Vysune se z něj a přitáhne si ho co nejblíže k sobě. Blonďáček ho hladí po hrudi a dívá se na něj těma svýma modrýma očima.
"Co ke mně cítíš Itachi?" Zeptá se nevinně.
"Cítím?" Podiví se černovlásek.
"Ano." Kývne svou blonďatou hlavou.
"Miluju tě Naruto." Zašeptá a přitiskne své rty na jeho.
"Co to má zase znamenat?" Řekl zničeně do svého pokoje. "Přeci, přeci jsem se do něj nemohl zamilovat, nebo, nebo ano?" Proběhlo mu hlavou.
"Itachi? Už jsi vzhůru?!" Volal Sasuke na svého staršího bratra.
Itachi sešel zničeně ze schodů a zasedl ke stolu, na kterém se nacházela snídaně.
"Eh, co se ti to zase zdálo?" Povytáhl překvapeně obočí.
"Kdybys tak věděl." Problesklo mu myslí.
"Ale nic, jen jsem nemohl zabrat." Zalhal.
Celou noc nad tím přemýšlel a došel k závěru, že to asi bude pravda, jen nevěděl jak to má říct Sasukemu a hlavně Narutovi, ani u jednoho nemohl předpokládat možnou reakci.
"Nezapomněl jsi doufám, že dneska je ta slavnost, že ne?" Zeptal se ho Sasuke.
"Ne." Odvětil jen.
"Vlastně jsem přemýšlel, že bych tam šel s Narutem." Řekl jen tak mimochodem mladší Uchiha.
"No já měl v plánu to samé." Podíval se na něj Itachi.
"Tak co teď s tím?" Zeptal se Sasuke.
"Tak já s ním půjdu dnes a ty s ním půjdeš na tu další oslavu." Zamyslel se nahlas starší z Uchihů.
"Tak to ne!" Řekl rázně mladší. "Já s ním půjdu dnes a ty příště."
"Ani náhodou, jsem starší, tak mám přednost." Apeloval na svůj věk Itachi.
"No a? Já Naruta přivedl." Zazubil se Sasuke, když viděl, že je jeho bratr v koncích.
"Já jsem v Konoze oblíbenější."
"Já s ním spal první." Bingo, Sasuke se trefil přímo do černého.
Itachi se zamyslel.
"Tohle nikam nevede." Povzdychl si nakonec a jeho mladší bratr se stále vítězně usmíval.
"Půjdeme všichni ne?" Vyslovil svůj nápad.
"Hm, sice jsem s ním chtěl jít sám, jako rande, ale tohle je taky možnost." Rezignoval Sasuke.
"Ty ho chceš jen pro sebe viď?" Položil mu otázku, když slyšel slovo rande.
"No abych řekl pravdu, já se do něho asi zabouchl." Odvětil mu jeho mladší bratr s načervenalými tvářemi.
"Tak to nejsi sám bratříčku." Řekl Itachi a sledoval šokovaný pohled svého bratra.
Sasuke se nadechoval, aby něco řekl, ale vyrušilo ho klepání na dveře. Došel tedy otevřít a poklesla mu čelist, když se před ním objevila usměvavá tvář, lemovaná blond vlasy.
"Ahoj Sasuke." Věnoval mu polibek, potom vešel dovnitř a druhý věnoval Itachimu. "Ahoj Itachi."
"Naruto?" Vyhrkli oba najednou a hodili po sobě zlostným pohledem.
"Hm?" Vydal ze sebe zaraženě.
"Šel bys se mnou na tu dnešní slavnost?" Opět na stejno a opět vzájemný vražedný pohled, jejich souboj pohledů přerušil Naruto svou odpovědí.
"No vlastně nemůžu jít ani s jedním z vás." Jejich pohledy se opět stočily na něj.
"Proč?" Zeptal se udiveně Itachi.
"No, já to slíbil Hinatě." Přiznal Naruto. "Bylo mi jí líto, včera odpoledne jsem jí odmítl, a ona se mě zeptala, jestli bych jí neudělal alespoň doprovod na slavnost, tak jsem souhlasil."
"Omlouvám se." Řekl s omluvným pohledem na oba dva, když viděl jejich protáhlé obličeje.
"To-to nic." Vyhrkli opět najednou, když viděli další z jeho tzv. "kawai" pohledů, jak si je pojmenovaly.
"To jsem rád." Usmál se šťastně a oba Uchihové málem roztáli. "No tak já zase půjdu, jen jsem vám to chtěl říct a ještě si musím obstarat společenské kimono, tak se mějte." Rozloučil se s nimi a vyběhl ven.
"A co my?" Otočil se Sasuke na svého bratra.
"Nemáš nikoho jiného v zásobě?" Povytáhl obočí.
"Ne." Zavrtěl hlavou v zápornou odpověď.
"Tak asi půjdeme spolu jako vždy." Pokrčil rameny s povzdechem a Sasuke kývl.
"Chjo je tak sladkej." Povzdychli si oba Uchihové, když viděli vejít Naruta ve světle oranžovém kimonu, bohužel pro ně byl zavěšený do Hinaty.
"Nemyslíš že…" Vyděsil se Sasuke.
"Ne." Odvětil. "Není do ní zamilovaný, dělá to jen proto, že ho o to poprosila." Na rozdíl od Sasukeho o tom nepochyboval.
"Ty snad nežárlíš?" Otočil se na svého staršího bratra.
"Ano žárlím, ale s tím teď bohužel nic nenadělám." Povzdychl si Itachi.
Sice se spolu se Sasukem dobře bavili, ale oba dva byli stále svými pohledy a myšlenkami u toho blonďatého chlapce s modrýma očima.
"Zítra mu to řeknu." Řekl rozhodně Itachi, když šli společně domů.
"Ani nápad, já mu to řeknu první." Obořil se na něj Sasuke.
"Zabral jsem si to první." Ušklíbl se.
"No a? Nemůžeš mu to jen tak říct." Bránil se.
"A to jako proč?" Podivil se Itachi.
"Jsem tvůj mladší bratr, máš dbát na mé štěstí, když už tu nejsou rodiče."
"Teď se chováš jako malé dítě a navíc, když ty jsi můj bratr, já jsem tvůj a ty bys mi měl také přát štěstí. Naruto potřebuje někoho jako já, někoho vyspělejšího, ne takového skrčka jako si ty." Zašklebil se na něj posměšně.
"Toho skrčka odvoláš." Sevřel ruce v pěst.
"A co když ne?"
"Ty!" Zavrčel a skočil na něj, začali se tam na ulici prát jako dva malý kluci.
"Musím říct, že ten tvůj úder pěstí nějak moc zesílil." Řekl Itachi, když už byli doma a mnul si modrající tvář.
"Ten tvůj pravý hák taky není k zahození." Drel se za oko a olizoval si prasklý ret.
"Taky nám mohlo dojít dřív, že bychom si to ještě měli promyslet, a pak si ho nechat vybrat samotného, než se takhle pitomě hádat a prát se jak pětiletý kluci." Zamyslel se nahlas Itachi.
"Jo, to máš pravdu." Kývl Sasuke, pak donesl lékárničku a začal ošetřovat svého bratra, starší z Uchihů udělal potom to samé.
"Ať si vybere kohokoliv, stejně tě budu mít rád." Pronesl jen tak mimochodem Itachi.
"Jo já tebe taky, jsi přeci jen můj bratr." Řekl, a pak sykl bolestí, když se dotkla dezinfekce na vatičce jeho natrhnutého obočí.





xD jak se o Naruta hádaj, z toho nemůžu, ale já bych se o něj taky prala :)