"Přeji krásný den." Ozve se za nimi po chvíli a Narutův obličej se rozzáří.
"Tatii!" Vykřikne nadšeně a už se vrhá svému otci kolem krku.
"Nezlobil moc?" Zeptá se obou chlapců Minato a oni si povzdychnou.
"Je moc hyperaktivní, dal nám celkem zabrat." Řekli sborově a sesunuli se do trávy. "Navíc nechtěl po obědě spát a dlužíte nám za tři misky rámenu." Dořekl ještě Kakashi.
"Ty si nám toho tolik zpapkal?" Zapitvořil se na svého synka a ten jen s úsměvem kývl. "Já si říkal, že jsi nějak přibral." Povytáhl obočí a malinko ho nadhodil a zase chytil.
"Alespoň ze mě bude rychle veliký kluk a budu jako ty, bude ze mě pátý hokage." Rozmáchl se ručičkama.
"To víš, že ano." Odvětil s úsměvem od ucha k uchu Minato a dotkl se ukazováčkem jeho nosíku.
Od této chvíle uplynulo už čtrnáct let a Naruto už nebyl tím malým dítětem, teď z něj byl sedmnáctiletý teenager. Dvě věci se však nezměnili a to to, že jeho otcem byl čtvrtý hokage a jeho sen být jako on. Jeho senseiem se stal Kakashi, který čas od času musel z hyperaktivního mladíka držet své nervy na uzdě, avšak ho měl rád, znal ho už přeci od malička. Blonďák byl vynikajícím ninjou a měl slibně nakročeno k tomu, aby se stal hokagem jako Minato.
Po jednom z každodenních tréninků otevřel dveře svého domova. K jeho údivu byl jeho otec už doma a z kuchyně se linula příjemná vůně.
"Tati?" Zavolal překvapeně a zpoza rohu kuchyně se vynořila stejně střapatá a blonďatá hlava, jako měl on sám.
"Jo jsem to já." Zazubil se na něj Minato.
"Co děláš doma?" Pozdvihl nechápavě obočí.
"Pokud se nepletu je 10.září a ty máš sedmnácté narozeniny, tak jsem si dal dnes volno a budu tu s tebou." Řekl nadšeně.
"Ale já už mám dnes dohodnutý sraz se Sakurou a Sasukem." Odvětil tiše Naruto.
"Sakurou?" Zamračil se.
"Ale no tak, je to už dávno za mnou." Přistoupil k němu a přisál se mu na rty. "Vždyť víš, že pro mě neexistuje nikdo jiný než ty." Zašeptal a znovu ho políbil.
Minato ho objal kolem pasu a natiskl si ho na sebe ještě víc.
"A nechceš si to ještě rozmyslet?" Říkal mu svůdně mezi polibky, kterými mu zasypával krk.
"Rád bych, ale už jsem to slíbil, jsou to mí přátelé." Zavzdychal a Minato se od něj odtáhl.
"Ale no tak, nebuď uražený." Povzdychl si Naruto, ale jeho otec se stále tvářil naštvaně. "Budu s nimi jen chvilku, a pak ti to vynahradím." Zkusil to znovu Naruto a mrknul na něj.
Minato se tvářil ještě chvíli naštvaně, ale pak to už nevydržel a znovu si svého syna přitáhl k sobě.
"Slibuješ?" Zeptal se pln očekávání.
"Samozřejmě." Otřel se mu o rty těmi svými.
"Tak kde je." Pronesla do ticha kuchyně, opřený rukou o stůl s pohledem upřeným na vchodové dveře.
Byla už asi půlnoc, když se dveře konečně rozevřely a do nich se vpotácel jeho syn.
"Ty ses teda zřídil." Odfrkl si Minato. "No myslím, že z našeho večera dnes nic nebude." Pomyslel si smutně a naštvaně zároveň a odtáhl svého syna do koupelny.
Sundal mu pouze tričko, hodil ho pod sprchu a pustil na něj proud ledové vody.
Naruto začal ječet a drkotat zuby, jak na své pokožce ucítil ledové kapky, které ho doslova štípaly.
"Už dost!" Křičel a snažil se vyskočit ven, ale jeho otec ho tam držel a jen tak si prohlížel své nehty.
Když usoudil, že by to už mohlo stačit, vytáhl ho ven, usušil ho a převlékl, potom ho dovedl do jeho pokoje, položil na postel a zabalil do peřiny. Po chvilce už Naruto usnul, on mu dal jen polibek na čelo a odešel.
"Naruto." Zašeptal a nechal volně plynout myšlenky o jeho synovi. "Ach Kushino, proč jsem se do něj musel zamilovat? Možná je to pro to, že je ti povahově tak moc podobný, stejně hyperaktivní a laskavý. Proč to jen ale musí být můj syn? Už dost na tom, že jsme oba dva muži, ale i přesto kdyby nebyl mým synem, bylo by to snadnější. Někdy si připadám, že mu bráním žít, že ho svou láskou odstřihávám od jeho mládí, nejlepší by asi bylo nechat ho jít, nechat ho, aby měl svůj vlastní život. Proč to nemůže být snadné, proč ho musím jen tolik milovat. Ne otcovskou láskou, ale hřejivou láskou, která mi naplňuje celé mé srdce. Kdybych se ho vzdal, zůstalo by prázdné, má duše by byla prázdná, byl bych sám. Jsem sobecký, nemyslím na jeho štěstí. Asi bych měl, měl bych se ho vzdát pro jeho vlastní dobro." Vedl svůj vnitřní monolog, potom se zvedl a odešel si také lehnout.
"Proč mi tohle říkáš? Ty, ty už mě nemiluješ?" Ptal se vyděšeně se slzami v očích.
"Tak to není." Povzdychl si smutně Minato. "Já jen chci, abys byl šťastný."
"A proč si myslíš, že s tebou nejsem? Proč mě od sebe odháníš? Proč se mě chceš tak lehce vzdát?" Nevěřícně na něj hleděl s výrazem plným bolesti.
Minato mlčel, měl toho tolik co říct, ale slova se nějak nedostávala na povrch.
Naruto jen nevěřícně zakroutil hlavou a než se Minato stihl vzpamatovat, utekl vchodovými dveřmi pryč.
Minato vyběhl ven do teď již temných ulic Konohy. Hledal ho po celé vesnici, avšak ho nemohl nikde najít. Začínal být už zoufalí a pomalu to chtěl vzdát, když ho napadlo ještě jedno místo, kde ho nehledal.
"Houpačky před akademií." Vykřikl tiše s nadějí a rozeběhl se tam.
Měl pravdu. Spatřil mladého chlapce se sklopenou blonďatou hlavou, jemně se pohupoval a vypadal sklesle.
"Naruto!" Vykřikl šťastně a chlapec na něj pohlédl, v očích se mu třpytily slzy.
"Naruto." Vydechl a silně ho objal. "Tolik jsem se o tebe bál." Zašeptal mu do ucha a políbil ho do vlasů.
Jeho syn ho však od sebe prudce odstrčil a naštvaně a zároveň bolestně se na něj díval.
"Naruto já…" Zašeptal a pohladil ho po tváři.
"Omlouvám se." Sklopil svou blonďatou hřívu. "Byla to chyba." Dodal ještě tišeji. "Odpustíš mi to?" Opět k němu vzhlédl.
Blonďáček se na něj jen zmateně díval, nevěděl co říct, nevěděl, jestli mu má tak snadno odpustit.
"Já nevím." Vydal ze sebe po chvilce.
"Aha, chápu." Řekl jen Minato a chystal se k ochodu.
Byl už od něj celkem daleko, ani se na něj neotočil, cítil se prázdně a smutně, najednou ho však objaly čísi ruce.
"Nechápeš…" Vydechl jemu tak známý hlas. "…nevím, jestli bych bez tebe dokázal žít." Dořekl a Minato se k němu otočil.
Naruto se na něj mírně usmál, potom si stoupl na špičky a políbil ho na rty.
"Miluju tě." Zašeptal, nechal se vyzdvihnout do náruče a odnést domů.
"Já tebe taky." Řekl šťastně Minato, když ho doma pokládal na postel.






jj je to super x) mě jako tenhle pár příde zvláštní ale už sem pár povídek na něj četla a některý byli povedený fakt se mi to líbí děkuju x)