadil se na své místo.
Anko před něj položila talíř a pustili se do jídla.
"Jdu spát." Oznámil jim Naruto kolem desáté večer a vydal se do svého pokoje.
"Ale copak, copak? Naše přítomnost ti není tak dobrá." Objaly ho po půl hodině zezadu jeho ruce a jeho slizký hlas se mu ozýval těsně vedle ucha, které následně jemně skousl.
"Dej ode mě ty hnusný pracky pryč." Zavrčel naštvaně Naruto a prudce se od něj odtáhl. "Co si myslíš, že děláš?"
"Chci si jen vzít to kouzelné tělo, co stojí přede mnou." Olízl si rty.
Ten chlap se Narutovi hnusil čím dál tím víc, až se mu z toho zvedal žaludek.
"Tak na to urychleně zapomeň." Odsekl Naruto a chtěl ho vyhodit ven, Orochimaru ho však přitáhl v pevném objetí k sobě.
"Zahráváš si s ohněm." Zavrčel blonďáček, odstrčil ho od sebe a zkroutil mu ruce za zády. "Na mě si jen tak nepřijdeš Orochimaru, já nejsem hadrová panenka, se kterou si můžeš dělat, co chceš. Možná, že Anko mi tohle neuvěří, ale můj přítel Itachi Uchiha ano. Dokážu se bránit sám, ale jsem až moc shovívavý. Jestli se mě ještě někdy pokusíš dotknout, řeknu si jemu a věř mi, on mírný nebude." Řekl mu chladně do ucha. "A teď jdi, nebo si tě podám ještě tady a teď a věř mi, těch modřin se budeš zbavovat dlouho." Vystrčil ho zpoza svých dveří, zamkl se a znechuceně si odfrkl.
Lehl si na postel a zavřel oči. Něco podobného se už párkrát stalo. Anko si vždycky vodila domů pochybná individua, která se ho pokoušela dostat do postele, či znásilnit, ale on se vždycky ubránil, oproti němu byli slabí. Ale co Orochimaru? Co od něho mohl očekávat?





supr jako vždycky