pár: Kaka/Iru
Jako každý den se starám o ty malé divochy, kterým se říká děti. Mám je rád, jsou takovým zpestřením mého samotářského života. Jsem rád, že zrovna já je můžu naučit základům života ninji a vidím je vyrůstat, jako by byli moje vlastní. I přesto, že se na ně plně soustředím, nikdy mi neujde pocit, že mě někdo sleduje a neujde mi ani samotný člověk, který se touto činností zabývá. Možná ho doopravdy přitahuji, možná je to jen falešná naděje, ale i přesto jsem rád, že každý den jsem středem jeho zájmu. Ten bělovlasý ninja, Hatake Kakashi si úplně přivlastnil mé srdce a myšlenky. Třeba mu doopravdy nejsem lhostejný a třeba jsem jen pouhý blázen, že si toto namlouvám. Nikdy se na něj nedívám, mám totiž strach, že zmizí a já už neucítím ten jeho příjemný pohled, kterým mě každý den propaluje. Jenže já nechci cítit pouze jeho pohled, chci cítit jeho polibky a doteky, chci vidět jeho skutečnou tvář, dotknout se jeho rtů těmi svými, nebo alespoň cítit jeho blízkost, smět ho obejmout.
Když končí trénink, nad Konohou zapadá slunce a na obloze se objevují první hvězdy, vždy procházím temnými prázdnými uličkami s myšlenkami na tebe. Jak krásné by bylo jít tu s tebou ruku v ruce, povídat si o všem možném a užívat si tvé přítomnosti. A stejně tak jako tyto myšlenky se v mé hlavě zračí i otázka, která mě trápí celou noc. "Byl bys schopný mé city opětovat?"
Jak rád bych byl, kdyby jeden jediný úsměv ve tvé tváři patřil mně, jenom mně.
"Dobrý večer Kakashi-san." Zaslechnu najednou za sebou tvůj hlas a překvapeně se na tebe otočím.
"Dobrý večer Iruko." Taktéž tě pozdravím a ty se na mě mile usměješ.
Právě mi bylo splněno jedno z mých nesčetných přání, týkajících se tebe, věnoval si mi úsměv, který mi už nikdo nikdy nevezme.
"Co tu děláš v tuto hodinu?" Zeptám se ho zvědavě.
"Procházím se po čerstvém vzduchu a nechávám volně plynout své myšlenky." Odvětí mi. "A ty?" Zeptá se ještě.
"Dá se říct, že dělám to samé." Pousměji se pod svou maskou a nemůžu se nabažit jeho krásy, kterou ještě více zpestřuje měsíční svit.
"A nechtěl bys společnost?" Zeptá se s dalším úsměvem a já tomu samozřejmě nemůžu odolat, vždyť to je prakticky další mé přání.
"Tato noc musí být snad kouzelná." Pomyslím si, když spatřím tolik známou osobu a po pár slovech se s ní už tichem večera procházím po vesnici.
Po očku ho pozoruji. Jsem okouzlen dopadem měsíčního světla na jeho osobu a tím, jak měsíční svit propůjčuje jeho vlasům stříbřitou třpytivou barvu. Tato noc je jako vystřižená z pohádky, kterou čtu dětem při odpoledním odpočinku. Smějeme se našim různým zážitkům, bavíme se o Narutovi a dětech, vyprávím mu o tom, jaké to s nimi je, a že vždy dokážou i potrápit. Nikdy bych si nepomyslel, že bychom si mohli tak rozumět, a že je Kakashi tak výborným společníkem. Po tomto večeru stráveného s ním, ho budu určitě milovat ještě víc.
Jsem nesčetně rád, že jsem jeho nabídku přijal. Poslouchám jeho krásně sametový hlas, který je pro mě jako ta nejhezčí melodie světa, jak vypráví o svém zajímavém a pro mě až moc strastiplném životě. Mé srdce bije z jeho přítomnosti jako na poplach a mé tělo se příjemně chvěje z blízkosti, kterou jeho přítomnost umožňuje. Tento večer se blíží k mému zklamání ke konci. Stojíme u jeho domu a ještě chvíli si povídáme. Rozloučíme se a on míří ke dveřím svého domu.
"Teď nebo nikdy." Rozhodnu se rychle, obrátím se zpět, stáhnu svou masku a doběhnu k němu.
Ještě než vejde do dveří, chytím ho za ruku, přitáhnu k sobě a své rty přitisknu na ty jeho. Když se od něj odtáhnu, zadívám se do jeho překvapením rozšířených očí, s očekáváním, že tam najdu všechnu zlobu světa, jaké je moje překvapení, když se v nich zračí štěstí a na jeho tváři se rozlije stejně šťastný úsměv.
Po tom polibku, co mi věnoval, se cítím jako bych mohl létat, jako by všechno na světě bylo možné. Pousměji se a tentokrát si ho pro polibek přitáhnu sám.
"Iruko." Zavzdychá mi do úst, které následně plení svým hbitým jazýčkem.
Cítím se jako v sedmém nebi, ten polibek mě dostává do kolen, hezčí jsem ještě nikdy nezažil. Mé sny a láska se staly skutečností, vše bylo naplněno. Na tuto noc ani jeden z nás nikdy nezapomene.
Ráno se probouzím s úsměvem na rtech, nacházím se v objetí své milované osoby. Osoby s bílou střapatou hlavou, neskonale krásnou teď už pro mě, ne neznámou tváří, se jménem Hatake Kakashi.






ááááááá,konečne mám aspoň raz prvý komentár...
a teraz to idem prečítať...