"Mrtvý?" Dodal s úšklebkem. "Ano pro tebe a pro ostatní jsem mrtvý byl, ale jak vidíš, tak stále žiju."
"Dlouho už nebudeš." Zavrčel chladně Sasuke, rozkázal strážným, aby ho spoutali, chytil Naruta silně za paži a táhl je zpět ke svému hradu.
Vzhledem k tomu, že už pomalu svítalo, ukryli se v jedné obrovské jeskyni a čekali, až se opět setmí. Sasuke držel Naruta od Ichira co nejdál a bránil jim, aby na sebe byť jen pohlédli.
Když se další den, těsně před svítáním dostali domů, nechal Sasuke Ichira zavřít do podzemního vězení a Naruta odtáhl k sobě do pokoje.
"Co si o sobě myslíš, ty malá děvko?!" Zařval a dal blonďákovi takovou facku, až spadl na zem.
Naruto se zamračil, chytil si tvář a pomalu vstal.
"Já nejsem žádná děvka Sasuke." Odvětil v klidu. "Já ti totiž nepatřím." Po těchto slovech mu přistála na tváři další facka, na rozdíl od té první jí však Naruto ustál.
"Copak Sasuke, nemůžeš překousnout, že jsem spal s někým jiným, nebo je to proto, že to je tvůj bratr, a že jsem se do něj zamiloval?" Vmetl mu do tváře a Sasukeho pevné rysy v obličeji ztuhly ještě víc.
"Jak můžeš milovat zrůdu, která mi zabila rodiče? Zabil je jejich vlastní syn! Jak můžeš milovat někoho, kdo zabil muže a ženu, kteří se o tebe starali jako o vlastního?!" Zařval.
"To je minulost Sasuke a já vím, že pro to měl svůj důvod, nevím sice jaký, ale něco mi říká, že mu můžu důvěřovat a navíc, i kdyby důvod neměl, láska je slepá a mě k ta láska k němu pohltila. Rozumíš Sasuke já ho MILUJU." S úšklebkem kladl důraz na poslední slovo.
Černovlásek se po něm opět napřáhl rukou, avšak blonďák jí včas zachytil.
"Proč mi bráníš ve štěstí Sasuke? Proč mě prostě nenecháš jít." Povzdychl si chladně.
"Protože ty…" Zkroutil mu ruku za zády a přitiskl si ho k sobě. "…patříš prostě mě." Dodal a drze se mu přisál svými rty, k těm jeho.
Naurto se ho pokusil od sebe odstrčit, ale když to nezabíralo, prostě ho jednoduše surově kousl. Sasuke se od něj odtrhl a zuřil ještě víc. Chytil Naruta za ruku a strhl ho na postel. Držel mu silně ruce nad hlavou a líbal zmítajícího se blonďáka na krku.
"Nech mě být!" Křičel rozzuřeně a zmítal sebou, nemohl ho však ze sebe vůbec sundat, Sasuke byl silnější a svou veškerou silou ho tiskl k posteli.
Teď ho černovlásek držel jen jednou rukou a i přesto dokázal bránícího se Naruta udržet v šachu. Druhou rukou mu rozepnul košili a díval se na jeho obnaženou hruď.
"Okamžitě toho nech!" Vykřikl znovu Naruto, když se Sasuke vrhl na jeho bradavky.
Blonďáček zadržoval steny, které se mu od toho dráždění draly na povrch.
Sasuke však jeho zmítání a nadávky ignoroval a s touhou ochutnával každičký centimetr jeho kůže.
"Tak jak se ti tu líbí bratříčku?" Zeptal se posměšně, když vešel do jeho cely.
"Kde je Naruto?" Ignoroval jeho otázku.
"Neměl bys ignorovat moji otázku." Zavrčel Sasuke a chytil ho silně za bradu, jejich oči se střetly a propalovaly se vzájemnou nenávistí. "Ale dobrá odpovím ti." Nepěkně se ušklíbl. "Právě spí, musí nabrat energii po našem vášnivém milování." Zašeptal mu do ucha a poté se mu vysmíval do tváře.
"To je lež! Naruto by s tím nikdy nesouhlasil, ty si, ty si ho…" Nemohl to vyslovit, teď svého bratra nenáviděl ještě víc.
"No nebylo to sice dobrovolné, ale to blonďaté zlatíčko se mi brzy poddá, pochopí, že je pro něj lepší oddat se mi, než mnou opovrhovat."
"Ty ses snad zbláznil." Vyjekl Ichiro.
"Možná, ale s tím ty už nic nenaděláš." Pokrčil rameny Sasuke. "Máš ještě nějaké poslední přání?" Zapitvořil se na něj.
"Chci ho vidět." Pronesl klidně.
"No…" Zamyslel se. "…i když z toho nejsem nadšený, i když jsi zabil naše rodiče, stále jsi člen rodiny Uchiha, jsi můj bratr a jsi z našeho upířího klanu, navíc poslední přání jsem vždy plnil, tak tedy budiž." Povzdychl si.
"Doveď sem Naruta." Přikázal Kakashimu, který jen kývl a v mžiku byl pryč.
"Naruto." Vydechl šťastně Ichiro, když asi po dvaceti minutách spatřil blonďatého chlapce, jak vchází do dveří.
"Ichiro!" Vykřikl, vytrhl se Kakashimu a vášnivě Ichira políbil.
"Tak to zas ne." Zavrčel naštvaně Sasuke stáhl Naruta zpět k sobě za lem košile.
"Chtěl bych být s Narutem chvíli o samotě." Vyslovil své přání Ichiro.
Sasuke váhal, cítil jiskřivou atmosféru kolem nich, ale zase na druhou stranu měl svůj plán, a tak tedy souhlasil.
"Dávám vám pět minut." Řekl chladně a zavřel za sebou dveře cely.
"Ichiro." Zašeptal smutně Naruto a opět ho políbil.
"Proč to muselo takhle skončit?" Zeptal se smutně se slzami v očích.
"To bude dobré Naruto uvidíš." Nejraději by mu ty slzy setřel a pro uklidnění ho pohladil po tváři, ale ruce měl spoutané.
"Na to teď však není čas Naruto." Mluvil na něj Ichiro, ale jeho rty se nehýbaly, Naruto překvapeně zamrkal a Ichiro se usmál. "To je další moje tajemství, neumím pouze myšlenky číst, ale umím je i přenášet, teď dobře poslouchej a nepřerušuj mě." Říkal mu jeho hlas v hlavě a blonďáček jen přikývl.
Stáli ve velkém sále. Byli tu všichni upíři z jejich klanu. Přivedli ho a přivázali k obrovskému kůlu uprostřed místnosti. Byl tu i on, byl tu i Naruto, který na něj se smutkem a bezradností v očích hleděl.
"Nebuď smutný Naruto, miluji tě." Slyšel ve své hlavě blonďák, ale z těchto slov posmutněl ještě víc. Hlídali ho z jedné strany Kakashi a z jedné Sasuke, neměl kam utéct, nemohl mu pomoci, byl donucen k nečinnému přihlížení, kterého zraňovalo a pohled, který musel snášet, o dvě minuty později mu rval srdce.
"Nééé!" Křičel se slzami v očích, když na Ichira začalo dopadat denní světlo z otevřeného střešního prostoru. "Néééé." Svezl se na kolena, když viděl jak jeho láska končí v plamenech.
"Miluji tě." Uslyšel ve svých myšlenkách naposledy ta kouzelná slova.
"Já tebe taky." Vzlykl a s největší zlostí, se vykroutil Sasukemu a Kakashimu a skočil na místo, kde před chvílí byl ještě jeho milenec. Dopadl na kolena a procedil smutně v rukou prach, to jediné, co po něm zbylo.
"Sbohem." Zašeptal, vstal, utřel si slzy a s největším výrazem opovržení a nenávisti, se zadíval na toho bezcitného tvora, který mu vzal smysl jeho života.





no doufám, že v tom bude nějakej háček. protože jinak to asi nerozdejchám.