close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Renesanční děti-7.Část

30. června 2009 v 21:57 | terkic |  Kapitolovky
Další a celkem krátká část jako vždy:) Snad se bude líbit:)

7.Část: Daichiho dar

Když se od sebe odtrhneme, pohladí mě po tváři a dlouze se mi zadívá do očí.
"Ani nevíš, jak moc jsem po tomhle toužil." Vydechne šťastně a znovu spojí naše rty. "Po tomhle, jsem schopný uvěřit čemukoliv." Zašeptá mi do rtů.
"No to je dost, že si konečně uvěřil." Ozve se za námi a my od sebe polekaně odskočíme.
"K-kdo, kdo jsi?" Vykoktá Daichi na svou múzu, která stojí s rukama v bok a usměvavým pohledem.
"Mé jméno je Hanako a jsem tvá múza." Mrkne na něj.
"Jdou na mě mdloby." Oznámí mi Daichi a spadne na zem.
Hanako si ho měří starostlivým pohledem a já si jen povzdychnu.
"Bylo toho na něj pro dnešek moc." Konstatuji, přikleknu k němu a vyndám z kapsy klíče od pokoje. Když otevřu, vytáhnu ho na nohy, dotáhnu do pokoje a položím na postel.
"Ještěže jsme stáli před jeho pokojem, táhnout se s ním přes celou chodbu by se mi nechtělo." Pomyslím si a s dalším povzdychnutím ho párkrát proplesknu, dokud se neprobudí.
"Už jsi v pořádku?" Předběhne mě jeho múza a Daichi se od ní se strachem v očích odtáhne. Tak z tohohle fakt nemůžu a rozesměji se na celé kolo. Vždy tak sebevědomí Daichi se bojí něčeho tak milého jako je jeho múza.
"Čemu se směješ? Jsem jen v šoku, bylo toho na mě moc." Zamračí se, a když nepřestávám, povalí mě pod sebe, začne mě líbat a rukou mi přitom zajede pod tričko.
"Héj, nech toho, přestaň." Zavrčím a začnu se bránit. Odtáhne se ode mě a dá mi tak trochu prostoru.
"Nějak jsem tě potrestat musel." Pokrčí rameny a já protočím oči v sloup.
"A já blbec si myslel, že ho ta nadrženost alespoň malinko přešla." Povzdychnu si v duchu.
"Jak se jmenuje vůbec tvá múza?" Zeptá se po chvilce a poukáže na Ayako.
"Ayako." Odpovím.
"To jsou tady stále?" Zeptá se mě a já zakroutím hlavou v zápornou odpověď.
"Když chceš, aby na chvilku zmizeli, tak poslechnou." Odvětím.
"V tom případě, co kdybychom je na chvilku poslali pryč a užili si trochu soukromí?" Mrkne na mě a svůdně si olízne rty.
"Co?" Vyjeknu vyděšeně a snažím se dostat ze sevření, z kterého mě ne a ne pustit.
"Uvolni se trochu." Zašeptá a jazykem přejede po mém krku.
"Nemyslíš si, že na to jdeš trochu rychle?" Konečně se mu vyškubnu, odstrčím ho od sebe a měřím si ho zamračeným pohledem.
"Ale vždyť už čekám dlouho." Povzdychne si a udělá na mě smutný oči.
"To je možný, ale dali jsme se dohromady teprve před čtvrt hodinou." Zaprotestuji a zkřížím ruce na prsou.
"Dali dohromady? To znamená, že spolu chodíme?" Přiblíží se těsně k mému obličeji a usměje se.
Když mi dojde, co jsem právě řekl, zrudnu a rychle se od něj oddálím.
"No, to, to…" Hledám vhodná slova a nervózně si hraju s prsty.
"No?" Naléhá a dál se při tom usmívá.
"No, a-asi jo." Zašeptám tiše.
"Neslyšel jsem." Zazubí se na mě.
"Asi jo." Řeknu o něco hlasitěji.
"Ještě pořád ne." Provokuje mě a já začínám pěnit vzteky.
"Řekl jsem, že asi jo!" Zakřičím a snažím se uklidnit.
"To jsem rád." Pousměje se a vlepí mi pusu.
Kdybych s ním momentálně nezačal chodit, asi bych ho zabil.
Ležíme u něho na posteli a mazlíme se. Cítím se v jeho blízké přítomnosti tak uvolněně a šťastně. Nevím proč, ale zrovna z něho mi srdce splašeně buší a jeho nosím ve svých myšlenkách.
"Už jsme spolu hodinu, je to dostatečně dlouho?" Zeptá se mě s pobaveným úsměvem.
Beru to zpátky, asi ho zabiju!
"Daichi!" Zařvu, překulím ho pod sebe a začnu ho lechtat. Začne se bránit a pokojem se nese náš nezadržitelný smích.

Další den si o hodině hudby přesedne ke mně. Když zazvoní, vstoupí do třídy pan Matsudaira. Vypadá to, že se ze včerejšího útoku vzpamatoval. Opět je totiž ve svém živlu a volá si k sobě studenty a známkuje jejich výkon. Já dostanu jedna mínus a Daichi jako vždy za jedna, opět jsme se všichni v jeho hraní a zpěvu ztratili.
"Tak jaký jsem byl?" Zeptá se mě, když si sedne zpátky.
"Jako vždy dokonalý." Vzdychnu a svezu se mu s blaženým úsměvem na rameno.
Daichi jen nechápavě povytáhne obočí a pohladí mě ve vlasech.
"Je ti dobře?" Zeptá se mě s obavou v hlase a já jen šťastně kývnu hlavou.

Jdeme k večeru opuštěnými chodbami. Daichi mě totiž vytáhl na rande do nějaké kavárny a až teď se vracíme. Do večerky zbývalo jen pár minut a i přesto jsme to s přehledem stíhali. Jo, a abych nezapomněl, opět jsem se přestěhoval k němu. Ředitel se sice divil, ale nebyl to problém. Blížíme se k našemu pokoji, když v tom opět uslyšíme křik, vycházející ze senseiova kabinetu. Neváháme a rozeběhneme se k němu. Rozrazíme dveře. Na zemi leží profesor Matsudaira, sotva lapá po dechu a drží se za krk. Po chvilce mě a Daichiho něco odhodí stranou. Chvíli nám trvá, než se vzpamatujeme, ale když se zdvihneme ze země, zaútočí na mě obrovský hliněný medvěd a tvrdě mě přitiskne svou packou ke zdi.
"Tak tohle je můj konec." Pomyslím si, když mi pomalu dochází vzduch.
"Daichi hraj!" Slyším Hanakiin hlas a pootevřu oči.
Hanako hodí Daichimu flétnu, kterou u sebe vždy nosí, a ten se na ní jen nechápavě dívá.
"věř mi a hraj už!" Zakřičí zoufale. Daichi kývne a přiloží flétnu k ústům. Místností se line čarokrásná hudba a já po chvilce nevnímám nic. Jsem jako v transu a ztrácím se ve tmě, jediné co slyším je jeho hudba.

"Akiro, no tak probuď se." Třese se mnou někdo a na tváři cítím letmé polibky. Překvapeně zamrkám a pomalu se posadím. Dívám se do tváře Daichiho, který si znatelně oddechne.
"Co-co se stalo?" Vykoktám ze sebe slabě, ještě se cítím trochu omámeně.
"To má hudba." Odpoví a já se na něj nechápavě zadívám. "Dokážu s ní hypnotizovat, to je můj dar." Mírně se na mě usměje.
"Takže ty výpadky celé třídy při tvém hraní…" Uvědomím si a on jen kývne.
"A co sensei Matsudaira?" Vzpomenu si najednou a vyděšeně se rozhlédnu, Daichi mi však stočí hlavu k sobě a jen smutně zavrtí hlavou v záporném gestu.
"Bylo už pozdě." Povzdychne si a přitáhne si mě do objetí. Vyzdvihne mě do náruče a i se mnou se vydá k ředitelně.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mono-chan tvé SB Mono-chan tvé SB | 30. června 2009 v 23:00 | Reagovat

O_OO_OO_O
čumim jak puk, ale super...konečně se dali dohromady...joooo :-D
no, už se těším na další

2 Mono-chan tvé SB Mono-chan tvé SB | 30. června 2009 v 23:00 | Reagovat

A sem prvníííí :-D

3 Riuu tvé SB Riuu tvé SB | Web | 30. června 2009 v 23:23 | Reagovat

WOW!!!!!!!!hurááá já jsem se nemohla dočkat, až se zase dají dohromady....:Dsupeeeeeer

4 Geluška Geluška | Web | 30. června 2009 v 23:49 | Reagovat

Jupíííííííííííííí konééčnééé spolu xD. Ježíííš už bylo na čase .. honéém pokráčko ... to je vzrůšo :D

5 Naru-San ♥ Naru-San ♥ | Web | 1. července 2009 v 8:09 | Reagovat

Už sou spolu huráá :D Rychle pokráčko je to supéér :-D

6 tess tess | Web | 1. července 2009 v 8:17 | Reagovat

no konečně. už bylo na čase. ale sem zvědavá jak pes kdo to dělá. a co se bude dít dál. bylo to spe. daichi je takovým tím rozčilujícím způsobem okouzlující. ;-)  :-D

7 Kira Kira | 1. července 2009 v 10:30 | Reagovat

uááá xD to bylo super  :-) honem další díl  :-D

8 I_LOVE_KAKASHI tvé SB I_LOVE_KAKASHI tvé SB | Web | 1. července 2009 v 13:57 | Reagovat

sempaii vím sem otravný tvoreček :) ale ve sloupečku "oblíbené stránky" jste popletla my nick ale to neva  ;-)

9 Katy Katy | 1. července 2009 v 17:03 | Reagovat

Nádhera...těšila jsem se na ni už od konce 6 dílu :P ...

10 Naru Naru | 1. července 2009 v 17:57 | Reagovat

WOOOOOOOOOOOOOOOWHOU! to je něco dalšíííííííí prosím =33

11 ebika tvé SB ebika tvé SB | E-mail | Web | 2. července 2009 v 8:03 | Reagovat

No to bylo super fakt, fakt, ež jo :-D
Daichi má taky senza dar jak tak koukám:-D
Honem pkráčkóóó!!! :D

12 Katy Katy | 3. července 2009 v 9:09 | Reagovat

Dívám se sem znovu a znovu...a pořád zklamaně odvracím zrak...nad nepokračující povídkou, která je nádherná,už je to tak...Prosííííím už začínám bláznit...jo jo ...asi jsem na tvé povídce závislá...a teď mám obstinenční příznaky...:P

13 Katy Katy | 5. července 2009 v 18:45 | Reagovat

Prosííím...8...8...8...8....8...8...8...8.díl.... :-D

14 terkic terkic | 5. července 2009 v 18:48 | Reagovat

[13]: já ho začala včera psát, ale jaksi sem se u něj ještě nedokopala ke konci *angel smile*:D

15 Gaara z púšte Gaara z púšte | 19. srpna 2009 v 16:31 | Reagovat

no mňa drbne  O_O chudák profesor...prečo musel zomrieť???  O_O a ten Daichiho dar je super  :D ja by som ho vedel hned využiť  :D  :D  :D

16 Evil-doer Evil-doer | E-mail | Web | 28. června 2011 v 19:57 | Reagovat

nice :D :D jaj :D "beru to zpátky! Asi ho zabiju! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama