close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Renesanční děti-3.Část

23. června 2009 v 14:00 | terkic |  Kapitolovky
Ještě se mi podařilo sesmolit další krátkou část:) snad se vám bude líbit:)

3.Část: Nové zjištění


Stále mě líbá a já se nedokážu pohnout, nic nedělám a to jen proto, že jsem dosti mimo. Konečně se vzpamatuji, odstrčím ho od sebe a vrazím mu facku.
"Co si to dovoluješ?" Vyjeknu naštvaně a rukou si otřu svá ústa, na kterých cítím stále ta jeho.
Přiloží si dlaň na tvář, na které se mu tkví rudý otisk mé dlaně a s úsměvem si olízne rty.
"Prostě se mi líbíš, přitahuješ mě." Řekne a udělá ke mně krok blíž.
"Nepřibližuj se." Pohrozím a on se zastaví. "Ale vždyť jsi…"
"S Michiko a Asukou jsem flirtoval jen proto, že se ti ty holky líbili." Povzdychne si. "Nehodlám si ukrást tak skvělý úlovek, jako jsi ty." Pousměje se na mě svůdně a já cítím, že rudnu. "Jsi ještě sladší, když se červenáš." Zavrní a chce po mě chňapnout, avšak já stíhám ještě uskočit.
"Jdi ode mě pryč, ty úchyle!" Vyhrknu na něj vztekle.
"Ale no tak, nebraň se tomu, copak se ti nelíbím?" Mrkne na mě a já rudnu rozpaky a vzteky zároveň ještě víc.
"Řekl jsem, jdi ode mě pryč!" Sevřu pěsti, když se ke mně pokouší znovu přiblížit.
"Nemáš kam utéct, tenhle pokoj není tak velký, navíc jsme spolubydlící, vzpomínáš?" Usměje se vítězně.
"V tom případě, tu nestrávím ani o minutu navíc." Řeknu a s hrdě vztyčenou hlavou odpochoduju se silným prásknutím dveří pryč.
"Co si o sobě vlastně myslí? Že mu podlehnu jako všechny holky ve škole? Já ale nejsem holka, jsem kluk proboha!" Víří mi hlavou myšlenky a já jdu naštvaně chodbou. "Kam, že to vlastně jdu?" Napadne mě a já se rozhlédnu po vylidněné chodbě, upoutají mě dveře na konci ní s nápisem "ŘEDITELNA", ušklíbnu se a vyrazím přímo k nim. Opatrně zaťukám, a když se ozve "dále", vejdu dovnitř. Za stolem sedí asi tak čtyřicetiletý muž s vlasy po ramena, brýlemi na nose, jak zapisuje něco do nějakých papírů a za ním stojí rudovlasá múza se zelenýma očima a něco mu šeptá do ucha.
"Dobrý den." Pozdravím a on vzhlédne, stejně tak jako on i múza si mě se zájmem prohlíží, jejich upřený pohled nechápu.
"Dobrý, co potřebuješ?" Zeptá se mě zkoumavě, pak něco pošeptá múze, ta jen pokýve hlavou a zmizí.
"Já bych se chtěl zeptat, jestli není ještě nějaký volný pokoj." Zeptám se opatrně s nadějí v hlase.
"Proč?" Pozdvihne překvapeně obočí.
"Nerozumím si se svým spolubydlícím." Vysvětlím mu.
"Jak nerozumíš?" Dává mi další otázku.
"No pořád se jen hádáme a já nechci, aby mezi námi došlo k rvačce a měli jsme z toho nějaký problém." Zalžu a on se na mě chápavě usměje.
"V tom případě by tu ještě jeden pokoj byl Akiro." Zazubí se na mě a já jen vytřeštím nechápavě oči.
"Odkud znáte moje jméno?" Vyhrknu a on se znovu pobaveně usměje.
"Víš, píše se o tobě v jedné knížce." Řekne a v tu chvíli se objeví zpět jeho múza a pokládá na stůl nějakou podle mě hodně starou knihu v hnědozlatém obalu. "Děkuji Izumi." Poděkuje rudovlásce a ta jen kývne hlavou.
"Pojď blíž." Pokyne mi rukou a rozevře knihu.
Uposlechnu jeho přání a zadívám se do otevřené knihy, ve které je pro mě neznámým písmem něco napsáno.
"Toto je kniha múz, jsou v ní zapsána všechna jména slavných umělců, ale hlavně také jména našich skutečných "renesančních dětí", tato jména se zde objeví až tehdy, když skutečné "renesanční dítě" překročí práh této školy a objeví svou múzu." Vysvětluje mi a já na něj nevěřícně a nechápavě hledím, pousměje se a pokračuje: "Ne všichni na této škole jsou skutečnými "renesančními dětmi"."
"A jak se tedy skutečné "renesanční děti" liší od těch nepravých?" Přeruším ho svou otázkou.
"Skutečné "renesanční děti" umí využít jeden ze svých talentů naživo." Znovu se pousměje.
"To nechápu." Přiznám.
"Víš, například má múza mi dala nejvíce talentu v řečnictví a psaní, dokážu ze svých slov vyvolat živá písmena a dlouhou větou například svázat osobu stojící naproti mně." Po těchto slovech mi poklesne čelist o pár centimetrů dolů.
"Ale to je nemožné." Vydechnu tiše, tomuhle se těžko dá uvěřit.
"Ale je." Uchychtne se. "I ty si skutečným "renesančním dítětem"."
"Já? Ale já neumím nic podobného." Zavrtím záporně hlavou.
"Ale umíš, jen jsi to ještě neobjevil." Odvětí mi.
"A co bych to měl tedy umět?"
"Opravdu na to nechceš přijít sám? Je to moc hezký talent a byl bys doopravdy mile překvapen."
"To budu, i když mi to řeknete." Vyhrknu netrpělivě.
"Dobrá tedy, tvým talentem je…"

"Ayako, proč jsi mi o tom nic neřekla?" Vyhrknu na svou múzu, když stále s vytřeštěnýma očima jdu zpět ke svému pokoji.
"Já na tyhle věci nemám právo, nesměla jsem ti to říct. Řídíme se určitými pravidly a jedno z nich říká, že na to musíš buď přijít sám, nebo ti to smí říct pouze ředitel této školy." Vysvětlí mi a já si jen povzdychnu, stále nemůžu uvěřit tomu, co jsem se v ředitelně dozvěděl.
Dorazím před dveře svého pokoje, zhluboka se nadechnu a vstoupím, ihned jsem prudce přiražen ke zdi a těsně před mým obličejem spatřím Daichiho tvář.
"Kde jsi byl?" Ptá se mě a přitom naklání svou tvář blíž k té mé.
"V ředitelně, a teď uhni." Zavrčím a odstrčím ho od sebe, ihned vytáhnu z pod své postele tašku a vydám se ke skříni.
"Co to děláš?" Ptá se mě nechápavě.
"Balím si věci." Odseknu, pak jdu do koupelny a nesu si z ní ručník a hygienické potřeby.
"Proč?"
"Protože se stěhuju." Řeknu jen, naházím do tašky zbytek svých věcí a s pouhým "sbohem" odejdu ze svého bývalého pokoje do nového a nechám ho tam zaraženého stát.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ebika ebika | E-mail | Web | 23. června 2009 v 14:11 | Reagovat

No ty v*le :-D To je super!!!To by mě teda zajímalo co má za schopnost 8-O No to je fakt hustý!!!To chce rychle pokráááčkóóó!!!!!!!!!!!!!!!! :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

2 Nade Nade | 23. června 2009 v 15:09 | Reagovat

Héééééj .... já to chci taky vědět! O_O

3 Naru Naru | Web | 23. června 2009 v 15:13 | Reagovat

Já se asik po----u no prostě tohle je ..je to něco jak je to láska zaletená do ...do takové fantaziální poetiky!! to je jako sen ve kterém si přeju DALŠÍ POKRÁČKO!!!!!!!!!!!!!!!!!!!  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D

4 Riuu Riuu | Web | 23. června 2009 v 16:08 | Reagovat

OMG to je nádherný!!!Jej prosím o další díl!!!:D

5 Anlee Anlee | 23. června 2009 v 18:16 | Reagovat

super kapitola.a ted rychle pokráčko!! :-D

6 Naru-San ♥ Naru-San ♥ | Web | 23. června 2009 v 19:24 | Reagovat

Jako co si to dovoluješ nám nenapsat co má za talent :-? To není fér :D Jinak krásný díl a další pokráčko honéém :D

7 tess tess | Web | 23. června 2009 v 20:53 | Reagovat

páni. super. jenom si asi ukoušu nehty, kvůli tomu co má Akira za talent. super kapitola. už se těšim na další.

8 Aoirono no tatsu Aoirono no tatsu | Web | 23. června 2009 v 20:59 | Reagovat

wow...supeeer :) těšim se na další, tak nás nwenech moc dlouho čekat :)

9 Geluška Geluška | Web | 24. června 2009 v 16:28 | Reagovat

zajímalo by mě co to je .. kreslení  .. em ale co stim .. nechce se mi čekat xD

10 Gaara z púšte Gaara z púšte | 19. srpna 2009 v 8:58 | Reagovat

ty kokso tak ten talent bol čo sakra  :D nebola to náhodou láska  :D uhryziem si nechty zvedavosťou  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama