21. května 2009 v 22:24 | terkic
|
Tak původně jsem si říkala, že se k ničemu dneska nedokopu, protože jsem byla velice unavená, a proto jsem ani neměla náladu nic psát, ale nakonec sem sesmolila tohleto mno, snad se vám to bude líbit:)
4.Část: Skryto pod maskou
Nechtěli se od sebe odtrhnout. Polibky už teď doprovázely i cizincovy ruce pod Narutovou košilí, rozebíhající se po jeho těle. Blonďák také nezůstával pozadu. Jedním malým zatáhnutím rozvázal jeho plášť a za stálého líbání mu rozepínal knoflíčky u černé košile, kterou měl na sobě. Povalil ho na zem. Teď na něm obkročmo seděl a z jeho úst se přesunul svými polibky na jeho krk, kde si neodpustil malé kousnutí svými špičáky. Muž s maskou slastně vzdychl, nevěděl, že bude Naruto až tak dravý a vášnivý, díky jeho andělskému vzhledu to pro něj bylo dost velké překvapení, ale díky této kombinaci se mu blonďáček začínal jen zamlouvat víc a víc, víc a víc jím byl očarovaný a šíleně po něm toužil. Naruto ho stále líbal na krku a nehty mu mírně zaryl do kůže na prsou, z úst druhého upíra se vydralo další zasténání. Blonďáček se sklonil k místům, z kterých vytékala ta krásná červená tekutina a chtivě jí slízl. Nechutnala stejně jako ta lidská, jako jeho oblíbená potrava, upíří krev chutnala jinak, až nepopsatelnou nasládlou chutí, která sloužila jako afrodiziakum. Díky té karmínově rudé tekutině cítil, jak jeho tělem projíždí čím dál tím větší touha. Posouval se svými rty níž, až se dostal k lemu jeho kalhot. Rozepnul obrovskou sponu opasku a už už je chtěl stáhnout dolů, kdyby se najednou neobjevil pod černovláskem, který mu rychle také rozepnul košili. Přejel ukazováčkem od jeho nyní obnažené hrudi dolů až k podbřišku a zase zpátky. Byl fascinovaný barvou jeho pokožky, byla jemně narůžovělá, bledší než u lidí, avšak ne tak bledá jako ta upíří, navíc z ní sálalo mírné teplo, na rozdíl od upíří kůže, která byla chladná jako led. Když se probudil z menšího transu, sklonil své rty k jeho krku a taktéž se mírně zahryzl. Jeho krev byla tak lahodná, nikdy nic takového neochutnal, cítil, jak ukájí svůj hlad a zároveň náhlý přírůst jeho slasti. Raději přestal sát tu lahodnou tekutinu, kdyby ochutnal jen o doušek víc, nemusel by se udržet, a tak se svým jazykem přemístil na blonďákovu hruď a jazykem začal kroužit kolem pravé bradavky, tu druhou mezitím zaměstnával svými prsty. Líbilo se mu, jak Naruto slastně vzdychá, jak má slastí přivřené oči, jak se chvěje. Blonďákovy ruce se najednou přemístily na záda neznámého. Naruto chvíli jen tak přejížděl bříšky svých prstů po té hebké kůži, ale pak se jeho ruce přemístily na jeho zadek a silně ho tiskly. Černovlásek se pousmál a svými rty od bradavek dolů doputoval až ke kalhotám. Jen malinko pod ně zajel rukou a letmo pohladil blonďáčka přes spodky po nabíhajícím údu. Z Narutových úst se prodral další slastný sten a jeho stisk na cizincově pozadí se ještě víc prohloubil. Neznámý se od něj malinko poodtáhl, rozepnul mu sponu u jeho opasku, mírně mu nadzvedl nohy a stáhl z nich kalhoty, potom stáhl i jeho spodky a prohlížel si se zájmem tělo blonďatého chlapce pod sebou. S dalším letmým úsměvem na rtech se sklonil k jeho klínu, vzal ho do ruky a svým šikovným jazýčkem ho olízl od kořene až po vrchol. Naruto se slastí prohnul a opět slastně zavzdychal, s napětím očekával, kdy ho jeho společník už konečně vezme do úst. Černovlásek ho už nechtěl trápit, a tak ho konečně vsál, teď cítil, blonďáčkovy prsty ve svých vlasech. Začal pohybovat svou hlavou nahoru a dolů a užíval si této úžasné chvíle z vědomí, že je tu Naruto s ním, že se mu právě oddává svým tělem, a že slyší jeho slastné sténání. Blonďáček hlasitě vykřikl a jeho touha se teď vylila druhému upírovi do úst, ten jen zdvihl hlavu a s chutí si olízl svá ústa. Naruto se chvíli vydýchával, ale pak se neuvěřitelnou rychlostí opět nacházel na svém společníkovi. Mírně se nadzvedl a stáhl i z něj zbytky jeho oblečení. Svým pohledem přejel jeho dokonalé sněhově bílé tělo a rukou přejel po jeho přirození. Neznámý přivřel slastí oči, které následně otevřel překvapeně dokořán, když kolem svého penisu ucítil sevřený prostor a slyšel blonďákovo syknutí a následně sten. Naruto dosedl a po chvilce, když si zvykl na ten zvláštní pocit, se začal nadzdvihávat a zpět odsedat.
"Naruto." Zavzdychal jeho jméno muž pod ním a cítil se, jakoby mu tělem probíhal elektrický proud, cítil nehorázné vzrušení.
Blonďáček se mu mírně zaryl nehty do hrudi, o kterou se právě svýma rukama opíral a neznámý ho chytil za boky, čímž si ho přidržoval. Jeskyní se ozývaly slastné steny a výkřiky. S posledním hlasitým výkřikem cizinec vyvrcholil a všichni netopýři, kteří se v jeskyni doteď nacházeli, odletěli polekaně se zvukem třepotáním křídel pryč.
Naruto z něj pomalu slezl a stulil se mu do náruče, svým ukazováčkem ještě kroužil po jeho svalnaté hrudi a druhý ho hladil ve vlasech a sem tam ho líbnul na čelo.
Blonďáček se po chvíli mírně nadzvedl a díval se mu zpříma do očí. Potom pomalu natáhl ruku k jeho masce. Neznámý mu však ruku rychle chytil a zhluboka oddychoval.
"Co to děláš?" Zeptal se blonďáka, který na něj upíral svůj modrý a velice zvědavý pohled.
"Není to snad jasné?" Odpověděl na otázku otázkou.
"To nejde Naruto." Povzdychl si smutně černovlasý upír.
"Proč ne?" Nechápal.
"Musím svou identitu skrývat, kdybys jí znal, bojím se, že bych o tebe přišel, navíc bys byl v nebezpečí." Sklopil pohled k zemi a pustil jeho ruku.
"To už jsem stejně." Uchychtl se a nadzvedl mu bradu, aby ho tak donutil dívat se mu do očí. "Já jen chci znát tvář upíra, s kterému jsem se oddal, a do kterého jsem se zřejmě beznadějně zamiloval." Zašeptal a usmál se, když viděl jeho překvapený pohled. Sále se mu dívajíc do očí, natáhl znovu svou ruku a dotkl se té stříbrné masky, halící horní půlku jeho tváře. Pomalu jí sundal, nespouštěl z ní oči, nadechl se, a pak od ní vzhlédl do jeho tváře. Pohladil ho po ní.
"Kdo jsi?" Zeptal se okouzleně a prohlížel si tu krásnou tvář s dokonalými rysy. "Jsi mi tak povědomí." Zašeptal omámeně a snažil se vzpomenout si, odkud by ho mohl znát. Najednou se mu v hlavě vybavila jedna z mála vzpomínek na své dětství, které měl.
"Sasuke! Chyť mě, když to dokážeš!" Volal s úsměvem na rtech malý blonďatý chlapec s velkýma modrýma očima a rychle utíkal.
"Dostanu tě!" Křičel za ním se smíchem stejně starý černovlasý chlapec s černýma očima.
S mírným úsměvem je pozorovali dva černovlasí upíři, muž se ženou.
"A mám tě, teď máš babu ty!" Vykřikl Sasuke a utíkal před druhým chlapcem. Schovával se za těmi upíry.
"Jak vidím, stále schováváš za máminy sukně, a to teď doslova!" Zasmál se blonďáček.
"To odvoláš!" Zavrčel Sasuke, přiběhl k němu a povalil ho do trávy, kde se spolu začali prát.
"Dobré odpoledne." Zjevil se tam znenadání vysoký starší chlapec s dlouhými černými vlasy.
"To už se zase perou?" Podivil se a zadíval se na převalující se těla dvou chlapců na zemi.
"Bohužel, ti se už asi nikdy nezmění." Povzdychla si černovlasá žena. "Potřebuješ něco synu?"…
Dál už si Naruto na nic opět nevzpomínal a znovu pohlédl překvapeně do jeho tváře.
"Ty jsi…" Vydechl nevěřícně.
"Ano jsem to já." Kývl.
"Ale jak je to možné, vždyť ty jsi přeci mrtvý." Zatřepal nevěřícně hlavou.
"Nikdy jsem živý nebyl Naruto." Ušklíbl se.
"Takhle jsem to nemyslel." Zamračil se blonďáček. "Všichni si myslí, že už nejsi na tomto světě."
"Jsem živý i mrtvý." Odvětil tedy černovlasý upír.
"To nechápu." Povytáhl obočí.
"Jsem mrtvý pro svého bratra a ostatní, ale stále žiju." Vysvětlil mu.
Blonďák na něj jen stále nevěřícně hleděl a rozdýchával svůj prvotní šok.
"Jestli se se mnou teď budeš chtít rozloučit, pochopím to." Povzdychl si smutně a čekal na jeho odpověď.
"Proč jsi to udělal?" Ignoroval jeho předchozí větu.
"Protože to bylo nutné a velice důležité, navíc jsem dal slib." Opět si povzdychl.
Naruto už chtěl něco namítnout, ale černovlásek ho přerušil.
"Teď ti nemůžu odpovědět, ale jednou se to dozvíš, dozvíš se to v pravou chvíli." Pohladil ho po tváři. "A teď mi prosím odpověz ty na mou otázku, chceš se mnou i přesto, že víš, kdo jsem, a co jsem udělal být?" Zeptal se naléhavě.
Blonďáček na něj upíral ten svůj pronikavý modrý pohled.
"Minulost je minulost, i když nevím, co to bylo za slib a proč to bylo nutné, nezměním fakt, že v přítomnosti jsem se do tebe zamiloval a věřím ti." Usmál se a přitáhl si ho pro vřelý polibek, plný lásky.
tak a ted je to konečně jasný. hip hip huráááááá
další super kapitola. já už nevim co ti mám psát.
mužu jenom chváli, chválit, chválit.