close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vrať se

2. května 2009 v 15:05 | terkic |  Povídky na přání
Další povídka na přání, tentokrát pro Kagome/Kuramu, určitě zajděte na její blog, má tam mooc krásné povídky:) no mě přijde tahle povídka taková no, já nevím s typickým happy endem I love you 4ever:D snad ti to nebude vadit a snad se ti bude líbit:) pár: Sasu/Naru

Vrať se

Na mýtince vzdálené od jejich rodné vesnice asi tak pět hodin se mezi nimi odehrával boj. Po zemi pobíhali klony, vzduchem lítaly shurikeny, míhaly se kopance a pěsti a ostří katany naráželo o ostří shurikenu.
"Vzdej to Naruto, víš, že to nemá cenu." Řekl s úšklebkem a díval se na blonďatého chlapce, který se už po několikáté těžce zvedal ze země.
"Ne dokud se nevrátíš." Zašeptal bolestně a vrávoravě se postavil na nohy, na tváři mu hrál ten jeho typický narutovský úsměv.
"Tvrdohlavý a bez rozumu jako vždy." Povzdychl si Sasuke a protočil oči v sloup.
Během chvilky stál za ním s katanou pod jeho krkem.
"Co to děláš?" Vyjekl Naruto, když mu Uchiha rozepínal bundu, povytáhl mu tričko a hladil ho po obnažené kůži.


"Chci tě Uzumaki a to hned." Zašeptal mu toužebně do ucha a ihned se s ním přemístil.
"Kde to jsme?" Zeptal se nevraživě Naruto, když přistáli v temné místnosti osvětlené loučemi.
"U mě v pokoji." Řekl Sasuke a hodil blonďáčka na postel.
"Proč tohle všechno?" Zeptal se, když si k němu černovlásek přisedl.
"Nevím proč, ale děsně mě přitahuješ, už tenkrát než jsem odešel, si měl něco do sebe, ale za ty dva roky, co jsme se neviděli, se tvá postava vypracovala, navíc jsi zkrásněl blonďáčku a já se už nedokážu držet na uzdě." Pohladil ho po tváři a s úsměvem se díval, jak jeho společník rudne.
Naruto se ho od sebe pokusil odstrčit, ale Sasuke mu chytil ruce a začal se k němu naklánět, už se málem dotkl jeho chvějících se rtů, když v tom někdo zaklepal a následně vstoupil dveřmi.
Oba otočili hlavu ke dveřím a dívali se na příchozího.


"Co chceš Orochimaru?" Zeptal se nevrle Sasuke a díval se na dlouhovlasého ninju s mrtvolně bílou pletí.
"Přišel jsem zkontrolovat, jestli ses už vrátil, a jak vidím tak jo a ještě sis k tomu přivedl návštěvu." Řekl chladně. "To je ale milá návštěva Naruto kun." Zadíval se s úšklebkem na blonďáka uvězněného Sasukeho stiskem.
"No tak jsi zjistil, že jsem zpět a teď bys mohl vypadnout." Zavrčel a propichoval ho nevraživým pohledem.
"Takhle se mnou mluvit nebudeš Sasuke, ale můžeš svá slova odčinit, co kdybys mi pak toho blonďáka taky půjčil?" Odvětil slizky a olízl si toužebně rty.
Narutovi se při představě, že by se ho Orochimaru dotýkal, zvedl žaludek.
"Na to zapomeň, najdi si někoho svýho, Kabuto se celý jen třese." Odsekl Uchiha.
"Fajn, tak si ho nech." Zasyčel naštvaně. "Ale ještě si spolu tvé drzé chování vyřídíme." Zamračil se, a jak přišel, tak i odešel.
"Tak, kde jsme to skončili?" Řekl klidně Sasuke, jakoby se nic nestalo a dotáhl svůj předešlý pohyb do konce.
Naruto ucítil jak se Uchihovy rty dotýkají těch jeho, celým tělem mu projel příjemný brnivý pocit, chtěl vykřiknout, ale docílil jen toho, že pootevřel ústa a vpustil tak Sasukeho jazyk k tomu svému. Začal se pomalu uvolňovat a tělo ho přestalo poslouchat, jeho jazyk se začal samovolně proplétat s tím Sasukeho. Líbali se dravě, v polibku se míchala touha a vášeň.
Černovlásek zajel opět rukou pod jeho tričko a svými prsty dráždil jeho bradavky, Naruto zavzdychal, jeho ústa byla teď volná, protože se Uchiha přesunul na jeho krk, kde ho dráždil svými polibky. Odrhl se od něj a stáhl z něj bundu a tričko, blonďáček tam tak ležel polonahý. Uzumaki zvedl ruce a přejel po mírně obnažené Sasukeho pokožce na hrudi, stáhl z něj tu bílou vrchní část a odhodil jí na zem, objal ho kolem krku a přitáhl si ho zpět k sobě pro polibek. Sasukemu se líbilo, jak rychle se Naruto poddal, něco mu na tom však nesedělo, ale teď se tím nechtěl zabývat a přesunul své polibky zpět na jeho tělo a rukama mezitím stáhl kalhoty i s trenýrkami. Konečně se svými ústy dostal až k Narutově údu, uchopil ho do ruky, a pak ho celého vsál. Blonďáček toužebně zavzdychal a slastně zavřel oči. Sasukeho hlava se začala pohybovat a z Narutových úst vycházely slastné steny nesoucí Uchihovo jméno. Když blonďáček vyvrcholil, přetočil Sasukeho pod sebe a stáhl z něj i zbytky jeho oblečení. Rukou přejel po chvějícím se údu, následně se na černovláska obkročmo posadil a nasměroval svůj otvor k jeho penisu. Pomalu dosedal a cítil ve svém konečníku nesmírnou bolest, do očí se mu vkradly slzy. Sasuke je setřel z očí a díval se na něj ustaraným výrazem, který říkal "Jestli tě to opravdu tak bolí, nemusíme to dělat." Ten však zmizel pod zavřenými víčky, když se blonďáček začal nadzvedávat. Oba si užívali těch pohybů a spojení mezi jejich těly, oba hlasitě sténali a po obou jejich tělech stékaly kapičky potu. Sasukeho tělo se naposledy prohnulo a s hlasitým slastným výkřikem vyvrcholil. Naruto z něj slezl a lehl si zadýchaně vedle něj, ještě se chvíli dívali navzájem do očí, dokud je nezavřeli a neusnuli spokojeným spánkem.

Cítil na sobě něčí pohled, a tak otevřel oči a odhalil svá modrá kukadla, která se ihned střetla s těmi černými.
"Dobré ráno." Řekl mu Sasuke s úsměvem a líbnul ho na čelo.
"Dobré." Zívl Naruto a protáhl se. "Jak dlouho mě už pozoruješ, jak spím?" Zeptal se a promnul si oči, byl takhle velice roztomilý, rozcuchané blond vlasy mu trčely všude, rozespalý výraz, zívající ústa, plus ta ruka mnující si oči.
"No prostě kawai." Pomyslel si Sasuke, když ho takhle viděl.
"No nějakou dobu už to bude, možná tak dvě hoďky?" Poškrábal se zamyšleně na hlavě.
"Že tě to baví." Protočil oči v sloup Naruto.
"Ani nevíš jak, je to jako dívat se na krásný obrázek." Pokýval hlavou s lehkým úsměvem. Blonďáčkovi přejel po tvářích jemný ruměnec.
"Takhle si ještě víc roztomilý, já se tě snad nikdy nenabažím." Šeptal mu už do krku, na který se opět vrhl.
"Sasuke?" Přerušil tu idylu Naruto.
"Ano?" Dál ho zasypával polibky.
"Vrátíš se se mnou?" Zašeptal.
Sasuke se od něj odtrhl a sedl si k němu zády na kraj postele.
"Sasuke?" Řekl tázavě a objal ho kolem ramen.
Černovlásek si podepřel hlavu a povzdychl si.
"Promiň Naruto, ale nejde to." Zašeptal.
Naruto posmutněl, odtrhl své ruce od Sasukeho krku a svěsil je podél těla.
"V tom případě sbohem Sasuke." Řekl smutně, vstal a začal se oblékat.
Uchihův výraz se změnil na nechápavý a pozoroval blonďáčka, jak si už natahuje kalhoty, přešel k němu a zezadu ho objal, opřel si hlavu o jeho rameno.
"Co to vyvádíš?" Zeptal se.
"Jdu zpět do Konohy Sasuke, tam je můj domov, sice mě mrzí, že nechceš jít se mnou, ale akceptuji tvé rozhodnutí, já se ale prostě musím vrátit, Listová je pro mě nepostradatelná a…"
"Takže já pro tebe postradatelný jsem?" Odtáhl se od něj.
"Takhle jsem to nemyslel Sasuke, hledal jsem tě, celé ty dva roky na tebe myslel, a když jsem tě teď našel, vyspal jsem se s tebou, což mi situaci ještě víc stěžuje, ale stejně tak jako ty máš touhu pomstít se svému bratrovi, já mám touhu vrátit se domů a stát se hokagem." Vysvětlil, dooblékl se a přistoupil ke dveřím.
"Počkej." Vydal ze sebe jen Sasuke a Narutovi vysvitla další jiskřička naděje, která však ihned po dalších slovech zhasla.
"Přemístím tě, takhle by tě Orochimaru chytil a bůhví co by se stalo." Řekl, rychle se oblékl, popadl ho do náruče a už byli na nějaké louce.
Hned jak kolem sebe cítil čerstvý vzduch, odtrhl se od něj a rychle utíkal pryč. Nevěděl, kde se nachází a ani jakým má běžet směrem, jen co nejrychleji utíkal a nechal se vést svým srdcem, toužícím po domovu. V dálce spatřil brány Konohy a pousmál se, rychle jimi proběhl a mířil ke svému domu, momentálně ho nezajímalo, že byl dva dny pryč bez toho, aby něco někomu řekl, nezajímalo, ho že by se měl jít ohlásit Tsunade, prostě vběhl do svého bytu, svalil se na postel a nechal volně téct své slzy z prázdnoty, kterou pociťoval. Nechtěl je prolévat před Sasukem, protože by si před ním připadal opět slabý, nechtěl je prolévat po cestě, kde by ho někdo mohl spatřit, chtěl je prolévat v klidu svého bytu.
"No tak Naruto, seber se, vždyť tohle nejsi ty." Řekl sám sobě asi po dvou hodinách neustálého pláče. "Ty nejsi ten typ, co ho jen tak něco rozbrečí." Říkal si dál. "Musíš se vzchopit a pokusit se zapomenout, i když to bude těžší sebevíc." S těmito slovy se prudce posadil, pak vstal a vydal se za Tsunade.
Řekl jí jen o tom boji, že neví proč ho Sasuke nechal žít a zdálo se, že tomu Tsunade uvěřila.

Dny plynuly a Naruto se vrátil do svého každodenního života, scházel se svým týmem, plnil mise a samozřejmě chodil na rámen, jeho srdce však stále bolelo. Miloval Sasukeho už když spolu byli v týmu, jen si to nikdy nepřiznal, až do té chvíle, co mladý Uchiha spojil v tajném úkrytu jejich rty, poddal se mu, oddal se mu tělem a duší a měl z toho jen beznadějnou bolest, kterou teď potlačoval, schovával jí do pozadí, do svého podvědomí, ale stále tam byla a on to věděl.
Jednoho dne z rána uslyšel na ulicích hluk, vykoukl ven z okna, lidé běžely ke kage budově a něco si špitali. Narutova zvědavost zvítězila a vyběhl ven, ptal se lidí, co se děje.
"Prý bránou prošel Uchiha Sasuke." Odpověděla mu drobná hnědovlasá žena.
Naruto ztuhl a zastavil se na místě, lidé do něj vráželi a nadávali mu, ale on je ignoroval a jen tam tak stál.
Došel až do kanceláře páté a otevřel dveře.
"Takže je to pravda." Řekla Tsunade a zvedla svou blonďatou hlavu od nějakých papírů.
"Hai." Kývl Sasuke.
"Proč tak najednou?" Otázala se s povytaženým obočím.
"Z osobních důvodů." Odvětil jen.
"Má to co dělat s Narutem?"
"Jak to ví? On jí něco řekl? Ne to ne, musela na to nějak přijít sama." Pomyslel si Sasuke.
"Ano." Odpověděl klidně.
"Myslela jsem si to." Podotkla Tsunade. "Nicméně budeš muset před soud, přeci jen jsi byl u Orochimara dva roky, nemůžeme ti důvěřovat. Soud začne zítra." Oznámila mu pátá.
Sasuke jen kývl a vyšel ven z její pracovny, prodíral se davem zvědavých občanů a díval se,jestli nezahlédne blond vlasy, ale nikde ho neviděl. Došel až k němu domů a prohledal celý jeho byt, ale Naruto nikde.
"Že by měl misi?" Pomyslel si, ale když viděl přicházet Kakashiho, Sakuru a toho černovlasého kluka Saie, kterého viděl jen jednou v životě, svou myšlenku zavrhl.
"Sasuke." Vytřeštila oči Sakura a šťastně se mu vrhla kolem krku.
"A Naruto?" Odstrčil jí od sebe.
"On není doma?" Podivila se.
Uchiha jen zavrtěl hlavou.
"A zkoušel jsi to u Ichiraku?" Zeptala se.
Sasuke kývl hlavou, procházel kolem něho, když mířil k jeho bytu.
"Tak to už opravdu nevím." Pokrčila rameny.
Uchiha posmutněl, takže Naruto se mu vyhýbá, vrátil se kvůli němu, kvůli jeho modrým očím a jeho úsměvu, a on už ho nechce. Teď to ale nemůže vzdát, když už se takhle rozhodl, přece teď znovu neodejde.

Další den se konal jeho soud, nacházelo se tam spousta lidí, ale Naruto opět nikde. Soud se vlekl dlouhou dobu, konečně měl být pronesen rozsudek.
"Sasuke Uchiho s politováním ti oznamuji, že v této vesnici nemůžeš nadále setrvávat, jsi z této vesnice vyhoštěn." Přečetla rozsudek rady.
V místnosti se ozval rozsáhlý šum a nevěřícné pohledy a proutění hlavou. Sasuke si povzdychl a sklopil hlavu.
"Ne!" Vykřikl najednou jemu tak známý hlas a do dveří vešel Naruto, všechny pohledy, včetně toho Sasukeho se na něj stočily.
"Co prosím?" Pozdvihla tázavě obočí Tsunade.
"Co je tohle za rozsudek?!" Vyhrkl naštvaně Naruto. "Celou tu dobu, celé ty dva roky se ho snažíme dostat zpět, celou tu dobu jsme doufali, že se jednoho dne vrátí, to jsme to všechno dělali jen pro to, abychom ho mohli vyhostit? To mi přijde pěkně uhozené." Zakroutil nevěřícně hlavou a přitom se mračil.
Tsunade se rozesmála a Uzumaki na ní teď nechápavě hleděl, jako všichni ostatní.
"Máš pravdu Naruto." Uklidnila se. "Kdybys nepřišel, řekla bych tento názor radě sama." Ušklíbla se.
"Tímto Vás žádám, abyste své rozhodnutí ještě projednali." Otočila se k bandě staříků, kteří se ihned začali dohadovat, po chvilce jí rezignovaně oznámili, že tu ten Uchiha tedy může zůstat.
Všichni se rozjásali, Sasuke viděl jen mizející blonďatou hlavu ze dveří. Rychle se za ním rozeběhl.
"Naruto!" Zakřičel a viděl, jak se osoba před ním zastavila.
Blonďáček se na něj otočil a díval se na něj smutným pohledem. Sasuke k němu přistoupil a přitiskl si ho k sobě.
"Tak moc tě miluju." Vydal ze sebe ještě a Naruto se od něj odtrhl.
"Cože?" Vytřeštil oči.
"Řekl jsem, že tě moc miluju." Zopakoval.
"Ještě jednou?" Rozzářil se Uzumaki.
"Musím?" Zeptal se s povzdechem a Naruto jen rázně kývl hlavou.
"Řekl jsem, že tě miluju, stačí?" Zavrčel a blonďáček mu skočil kolem krku.
"Jo, já tebe taky." Zašeptal mu do úst, kterými se na něj právě tiskl.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Yuri Yuri | Web | 2. května 2009 v 16:41 | Reagovat

pěkné ^^

2 suzu-chan - milované SB  XDXDXD suzu-chan - milované SB XDXDXD | Web | 2. května 2009 v 17:59 | Reagovat

Jak řekl Sasuke : ,,No prostě kawai "

3 Kaminaru-san Kaminaru-san | Web | 2. května 2009 v 19:14 | Reagovat

Nádhera.....ja vím asi to bude dost troufala otazka ale nechces spratelit?

4 Iruka sensei Iruka sensei | Web | 2. května 2009 v 20:07 | Reagovat

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ
to bylo kawai!!!!

5 Mono tvé SB Mono tvé SB | 2. května 2009 v 20:20 | Reagovat

Tohle mě dojalo skoro k slzám.

6 Kynara Nara Kynara Nara | Web | 2. května 2009 v 20:56 | Reagovat

to je nádherné, úplně nejvíce kawai a ten happy end, prostě nemám slov

7 Kagome/Kurama Kagome/Kurama | Web | 3. května 2009 v 9:02 | Reagovat

Uaaa, kawaii! Moc pěkné to bylo! Líbí se mi, moc moc moc!!!!! ^_^

8 Naruko Naruko | Web | 3. května 2009 v 18:05 | Reagovat

to bylo krááásnýý a jestli bych mohla taky poprosit o nějakou tu povídečku na pár SasuNaru...byla bych ti mocinky vděčná ;-)

9 Nela Nela | 7. června 2009 v 18:26 | Reagovat

Mocinky hezkej příběh. Mohla bys prosím napsat povídku na pár KakaIru. Děkuji moc předem. :-)  :-)  :-)

10 Gaara z púšte Gaara z púšte | 20. června 2009 v 11:31 | Reagovat

tak to bola super poviedka a ten koniec,Naruto by ich tam všetkých asi pobil,keby nemohol ostať Sasuke v Konohe  :D

11 Eclair Eclair | Web | 23. března 2010 v 18:28 | Reagovat

tak to bylo vážně suprový :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama