"Ahoj Naruto." Pozdravil ho, když blonďáček vešel do dveří jejich domu.
"Ahoj Kakashi!" Zavolal nadšeně, rozeběhl se k němu a skočil mu kolem krku. Chtěl ho políbit, ale Kakashi se odtáhl a sundal ho ze sebe.
"Děje se něco?" Zeptal se nechápavě Naruto.
"Posaď se, musíme si promluvit." Řekl vážně a blonďáček si tedy sednul. Vůbec se mu nelíbila vážnost Kakashiho hlasu a ani to, kam ten rozhovor bude asi směřovat.
"Tak co se děje?" Zeptal se naléhavě blonďáček, když se šedovlasý ninja k ničemu delší chvíli neměl.
"Víš Naruto, já o všem jsem dlouho přemýšlel a nechci tě brzdit ve tvém životě. Jsi mladý a máš toho ještě hodně před sebou." Řekl a Naruto se na něj jen s pozdviženým obočím díval.
"Kam tím míříš?" Zeptal se nechápavě.
"Chci to, co je mezi námi dvěma ukončit. To co se neskrývá ani pod vztahy otec a syn a sesei a student." Dokončil smutně a Naruto na něj vytřeštil oči. Blonďáček z toho byl v šoku a koukal na něj s pusou dokořán. Nemohl uvěřit tomu, co mu tady teď Kakashi řekl.
"To je pěkně blbý vtip." Zakroutil hlavou Naruto. "Řekni, že je to jen hloupý vtip, že to nemyslíš vážně." Vzlykl, když Kakashi mlčel a sklopil hlavu. "Proč? Proč to děláš?"
"Svůj důvod jsem ti řekl." Povzdychl si smutně.
"To, že jsem mladý? To je ten důvod? Začal ti vadit náš věkový rozdíl? V tom případě jsi pitomec, jestli si myslíš, že se tě jen tak vzdám. Můj život by bez tebe nestál za nic. I když je mi teprve sedmnáct, já pojem láska chápu dokonale! To co k tobě cítím není jen vděčnost, že jsi mě vychoval, to co k tobě cítím není jen náklonnost jako k senseiovi, já tě miluju." Vstal a chytil ho za ruce.
"Promiň Naruto, ale to je špatné, je to moje chyba, nikdy jsem si tě neměl přivlastňovat víc jak svého syna či studenta." Sundal mu opatrně dlaně ze svých rukou.
Naruto od něj poodstoupil a nevěřícně zakroutil hlavou, nikdy si nechtěl připustit to, co mu Kakashi říkal.
"To si myslíš, že tenkrát jsem nechápal tvé city? To si myslíš, že ve svých třinácti jsem nerozpoznal, co k tobě cítím? Abys věděl, já tě nikdy nemiloval jen jako svého otce. Vždy jsem cítil, že je to něco víc. Když ostatní děti procházely dětskou zamilovaností do jiných dětí, či senseiů, já věděl, že miluju tebe a ta dětská zamilovanost mě nepustila. Od věku, kdy jsem byl schopný své city rozpoznat, se moje láska k tobě ještě zvětšila a ty? Ty ji tady teď ničíš, rveš mi srdce na kusy a to jen z čirého rozumu. Nemyslíš na to, co to má za následky, jsi sobec! Odmítáš mě jen proto, že ti to říká rozum, ale poslouchal si taky i někdy srdce?" Vyčetl mu Naruto a než Kakashi stihl něco říct, otočil se blonďáček na patě a vyběhl se slzami v očích ven z domu.
"Naruto…" Vydechl Kakakashi a přemýšlel o tom všem, co se teď stalo. O svých a jeho slovech, o tom jak ublížil nejen jemu, ale i sobě.
Naruto běžel ulicemi Konohy a vůbec se nezastavoval. Potřeboval si s někým promluvit a jedinou jeho možností byl Sasuke. Jeho nejlepší přítel, který mu dokázal kdykoliv pomoci, jediný, kdo věděl o jeho vztahu ke Kakashimu. Doběhl až k jeho dveřím a zběsile a zoufale zároveň na ně zaklepal.
"No jo, no jo už jdu!" Ozvalo se zpoza nich nevrle a dveře se otevřely. "Naruto?" Vydechl překvapeně, a když si všiml jeho uslzené tváře, pozval ho dál.
Blonďáček mu všechno vyklopil. Sasuke ho chlácholil, hladil ho ve vlasech, momentálně byl prostě tím přítelem, kterému se vyplakáváte na rameni, když je vám smutno. Na jednu stranu ho litoval a drásalo mu srdce, že je tak smutný, ale na tu druhou skákal v duchu radostí. Tohle byla ta příležitost, na kterou čekal, tohle byla ta příležitost jak si ho získat. Pomůže mu se s tím vyrovnat a jednou, jednou bude možná Naruto s ním. Blonďáček ho ještě poprosil, jestli by tu nemohl zůstat přes noc, domů se mu totiž vůbec nechtělo, nechtěl teď Kakashiho vidět. Sasuke ho u sebe samozřejmě nechal a uložil ho v pokoji pro hosty. Bonďáček ještě dlouho do noci plakal, ale pak nakonec vyčerpáním usnul. Když už neslyšel vzlyky, pootevřel mladý Uchiha dveře do pokoje a zadíval se na Narutovu smutnou spící tvář. I přes zasychající slzy a obličej strhaný bolestí, vypadal kouzelně a neodolatelně. Opatrně si k němu přisedl a pohladil ho ve vlasech.
"Kakashi." Zašeptal ze spánku Naruto a Sasuke se zamračil. Raději z pokoje odešel a nechal ho trochu se prospat.
"Á dobré ráno Kakashi sensei." Zívl si s úšklebkem.
"Dobré." Řekl jen. "Je tady Naruto?" Zeptal se zoufale, což Sasukeho pobavilo ještě víc.
"Ano." Kývl hlavou.
"Kde je, musím s ním nutně mluvit." Vyhrkl a už chtěl jít dovnitř, ale černovlásek ho zarazil.
"Tak to prr." Zamračil se.
"Pusť mě za ním." Zavrčel Kakashi.
"Ani nápad, Naruto spí a navíc Vás už nechce nikdy vidět." Zalhal.
"Ale já s ním musím nutně mluvit." Nedal se odbýt Kakashi.
"Už je pozdě senseii, myslím, že včera jste toho řekl dost. Naruto za mnou přišel úplně zničený a mě trvalo celkem dlouho ho alespoň trochu utišit. Navíc, se mnou mu bude líp." Ušklíbl se.
"Řeknu Vám jen tolik, že to byla kouzelná noc." Řek zasněně a Kakashimu poklesla čelist.
"Ty lžeš, pusť mě za ním!" Zamračil se Kakashi.
"Když myslíte, že lžu tak si to myslete, ale je to pravda." Pokrčil jen rameny a zatvářil se jako neviňátko. "Zatím sbohem senseii." Vítězně se usmál a zavřel mu dveře před nosem.
Kakashi ještě chvíli váhal, jestli má jít dovnitř, nebo ne, ale uvědomil si, že se Sasukem nic nezmůže. Promluví si s Narutem na tréninku. Nevěřil Uchihovi ani nos mezi očima, natož to, že by se s ním Naruto vyspal.





Kyaaaaa. Bomba, fakt že jo

Já nechápu ty kecy starších, že těm mladším bude líp bez nich...
A Sasuke...hajzlík nevychovaná
Ale docela mu i Naruta přeju