"S čímpak?" Otočil se na něj tázavě blonďáček.
"Já nejsem šťastný." Povzdychl si, opřel se o zábradlí a zadíval se na řeku tekoucí pod nimi.
"Jak to myslíš?" Nechápal Naruto.
"Se Sakurou." Naruto jen znovu nechápavě povytáhl obočí. "Nemám si s ní skoro co říct, ani mě vlastně nebaví s ní mluvit. Místo, abych se v její přítomnosti cítil šťastný, cítím se prázdný." Sklopil bezradně hlavu. Blonďáčka to samozřejmě vyvedlo z míry, takhle bezradného ho nikdy neviděl.
"Sasuke, miluješ jí vůbec?" Zeptal se Uzumaki a Sasukeho pohled se stočil na něj, o tomhle vlastně nepřemýšlel, a tak jen pokrčil rameny.
"Nevím." Přiznal po chvilce. "Ale zřejmě ne a myslím, že jsem jí ani nikdy nemiloval." Tato slova překvapila modroočka ještě víc. "Víš, na začátku jsem si to doopravdy myslel, ale bylo to zřejmě jen chvilkové pobláznění, bylo to asi něco takového, co jsi k ní cítil, dřív ty." Pokusil se najít nejvhodnější přirovnání, které by co nejlépe vystihlo jeho pocity.
"A co budeš dělat?" Zeptal se Naruto a zkoumavě se na něj zadíval.
"Nevím, nechci jí ublížit, ale nemůžu s ní dál zůstávat. Jak bych vlastně mohl zůstávat s člověkem, který mi každý den už pomalu leze na nervy?"
"Dřív bys tak ohleduplný nebyl."
"Jo, ale ty moc dobře víš, že jsem se změnil. U Orochimara jsem byl dlouho prakticky sám a smrtí svého bratra jsem dosáhl pouze toho, že toho lituju a objevil jsem skutečnou podstatu lidského života, uvědomil jsem si, co to jsou city. Nikdy jsem je nechápal, a vlastně mi byly i ukradené, ale když jsem nad tím začal uvažovat, i já se chci cítit šťastný, možná proto si až teď uvědomuju, že to co cítím k Sakuře, není láska." Povzdychl si smutně s pohledem opět upřeným na řeku. "Smím se tě na něco zeptat?" Otočil hlavu blonďáčkovým směrem a jejich oči se střetly. Oběma v tu chvíli projelo lehké mravenčení a na ten malý okamžik je zaplavil zvláštní pocit tepla, avšak ani jeden to nechápal.
"Na co?" Oklepal se z toho Naruto.
"Miluješ Hinatu?" Zeptal se Sasuke a blonďáček se zarazil, než stihl cokoliv odpovědět, uslyšeli volání svých jmen. To už se k nim blížili Hinata se Sakurou, dvě usměvavé dívky, které se moc těšily na setkání se svými kluky.
Na konci společně prožitého večera se s nimi rozloučili polibkem a Sasuke s Narutem se vydali temnými uličkami Konohy ke svým domovům, které byly stejným směrem.
"Nechtěl by ses ještě stavit? Chtěl bych dokončit náš rozhovor." Řekl Sasuke, když stáli u jeho domu, přeci jen byl blíž.
"Hai." Pokrčil rameny Naruto a vydal se za černovláskem dovnitř.
Posadili se na gauč a Sasuke před ně postavil dvě skleničky a lahev saké, poté se pustili do rozhovoru, který vedli předtím, než přišly Sakura s Hinatou. Po chvíli je starosti pomalu přecházely a nahrazoval je humor doprovázený smíchem, způsobený notnou dávkou alkoholu, kterou už měli v sobě, avšak ani jeden z nich nemohl tvrdit, že je opilý. Veselou náladu protrhl dokončený smích a najednou vzniklé ticho. Naruto hleděl Sasukemu do tváře a zkoumal jí svým pohledem.
"Víš kámo, že máš neskutečně tajuplný oči a jemnou tvář?" Zasmál se nad svým novým objevem. Sasuke nic neříkal, jen si ho prohlížel se stejným zájmem, jako Naruto jeho. Nikdy si nevšiml, jak andělsky a nevinně blonďáček vypadá. Jeho veliké oči naplněné notnou dávkou roztomilosti mu propůjčovaly uhrančivé kouzlo a v černovláskovi vyvolávaly nesčetnou touhu vidět v nich chtíč a blaho. Zhluboka se nadechl a naklonil svůj obličej blíž k tomu blonďáčkovu, z ničeho nic chtěl cítit jeho hebké hřejivé rty na těch svých. Dotáhl svůj pohyb do konce a z toho nevinného doteku se stal vášnivý polibek, který neměl konce. Oběma jejich těly projíždělo vzrušení a nenadálý pocit tepla, tyto pocity zastíraly jejich mysl. Ani jeden z nich nebyl schopný reálně uvažovat, nechali se pouze unášet touhou, která je naplňovala, a kterou chtěli za každou cenu ukojit. Po chvilce už byli bez oblečení a pokojem se nesly slastné steny, dokazující jejich momentální čin, momentální vír vášně, ve které se teď nacházeli.
Šero pokoje protrhly až první sluneční paprsky, vcházející otevřeným oknem. Polechtaly spícího blonďatého chlapce po tváři a donutili ho tak otevřít modrá kukadla plná života ze spánku. Chvíli nechápal, kde se to nachází, ale když se otočil na ne moc velkém gauči k osobě ležící za ním, uvědomil si, co se včera večer stalo. Mlčky hleděl do černých očí, upírajících na něj zrak, díval se do bledé tváře Sasukeho Uchihy, svého nejlepšího přítele, se kterým prožil včerejší noc. Ani jeden z nich nic neříkal. Měřily se stále svými pohledy a ani jeden z nich nevěděl co říct. To co se včera stalo, bylo pro ně nové. Ne sex, ale ty pocity, které při něm cítili. Oba si uvědomovali, že to bylo nepopsatelné, i když vlastně bylo. Stačilo jedno slovíčko, které vystihovalo vše, co cítili, o čem oba snili. Tím slovem byla "láska".
"Naruto." Prolomil to ticho svým šeptem.
"Ano?" Zeptal se zdráhavě Naruto, ještě tišeji než on.
"Teď už vím, co je to milovat." Řekl nakonec a blonďáček na něj jen vytřeštil svá modrá kukadla, čekal cokoliv, ale tohle ho nenapadlo. Přál si to, ale netušil, že by se mu to mohlo splnit.
"V tom případě nejsi sám." Mírně se pousmál a letmo ho políbil na rty.
Dohodli se, že to bude jejich prozatím velké tajemství, a že dívkám o tom neřeknou. Hodně času trávili všichni společně, ale večer a rána patřila pouze jim dvěma.
"Copak se děje?" Zeptal se a políbil jí na čelo, už týden, od noci se Sasukem jí nevěnoval polibek na rty.
"Se mnou nic, ale copak se děje s tebou?" Zeptala se starostlivě a zadívala se mu do očí, ve snaze v nich něco vyčíst.
"Nic, co by se mělo dít?" Zalhal Naruto.
"Poslední dobou jsi tak odtažitý." Postěžovala si smutně. "Nelíbáš mě, neříkáš mi něžná slůvka, tak jako tomu bylo dřív, v noci nelezeš tajně do mého okna. Co se to s tebou děje?" Naruto nevěděl, co jí na to říct, věděl, že jí ubližuje, ale kdyby řekl pravdu, ublížil by víc.
"Nic to jen, nechtěl jsem, aby to bylo stále to stejné, nechtěl jsem, aby nám to zevšednilo. Omlouvám se Hin, neuvědomil jsem si, že ti tím ubližuju." Pohladil jí jemně po tváři a políbil jí na rty, bylo to tak jiné, tak chladné, snažil se, aby z toho polibku bylo cítit, alespoň trochu lásky.
U Sakury a u Sasukeho to bylo stejné, avšak u nich byl černovlásek odtažitější a svým vyhýbáním se odpovědi a řečmi, že na tohle doopravdy nemá náladu, se mezi nimi strhla hádka. Sakura vyběhla se slzami v očích z jeho bytu a vydala se rovnou za Hinatou, která v tu chvíli mířila ke svému domu.
"Myslím, že už mě nechce." Vzlykala růžovovláska Hinatě na rameni a ona jí hladila po vlasech a snažila se jí uklidnit.
"To bude dobré Sakuro-chan." Řekla chlácholivě. "Určitě to dobře dopadne a usmíříte se."
"Myslím, že ne." Vzlykla. "Chová se tak divně, tak odtažitě, podle mě má jinou."
"Sasuke takový není." Nedala se Hinata. (Kdyby tak jen věděla, vlastně, brzo se dozví XD) "Co kdyby sis s ním znovu promluvila?" V Sakuřině tváři se zračil výraz nesouhlasu a strachu. "Půjdu s tebou." Zkusila to ještě černovláska a vypadalo to, že to zabralo, že o tom skutečně Sakura přemýšlí. Po chvíli váhání nakonec kývla a obě se vydaly k Sasukeho domu.
"Sasuke?" Zavolali obě do ticha domu, ale nic se neozývalo.
"Že by nebyl doma?" Podivily se obě a vydaly se po schodech nahoru.
Spatřily pootevřené dveře do Sasukeho pokoje a v nich světlo. Došly až k nim a tiše je otevřely. Oběma spadla čelist o pár centimetrů dolů a nevěřícně pozorovaly ten úkaz před nimi. Oba jejich milenci se milovali spolu. Naruto zrovna obkročmo seděl na Sasukem se slastně zakloněnou hlavou a černovlásek pod ním vzdychal.
"Sasuke." "Naruto." Ozvalo se od obou dívek nevěřícně, a až teď si oba kluci všimli, že tu nejsou sami.
Blonďáček bleskurychle slezl ze Sasukeho a přitáhl si deku co nejvíc na sebe.
"Co-co to…?" Vykoktaly ze sebe Sakura s Hinatou a oběma se do očí vkrádaly slzy, slzy zrady a bolesti, tohle by si nikdy nepomyslely.
"My…" Zašeptali oba rudí jako raci a rozpačitě se dívali na své teď už zřejmě bývalé přítelkyně stojící ve dveřích.
"Nic nevysvětlujte, máme oči." Řekla ještě stále šokovaná Sakura, otočila se na podpatku a odešla.
"Jaks mohl." Vzlykla Hinata s vyčítavým pohledem upřeným na Naruta, a také odkráčela pryč. Dole bylo ještě slyšet hlasité bouchnutí dveří.
"To je zlý." Povzdychl si Naruto a chytil se za hlavu. Sasukeho ho objal kolem ramen a políbil do vlasů.
"To se spraví, uvidíš." Zašeptal a donutil ho, si s ním v objetí lehnout.
Další den se snažili oběma omluvit, avšak bezúspěšně. Trvalo ještě dlouho, než se to mezi nimi tak nějak spravilo, než jim obě alespoň malinko odpustili, než se věci vrátili do běžného života a jejich načapání bylo zameteno do nejhlubšího kouta paměti.
Kluci byli spolu šťastní, měli jeden druhého a nesčetnou lásku mezi sebou. Už oba věděli, co je to milovat.





KAWAIIII
.
)
Si nějak nemůžu pomoc
SasuSaku a NaruHina sice nesnášim, ale skončilo to dobře(shounen-ai, jinej konec neuznávám
Já sem normálka zjistila, že nemám vůbec ráda holky z Naruta.