Jednoho večera, kdy se po náročném tréninku chystal jít spát, ozval se klepot na dveře.
"Dále." Řekl jen a stále stál otočený zády ke dveřím a shýbal se pro košily.
Itachi, který právě vešel do dveří, se musel zhluboka nadechnout a zadržet sten, který se mu dral na povrch úst, když spatřil polonahé blonďáčka a jeho krásně vyšpulené pozadí.
"No tak Itachi, kroť se." Napomenul se v duchu a přivřel oči.
"Co potřebuješ?" Zeptal se Naruto, aniž by se otočil na osobu ve dveřích.
"Chtěl bych si promluvit." Vyslovil klidně své přání a všiml si, jak Naruto ztuhl, vypadla mu košile z rukou, a jak se pomalu křečovitě otáčí.
"Itachi…"Vydechl a zadíval se mu do očí, Itachi však svůj pohled sklopil k zemi, nedokázal se koukat do těch krásných modrých očí, kterými byl vždy okouzlen.
"Zdá se mi hloupé kolem sebe jen mlčky chodit." Pronesl s klidem a blonďáček se na něj jen bezvýrazně díval. "Navíc tvůj styl boje je hrozný a nerozvážný, zítra v noci buď na cvičné louce, pokud se chceš zlepšit, budu tě opět trénovat, jestli ne, chodit nemusíš." Řekl jen a odešel z jeho pokoje pryč.
Naruto se posadil na postel a zamyšleně se díval na zem.
"Zřejmě nepřijde." Pomyslel si, když tam už stál hodinu.
"Tak, co mě naučíš dnes?" Ozval se za ním Narutův hlas, až mu z toho přejel mráz po zádech.
Itachi se na něj otočil.
"No rychlost trénovat jak vidím, nemusíme." Ušklíbl se.
"A co to tedy bude?" Povytáhl obočí Naruto.
Itachi přešel k nedalekému stromu a hodil mu meč.
"Předveď se." Usmál se a zaútočil na něj.
Dlouho spolu sváděli boj, Naruto nebyl tak špatný, avšak Itachi nad ním s přehledem vítězil.
"Možná máš rychlé nohy, ale jsi pomalý." Zasyčel mu do ucha a držel mu pod krkem svůj meč.
Naruto zrychleně dýchal a z jeho blízkosti otřásl, praštil ho loktem do břicha a uvolnil se z jeho sevření.
"Nepodceňuj mě." Blýsklo mu v očích a rozmáchl se po něm mečem.
Itachi se jen s pobaveným chechotem lehce vyhýbal jeho útokům.
"Jsi zbrklý a necháš se lehce vyprovokovat." Řekl, znovu se zasmál, vyrazil mu meč z ruky, chytil jí do své, a než se blonďáček stihl vzpamatovat a uvědomit si, co se vlastně děje, podkopl mu Itachi nohy.
Teď držel svůj meč špičkou na jeho hrudi.
"Byl bys mrtvý." Řekl jen a pomohl mu vstát. "Znovu." Řekl přísně a hodil mu meč.
Opět spolu bojovali a i přesto, že byl teď Naruto více soustředěný, opět skončil na zemi, tentokrát se však nevzdal tak lehce a i přesto, že se špička meče dotýkala jeho hrudi, vzal ji mezi dlaně a silou jí ohl.
"Konečně si na to přišel." Uchechtl se Itachi a napřáhl se na něj pěstí.
Naruto pohotově zareagoval a odkulil se pryč. Vyšvihl se na nohy a lehce se vyhýbal jeho útokům, avšak po chvilce, když se pokusil zachytit Itachiho prudký kop nohou, neustál to a spadl na zem, neopomněl však svýma rukama, kterýma mu stále držel nohu stáhnout ho sebou dolů.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se šeptem Itachi, který na něj dopadl celou svou vahou a pomalu se nadzvihl.
"Jo, jen jsem se pěkně praštil do hlavy." Povzdychl si Naruto a otevřel oči.
Jejich pohledy se střetly a vpíjely se do sebe.
Itachi se k němu jako v transu sklonil a začal ho líbat. Naruto se vůbec nebránil a vášnivě se do polibku zapojil. V opojení vášně ze sebe začali strhávat oblečení, dotýkali se jeden druhého, nemohli se sebe nabažit…
"Utečeš?" Zeptal se ho Itachi a hladil ho po jeho nahé hrudi.
"Nevím." Povzdychl si Naruto.
"Víš, já chci být jen prostě s tebou, jestli to mezi námi má být jen o tom jednom, tak tedy dobrá." Zašeptal Itachi a střetl se s blonďáčkovým udiveným pohledem. "Já vím, že miluješ stále jeho, ale to napjetí, co mezi námi je, nemůžeš přeci jen tak přehlížet, hlavně se to ani nedá."
"Asi máš pravdu, ale nezdá se mi to fér." Odvětil mu Naruto.
"Naruto, já jsem silný, nebudu na tebe naléhat, a i když je to málo pravděpodobný, možná se i ty do mě jednou zamiluješ, za pokus nic nedáš, nemůžeš nic ztratit, navíc mě máš alespoň rád ne?" Pohladil ho po tváři.
"To ano ale…" Přerušil ho Itachiho prst na jeho ústech.
"Pšt." Utišil ho. "Nic neříkej." Řekl jen tiše a políbil ho.
"Naruto sama!" Bušil o měsíc později někdo na jeho dveře.
"Co se děje Botane?" Zeptal se blonďáček upíra s hnědými vlasy po ramena a stejně tak hnědýma očima.
Právě si s Itachim povídali o zlepšení jeho stylu boje.
"Útočí na nás!" Vyhrkl.
"Ale kdo?" Zeptal se rychle Naruto a vstal.
"Sasuke, je tady." Vydechl Itachi a svůj pohled upíral někam do dálky.





ten hnusnej fracek ( teda tady
) je snad nenechá napokoji, nebo co? někdo by mu měl nakopat aby se mu do tý jeho hlavy dostalo alespon trochu myšlenek, z nichž věšina sídlí poněkud jižněji.
asi budu muset jít hledat do slovníku nějaká nová superlativa, všechny sem je tu vyčerpala už několikrát.