close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Otec, sensei nebo milenec?-3.Část

13. června 2009 v 20:57 | terkic |  Kapitolovky-Naruto
A sem zpět:) je tu další na můj vkus trochu delší kapitolka než jindy, snad se vám bude líbit, hezké počteníčko:) a ještě chci říct, tahle celá povídka bude chvilkama dosti OOC:)

3.Část: Dear mother

"Kushina? Kushina Uzumaki?" Řekl nevěřícně, když se díval do tváře rudovlasé, zelenooké kunoichi.
"Ano, jsem to já, my se známe?" Zadívala se na něj zkoumavě. "Ty vlasy, ta čelenka přes oko a maska." Pomyslela si. "Hatake Kakashi." Vzpomněla si na bývalého studenta svého bývalého milence.
"Co tu chcete?" Zeptal se ne zrovna mile.
"Co asi? Hledám Naruta, svého syna." Řekla s kamenným výrazem ve tváři.
"Toho a jeho otce jste opustila." Jeho hlas se změnil na velice chladný, celé ty roky na ní za to měl vztek, i když dal by se s Narutem potom dohromady?
"Jsem tu, abych to napravila, takže mi řekni, kde je, ty to určitě víš."
"Bydlí u mě, celých těch sedmnáct let jsem se o něj staral."
"Cože? To je vtip ne?" Vyprskla smíchy. "Ale vždyť tenkrát ti mohlo být tak dvanáct." Smála se na celé kolo.
"Bylo mi třináct a vtip to není, někdo se o něj postarat musel a já to slíbil Minatovi." Kladl opravdu veliký důraz na jeho jméno.
"Chci Naruta vidět." Přešla to.
Kakashi nevěděl, jestli je to dobrý nápad, ale kývl a rozešli se spolu k jeho domu.
"Teď ale spí." Řekl, když vešli do dveří.
"Já počkám, času mám dost." Řekla drze, a bez jakéhokoliv vyzvání si sedla na židli.
Šedovlasý ninja si jen povzdychl a posadil se k ní, po delší době se dali do hovoru.

Naruto zatřepotal víčky a odhalil tak ty dokonale krásný modrý oči barvy nebe. Chvíli jen tak zíral do stropu, ale když uslyšel dva hlasy a zjistil, že jeden patří nějaké ženě, rychle vstal a vešel do kuchyně.
"Kakashi? Kdo to je?" Řekl nepřívětivě s náznakem žárlivosti v hlase.
Hatake jen pozdvihl obočí, a potom mu to došlo, Naruto na Kushinu žárlil, jaká ironie, že žárlí na svou matku. Poprvé od té osudné hodiny co přišla, si jí prohlédl a musel uznat, že na ženu kolem čtyřicítky, vypadá stále jako třicátnice. Vždy byla moc hezká a kdejaký muž za ní běhal, ale usoudil, že ani roky na její kráse neubraly, avšak na Naruta prostě a jednoznačně neměla.
Kushina si pohledu svého syna všimla a pátravě se na oba dva zadívala.
"Naruto, tohle je Kushina, Uzumaki Kushina." Řekl opatrně.
Blonďáčkovi poklesla čelist o pár centimetrů a jeho oči se vykulily ven, div se nerozutekly po podlaze.
"Copak broučku, ani svou maminku neobejmeš?" Zeptala se sladce a roztáhla ruce připravené k objetí.
"Ani ne." Řekl nepřátelsky, a ona ruce svěsila. "To si jako myslíš, že se tu objevíš po sedmnácti letech a já ti skočím do náruče? To si jako myslíš, že nevím, proč jsi mě a mého otce opustila? Byla jsi schopná opustit mě kvůli jinému chlapovi, mě právě narozeného syna!" Do očí mu vhrkly slzy, slzy vzteku a bolesti.
"Broučku já vím, že to byla chyba a moc toho lituju, ale přišla jsem to napravit, tenkrát jsem byla nerozvážná a bylo toho na mě nějak moc, snažila jsem se před tím utéct…"
"A co tak najednou hm? On tě opustil, že jo? Tak ses rozhodla, že si dáš od chlapů na chvilku pauzu a zajdeš si na pokec se svým synáčkem." Vyštěkl na ní.
I přesto, že byla Kushina velice silná žena, tohle jí hodně zabolelo, na jednu stranu ho chápala, ale na tu druhou si přála, aby jí odpustil, nebo s ní alespoň mluvil mírněji a s rozvahou nad svými slovy.
"Chápu to Naruto, ale přemýšlej o nás ano? Budu tu celý týden, prosím zkus to se mnou." Řekla ještě smutně a odešla.
Naruto se sesunul na podlahu a chytil se za hlavu, tohle setkání bylo na jeho nervy moc. Tak dlouho si přál poznat svou matku a stejně tak jí už nikdy nechtěl vidět, a teď? Nastala situace, kdy se jeho matka objevila, kdy přišla k němu a prosila ho o druhou šanci. Ucítil kolem svých ramen dvě silné paže a hlavu o ně opřenou.
"Kakashi, co mám dělat?" Zeptal se a z jeho očí se opět řinuly po tvářích slzy.
"Nevím Naruto, i přesto, co ti udělala, je to stále tvá matka, zkus za ní zítra zajít, možná bys jí měl zkusit dát šanci." Odvětil mu a políbil ho do vlasů, kdyby tak věděl, že svého rozhodnutí bude litovat.

Blonďáček trávil s Kushinou každý den celý týden, sice první dva dny proběhly ještě v napjatém duchu, ale potom se situace mezi nimi uklidnila a Naruto poznával, po kom má svou hyperaktivní stránku a zbrklost, v tomhle byl prostě celá máma. Pomalu si i přiznal, že jí začíná mít i rád a nějak tak jí odpustil i to, co udělala, bylo to prostě jako poznat dětství s mámou, které nikdy neměl, ale Kakashi ten jí přestával věřit, něco se mu na ní nezdálo.

"To nemyslíš vážně Kushino, tohle ti neprojde." Zavrčel na ní poslední den, co byla v Konoze.
"Ale ano, Naruto půjde se mnou." Škodolibě se na něj usmála.
"A co kdybys to raději nechala na něm?" Odsel.
"Nechala na mě co?" Vešel do dveří Naruto a s tázavým výrazem ve tváři.
Kakashi jen pokrčil rameny a stočil svůj pohled ke Kushině, ta se jen mile usmála, chytila ho za ruce a spustila:
"Víš zlatíčko, chtěla bych, abys šel se mnou, chtěla bych dohnat všechen ztracený čas, který jsem nám oběma vzala." Podívala se na něj s očekáváním, ale Naruto se od ní odtáhl.
"To nejde." Zakroutil hlavou s tichým povzdechnutím.
"To kvůli němu, že jo?" Povzdychla si a následoval jí nechápavý pohled. "To si myslíš, že jsem tak slepá a nepoznala, co mezi vámi je?"
"Ale jak?" Otočili se na ní oba dva.
"Ty vaše pohledy, hlavně ten Narutův žárlivý na mě ten první den, kdy jsem přišla." Uchychtla se. "Víš co Naruto, chápu to, asi ho doopravdy miluješ." Sklopila pohled k zemi, když ho poté zdvihla, Naruto byl otočený a Kakashi se jen vítězně usmíval, její tvář zkameněla, a když se její syn znovu otočil, tvářila se opět umučené.
"Doprovodíš mě alespoň?" Mrkla na něj a Naruto kývl.
"Za chvíli budu doma, jen se chci rozloučit." Houkl ještě na Kakashiho, který ještě Kushině s posměšným úsměvem zamával.
Kushina se na něj jen zamračila, a pak zmizela za dveřmi i s jejím synem.

Čekal hodinu, dvě, už poté první mu to bylo divné, ale myslel si, že se spolu ještě jen zapovídali, ale jeho blonďáček se nevracel, a tak se rozeběhl k bráně.
"Ahoj Izumo, Kotetsu." Pozdravil muže na bráně udýchaně.
"Ahoj Kakashi, co se děje?" Zeptali se oba najednou překvapeně.
"Neprošel tu Naruto s rudovlasou ženou?" Vyhrkl otázku, oni však jen zakroutili hlavou v zápornou odpověď.
Teď už začínal být opravdu zoufalý, rozeběhl se do kanceláře hokage, všechno jí pověděl a nechal si zavolat zbytek svého týmu. Vše jim vysvětlil.
Sakura se na něj smutně dívala a bála se o Naruta a Sasuke? Že by u něj v očích spatřil náznak strachu?
Jen nad tím mávl rukou a raději se zabýval záchranou svého milovaného "synka."
Rozeběhli se ven branou, něco mu říkalo, že Kushina už rozhodně není ve vesnici, a tak vyběhli ven branou. Věděl, že Kushina musí spěchat, jen nevěděl, v jakém stavu Naruta táhne pryč.

Rudovlasá žena se udýchaně zastavila, nechala položit svého zmítajícího se syna na zem, a potom všechny klony, kteří ho nesli zmizet.
"Výborně Kushino, vedla sis opravdu skvěle." Ozval se chladný hlas a zpoza stromu se vynořil vysoký muž v černém plášti s červenými obláčky a za ním další tři stejně tak odění.
"Tady je Peine." Poklekla před ním a bolestně se na něj zadívala. "Svou část dohody jsem dodržela, teď dodrž tu svou, kde je Airo?" Vyhrkla zoufale.
Pein se jen ušklíbl a strčil před sebe vysokého hnědovlasého muže se stejně hnědýma vystrašenýma očima.
"Tady." Zasmál se ledově, a potom ho jedním tahem kunaie podřízl.
"Ne!" Vykřikla vyděšeně, rozeběhla se k nim a sevřela mrtvé tělo svého milence v náručí. "Ne." Vzlykala.
"Tak a ten jinchuuriky je náš." Usmál se škodolibě a šel ke stále svázanému, zmítajícímu se blonďákovi na zemi se zamračeným pohledem, v tu chvíli mu však proletěl těsně kolem ucha kunai.
"To bych neřekl." Zavrčel Kakashi, který se tam zrovna objevil se svou skupinou a několika členy anbu v patách.
Pein zvažoval celou nastalou situaci a nakonec se rozhodl pro boj.
Boj byl dosti vyrovnaný. Sasukemu se nakonec podařilo dostat se k Narutovi a přetrhnout kunaiem provazy, kterými byl svázán. Blonďáček se spolu se Sasukem postavili k boji naproti Kisamemu. Kakashi se Sakurou stáli proti Deidarovi a anbu proti Zetsuovi a Peinovi. Trvalo to dlouho. Žraločímu muži se po nějaké době podařilo odstrčit Sasukeho stranou a rozmáchl se i naproti Peinovu příkazu, že Naruto nesmí zemřít svou Samehadou ke smrtící ráně. Meč zasvištěl vzduchem a zabodl se do své oběti.
"Mami." Vydechl Naruto a chytil její klesající tělo do náruče.
Kushina se v posledních minutách totiž vzpamatovala a vletěla Kisamemu do rány, aby tak ubránila svého syna.
"Promiň mi Naruto, odpusť mi to všechno." Zašeptala tiše naposledy, a poté její tělo znehybnělo, opustil jí život.
"Mizíme odsud!" Zavelel Pein, když viděl, že ninjové z Listové mají převahu.
Všichni zmizeli v obláčku kouře a zanechali je tam.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se ho starostlivě Kakashi a podával mu hrnek s čajem.
Blonďáček zrovna seděl na balkoně, s dekou přes ramena a pozoroval pomník Hokagů, nad kterým právě zapadalo slunce.
"Ano jsem." Mírně se pousmál.
"To co provedla…"
"Odpustil jsem jí. Udělala to kvůli lásce, ani já sám nevím, jak bych se v její situaci zachoval."
"Ale přeci jsi byl její syn…"
"Ano, proto mi zachránila život."
"Nemusela by ti ho zachraňovat, kdyby tě nezradila."
"To je pravda, ale udělala to kvůli lásce, myslím, že kdyby mě tenkrát neopustila a viděla mě vyrůstat, byla mi matkou, tak by to neudělala, ale ona mě opustila a neznala mě. I přesto mi zachránila život. Jestli to bylo jen tím, že už neměla pro co žít, nebo se v ní objevily mateřské city a za ten týden jsem jí alespoň trochu přirostl k srdci, nevím. Vím ale, že jsem schopný jí odpustit a na to, co mi udělala zapomenout, na ní však nezapomenu, i přesto přese všechno, to byla přeci jen moje máma." Otočil svou hlavu zpět k pomníku, tedy především ke čtvrté hlavě, hlavě jeho otce.
"Ty bys byl schopný kvůli mně obětovat svého syna?" Položil mu otázku a Narutův pohled se obrátil zpět k němu.
"Jak už jsem řekl, nevím, jak bych se v takové situaci zachoval, ale jedno vím jistě, já bych své dítě nikdy neopustil." Odvětil blonďáček a Kakashi se pousmál, nechtěl si teď lámat hlavu nad tím, jak by se jeho miláček zachoval, důležité teď pro něj bylo, že tu byl s ním. Objal ho kolem ramen, víc si ho k sobě přitiskl, políbil ho do vlasů a pozoroval s ním západ slunce nad pomníkem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gaarinka Gaarinka | Web | 13. června 2009 v 21:22 | Reagovat

super

2 Mono-chan tvé SB Mono-chan tvé SB | 13. června 2009 v 21:28 | Reagovat

Kráva je to...
Ale jinak super kapitolka...jako obvykle :D

3 Hikari-chan Hikari-chan | Web | 13. června 2009 v 21:37 | Reagovat

Moc pěkný -^_^-

4 tess tess | Web | 13. června 2009 v 22:18 | Reagovat

páni. chudák naru. souhlasim s mono-chan je to kráva.
těšim se co bude dál. :-)

5 ebika ebika | E-mail | Web | 14. června 2009 v 0:42 | Reagovat

No tý v*** tedab jeho Kushinu bych nečekala ani nápad!!!
To bych spíš už čekala mrtvýho Minata než tohle.
Jej já se tak strašně těším na další díl!!!
Fakt, že jo!!! :-D

6 Majka Majka | Web | 14. června 2009 v 9:18 | Reagovat

Wow...Kushinu mám celkem ráda, proto mě dost šokovalo to, jaká v týhle povídce je. Taková ta devil postavičkaXD. I tak to byla moooc hezká kapitolovka, těšim se na další  :-D !!!

7 Naru-San Naru-San | Web | 14. června 2009 v 10:54 | Reagovat

Týjo tak to bylo hustý :D No prostě úžasný a Kushinu bych tam teda fakt nečekala :D super těším se na další díl :D

8 Kynara Nara Kynara Nara | Web | 14. června 2009 v 14:05 | Reagovat

to bylo SEx(y), úplně totálně o_O. Jen tak dál těším se na pokračování :) A ten Sasuke, co to sním asi je ? xD

9 Iruka sensei-ten otravný tvoreček vydávající se za tvoje SB Iruka sensei-ten otravný tvoreček vydávající se za tvoje SB | Web | 14. června 2009 v 17:49 | Reagovat

Oi!!!!!!!!!!!
kawai!!!!!!!!!!!!!!!!

10 Zulík Zulík | 16. června 2009 v 21:33 | Reagovat

Kakaši je najlepšíííííííííííííííííííí :-D

11 Gaara z púšte Gaara z púšte | 24. června 2009 v 11:50 | Reagovat

ááááá,sakra a Itachi bol kde na dovolenke?  :D no teda neviem mna by to tiež zaskočilo,že príde nejaká žena a povie že je moja matka a po sedemnástich rokoch,no neviem ale poviedka je super...ale ten Itachi mal asi fakt dovolenku...mohol poslať pohľadnicu... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama