"Naruto co se děje?" Zeptal se nechápavě, když za nimi Naruto zabouchl dveře jeho pokoje.
Blonďáček mlčky přešel ke svému nočnímu stolku, sáhl do něj a vyndal stříbrnou masku přes oči.
"Ale to je…" Zašeptal nevěřícně Itachi.
"Ano Ichirova maska." Zadíval se na ní smutně. "Vzal jsem jí Sasukemu, nepatří mu." Hlavou mu nechtěně probleskla vzpomínka na nedobrovolnou noc a Itachi se zamračil.
"On tě…" Nedořekl to, protože ho Naruto přerušil.
"Ano, ale na tom teď nesejde. Na, nasaď si jí, patří tobě." Pousmál se a podal mu jí.
Itachi chtěl ještě něco říct, ale blonďáček jen zakroutil hlavou, a tak si černovlásek masku nandal.
"Jdeme." Řekl rázně Naruto a oba se rozeběhli do sálu, kde na něj čekali všichni ostatní.
Sasukemu se ještě nepodařilo dostat dovnitř, byla však jen otázka času, kdy tam vtrhne a oni se budou muset bránit. Naruto jim zatím vysvětloval svůj plán a říkal jim, co mají dělat, přitom se ještě vyrovnával s pocitem strachu z prohry a s tím, že by se k nejmladšímu s bratrů musel vrátit.
Rozrazily se dveře a dovnitř vešla armáda upírů v čele se Sasukem.
"Tak jsme vás našli zběhlí upíři, našli jsme vás rebelové." Ušklíbl se černovlasý upír a pohrdavě se na ně díval. "Teď zemřete a už nám nebudete škodit.
"To si jenom myslíš Sasuke!" Ozval se přes celý sál Narutův hlas a Sasuke se překvapeně zadíval směrem, odkud přicházel.
Zaskočilo ho, že vidí sedět Naruta na trůnu, ale ještě víc, když spatřil černovlasého muže, se stříbrnou maskou přes oči vedle něj.
"Copak Sasuke, jsi překvapený?" Zadíval se na něj posměšně Naruto, když se Sasuke neměl ke slovu. "To ani nepozdravíš svého bratra?" Pozdvihl obočí a Sasukemu spadla čelist.
"Můj bratr je mrtvý." Odsekl a díval se z blonďatého chlapce na muže s dlouhými černými vlasy.
"Jak vidíš, tak není." Odvětil klidně Naruto.
"Co je tohle za trik?" Vyštěkl naštvaně.
"Žádný trik, ale pouhá pravda." Promluvil Itachi.
"Kdo jsi?" Zeptal se Sasuke, ten hlas byl dost podobný Ichirově, ale v něčem byl jiný a to Sasuke postřehl.
"Jak Naruto řekl, tvůj bratr." Odvětil jen.
"Ty nejsi Ichiro." Uchechtl se. "Ty jsi Itachi, že?"
Blonďáček vytřeštil oči, jak to mohl vědět?
"Podle toho, že mi neodpovídáte a vypadáte zaskočeně to tak musí být." Ušklíbl se. "A jak to vím? Rodiče mi to řekli, když jsem byl malý." Dodal a s pobaveným úsměvem na rtech je pozoroval. "Jediné, co mě překvapuje je to, že sedíš na trůnu miláčku." Teď se jeho pohled zaměřil pouze na Naruta.
Snad s ještě větším zájmem, než kdy jindy si ho prohlížel, přeci jen ho delší dobu neviděl a ten blonďatý upír vypadal snad ještě víc k nakousnutí, než kdy jindy. Blonďáček si jeho pohledu všiml a zamračil se.
"V této místnosti jsou totiž pouze upíři, kteří mi alespoň částečně navrátili můj trůn, zatímco ty jsi pouhá náhražka vůdce, já jsem tím pravým." Řekl klidně, což Sasukeho jako vždy začalo vytáčet.
"Hm, uvidíme, kdo je lepším vůdcem." Zasmál se ledově Sasuke a dal povel k útoku.
Obě skupiny se střetly tváří v tvář, obě se bily za svého vůdce, místností se linul zvuk narážejícího kovu o kov a svištění šípů vystřelených z luků. Itachi byl zaměstnáván bojem s Kakashim a Naruto se postavil čelem Sasukemu. Na blonďáčkovi bylo vidět, že doopravdy zesílil, byl lepší než kdy předtím, ale Sasuke se jen tak nevzdával, byl skvělým bojovníkem a navíc ho hnala touha dostat Naruta zpět za každou cenu. Chtěl ho potrestat za to, jak se k němu choval, chtěl ho vlastnit už do konce života.
Stovky upírů se válelo na zemi a proudil jimi speciální jed, kterými byly zbraně namočeny, ze spousty jich už zbyl pouze prach. Někteří byli jen poranění a bojovali dál, tak malá zranění jim nemohla přinést smrt, na to se hojili moc dobře.
Početná Sasukeho skupina se zmenšovala a ta Narutova začínala být v převaze a vítězit. Naruto byl už vyčerpaný, ale i přesto se mu podařilo Sasukeho odzbrojit a přiložil mu svůj meč k hrdlu.
"Teď zemřeš Sasuke, poneseš si následky za všechno, co jsi mi kdy provedl, za to, že sis mě vzal násilím, za to, že jsi mi nedal nikdy klid, ale hlavně, hlavně za jeho smrt." Řekl se slzami v očích a švihl svým mečem.
Sasuke se naposledy zadíval do těch blankytně modrých očích, a pak se mrtvý skácel k zemi, jeho tělo se ihned začalo měnit v prach, který pak odfoukl vítr, který se sem dostával rozraženými dveřmi.
Blonďáček se začal probojovávat davem stále bojujících upírů, hledal jeho, hledal Itachiho. Po chvilce ho spatřil, bojoval s Kakashim a nevedl si vůbec zle, najednou však bělovlasý upír udělal nečekaný tah a svým mečem probodl Itachiho břicho.
"Ne!" Vykřikl Naruto a vydal se mu na pomoc.
Bojoval s Kakashim a utržil další malá zranění, avšak nakonec se mu podařilo zabít i jeho.
"Itachi." Přiklekl si k němu a pohladil ho po tváři.
"Naruto." Ztěžka se usmál.
"Ty teď nesmíš zemřít, znovu už bych to nezvládl." V očích se mu objevily slzy.
"Ale já přeci jen umírám, nechci, ale je to tak." Řekl smířeně.
"Ty ale neumřeš." Odvětil rozhodně. "Ne, ty ne."
Naruto nad něj natáhl ruce a zavřel oči, vypadal hodně soustředěně.
"Co to děláš?" Zeptal se zmatený jeho myšlenkami.
"Ššš." Zasyčel na něj a dál se soustředil na své ruce.
Najednou se kolem nich objevilo bílé světlo a Itachi cítil, jak ho poraněné místo přestává bolet.
"Co to…" Vydechl a nevěřícně sledoval, jak se jeho rána v břiše pomalinku ale jistě zmenšuje, jak se zaceluje.
"Hotovo." Usmál se unaveně blonďáček a skácel se k zemi.
"Naruto." Řekl vystrašeně a vzal ho do náruče.
"Jsi zachráněný." Pousmál se a namáhavě zvedl ruku k jeho tváři.
"Co jsi to udělal?" Zakroutil nechápavě hlavou.
"Vyléčil jsem tě svým darem." Zašeptal.
"Ale ty teď…"
"Umřu." Dokončil za něj Naruto.
"Ty nesmíš zemřít."
"Je to můj osud. Ty teď budeš žít, teď jsi pravým dědicem ty, ty povstaneš v čele klanu." Řekl tiše Naruto.
"Ale já nechci, ne za cenu tvého života." Vykřikl zoufale.
"Miluji tě." Zašeptal blonďáček.
"Nemiluješ, ale to nevadí." Odvětil Itachi a políbil ho na rty, po chvilce se však tělo v jeho náručí změnilo v prach, který se rozplynul.
Itachi tam klečel na podlaze, byl zničený, kdyby mohl plakat, plakal by, ale on nemohl. Nemohl slzami alespoň trošku ulevit té bolesti, co ho naplňovala, nemohl ulevit prázdnu v jeho srdci.
"Naruto." Šeptal jeho jméno.
Ještě tam chvíli jen tak klečel, a pak vstal. Všichni už dávno přestali bojovat a sledovali osud blonďatého upíra. Upíři z jeho skupiny mlčky truchlili a ti, kteří jím dřív opovrhovali, mu teď vzdávali úctu a přijímali nového vůdce. Itachi šel pomalými kroky, všichni se rozestoupili a klaněli se mu, došel až ke schůdkům a posadil se na trůn, stanul v čele jako vůdce klanu, jako pravý dědic.




