Sedím zrovna v učebně u svého skoro dokončeného obrazu a stále si ho prohlížím.
"Chjo, něco tomu chybí, ale co?" Pomyslím si a snažím se přijít na to, co by to mohlo být.
"Prosím tě, poraď mi, co tomu obrazu chybí? Dej mi inspiraci, vlastně už jen dívat se do té tvé krásné tváře je inspirací." Zašeptám k Ayako a má spolužačka, co sedí po pravé straně, kde Ayako stojí se na mě otočí.
"Jsi opravdu milý." Mile se na mě s jemně červenými tvářemi usměje a teď zrudnu i já.
Otočí se zpět ke svému rozdělanému obrazu.
"Heh, zřejmě múzy nevidí." Dojde mi v duchu a Ayako mě obejme.
"Děkuji." Naznačím jí ústy a ona se jen na mě pousměje.
Konečně dokončím svůj obraz dokreslením ptáků do načervenalé oblohy a zapadajícího slunce.
"Jé to je krása." Slyším obdiv svých spolužáků nad mým obrazem, když je na konci třídě předvádíme.
"Povedlo se ti to Watanabe." Uslyším za sebou Daichiho arogantní hlas.
"Díky." Řeknu jen a ani se na něj nepodívám.
"Pověz, to jsem opravdu tak krásná, že jsem ti dala až takovou inspiraci?" Přišla za mnou před další hodinou ta dívka, co seděla vedle mě.
Pořádně si jí prohlédnu a musím uznat, že je doopravdy krásná, dlouhé hnědé vlasy po pas, jsou mírně zvlněné a krásné pronikavé zelené oči, postava dokonalá a krásné dlouhé nohy, ta musí být opravdu snem spousty kluků, napadne mě při pohledu na ní.
"Víš, něco tak krásného mi ještě nikdo nikdy neřekl, nechtěl by ses jít se mnou někam posadit a popovídat si? Třeba, třeba bychom se mohli lépe poznat." Vyhrkne ze sebe a její tváře naberou opět rudý nádech.
"Ten nápad se mi líbí, ale nejdříve mi řekni své jméno, nechtěl bych tě oslovovat krásná neznámá." Mrknu na ní a ona se opět usmívá.
"Mé jméno je Michiko a tvé?"
"Akira." Potřesu jí rukou.
"Po škole u hlavního vchodu?" Zeptá se ještě při zvonění a jen kývnu. "Budu se těšit." Mrkne na mě, a pak zamíří do své lavice.
"Takže já mám rande." Zakroutím v duchu nevěřícně hlavou a pousměji se, nevšimnu si Daichiho zamračeného pohledu.
Odpoledne vyjdu ven ze školní budovy a rozhlížím se kolem, hledám jí v tom davu lidí, nakonec jí uvidím a zarazím se. Je opřená o stěnu a Daichi jí něco šeptá, s jednou rukou taktéž opřenou a druhou v kapse, něco do ucha a ona začíná rudnout a s úsměvem pokyvovat.
"A je to v pytli." Pomyslím si, ale i přesto že vím, že teď už nemám šanci, tam jdu, aby si nemyslela, že jsem si z ní s tím souhlasem vystřelil.
"Ahoj." Vyruším jejich "chvilku" a falešně se pousměji.
"A Akiro, co ty tady?" Zeptá se mě s povytaženým obočím a vítězným úšklebkem Daichi.
"Já tady mám s Michiko domluvený sraz, ale nebudu rušit, tak snad někdy jindy." Pokrčím rameny jakoby nic a odejdu.
"Akiro počkej!" Slyším ještě její hlas a tak se otočím.
Odstrčí od sebe Daichiho a přiběhne ke mně.
"Hm?" Vydám ze sebe jen.
"Přeci jsem ti to slíbila, nemůžu to jen tak porušit." Usměje se na mě.
"Michiko, jestli chceš být raději s ním, tak klidně, přeci se ještě neznáme a já to pochopím, klidně jdi, jestli ti to udělá radost." Taky jí věnuji úsměv, vlastně i mě samotného překvapí, že mi to vůbec nevadí.
"Vážně se na mě nezlobíš?" Zeptá se nervózně.
"Vážně ne, a teď jdi, Daichi tě čeká." Popoženu jí k němu.
"Jsi vážně skvělý."
"Já vím." Zasměju se a ona se k němu rozeběhne.
"Tak co teď?" Proběhne mi hlavou otázka a švihnu sebou do trávy na školních pozemcích.
Sluneční paprsky mě šimrají po tváři a cítím jemný větřík, jak mě ovívá. Spokojeně zavřu oči a usnu.
"Au." Zaskučím bolestí, když pocítím pořádnou ránu do břicha a otevřu oči.
"Mo-moc se o-omlouvám." Sklání se nade mnou černovláska s vlasy po ramena a stejně tak černýma očima.
"To je v pohodě, co se stalo?" Zamrkám překvapeně a ona mi pomůže na nohy.
"S kamarádkou jsme si pinkali míčem a on tak trochu uletěl dál a přímo na tebe." Škrábe se nervózně na hlavě.
"Aha." Řeknu jen.
"Já jsem Asuka." Podá mi s úsměvem ruku.
"Akira." Opětuji jí stisk.
"Ještě jednou se moc omlouvám, nechtěla jsem." Začne se mi znovu omlouvat.
"To je v pořádku, já se nezlobím." Řeknu klidně.
"Mohla bych ti to nějak vynahradit?" Mrkne na mě.
Počkat mrkne? Ona mě tu snad i balí?
"No kdybys se mnou šla třeba na malou procházku, bylo by to zapomenuto úplně." Usměju se na ní šibalsky.
"Kdybys to nenavrhl ty, navrhla bych to já." Zazubí se na mě. "Jen se dojdu převléknout a hned jsem zpět, teda pokud máš teď čas."
"Mě se to hodí." Odvětím jen a vidím, jak kývne, běží k té kamarádce, a pak směr koleje.
Posadím se do trávy a čekám na ní.
"Dneska mám nějaké štěstí." Řeknu Ayako a ta jen souhlasně kývne hlavou.
"Tak jsem tu." Ozve se asi po čtvrt hodině a já vzhlédnu.
"Sluší ti to." Pochválím její vzhled, když jí spatřím v bleděmodrém tílku na zavazování kolem krku a džínových tříčtvrtkách, vlasy si stáhla do culíku, jen dva pramínky vpředu měla volné.
"Děkuji, tak jdeme?" Pokynula mi hlavou a já se rozešel za ní.
Chvíli jsme se jen tak procházeli a povídali si o všem možném, byla s ní opravdu sranda, když se začínalo stmívat, pozval jsem jí na pizzu a ke konci večera jsme se rozloučili objetím a výměnou čísel.
S úsměvem na rtech a dobrým pocitem jsem se vydal do svého a Daichiho pokoje.
"Kde ses toulal?" Zeptá se s povytaženým obočím, když jsem za sebou zavřel dveře.
"To tě nemusí zajímat." Odvětím jen a v tu chvíli mi zapípá smska, přečtu si jí a uchychtnu se.
Přejdu ke skříni, vyndám z ní své kalhoty na spaní, mobil hodím do šuplíku nočního stolku a vydám se do koupelny, kde vše potřebné už mám. Jakmile se za mnou zavřou dveře, přiběhne ke stolku Daichi a zvědavě se do mého stolu podívá, já se pln nevědomosti sprchuji v klidu dál.
"Heh." Ušklíbne se, když si čte smsku od Asuky.
Rychle vrátí mobil zpět na své místo a lehne si na postel jakoby nic a usne.
Když se vrátím z koupelny, natáhnu se taktéž na svou postel a už i já se propadám do říše snů.
"Michiko?" Zeptám se opatrně a ona ke mně vzhlédne.
"Ahoj Akiro." Usměje se ztěžka.
"Co se ti stalo?"
"Ale to nic." Povzdychne si.
"Ale no tak, mě to můžeš říct, ale jestli doopravdy nechceš, nevadí." Pousměji se na ní a otočím se zpět ke svému stojanu.
"To Daichi." Vypadne z ní nakonec a já se k ní s nechápavým výrazem otočím zpět.
"Byli jsme spolu na jednom rande, celou tu dobu byl hrozně milý, ale na konci se úplně změnil a řekl, že už si to nikdy zopakovat nechce a dneska jsem ho viděla, jak flirtuje s jinou." Řekla smutně.
"Daichi je jen obyčejný nemachrovaný debil, on ti za takové starosti nestojí." Pohladím jí po tváři a ona se mírně pousměje.
"Díky moc, jsi moc hodný." Odvrátí ode mě svůj pohled, protože už zazvonilo a do třídy vešel učitel.
"Daichi ty seš takovej šmejd…" Vletím po škole do dveří našeho pokoje naštvaně a zarazím se, Daichi se tam líbá s nějakou dívkou, vlastně ne s nějakou, ale s…
"Asuko?" Řeknu překvapeně.
"Eh ahoj Akiro, tak já, tak já raději půjdu." Vykoktá ze sebe nervózně a zmizí za dveřmi.
"Už to chápu." Řeknu vyjeveně. "Ty to děláš schválně viď?"
"A co?" Opře se ležérně o stěnu a dělá hloupého.
"Nedělej, že nevíš. Nejdřív Michiko a teď i Asuka? Proč mi je přebíráš? To se ti nelíbí, že bych ti mohl přebrat nějaké tvé fanynky nebo co?" Vyštěknu naštvaně, on však jen protočí oči v sloup, odpíchne se od stěny a v mžiku je u mě.
"Co to děláš?" Vyjeknu vyděšeně, když mě přirazí ke stěně.
Ušklíbne se a já jen vytřeštím s hrůzou oči, když se přitiskne svými rty na ty mé, a tak mě políbí.





Ahoj , potrebovala by som, aby si hlasoval/a v miss za MiSs NiQuShQu... Mám tham najmenej bodov!!! Pls pls!!!
http://suprblogg.blog.cz/0906/6-kolo-miss
HLAS RADA OPLATIIM