Cha chá:) dokopala jsem se k další část Magixu, musím sama sobě pogratulovat, protože sem se do toho opravdu donutila:) no na to že to už je přes měsíc, co tu byla poslední část:D no nic, sice sem se k tomu dokopala, ale je to celkem krátký a navíc ani nevím kdy bude další díl, no uvidim podle toho, co na to budete říkat:)
3.Část: Co se to děje
Dylan se od něj odtáhl, ještě se mu rychle podíval do očí, a pak s krátkým puf zmizel, o chvilku později už viděl jak na hlavní ulici projíždí jeho černé porsche a míří si to domů.
Bryan uvolnil ruce, kterými ho před chvílí ještě držel v šachu a praštil pěstí do zdi.
"Co to do něj krucinál vjelo?" Zašeptal, a pak se zamračil. "On mi ujel!" Vykřikl naštvaně a začal něco říkat, po chvíli zmizel i on.
"Musel jet hodně rychle." Pomyslel si, když viděl Dylana běžet nahoru po schodech. "Tohle mi vysvětlíš, mně neutečeš." Uchychtl se a rozeběhl se za ním, zarazil se až, když uviděl Ace, jak ho drží v šachu a naklání se nad ním.
"No tak Dyle, kdy mi konečně podlehneš?" Naléhal na něj.
"Okamžitě mě pusť Aci, nebo tě pošlo hoodně daleko a garantuju ti, že ti zablokuju protikouzlo." Zavrčel na něj vražedně Dylan.
"Tak bych se vrátil letadlem a mohl být znovu s tebou." Zavrkal a Dylan zrudnul vzteky.
"Copak se to tu děje?" Přerušil "jejich" chvilku Bryan s tázavým pohledem.
"Oh to si ty." Odfrkl si zhnuseně Ace. "Nevidíš, že nás tu rušíš?" Hodil po něm vražedným pohledem.
"Dylino já nevěděl, že mě podvádíš." Řekl naoko dotčeně a smutně Bryan a Ace se na něj vytřeštěně a nechápavě podíval.
"Promiň miláčku, ale on mě nechce pustit a je děsně dotěrný." Nahodil smutný pohled ála já nic to všichni ostatní s takovou roztomilostí, že z toho zalapal po dechu i Bryan.
"Po-podvádíš? Mi-miláčku?" Vykoktal ze sebe nevěřícně Ace a díval se z jednoho na druhého.
"Vadí ti to snad?" Zeptal se s povytaženým obočím a zlostným pohledem Bryan, vypadal doopravdy nebezpečně.
"Jo a to dost." Odpověděl chladně, ale byl na něm znát strach.
"No tak to máš smůlu, protože Dylinka je moje." Odtrhl ho od něj a obdaroval Dylana vášnivým polibkem.
Ace nebyl jediný, kdo byl překvapený, ale Dylan se ihned vzpamatoval a do polibku se zapojil.
Ace ještě něco zavrčel, a pak už bylo opodál slyšet jen silné prásknutí dveřmi, které je probralo z transu. Odtrhli se od sebe a hleděli si dlouho do očí.
Do Dylanovi tváře se nahrnula červeň, odstrčil ho od sebe a zmizel za dveřmi svého pokoje.
Bryan jen protočil oči v sloup, luskl prsty a prošel dveřmi, ze kterých se momentálně stal hologram, a pak se vrátily do normálu.
"To si jako myslíš, že tohle mě zarazí?" Povzdychl si s úšklebkem Bryan, a pak vzhlédl, Dylan tam však nebyl.
"No co, tak si tu na tebe počkám." Pokrčil rameny a posadil se na postel, avšak někdo vyjekl.
"Á tady jsi." Nadzdvihl obočí a pod ním se objevil Dylan.
"Slez ze mě! Jsi hrozně těžký!" Zasípal naštvaně, a potom se mu podařilo Bryana ze sebe shodit.
Když Bryan postřehl, že se chce Dylan opět vypařit, obkročmo si na něj sedl a chytil ho za ruce, aby nemohl zmizet.
"Tak to ne Dylino." Ušklíbl se a díval se na zmítajícího se Dylana, který se netvářil zrovna moc nadšeně, ba se tvářil i dosti naštvaně.
"Uklidni se a vysvětli mi, co měl ten dnešek znamenat." Řekl klidně Bryan.
"Nic, jen jsem to chtěl prostě v tu chvíli udělat." Odvětil jen. "A ty?" Tázal se teď on.
"Myslíš to s Acem? Chtěl jsem tě jen zachránit." Pokrčil ledabyle rameny.
"Aha, a proč mě tady teď takhle držíš?" Nedal se jen tak dobýt.
"Chtěl jsem jen vysvětlení."
"Už jsi ho dostal, tak mě už můžeš pustit." Odsekl nabroušeně.
"Ani mě nehne, začíná se mi to takhle líbit." Pobaveně se usmál.
"Okamžitě ze mě slez!" Zavrčel rozčileně a znovu sebou zazmítal.
"Víš Dylinko, že umíš úplně dokonale líbat?" Zašeptal teď už těsně u jeho rtů a spojil je s těmi svými.
Dylan jen vytřeštil oči a nijak se do toho neangažoval. Bryanův jazyk narážel na jeho zuby, které ho ne a ne vpusti dovnitř. Bryan však dostal nápad, zajel mu rukou pod tričko, a jelikož chtěl Dylan vykřiknout, pootevřel svá ústa a Bryan tak měl volnou cestu. Poháněl ho ke spolupráci tak dlouho, než se i on zapojil. Užívali si těch vášnivých polibků a nemohli se nabažit jeden druhého. Oba dva se hrozně moc fyzicky přitahovali, ale ani jeden z nich si zatím nepřipouštěl možnost, že by to mohlo být i citové.
"Jsi kouzelný." Zašeptal mu do ucha Bryan, a pak ho do něj jemně kousl.
Dylan přivřel slastí oči. "A ty hrozně sexy." Vzdychl, když na svém krku ucítil jeho rty.
Bryan mu při tom opět zajel pod tričko a hladil ho po té jemné kůži, sem tam se letmo dotkl i bradavky. Jen na chvíli se od něj odtrhl a sundal mu tričko. Přesouval se svými polibky ze šíje o trochu níž, zastavil se s nimi na klíční kosti, a potom je zanechal na jedné bradavce a s druhou si hrál prsty. Druhou rukou mu pak zajel za kalhoty, ale najedno byl prudce odstrčen. Dylan zhluboka dýchal a cenil na něj své špičáky. Bryan jeho náhlou změnu v chování vůbec nechápal a už vůbec nechápal, proč se chová zrovna takhle.
"Dylane?" Zeptal se opatrně a Dylan na něj jen dál vrčel, sice míň, ale stále se choval nepřátelsky. "Jsi v pořádku?" Zkusil to znovu, a když k němu vztáhl ruku, Dylan ho za ní silně chytil a povalil ho pod sebe.
"D-Dylino." Vykoktal ze sebe překvapeně.
Růžovlásek se mu díval do očí a divokost a zloba se z těch jeho úplně vytratily.
"J-já p-promiň." Vykoktal ze sebe zaraženě a stáhl se.
Posadil se na okraj postele a chytil se za hlavu.
"Já nevím co se to se mnou stalo." Zašeptal.
Bryan se pousmál, vypadal teď tak bezbranně, nikdy ho takhle neviděl. Dylan byl vždy sebevědomý a chladný, ale teď v jeho blízkosti doslova vždycky pookřál. Bryan se vyšvihl do sedu a objel ho kolem ramen.
"My na to přijdeme." Políbil ho do vlasů a položil si ho na klín.
"Já, já se sám sebe bojím." Přiznal šeptem, a potom mu na klíně usnul.
"Co se to s tebou děje Dylane? Copak ti je?" Ptal se sám sebe Bryan a dál konejšil Dylana svou rukou v jeho vlasech.
Bryan uvolnil ruce, kterými ho před chvílí ještě držel v šachu a praštil pěstí do zdi.
"Co to do něj krucinál vjelo?" Zašeptal, a pak se zamračil. "On mi ujel!" Vykřikl naštvaně a začal něco říkat, po chvíli zmizel i on.
"Musel jet hodně rychle." Pomyslel si, když viděl Dylana běžet nahoru po schodech. "Tohle mi vysvětlíš, mně neutečeš." Uchychtl se a rozeběhl se za ním, zarazil se až, když uviděl Ace, jak ho drží v šachu a naklání se nad ním.
"No tak Dyle, kdy mi konečně podlehneš?" Naléhal na něj.
"Okamžitě mě pusť Aci, nebo tě pošlo hoodně daleko a garantuju ti, že ti zablokuju protikouzlo." Zavrčel na něj vražedně Dylan.
"Tak bych se vrátil letadlem a mohl být znovu s tebou." Zavrkal a Dylan zrudnul vzteky.
"Copak se to tu děje?" Přerušil "jejich" chvilku Bryan s tázavým pohledem.
"Oh to si ty." Odfrkl si zhnuseně Ace. "Nevidíš, že nás tu rušíš?" Hodil po něm vražedným pohledem.
"Dylino já nevěděl, že mě podvádíš." Řekl naoko dotčeně a smutně Bryan a Ace se na něj vytřeštěně a nechápavě podíval.
"Promiň miláčku, ale on mě nechce pustit a je děsně dotěrný." Nahodil smutný pohled ála já nic to všichni ostatní s takovou roztomilostí, že z toho zalapal po dechu i Bryan.
"Po-podvádíš? Mi-miláčku?" Vykoktal ze sebe nevěřícně Ace a díval se z jednoho na druhého.
"Vadí ti to snad?" Zeptal se s povytaženým obočím a zlostným pohledem Bryan, vypadal doopravdy nebezpečně.
"Jo a to dost." Odpověděl chladně, ale byl na něm znát strach.
"No tak to máš smůlu, protože Dylinka je moje." Odtrhl ho od něj a obdaroval Dylana vášnivým polibkem.
Ace nebyl jediný, kdo byl překvapený, ale Dylan se ihned vzpamatoval a do polibku se zapojil.
Ace ještě něco zavrčel, a pak už bylo opodál slyšet jen silné prásknutí dveřmi, které je probralo z transu. Odtrhli se od sebe a hleděli si dlouho do očí.
Do Dylanovi tváře se nahrnula červeň, odstrčil ho od sebe a zmizel za dveřmi svého pokoje.
Bryan jen protočil oči v sloup, luskl prsty a prošel dveřmi, ze kterých se momentálně stal hologram, a pak se vrátily do normálu.
"To si jako myslíš, že tohle mě zarazí?" Povzdychl si s úšklebkem Bryan, a pak vzhlédl, Dylan tam však nebyl.
"No co, tak si tu na tebe počkám." Pokrčil rameny a posadil se na postel, avšak někdo vyjekl.
"Á tady jsi." Nadzdvihl obočí a pod ním se objevil Dylan.
"Slez ze mě! Jsi hrozně těžký!" Zasípal naštvaně, a potom se mu podařilo Bryana ze sebe shodit.
Když Bryan postřehl, že se chce Dylan opět vypařit, obkročmo si na něj sedl a chytil ho za ruce, aby nemohl zmizet.
"Tak to ne Dylino." Ušklíbl se a díval se na zmítajícího se Dylana, který se netvářil zrovna moc nadšeně, ba se tvářil i dosti naštvaně.
"Uklidni se a vysvětli mi, co měl ten dnešek znamenat." Řekl klidně Bryan.
"Nic, jen jsem to chtěl prostě v tu chvíli udělat." Odvětil jen. "A ty?" Tázal se teď on.
"Myslíš to s Acem? Chtěl jsem tě jen zachránit." Pokrčil ledabyle rameny.
"Aha, a proč mě tady teď takhle držíš?" Nedal se jen tak dobýt.
"Chtěl jsem jen vysvětlení."
"Už jsi ho dostal, tak mě už můžeš pustit." Odsekl nabroušeně.
"Ani mě nehne, začíná se mi to takhle líbit." Pobaveně se usmál.
"Okamžitě ze mě slez!" Zavrčel rozčileně a znovu sebou zazmítal.
"Víš Dylinko, že umíš úplně dokonale líbat?" Zašeptal teď už těsně u jeho rtů a spojil je s těmi svými.
Dylan jen vytřeštil oči a nijak se do toho neangažoval. Bryanův jazyk narážel na jeho zuby, které ho ne a ne vpusti dovnitř. Bryan však dostal nápad, zajel mu rukou pod tričko, a jelikož chtěl Dylan vykřiknout, pootevřel svá ústa a Bryan tak měl volnou cestu. Poháněl ho ke spolupráci tak dlouho, než se i on zapojil. Užívali si těch vášnivých polibků a nemohli se nabažit jeden druhého. Oba dva se hrozně moc fyzicky přitahovali, ale ani jeden z nich si zatím nepřipouštěl možnost, že by to mohlo být i citové.
"Jsi kouzelný." Zašeptal mu do ucha Bryan, a pak ho do něj jemně kousl.
Dylan přivřel slastí oči. "A ty hrozně sexy." Vzdychl, když na svém krku ucítil jeho rty.
Bryan mu při tom opět zajel pod tričko a hladil ho po té jemné kůži, sem tam se letmo dotkl i bradavky. Jen na chvíli se od něj odtrhl a sundal mu tričko. Přesouval se svými polibky ze šíje o trochu níž, zastavil se s nimi na klíční kosti, a potom je zanechal na jedné bradavce a s druhou si hrál prsty. Druhou rukou mu pak zajel za kalhoty, ale najedno byl prudce odstrčen. Dylan zhluboka dýchal a cenil na něj své špičáky. Bryan jeho náhlou změnu v chování vůbec nechápal a už vůbec nechápal, proč se chová zrovna takhle.
"Dylane?" Zeptal se opatrně a Dylan na něj jen dál vrčel, sice míň, ale stále se choval nepřátelsky. "Jsi v pořádku?" Zkusil to znovu, a když k němu vztáhl ruku, Dylan ho za ní silně chytil a povalil ho pod sebe.
"D-Dylino." Vykoktal ze sebe překvapeně.
Růžovlásek se mu díval do očí a divokost a zloba se z těch jeho úplně vytratily.
"J-já p-promiň." Vykoktal ze sebe zaraženě a stáhl se.
Posadil se na okraj postele a chytil se za hlavu.
"Já nevím co se to se mnou stalo." Zašeptal.
Bryan se pousmál, vypadal teď tak bezbranně, nikdy ho takhle neviděl. Dylan byl vždy sebevědomý a chladný, ale teď v jeho blízkosti doslova vždycky pookřál. Bryan se vyšvihl do sedu a objel ho kolem ramen.
"My na to přijdeme." Políbil ho do vlasů a položil si ho na klín.
"Já, já se sám sebe bojím." Přiznal šeptem, a potom mu na klíně usnul.
"Co se to s tebou děje Dylane? Copak ti je?" Ptal se sám sebe Bryan a dál konejšil Dylana svou rukou v jeho vlasech.





Jí okamžitě hlásíííííím pokráčko moc prosím!!!!!!!Tohle bylo suprový!!!!!!!!!!!!!!!