close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Skutečnost?

5. května 2009 v 18:02 | terkic |  Povídky na přání
Tak další povídka na přání:) Je na pár Naru/Tobi a je věnována Polly Priscille Cille, tak snad se ti i ostatním bude líbit:)

Skutečnost?

"Né Naruto, stůj! Je to nebezpečné!" Volal za ním Kakashi, který se bránil žraločímu muži, ale Naruto se hnal za blonďatým Akatsuki dál.
Nastal výbuch a Naruta to odmrštilo o pár metrů dál, narazil do stromu a zůstal tam nehybně ležet.
"Proč mě tu drží tak dlouho? Proč si už prostě jen nevzali Kyubiho, a tak i můj život? Proč stále žiju, proč mě tak mučí?" Běžely mu myšlenky hlavou a na tváři měl mučednický výraz, po chvilce se však pousmál.
"Proč se o mě tak stará? Co dělá někdo jako on v Akatsuki? Je ke mně tak milý a je tak ztřeštěný. Přijde dneska?" Poslední slova zašeptal a jako na zavolanou se otevřely dveře a objevila se v nich oranžová maska.
Vešel a než došel k uvězněnému blonďáčkovi, stihl třikrát zakopnout a jídlo a voda, které nesl na tácu málem skončily na zemi.
"Ahoj Naruto kun." Řekl tím svým zvláštním rozradostněným hláskem.
"Ahoj Tobi." Povzdychl si Naruto.
"Ale copak je Naruto kun?" Zeptal se starostlivě.
"Copak nevidíš?" Pozdvihl tázavě obočí Uzumaki.
"Á ták." Plácl se chápavě do čela.
"Proč mě tu stále držíte, proč mi už nevyndáte Kyubiho a nenecháte mě v klidu zemřít?" Zadíval se na něj s bolestí v očích.
"Čekáme, až se vrátí jeden z našich členů z mise, nemá čas se s námi spojit." Vysvětlil mu situaci. "Ty chceš zemřít Naruto kun?" Položil mu otázku.
"Ne, ale v téhle situaci je to lepší, než tady déle zůstávat uvězněný v řetězech, než zůstávat bez svobody, naděje na záchranu, než zůstat bezmocný, než se tu trápit." Sklopil smutně hlavu. "Ale to ty nemůžeš pochopit Tobi, ty nejsi v mé situaci, nemáš pravý domov, do kterého by ses chtěl vracet, protože co to je za domov, kde se k tobě všichni chovají opovržlivě? Co je to za domov, když jsou všichni jeho obyvatelé bez citní?" Vzhlédl a díval se na muže před sebou, přál si ho vidět bez masky, přál si vědět, jaká tvář se pod ní skrývá.
"Asi máš pravdu Naruto kun, ale domov to je, je to můj domov." Odvětil jen Tobi, nakrmil ho, a pak odešel mlčky pryč.
Blonďáček opět osaměl.
"Proč je Tobi tak hodný? A proč se cítím v jeho přítomnosti tak dobře?" Díval se na dveře, kterými před chvíli odešel. "Mám toho pomatence rád." Povzdychl si do ticha kobky s úsměvem.
Uplynula jen hodina, ale pro něj to byla věčnost, a dveře se opět rozevřely. Jako vždy nejdříve nakoukla oranžová maska, a pak do nich neohrabaným krokem vešel. Opět než k němu došel, stihl párkrát zakopnout, pak si před něj stoupl a povídal si s ním, jako každý den co tu byl.
"Tobi?" Zeptal se náhle chlapec.
"Copak Naruto kun?" Zeptal se svým dětinským hláskem.
"Proč jsi na mě tak hodný?" Upřel na něj svá blankytně modrá očka.
"Ani sám nevím, asi nechci, abys strávil poslední dny života zas tak nepříjemně." Poškrábal se ve vlasech.
"Co děláš u Akatsuki, když jsi tak hodný? Proč si necháváš líbit všechny ty nadávky, kterými tě častují?" Vysypal ze sebe Naruto, tohle ho doopravdy zajímalo.
"Mám své důvody Naruto, je to složité." Odvětil jen tajemně.
"Můžu mít poslední přání?"
"Jak víš, že už tě nikdo nezachrání?"
"Nevěřím tomu." Povzdychl si smutně blonďáček.
"Podle toho jaké přání máš." Odpověděl tedy Tobi.
Naruto chvíli zapřemýšlel, ale pak to přeci jen vyslovil.
"Co se skrývá pod tvou maskou Tobi? Kdo jsi, chtěl bych znát tvou tvář."
Tobi zaváhal, jen tam tak stál a neodpovídal mu.
"Tobi?" Odvážil se zeptat, během toho tíživého ticha.
"No před tebou si jí vlastně mohu sundat." Řekl nakonec Tobi a masku si sundal.
Naruto se teď díval do krásné tváře s rysy Uchihů?
"To je blbost Naruto, vždyť jediní žijící Uchihové jsou Sasuke a Itachi." Zatřepal hlavou a znovu si ho pozorně prohlédl.
"Tak co mi říkáš?" Zašvitořil s úsměvem, který Naruta úplně odzbrojil.
Blonďáček jen fascinovaně kývl a Tobi se uchechtl.
Popošel k němu o dva kroky blíž, takže teď byl těsně u jeho obličeje.
"Vidím, že se ti líbím." Zašeptal a políbil ho.
Naruto rozevřel do široka oči, po chvilce je však zavřel a pootevřel ústa, aby jejich polibek byl úplný, kdyby neměl spoutané ruce, určitě by ho i objal kolem krku. Tobi se k němu víc natiskl a líbal ho čím dál tím víc vášnivěji, potom mu pomalinku začal rozepínat bundu a rukou vjel pod tričko.
"Tobi." Zavzdychal Naruto, když se Tobi svými polibky přesunul na jeho krk a rukou na jeho bradavku a následně i na tu druhou.
Potom mu vyhrnul tričko a zasypával ho polibky po těle dolů, zastavil se až u lemu kalhot. Rozepnul nejprve knoflík a následně i zip, potom kalhoty z Naruta stáhl, ústy opět vyhledal jeho rty a mezitím zasunul ruku pod blonďáčkovy trenky. Blonďáček mu zavzdychal do úst, když ucítil jeho dotek na svém údu. Tobi ho sevřel v dlani a začal s ní pohybovat, odtrhl se od jeho úst a opět laskal polibky jeho kůži na krku. Naruto vzdychal, dokud se neprohnul a nedošel vrcholu. Tobi ruku vytáhl a svůdně si olízl prsty. Svlékl ze sebe svůj Akatsuki plášť a i zbytky svého oblečení. Blonďáček tak spatřil velice krásné vypracované tělo, které bylo dokonalé, bylo bez chybičky. Tobi ho mohl díky dostatečně dlouhým řetězům otočit k sobě zády, stáhl dolů trenky, pohladil ho po rýze, a pak do něj začal pomalu pronikat. Blonďáček sykl bolestí, cítil ve svém konečníku nepříjemný tlak, ten však nakonec povolil a on byl schopný se zcela uvolnit. Tobi ho chytil za boky a začal přirážet. Naruto vzdychal Tobiho jméno a Tobi zase to jeho. Oba naplňovala rozkoš a spalující touha.
"Naruto!" S posledním výkřikem vyvrcholil a opřel se znaveně o Narutova záda.
Líbnul ho na rameno, a pak se z něj pomalu vysunul. Oblékl se, otřel blonďáčka nějakým hadříkem, co vytáhl z kapsy svého pláště, a pak oblékl i jeho a přetočil ho zpátky, čelem ke dveřím.
"Bylo to krásné, škoda jen, že naposledy." Nasadil si svou masku a protáhl se.
"Jo." Povzdychl si Naruto.
"Ale přemýšlel jsem, že bych ti pomohl." Poškrábal se zamyšleně ve vlasech.
"Vážně?" Rozzářily se Narutovi oči a s nadějí a štěstím na něj hleděl, Tobi se však strašlivě rozesmál.
"To si myslíš, že bych to vážně udělal?" Zeptal se výsměšně Tobi. "Byl jsi pro mě jen zábavou." Řekl chladně. "Už si pro tebe jdou, sbohem Naruto." Políbil ho na tvář a Naruto na něj jen zůstal zaraženě hledět, tohle nebyl ten hodný Tobi, který se o něj staral, to nebyl ten milý muž, tohle byl úplně někdo jiný, někdo zlý a bezcitný.
"Proč Tobi." Vzlykl.
"Protože nejsem Tobi a nikdy jsem se ani tak nejmenoval. Mé jméno je Madara, Uchiha Madara." Zašeptal mu ledovým hlasem do ucha a Naruto ještě větším překvapením a zděšením rozevřel doširoka oči, než se však stihl vzpamatovat, opět se rozevřely dveře a vešli dva muži v černých pláštích s červenými obláčky, odstranily mu pouta a odvedli ho do velké místnosti, kde ho svázali a položili na zem.
Po chvilce Naruto cítil spalující žár, cítil, jak z něj odchází život, cítil neútěšnou bolest, slyšel zdálky svůj bolestný křik.
"Sbohem Tobi, i přesto všechno jsem ti vděčný, mám tě rád." Pomyslel si naposledy, a pak už kolem něj nic nebylo.

Zatřepotal víčky a zadíval se na bílý strop, pootočil hlavu a spatřil, jak se k němu vrhá růžovovlasá dívka.
"Naruto kun!" Vykřikla a skočila mu kolem krku. "Jsem tak ráda, že ses probral." Vzlykla. "Měla jsem o tebe strach."
"Sakuro chan?" Zasípal nevěřícně a nechápal, co se to tady děje. "Co-co se stalo?" Zeptal se zmateně.
Sakura se od něj odtáhla a sedla si na okraj postele.
"Běžel si za tím blonďatým Akatsuki, a pak nevíme, co se stalo." Povzdychla si. "Našli jsme tě o dva dny déle, pod nějakým stromem, byl jsi zraněný, a tak jsme tě odnesli sem." Vysvětlila mu.
"Takže to všechno byl jen sen?" Proběhlo mu hlavou. "Jak dlouho tu jsem?" Zeptal se.
"Týden jsi byl v kómatu, vůbec si se nechtěl probrat." Odvětila Sakura.
"Děkuji, promiň, že tě takhle vyháním, ale jsem dosti unavený a …"
"Chápu Naruto, potřebuješ se prospat, dojdu oznámit Tsunade, že si se probral, a že teď odpočíváš." Kývla s úsměvem Sakura.
"Arigato." Odvětil unaveně a opět oči zavřel.
Slyšel zavřít dveře, a tak znovu oči otevřel a přemýšlel.
"Takže to byl jen sen? Ale byl tak skutečný." Zašeptal.

"Sbohem Naruto kun, možná se ještě někdy potkáme." Pronesl muž s oranžovou spirálovitou maskou na obličeji v černém plášti s červenými obláčky, stojící na protější stěně a zmizel.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Majka Majka | Web | 5. května 2009 v 18:13 | Reagovat

Kawaiii!!! Já si říkala, že to nemůže být jen sen!! Váážně kawaii=)!!!

2 tess tess | Web | 5. května 2009 v 18:16 | Reagovat

ááá krásný. tobi je super. baví mě. sem ráda, že si nakonec naruta nenechala umřít. bylo by mi toho blondatýho trumbery líto.

3 May Darrellová May Darrellová | Web | 5. května 2009 v 18:24 | Reagovat

Ahojky,
teda... to bylo úžasný. Moc se ti to povedlo, Naruko.

4 Yuri Yuri | Web | 5. května 2009 v 18:33 | Reagovat

moc pěkný T-T

5 Kynara Nara Kynara Nara | Web | 5. května 2009 v 21:15 | Reagovat

to bylo nádherný, ten konec mě dostal, já myslela, že to skončí happy, a ty tak neutrálně, ale spoň nikdo neumřel :)

6 Kaminaru-san Kaminaru-san | Web | 5. května 2009 v 21:40 | Reagovat

a sakra stava se ze mne zavislak na tvych povidkach....bylo to nadherny

7 Klapča SBééénko :) Klapča SBééénko :) | Web | 5. května 2009 v 22:04 | Reagovat

;( Proč u tebe TobiNaru povídky vždycky tak, že Tobi řekne : ,,Doufám že se ještě někdy uvidíme Naruto-kun." To mě vždycky dožere! zkus někdy happy end i s tímhle párem! Pls!

8 Gaara z púšte Gaara z púšte | 20. června 2009 v 11:56 | Reagovat

juchúúúúú som myslel že Naruto fakt zomrie ale Tobi ho teda zachránil  :D teda Madara Uchiha  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama