"Pokud nebude potřeba, tak jí nepoužiju. Jak jsem říkal, byla by ho škoda." Zašeptal mu do ucha.
"I kdybys měl prohrát, nesmíš jí použít!" Vyjekl. "Mohlo, mohlo by ho to zabít." Sklopil svůj smutný pohled k zemi.
"Promiň bratříčku, ale já nerad prohrávám." Odvětil jen Ringo a odešel pryč.
"Naruto!" Křičel hlasitě, když vběhl do pokoje.
"Co se děje Deii?" Zvedl překvapeně oči od nějaké knihy a zadíval se na svého snoubence.
"Nesmíš, nesmíš s ním bojovat!" Vyhrkl.
"A proč?" Podivil se.
"Mohl, mohl by tě zabít, a to já nechci." Sesul se na postel vedle něho a silně ho objal.
"Neboj se, lehce ho zvládnu." Pohladil ho s úsměvem po vlasech.
Deidara se od něj zamračeně odtáhl.
"Tohle neříkej, nebuď tak lehkomyslný!"
"Deii, nesmíš se o mě bát, já se o sebe dokážu postarat." Uklidňoval ho Naruto.
"Ale ty neznáš Ringa, neznáš jeho techniky, nesmíš s ním bojovat." Šeptal zoufale.
"Tak mi o jeho technikách něco řekni." Odvětil blonďáček.
"Dobrá. Má stejně výbušné techniky jako já, jen jsou jeho výtvory ze železa, takže se nedají jen tak zničit."
"Nic proti tobě Deii, ale s tím si dokážu hravě poradit." Přerušil ho s úsměvem Naruto.
"To ale není ten hlavní důvod, proč se bojím." Povzdychl si. "Jeho nejsilnější zbraní je technika duševního spoutání nebo-li také technika hranice života a smrti."
"Co to znamená?" Zeptal se zaujatě.
"Že když tě ta technika zasáhne, spoutá tvou duši a ty se ocitneš na hranici života a smrti. Pokud tvá duše není dost silná, a nebo nemáš žádný důvod dál žít, zemřeš." Zadíval se mu do očí.
"A jak tu techniku používá?"
"Buď tak, že se dotkne ukazováčky tvých spánků tou tě ale dokáže i jen uspat, a nebo…" Odmlčel se.
"Nebo jak?" Tázal se.
"Nebo jednou ze svých miniaturních potvůrek, která ti vleze do hlavy a s tou se už na stoprocent ocitneš na hranici." Nadechl se. "Nesmíš s ním bojovat Naruto, nechci tě ztratit." Ukápla mu slza a hned za ní další a další.
Naruto si ho k sobě v pevném objetí přitiskl a mírným pohupováním ho utěšoval.
"Všechno bude dobré Deii." Zašeptal a políbil ho do vlasů.
"Slib mi, že s ním nebudeš bojovat, slib mi to." Vzlykl.
"Promiň Deii, ale už je pozdě, přijal jsem Peinův rozkaz, a taktéž nabídku na souboj. Nemůžu z toho vycouvat, ztratil bych svou čest."Povzdychl si a vyzdvihl k sobě jeho uslzenou tvář. "Slibuji, že se mi nic nestane." Políbil ho a položil na postel.
"Ano tenkrát jsi mi slíbil, že se ti nic nestane, ale svůj slib jsi nesplnil. Ležíš tu na posteli a vypadáš, jako mrtvý. Už to vypadalo, že vyhraješ, ale nakonec tě dostal, chytil tě do své techniky, a ty se teď nechceš probrat. Je to teprv týden a mě to připadá jako věčnost. Stále ten souboj vidím před sebou.":
"Takže jste připraveni?" Zeptal se jich Pein, oba jen přikývli a stoupli si naproti sobě.
Boj se odehrával venku, přeci jen nikdo z Akatsuki nechtěl přijít o střechu nad hlavou.
Oba se postavili do bojové pozice a Ringo vytvořil spousty malých, železných a zákeřně vybuchujících potvůrek, které se na Naruta ihned vrhli. Naruto jen lehce vyskočil a smetl je vlnou vyvolanou jeho rasenganem, potom jeden vrhl i po Ringovi. Rasengan mu proletěl těsně kolem jeho hlavy.
"Uf to bylo jen o vlas." Oddechl si a vyvolal další své potvůrky.
Naruto vyvolal spousty svých klonů, které se na ně vrhli a začali je likvidovat, mezitím se schoval mezi ně.
"A mám tě!" Křikl Ringo, který se objevil těsně za ním a přiložil mu ukazováčky na spánky, byl si jistý, že tohle je ten pravý Naruto a ostatní z Akatsuki taky. Jak se všichni mýlili.
Ten Naruto, o němž si mysleli, že je pravý zmizel a ze zhora na něj už útočil skutečný i se svým rasen-shurikenem.
"Zásah." Pomyslel si Naruto, ale Ringo taktéž jen zmizel.
"Taky klon? Ale kdy?" Pomyslel si a začal se cítit divně.
"Omlouvám se Naruto, ale musel jsem." Ozvalo se najednou před ním.
Blonďáček stihl ještě vytvořit rasen-shuriken a uštědřit mu ránu do břicha, pak se sesul k zemi a upadl do hlubokého spánku.
"Proč se stále neprobouzíš miláčku, proč stále spíš?" Vzlykal Deidara a hladil ho po jeho blonďatých vlasech. "Ukaž mi opět ty krásné modré oči, ukaž mi opět tvůj úsměv, i kdyby měl být chladný, prober se."
Naruto slyšel jeho hlas z dálky, chtěl se probrat, chtěl se vrátit, ale něco mu bránilo. Nacházel se na nějakém temném místě a kolem něj byla spousta dveří. Věděl, že jen jedny z nich jsou pravé, ty ostatní vedly ke smrti. Musel si jedny vybrat, ale musel volit dobře.
"Chudák Deidara." Řekla Konan, když se pootevřenými dveřmi dívala na zničeného Deidaru.
"Je mi ho líto." Řekl Pein.
"Taky by mělo!" Vyjekla a Pein se na ní zadíval nechápavým pohledem. "Nedělej, že nevíš! Je to tvoje chyba!" Raději zavřela dveře a řvala na něj dál.
"Ale proč? Deidara sám chtěl, aby Ringo prošel zkouškou." Vydal ze sebe nechápavě.
"To ano, ale ty jsi s tím souhlasil! Věděl jsi, že to takhle dopadne, neměl jsi to povolovat! Vždyť ty dva se měli brát a ty jednoho z nich pošleš do kómatu!" Vykřikla naposledy a rudá vzteky odešla nasupeně pryč. Pein tam jen zaraženě stál a díval se na její mizející plášť za rohem.
"Špatně, ale žije." Pousmál se smutně Deidara.
"Doufám, že se probere." Opřel se o stěnu pokoje.
"Já také." Odvětil zoufale.
"Ještě pořád je naděje." Chlácholil ho Itachi. "Malá, ale je." Dodal, když viděl, že chce Deidara něco říct.
Blonďák jen pokýval hlavou a stiskl Narutovu ruku v té své.
"Byl to boj." Opověděl s pokrčenými rameny.
"Nemusel jsi to udělat." Odsekl. "Ty mi opravdu musíš vždycky vzít to, na čem mi záleží viď? To mě tak nenávidíš? Proč mi ničíš život? Jestli mě chceš zničit, tak ti musím pogratulovat. Daří se ti to, a to bravurně." Díval se na svého bratra uslzenýma očima a utekl pryč.





supr jako vždy