close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Renesanční děti-6.Část

28. června 2009 v 23:44 | terkic |  Kapitolovky
Kratší ale podle mě hodně dějová:D

6.Část: Útok

Jdu opuštěnou chodbou a přemýšlím o dnešku, přemýšlím o tom novém profesorovi. Nevím proč, ale ten muž mi uvízl v mysli. Nemůžu zapomenout na jeho krásné černé vlasy, pronikavé zelené oči a ten sametový a zároveň tak chladný hlas mi zní stále v hlavě. Jak jsem tak zamyšlený, přehlédnu i Daichiho, který se opírá o stěnu a pozoruje mě.
"Hej, copak jsi slepý, nebo mě jen ignoruješ?" Ozve se najednou vedle mě jeho hlas a já se leknu.
"Příště mě takhle neděs!" Zavrčím naštvaně a pokračuju dál.
"Co je to s tebou? Jsi úplně mimo." Podotkne, když ho už opět neposlouchám.
"Jen jsem se zamyslel." Odseknu a chci dodat, ať odprejskne, ale v tu chvíli uslyšíme hlasitý a bolestný křik.
"Co se to děje?" Podívám se překvapeně na Daichiho, který nic netuší stejně tak jako já. Rozeběhneme se za tím křikem a ten nás zavede do třídy hudby. Na zemi se svíjí Matsudaira sensei, obličej má zkřivený bolestí, drží se za hlavu a křičí.
"Senseii, co je s vámi." Zeptá se Daichi, přiklekne k němu a dotkne se jeho ramene. Sensei k němu otočí hlavu a zašeptá:
"Ten zvuk, ten zvuk, zastavte to, prosím. Zastavte toho muže, pak zmizí ten zvuk." Z jeho očí se začnou řinout slzy a on se zkroutí ještě víc bolestí.
Nechápavě se rozhlédnu kolem, sice mám takový divný pocit, že tu nejsme sami, ale nikoho nevidím. Po chvilce kolem mě proletí dýka a zapíchne se těsně vedle Daichiho hlavy, poté začnou létat další. Snažím se vymyslet, co s tím.
"Kdybych měl po ruce alespoň nějaký papír a tužku." Povzdychnu si v duchu a s Daichim se snažíme uhýbat těm dýkám. "No jasně Daichi." Bleskne mi hlavou ten nejstupidnější nápad, ale co jiného můžu dělat?" Zavřu oči a plně se soustředím. Ihned se tam objeví Daichiho klon a pravý Daichi jen vytřeští nechápavě oči na svou věrnou kopii.
"Ahoj miláčku." Zavrní klon.
"Teď na to není čas, doufám, že to splnilo svůj účel." Vyhrknu a klon kývne. Ihned se roztáhne a vytvoří tak nepropustnou stěnu kolem nás.
"Co to…" Vydechne Daichi nevěřícně a vypadá to, že se brzo zhroutí.
"Potom ti to vysvětlím." Povzdychnu si a přikleknu k profesorovi.
Povšimnu si v jeho kapse malého zápisníku a propisky. Aniž bych se zeptal, přijde mi to v této chvíli zbytečné, vytáhnu ho a propiskou rychle namaluji nějaký prášek, zhmotním ho a donutím ho senseie spolknout. Modlím se, aby mi to vyšlo a opravdu, sensei se po chvíli uvolní a vděčně se na mě podívá. Slyšíme, jak někdo utíká pryč a po chvíli se Daichi klon stáhne a já ho nechám zmizet.
Odvedeme seneie do ředitelny, kde vše nahlásí řediteli, který nám rozkáže zůstat tam.
"Tak co se stalo?" Zeptá se ředitel Matsudaira.
"Zřejmě mě chtěl někdo zabít, pomocí svého talentu." Povzdychne si sensei a kapesníčkem si otírá pot z čela. "Byl jsem ve třídě a balil si své věci, když v tom jsem uslyšel nepříjemný zvuk v mé hlavě, který se zvyšoval a zvyšoval. Bylo to opravdu strašné, měl jsem pocit, že to nevydržím, že se mi rozskočí hlava. Byla to hodně velká frekvence, něco jako nadzvuková vlna nebo vysoké C." Popisuje zvuk, který ve své hlavě slyšel.
"Vy dva jste nic neslyšeli?" Ptá se nás ředitel a my zakroutíme záporně hlavou.
"Ale kdo by chtěl senseie zabít a proč? A jak je tohle všechno vůbec možné?" Ptá se nechápavě Daichi.
"On o múzách zatím nic neví co?" Zadívá se na mě ředitel a já kývnu na souhlas.
"O múzách?" Vyhrkne Daichi a dívá se z jednoho na druhého. "Co se to tu kruci děje?" Je totálně zmatený.
"Já mu to vysvětlím." Povzdychnu si a zadívám se na ředitele, který mi k tomu dá souhlas. "Víš, ty pověsti o múzách jsou pravdivé. Každý člověk na světě, má svou múzu, která ho provází světem tvorby a umění. Mou múzou je například Ayako a objevil jsem jí, když jsem vstoupil na tuto školu a teď stojí po mé pravé straně, ta tvá po té levé…"
"Cože? Ale vždyť tu nikdo není." Přerušil ho Daichi.
"Ale je, jen jí nevidíš." Další nechápavý pohled od Daichiho. "Buďto nevěříš v ně, anebo ve svůj talent. Pokud v tyto dvě věci nebudeš věřit, nikdy ji nespatříš."
"Dobrá, dejme tomu, že ti věřím, ale co to, co si předvedl ve třídě?" Povytáhne tázavě obočí.
"To byl můj talent jako "pravého" renesančního dítěte."
"..."
" "Pravé" renesanční dítě je člověk, který dokáže nějaký svůj talent použít i ve skutečnosti. Já například dokážu oživovat věci z plátna a dávat jim určitou vlastnost, kterou budu chtít." Vysvětlím mu, a on je čím dál tím bledší.
"Ok, ok, mohl bych jít teď do svého pokoje?" Řekne po chvilce a rozdýchává to všechno, co jsem mu právě řekl.
"Ano už můžete jít, Akiro doprovoď ho, nevypadá dobře." Řekne Ředitel a já kývnu. Podepřu Daichiho a vedu ho k jeho pokoji.
Když už jsme blízko jeho pokoje, začíná pomalu nabírat svou původní barvu.
"Mám ještě jeden dotaz." Řekne před dveřmi.
"Hm?" Otočím se na něj.
"Jestli dokážeš vyvolávat obrazy, jak to, že jsi dokázal vyvolat mou kopii? Přeci jen můj obraz si nikde neměl." Zadívá se na mě zkoumavým pohledem a já zrudnu.
"Měl jsem ho v hlavě." Řeknu a on se na mě překvapeně zadívá. "Jsi jediný, koho dokážu vyvolat pomocí pouhé myšlenky." Přiznám a na jeho tváři je ještě větší výraz překvapení. Dívám se do těch krásných kouzelných modrých očí a po chvilce ho pohladím po tváři. Jako v transu se k němu nakloním a sám od sebe ho políbím na rty. Po chvilce mě obejme kolem pasu, přitáhne si mě k sobě blíž a polibek mi s vášní a největší radostí oplácí.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mono-chan tvé SB Mono-chan tvé SB | 28. června 2009 v 23:51 | Reagovat

Juuu. První komentář. :-D
Super, moc se mi to líbí a doufám, že to tomu "neznámému" pěkně natřou.

2 Anlee Anlee | 29. června 2009 v 0:18 | Reagovat

super kapitola,těšim se na další díl :-D

3 tess tess | Web | 29. června 2009 v 0:20 | Reagovat

páááni. že by se konečně prolomili ledy? už se těšim co s tím Daichi udělá. :-D a taky sem tvědavá jestli se moje podezření o tom, že v tom co se děje je nějak namočenej novej profesor. už se těšim na další díl. jako málá na vánoce  ;-)  :D  :D  :D

4 Arlen Arlen | Web | 29. června 2009 v 8:45 | Reagovat

wow, takovy zvraty  :-) jen tak dál, konečně se Daichimu poddal, muhehehe  8-)

5 Kira Kira | 29. června 2009 v 10:22 | Reagovat

no konečně se Daichimu poddal xDxD už se těším na další díl

6 Geluška Geluška | Web | 29. června 2009 v 14:12 | Reagovat

Nádhera :D.. další dílek :D.

7 I_LOVE_KAKASHI I_LOVE_KAKASHI | Web | 29. června 2009 v 15:02 | Reagovat

Ahojky, máš u mě Diplomek k SB :-)
http://kakashi-fanin.blog.cz/0906/diplomek-pro-muj-vzor-terkic
snad se bude líbit..jak jsem psala v tvém článku pro SB je to VELICE neobvyklý pár xD  :-D

8 tess tess | Web | 29. června 2009 v 15:30 | Reagovat

no jasně přijeď  ;-) myslim, že nás tam bude víc. :-D

9 ebika ebika | E-mail | Web | 29. června 2009 v 15:33 | Reagovat

*hi hi hi*Ještě aby ne*hi hi hi*
*povzdech*
Nojo už mi zase hrabe.
Fakt super díleček a te Daichi to vzal podle mě celkem dobře já bych to tak lehce nerozdejchala :-D
A honem další díleček !!!! 8-)

10 Naru Naru | 29. června 2009 v 15:36 | Reagovat

woooow já bych z toho udělala jakože švédskou trojku? XDDDDDDDD

11 Naru-San ♥ Naru-San ♥ | Web | 29. června 2009 v 16:59 | Reagovat

Jééj to bylo super 8-O Honem další pokráčko,sem zvědavá jak to snima bude xD

12 Aoirono no tatsu Aoirono no tatsu | Web | 29. června 2009 v 17:19 | Reagovat

supeeeeeeer, konečně se dali dohromad. doufám, že po objevení svého talentu a můz se Daichi nebude chovat jako předtim...:)

13 Katy Katy | 29. června 2009 v 21:21 | Reagovat

Krásné...a dokonalé...prosím, napiš pokračování...moc se těším...a dokud to tady nebude...budu sem chodit každý den :P ...*vyhrožuje s ďábelským kukučem*.. :P

14 Gaara z púšte Gaara z púšte | 19. srpna 2009 v 9:24 | Reagovat

no je toto možné  :D a teraz bude sex a ich múzy sa budú na to všetko dívať  :D OMG a že já mám perverzné poviedky  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama