Na louce měl právě sraz tým sedm. Růžovovlasá dívka seděla opřená o strom a vychutnávala si klidu, blonďatý hyperaktivita hrál zatím se svým klonem kámen nůžky a papír a černovlasý mladík s bílou pletí ho nenápadně toužebně pozoroval, chyběl jenom Kakashi. Netrvalo dlouho a dostavil se i on.
"Zase jste přišel pozdě!" Vyhrkla nakvašená Sakura, která ihned vyskočila na nohy, když ho viděla. "Čekáme na Vaši výmluvu."
Naruto nechal zmizet svůj klon a taktéž se zadíval na svého senseie, který se jen mírně pousmál pod svou maskou a poškrábal se na hlavě.
"Dnes uslyšíte rozumný důvod." Pronesl úplně vážně sensei.
"Heh, tak to jsem zvědavá." Pronesla sarkasticky Sakura a zkřížila ruce na prsou. Přitom si ho měřila naštvaným pohledem, který o chvilku později vystřídal pohled jásavý a totálně vytřeštěný, když zpoza senseiových zad vyšel…
"Sasukééé!" Zaječela a vrhla se mu kolem krku.
"Taky tě rád vidím Sakuro." Zavrčel a sundal jí ze svého krku.
"Ty mě nepřivítáš?" Otočil se s úsměvem na blonďáčka, který na něj jen vytřeštěně hleděl a z jeho úsměvu byl vyvedený ještě víc. Přišel tedy k němu a podal mu ruku.
"Ale no tak Naruto, já myslel, že jsme přátelé." Znovu se pousmál a přitáhl si ho do objetí. Blonďáček ztuhl, a pak ho poplácal po zádech.
"Jo ty si ten…" Snažil se vzpomenout Sasuke, když se zadíval na Saie. "…Sai, že?" A druhý černovlásek kývl.
Sakura celý trénink netrénink poskakovala kolem Sasukeho, který stále sledoval Naruta, Naruto se díval zamyšleně do země, Sai propichoval Sasukeho vražedným pohledem a Kakashi se ztrácel v jiné dimenzi, začtený do své knížky.
Po tréninku se všichni vydali domů. Sai si ještě odchytil Sasukeho, který se na něj zadíval nechápavým pohledem.
"Jestli si myslíš, že dostaneš Naruta, tak se pleteš." Zavrčel Sai.
"Nevím o čem to tu mluvíš." Ušklíbl se Sasuke.
"Nedělej hloupého, viděl jsem, jak ses po něm toužebně díval."
"No a? Můžu si dělat, co chci." Odvětil arogantně. "A nevšiml jsem si, že by ti nějak patřil, takže si dej odchod."
"Necháš ho na pokoji." Řekl výhružně.
"Nebo co? Pomaluješ mi obličej? Tak si posluž." Uchychtl se Sasuke.
"Ještě jsme spolu neskončili." Zamračil se Sai a zanechal tam smějícího se Sasukeho.
Byl to už týden, co se Sasuke vrátil a snažil se Naruta získat. Sai byl na tom stejně a s mladým Uchihou se stále měřili nenávistnými pohledy.
Jednou po tréninku zahájil Sasuke svůj útok na blonďákovo srdce. Povídal si s Narutem, sem tam se na něj usmál a svůdně se opíral o strom. Blonďáček se usmíval a s napjetím ho poslouchal, chvílemi se červenal, když mu Sasuke složil nepřímou poklonu.
"Co to sakra…" Zaklel po chvíli Sasuke a setřel si něco z ramena. Oba vzhlédli k obloze a spatřili na ní ptáka, který najednou spustil druhý útok, který spadl Sasukemu na čelo.
"Tak já raději půjdu." Řekl rozpačitě blonďáček a se smíchem se odebral pryč.
Sasuke se podíval na hmotu, která na něm přistála a poznal v ní inkoust.
"Já tě zabiju." Zavrčel a sevřel ruce v pěst.
Sai se mezitím mohl potrhat smíchy na druhé straně, schovaný ve větvích stromu, odkud měl dobrý výhled.
Další den procházeli vesnicí, mířili k hlavní bráně, kterou se měli vydat na svou novou misi. Sai si povídal s Narutem a Sakura hučela Sasukemu něco do hlavy. Uchiha využil Saiovi nepozornosti a dal mu nenápadně snožku. Černovlásek to neustál a přepadl dopředu, avšak místo toho, aby dopadl na tvrdou zem, zarazil se asi tak ve čtvrtině pádu a spadl do něčeho převelice měkkého. Opřel se svýma rukama o tu měkkost a zdvihl hlavu. V jeho očích se objevil strach a celý zrudl. To do čeho spadl, byl totiž Tsunadin hrudník a jeho majitelce na tváři naskočila nebezpečně rudá barva vzteku a obrovská žíla na pravém spánku.
"O-omlouvám se." Vykoktal ze sebe Sai, když ho Tsunade chytla pod krkem. Pozdě. Tsunade se rozpřáhla svou pěstí a odstřelila ho daleko za brány Konohy. Ostatní členové týmu jen těžce zadržovali smích, a když se pátá Hokage vzdálila, už to nevydrželi a rozřezali se na celé kolo.
Došli až k bráně, za kterou se Sai pomalu sbíral ze země a snažil se vzpamatovat. Všiml si Sasukeho pobaveného a vítězného úšklebku a uvědomil si, že to musela být jeho práce.
Celou cestu se ještě smáli Saiově trapasu a přestali s tím, až když došli na malou mýtinu, kde měli přenocovat. Všichni se vydali na dříví a jediný Sai zůstal v táboře hlídat. Když se ujistil, že tu doopravdy nikdo není, zahrabal ve svém batohu a vytáhl malou krabičku.
"Estrogen." Přečetl si její název a na jeho tváři se objevil úsměv od ucha k uchu. Přešel k Sasukeho batohu a vyndal z něj jeho pití, potom do něj nasypal obsah krabičky a pořádně to promíchal. Stihl se jen tak tak vrátit na místo, kde seděl původně a tajně pozoroval Sasukeho, jak si bere svou lahev a s chutí se napil.
Asi po dvou hodinách je napadli nějací ninjové. Chtěli svitek, který tým sedm měl donést do skryté Písečné. Nevedli si vůbec zle. Najednou však Sasuke dostal ránu do břicha a rozbrečel se. Tým a ti cizí ninjové se na něj nechápavě otočili.
"To doopravdy bolelo, to se nedělá." Vzlykl a všichni na něj vytřeštili oči, cizí ninjové se po sekundě rozesmáli. "To není vtipné smát se cizímu neštěstí, každý má své city, a vy je tady ničíte svými posměšky." Vyjekl na ně hystericky.
"Kluku, jestli nás chceš uchechtat k smrti, tak se ti to daří skvěle." Svezl se se smíchem k zemi jejich vůdce a následovali ho i ostatní.
Sasuke nafoukl tváře a v záchvatu vzteku je skopal do kuličky a svázal je k sobě.
"To máte za to, že jste se mi posmívali." Řekl uraženě a se stále nafouknutými tvářemi si zkřížil ruce na prsou a odkráčel se posadit ke stromu. Sakura jen překvapeně zamrkala, Sai se začal nehorázně smát, Naruto se na Sasukeho obdivně díval a Kakashi to úplně ignoroval, protože byl opět plně zabrán do knížky.
"Choval jsem se jako slaboch." Říkal si v duchu nevěřícně. "Ne, ještě hůř, jako hysterická ženská."
"Sasuke?" Ozval se před ním Narutův hlas, a tak Sasuke vzhlédl.
"Jdeš se mi posmívat? Jestli jo, tak do toho." Řekl nabroušeně.
"Ne, přišel jsem ti pogratulovat." Usmál se na něj a černovlásek se na něj nechápavě zadíval. "Bylo to statečné, myslím to, jak si projevil své city, kdyby sis chtěl o svých problémech někdy promluvit, přijď za mnou." Mrknul na něj a Sasuke se na něj pousmál.
"Moc rád." Řekl jen a zadíval se na Saie, který jen rudl vzteky. Sasuke na něj jen vítězně vyplázl jazyk.
"Naruto?" Přišel za ním večer při ohni.
"Co potřebuješ Sasuke?" Naruto už byl zachumlaný ve spacáku a otočil se na něj.
"Víš, mohl bych si k tobě lehnout? Mě je tak trochu smutno a večer obvykle myslím na svoji rodinu a je to ještě horší, nechci být sám." Udělal na něj smutný kukuč. Naruto samozřejmě ihned souhlasil a pustil ho k sobě do spacáku.
Večer, když měl mít Sasuke hlídku, opatrně, tak aby nevzbudil Naruta, vylezl ze spacáku a zadíval se na spícího Saie. Potom se přikradl k jeho batohu a trochu ho prozkoumal.
"Tak takhle to je." Ušklíbl se, když vytáhl krabičku s estrogenem. "I když bych ti měl poděkovat, tak…" Na jeho tváři se objevil nepěkný úšklebek. Přešel k ohni a malinko ohřál vodu, kterou nalil do mističky. Přešel k Saiovi a ruku, která mu z něj vyčuhovala, namočil do teplé vody. Sai se jen zavrtěl a spokojeně spal dál. Sasuke se pousmál, rychle vodu vylil a soustředil se na svou hlídku. Když ho vystřídala Sakura, lehl si klidně zase k Narutovi.
"Saii vstávej." Budil ho ráno Naruto.
"Dobré ráno." Vylezl ze spacáku a protáhl se.
"Všichni se na něj jen zaraženě dívali, a pak se začali nehorázně smát.
"Co se děje?" Zeptal se nechápavě a koukal se z jednoho na druhého.
"Asi bys měl na noc nosit plenky, když nejsi schopný zadržet svou potřebu." Smál se Sasuke a Sai se podíval na své kalhoty, na kterých se rýsoval mokrý flek. Sai zrudl a běžel se rychle převléknout.
Sai se cítil trapně. Uchiha s přehledem vyhrával, zatímco on musel sbírat zbytky své hrdosti a odvahy pokoušet se o blonďáčka. Jednoho večera se procházel večerními ulicemi Konohy, když v tom spatřil dvě jemu tak známé postavy, které se spolu vesele smály. Naštvaně je pozoroval.
Sasuke došel s Narutem až před dům. Právě si užili doopravdy skvělé rande a Sasuke se ho chystal završit polibkem. Začal se k blonďáčkovi naklánět, ten jen v očekávání zavřel oči. Byli u sebe už blízko, když v tom…
"Ahoj Naruto, Sasuke, co to tu vyvádíte?" Zeptal se Sai, který jen tak "náhodou" šel kolem.
"Ale nic." Odskočil od Sasukeho Naruto s roztomile rudými tvářemi.
"Nevyrušil jsem vás při něčem?" Zeptal se s úsměvem.
"Ano!" Zavrčel Sasuke. "Ale ne, to ne." Řekl rozpačitě Naruto a mávl nad tím rukou.
"No nic Sasuke, děkuji za pěkný večer, ale teď už musím jít. Brzo vstávám, ještě chci namalovat plot."
"Já ti pomůžu." Vyhrkli oba najednou, zadívali se na sebe a z jejich očí sršely blesky.
"To byste byli moc hodní. Arigato." Usmál se na ně blonďáček. "Tak zítra v osm tady. Dobrou noc." Zamával jim s úsměvem a zmizel za dveřmi svého domu.
"Co si myslíš, že děláš?" Zavrčel na Saie Sasuke.
"Ničím tvé plány." Odsekl. "To si jako myslíš, že se jen tak vzdám?" Ušklíbl se.
"Stejně tě porazím." Řekl chladně Sasuke.
"Když myslíš." Pokrčil rameny Sai a zmizel, o chvilku později zmizel i Uchiha.
Ráno přesně v osm čekali oba nastoupení před Narutovým domem. Blonďáček se objevil po chvilce později.
"Dobré ráno." Usmál se na ně. Oba na něm mohli oči nechat. Naruto měl na sobě malou bílou čepičku s kšiltem a bílé lacláče. Vypadal v tom prostě hrozně roztomile, a jak Sai, tak i Sasuke, museli krotit své choutky a nemravné myšlenky. Naruto jim oběma podal barvu a řekl jim, že oni budou natírat vepředu a on s jeho klonem vzadu.
Natěračství probíhalo alespoň na malou chvíli v klidu, dokud Sai omylem nestříkl malou kapku barvy na Sasukeho tvář.
"Co to děláš?" Zavrčel naštvaně Sasuke.
"Promiň, to nebylo schválně." Řekl popravdě Sai, ale rozpoznejte pravdu od posměchu, když si dva týdny děláte naschvály.
"To ti tak budu věřit." Zamračil se a vychrstl na Saie barvu.
"Tos přehnal." Vyjel na něj a taktéž na něj vylil barvu.
"Ty!" Zařval Sasuke a vrhl se na něho. Začali se tam spolu válet po zemi ve zbytcích barvy a bili se hlava nehlava.
"Co to?" Přiběhl tam překvapený blonďáček a s pomocí svého klonu je od sebe odtrhl.
"Co si myslíte, že děláte?" Vyjekl na ně.
"To on si začal." Namítl Sasuke a Sai se na něj zamračil.
"To není pravda." Bránil se druhý černovlásek.
"Mě nezajímá, kdo si začal, ale proč si začal." Ptal se jich zamračeně, ale oba dva mlčeli. "Tak bude to?" Zvýšil hlas, až se oba přikrčili, takhle naštvaného ho nikdy neviděli, avšak nic z nich nevypadlo.
"Dobrá tedy." Povzdychl si a i s klonem je chytil za lem jejich triček.
"Co-co chceš dělat?" Zeptali se vyděšeně, když je dotáhl do koupelny.
"Když se neumíte chovat…" Pokrčil rameny a pustil sprchu. Jako prvního do ní strčil Sasukeho a pustil na něj ledovou vodu.
"Ááá…" Vyjekl, jak ho ta ledová voda štípala na kůži a s křikem utekl ven. Sai se mu začal nehorázně smát a to Naruta naštvalo ještě víc.
"Neboj ty taky." Řekl s úšklebkem blonďáček a taktéž ho strčil pod studenou sprchu.
"Ááá…" Vyjekl stejně jako Sasuke Sai a rychle zmizel pryč z vody. Oba se klepali jako ratlíci a drkotali zubama. Naruto po nich hodil ručníky, a pak je vystrčil za dveře a zamkl se v koupelně.
"S-stej-ně, j-je to-to tvoje vi-vina." Drkotal zuby Sasuke.
"M-moje?" Vykoktal ze sebe Sai a kýchl.
"J-jo, t-to ty-ty sis na-na za-začátku z-začal." Mračil se Uchiha a snažil se co nejvíc zabalit do ručníku.
"V-víš, c-co m-mě na-napadlo?" Zeptal se po chvilce Sai.
"C-co?" Tázal se se zájmem.
"No, o-on je j-jeden a my, my jsme dva." Uklidnil svůj hlas, začínalo mu totiž být tepleji.
Sasukemu se rozlil na tváři úsměv a kývl. "T-to, mě-mě nenapadlo."
"Co se na mě tak díváte?" Zeptal se a vyděšeně se na ně díval.
"No chtěl jsi vědět, proč jsme se prali." Řekl s úsměvem Sasuke.
"A teď ti chceme říct odpověď." Řekl Sai.
"Důvodem jsi ty." Oznámil mu Uchiha a Naruto na ně překvapeně vytřeštil oči.
Oba se zvedli z postele, na které doteď seděli a přibližovali se k němu. Naruto ustupoval a na sucho polkl.
"Nakonec jsme se shodli na tom, že…" Porkačoval Sai.
"…že se podělíme." Dokončil s úsměvem Sasuke a přitáhl si v objetí Naruta do náruče.
"Nani?" Vyjekl překvapeně a zorničky se mu rozšířily ještě víc, když ho Sasuke políbil na rty, a pak ho přihrál Saiovi.
Ráno se blonďáček probudil jako první. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co se vlastně včera stalo a jako na povel při této vzpomínce zrudl. Z obou stran se k němu tiskli černovlasí chlapci. Naruto se pomalinku posadil a na oba dva se zadíval. Musel se pousmát. Celou tu dobu se o něj přetahovali a on si toho všiml. Nevěděl, koho z nich dvou by si vybral a oni to vyřešili za něj. Znovu se pousmál a oba dva probudil polibkem na čelo. Ani jeden z nich netušil, jak dlouho to takhle vydrží, ale prozatím jim to takto vyhovovalo.






to je hezky