"Ale odkud znal moje jméno?" Pomyslel si, tohle jediné mu celou tu dobu vrtalo hlavou a nemohl na nic přijít.
"Tak jsme tu." Přerušil tok jeho myšlenek Kakashi.
Naruto zdvihl oči a zadíval se na bránu svého domova. Vůbec se mu tam nechtělo, věděl, že teď bude následovat rozhovor se Sasukem, a že to nebude asi moc příjemné. Vešli dovnitř a procházeli temnými chodbami osvětlenými loučemi, než došli do velkého sálu. Sasuke jako vždy seděl na trůně se zamračeným výrazem na tváři a celý klan, který se zde také nacházel, rázem ztichl. Naruto na sobě cítil jejich pohledy, probodávaly ho, posmívaly se mu, že teď to určitě schytá.
"Kde si byl?!" Zahřměl vztekle.
"Venku." Odvětil v klidu, věděl, že takovéhle chování z jeho strany, vždy když na něj křičí, ho vytočí ještě víc, bavil se tím.
"S kým si byl?" Zeptal se ještě vztekleji.
Vzpomněl si na jeho slova: "Nikomu o našem setkání neříkej…"
"Byl jsem sám." Zachovával stále klid.
"Nelži Naruto!" Zavrčel chladně.
"Nemám důvod lhát."
"S kým jsi to byl Naruto, odpověz!"
"Už jsem řekl, že jsem s nikým nebyl." Začínalo ho to štvát.
"Nezapomínej na mou schopnost Naruto, cítím lidské pocity a ty tvé se teď točí kolem nějaké osoby!"
"I kdyby, tobě do toho nic není! Mám svou svobodnou vůli, můžu si jít kamkoliv a s kýmkoliv!" Odsekl hlasitě a davem to zašumělo.
"Odteď už ne, máš něco jako domácí vězení."
"Jakým právem?" Vyštěkl naštvaně blonďák.
"Přikazuji ti to jako tvůj vůdce, jako princ temnoty!"
"V tom případě opouštím tento klan, nehodlám být dále tvým poddaným." Vzepřel se a otočil se k odchodu.
"Stráže!" Přikázal Sasuke a před Naruta se postavili strážní v čele s Kakashim.
"Nikam nepůjdeš, zůstaneš hezky tady. Mně nikdo odporovat nebude. Nechal jsem tě dělat si, co chceš až moc dlouho, ale dál už nebudu tolerovat tu tvou odmítavost, tu tvou vzpurnou stránku vůči mně. Zítra spojím svůj osud s tím tvým, ať už se ti to líbí nebo ne, zítra si mě vezmeš, zítra budeš můj." Teď stál u něj a držel ho prsty za bradu.
Sálem se ozýval hlasitý šum a nevěřícné pohledy se upíraly ze Sasukeho na Naruta.
Blonďák na něj jen zamračeně a s největším výrazem odporu a pohrdání hleděl.
"Možná, že zítra získáš mé tělo, ale já nikdy nebudu tvůj, mou duši nezlomíš Sasuke." Vyškubl se mu hlavou a v doprovodu stráží procházel s hlavou hrdě vztyčenou uličkou mezi ostatními upíry do svého pokoje.
"Nemůžu uvěřit tomu, že si ho chce Sasuke sama vzít." Slyšel za dveřmi hlas jednoho ze strážných.
"Já spíš nemůžu uvěřit tomu, že se tak nerozhodl už dřív, nechal se odmítat už takovou dobu." Odvětil druhý.
Blonďák se jen zamračil a prudce se posadil na posteli. Zadíval se z okna na hvězdy na obloze.
"Nenechám sebou manipulovat." Pomyslel si a přešel k oknu.
Shlédl z něj dolů. Dole stáli další dva upíři na hlídce.
Věděl, že patří k těm nejsilnějším a nejrychlejším upírům a věděl, že by je zvládl, jenže by tím spustil poplach a za sebou by měl celý klan.
"Musíš to risknout Naruto, jinak se zítra staneš jeho nedobrovolným milencem, a to přeci nechceš." Řekl sám sobě se zhnusením v duchu.
Otevřel okno a vyskočil z něj ven. Byl deset metrů nad zemí, ale upíří stránka nedovolovala, aby se mu něco stalo, letěl vzduchem a dopadl na jednoho ze strážců.
"Hezky jsem si to vyměřil." Ušklíbl se a vyhnul se ráně druhého ze strážných.
Po chvilce ho porazil a utíkal pryč.
Po pěti minutách je za sebou slyšel, pronásledovali ho a on si uvědomoval, že jestli ho chytí, bylo tohle všechno zbytečné a on bude v Sasukeho moci.
Najednou ho chytly čísi ruce a stáhli ho k sobě, Naruto by vykřikl, kdyby ho ten někdo neumlčel polibkem, a potom s ním jako mávnutím proutku nezmizel.
"Mám tě!" Vykřikl Kakashi a podíval se za strom, kde před chvílí blonďák zmizel.
"Jak je to možné?" Pomyslel si a poškrábal se na hlavě.
"Cožé?! To snad nemyslíte vážně!" Vykřikl naštvaně Sasuke a rozdrtil zlatou sošku, kterou zrovna držel v ruce.
Kakashiho skupina kromě jeho samotného se přikrčila.
"Gomenasai Sasuke sama, budeme pátrat dál." Odvětil klidně bělovlasý upír a s rukou opřenou o levou část hrudi se uklonil.
"Vypadněte!" Zavrčel a upíři vyběhli v čele s Kakashim ven.
"To si vypiješ Naruto." Bouchl pěstí do zrcadla, před kterým se zrovna nacházel.
Mezitím někde v hlubinách temného lesa:
"Pusť mě!" Vysmýkl se mu a konečně se zadíval na svého únosce, nebo zachránce?
"Ty?" Vydechl překvapeně a díval se na neznámého s tou stříbrnou maskou.
"Chyběl jsem ti?" Zašeptal s úsměvem, když si všiml, že malinko zrudl a přitáhl si ho k sobě.
"To sotva." Protočil očima blonďák.
"Ale no tak, alespoň malinko, ty mě totiž hrozně moc." Našpulil mírně rty a řekl to smutným hlasem.
Naruto zrudl ještě víc, ale ihned oklepal hlavou.
"Neviděl jsi mě sotva dvě hodiny, navíc mě neznáš." Nahodil otrávenou masku.
"A i přesto se mi stýskalo." Sklonil se k němu, avšak blonďák ho od sebe odstrčil.
"Co si myslíš, že děláš?" Pozdvihl tázavě obočí.
"Chtěl jsem znovu ochutnat tvé rty." Mrkl na něj svůdně a blonďák ztuhl, hned se však vzpamatoval.
"Co po mě chceš?" Zeptal se raději narovinu.
"Chci ti pomoct." Zvážněl a pevněji ho objal.
"Tomu nerozumím, proč mi chceš pomoct? Jak víš, že vůbec pomoc potřebuju? Navíc mě vůbec neznáš." Odstrčil ho od sebe a zadíval se mu zpříma do očí.
To však neměl dělat, hned jak spatřil ty kouzelné černé oči, skoro se mu až zastavil dech, byl jimi očarován snad ještě víc, než jím samotným.
"Zatím ti nemůžu odpovědět, ale všechno se včas dozvíš. Vím o tobě toho spoustu, zatím mi prosím tě jen věř, neublížím ti, chci tě chránit." Řekl upřímně a přiložil svou dlaň na jeho tvář.
Naruto stále okouzlený jeho pohledem a tím příjemným hlasem a dotekem na jeho tváři jen kývl hlavou. Neznámý se pousmál, ale najednou sykl bolestí. Naruto zvedl své oči k obloze. Vycházelo slunce a jeden z paprsků si našel cestu skrz stromy přesně na cizincovu ruku.
"Svítá, musíme rychle pryč." Řekl Naruto, sundal si svůj plášť a přehodil ho přes druhého muže.
Běželi rychle a hledali místo, kam by se mohli schovat.
"Tamhle je nějaká jeskyně! Ještě pár kroků!" Vykřikl blonďáček, když slyšel další zasyčení bolestí, jak na část cizincovy odhalené kůže, kterou nebyl plášť schopný pokrýt, dopadl další sluneční paprsek.
Rychle vběhli dovnitř a ukryli se v nejstinnějším koutě.
Naruto se k němu otočil, sundal z něj svůj plášť a zadíval se na popálená místa.
"Počkej chvíli tady."
"A kam bych asi tak šel?" Zasmál se ironicky.
"Jo to je fakt." Poškrábal se na hlavě a vyběhl ven.
Po chvilce se vrátil s nějakými bylinkami, vodou v malém flakonku a z kapsy vytáhl kapesník. Trochu mu popáleninu opláchl, pak bylinky rozdrtil a posypal jí jimi, potom to celé pevně obvázal, sklonil se k tomu místu a políbil ho. Neznámého to kupodivu přestalo bolet.
"Jak si to?" Povytáhl nechápavě a překvapeně zároveň obočí.
"Mé malé tajemství." Mrkl na něj Naruto.





jůůů mega hustý ^^ že mi uděláš radost a nebude to Sasu/Naru že že že? xD pls xD jinak se moc těším na pokráčko