Narušená důvěra
"Já, já se na to ještě prostě necítím." Špitl blonďáček s červenými tvářemi.
"Ale no tak žabičko, nemáš se čeho bát, nechci ti ublížit." Chlácholil ho Sasuke.
"Promiň, ale prostě ne." Řekl smutně Naruto a natáhl si tričko.
"Vždyť už jsme spolu přes půl roku a pořád jsme došli jenom do fáze líbání a stáhnutého trička." Povzdychl si mladý Uchiha.
"Mě to vážně mrzí Sasuke, ale já se na to prostě ještě necítím, tak to pochop." Řekl tiše.
"Copak nevíš, jak moc tě miluju? Nebo mi snad nevěříš?" Vyslovil otázku, která ho tížila už delší dobu. Naruto se na chvíli zarazil.
"Samozřejmě, že ti věřím." Odvětil nakonec. "A jestli mě doopravdy miluješ, tak ještě počkáš."
"A tím si chtěl říct co? Že budu čekat věčně?" Začínal být naštvaný, nejen proto, že Naruto mluvil o dalším čekání, ale také si všiml, jak se zarazil, když se zmínil o důvěře k němu.
"Sasuke proč to prostě nedokážeš pochopit? Já se na to prostě ještě necítím." Vyjekl Uzumaki stejným tónem, jako před tím Sasuke.
"Ty mi nevěříš viď? Ty mi prostě nevěříš!" Zvýšil ještě o stupeň tón svého hlasu.
Naruto nevěděl, co na to má říct.
"Tak odpověz.
Ale teď chci slyšet pravdu." Zamračil se.
"Já…" Zasekl se.
"No?" Řekl netrpělivě, ale Naruto mlčel.
"Myslel jsem si to." Zakroutil nevěřícně hlavou a došel ke dveřím. "Ty mi prostě nejsi schopný odpustit to, že jsem tenkrát odešel k Orochimarovi. Ty prostě nejsi schopný, přijmout fakt, že jsem se vrátil kvůli tobě, nechápu tě Naruto, nechápu, proč mi nevěříš." Řekl smutně a už chtěl vyjít ven, když ho zarazila blonďákova slova.
"To není o tom, že bych ti nevěřil, nebo měl strach z milování s tebou, abych pravdu řekl, dost se na to těším, ale…" Nadechl se. "…bojím se, že když se ti teď oddám, dostaneš to, co takovou dobu chceš, a pak, pak už tě tu nebude nic držet, odejdeš znovu za svou pomstou. Odejdeš najít svého bratra, abys ho zabil." Sklopil pohled.
Sasuke stál stále s rukou na klice, stál jako přimražený a v hlavě se mu Narutova slova točila stále dokola. Nakonec se otočil zády ke dveřím a šel zpět k blonďáčkovi, posadil se k němu na postel a objal ho kolem ramen. Naruto si o něj opřel hlavu.
"Slib mi, že mě už nikdy neopustíš, slib mi, že zůstaneš se mnou, slib mi to a já ti budu vždy důvěřovat." Zašeptal smutně Naruto.
"Slibuji." Políbil ho do vlasů a blonďáček se od něj odtáhl.
Seděl teď naproti němu a pomalu si sundával tričko, Sasuke na něj jen tázavě hleděl, ale Naruto pokračoval dál. Postavil se a pomalu si rozepnul pásek u svých kalhot, to samé pak udělal i s knoflíkem a zipem a stejně tak pomalu si je sundal úplně. Když byly dole i kalhoty, zahákl se svými ukazováčky o lem trenek a i je pomalinku stáhnul dolů. Teď tam stál před Sasukem úplně nahý a zhluboka oddychoval.
"Naruto co to…" Řekl překvapeným a touhou zastřeným hlasem, když teď poprvé v životě uviděl Naruta v celé své kráse.
Jeho nahé tělo bylo dokonalé, mírně narůžovělá a už na pohled hebká pleť, každičký sval, klouzal svým pohledem po jeho těle, nemohl se na něj vynadívat.
"Tady mě máš Sasuke." Sklopil svůj pohled opět k zemi.
Mladý Uchiha po chvilce stálého zírání na jeho tělo vstal, přišel k němu a nadzdvihl mu ukazováčkem bradu. Jejich oči se na malý okamžik střetly a bez jakéhokoliv slova, se jejich rty setkaly a jejich polibek prohluboval. Nepřestávajíc ho líbat, položil černovlásek blonďatého chlapce opět na postel a ruce mu držel svými dlaněmi u hlavy. Z jeho rtů se pak pomalu přesunul svými polibky na krk, a poté pokračoval po obnažené a chvějící se kůži. Došel k pravé bradavce, obkroužil jí jazykem a jemně skousl. Odezvou mu bylo jemné zavzdychání, a tak pokračoval dál k druhé bradavce, s kterou udělal to samé. Když byly obě ztvrdlé, pustil Narutovy ruce a přesunul své polibky opět níž. Chvíli přejížděl jazykem po podbřišku a nakonec dorazil ke svému cíli. Vzal ho do úst a z Narutových úst se vydral hlasitý sten. Sasuke se pousmál a začal pohybovat hlavou nahoru a dolů. Blonďáček mu zaryl prsty do vlasů a hlasitě vzdychal.Uchiha se však nevěnoval jen jeho údu, pomalu pod Naruta zajel svým prstem a jemně pronikl do jeho otvoru. Naruto překvapeně zamrkal a zalapal po dechu, když v sobě ucítil jeho pohybující se prst a následně další. Sasukeho šikovná ústa a pohybující se prsty, odvedly skvělou práci, a tak Uzumaki došel svého slastného vrcholu. Černovlásek zdvihl hlavu od jeho klína a pousmál se. Vytáhl z něho své prsty, svlékl ze sebe své oblečení, opřel si Narutovi nohy o své boky a ještě než do něj vstoupil, se zadíval do blonďáčkových kouzelných a tak nevinných očí, které jen mrkly na souhlas. Sasuke do něj začal pomalu pronikat a blonďáček se prohnul bolestí, která ho právě naplnila. Z očí mu stekly slané kapičky slz. Černovlásek je slíbnul a pro utěšení ho pohladil po tváři.
"Miluji tě." Zašeptal mu.
Tato slova blonďáčka uklidnila a bolest ho pomalu přecházela. Sasuke se v něm začal pohybovat a Naruto začal opět slastně vzdychat. Pokojem se nesly jejich slastné výkřiky a steny. S posledním a tím nejhlasitější nakonec mladý Uchiha naposledy přirazil a i on došel slastného vrcholu. Pomalu z něj vystoupil a zadýchaně si lehl vedle něho. Blonďáček se mu stulil do náruče a Sasuke je ještě oba přikryl, než stačili usnout.
"Já věděl, že se to stane." Vzlykal Naruto. "A i přesto jsem mu já hlupák důvěřoval." Praštil do stěny pěstí. "Proč Sasuke, proč jsi mi to musel udělat. Já-já myslel, že mě miluješ." Pronášel slova plná bolesti mezi vzlyky do ticha pokoje.
Dva dny po tom, co spolu spali, se mladý Uchiha vydal na cestu své pomsty. Zanechal Narutovi dopis, v němž psal, že ho to vše mrzí, že ho miluje, ale že musí pomstít svou rodinu, že musí najít svého bratra a zabít ho. Zanechal tu tak zničeného Naruta, který právě seděl na posteli, s koleny přitisknutými k hrudi a ubrečenou tváří, jako každý den v tomto týdnu, před kterým ho Sasuke opustil.
"Už nikdy, nikdy nebudu nikomu důvěřovat! A všechno, všechno je to tvá vina Sasuke." Vykřikl vztekle.
Uplynul další týden a Naruto se distancoval od všech lidí. Nevěřil nikomu, nevěřil ani svému týmu.
"Chyběl jsi mi." Zašeptal mu velice známý hlas do ucha.
Blonďáček se zamračil a prudce dotyčného od sebe odstrčil.
"Vypadni odsud!" Zavrčel Uzumaki výhružně.
"Ale žabičko no tak, nech si to vysvětlit já…" Byl přerušen.
"Neříkej mi žabičko a vypadni! Vypadni, nechci tě už nikdy vidět! Co si o sobě vlastně myslíš?! Něco mi slíbíš a já do tebe vložím veškerou svou důvěru, ty jí nakonec narušíš, porušíš svůj slib a zanecháš mi jen pitomý dopis, potom se někde po měsíci a půl vrátíš, jen tak ke mně přijdeš a obejmeš mě a myslíš si, že bude všechno v pořádku? Nech mě být Sasuke, mezi námi je konec, vypadni!" Do očí se mu nahrnuly slzy, slzy bolesti, ale i vzteku.
"No tak žabičko, nech si to přeci vysvětlit, já, já musel." Snažil se dál Sasuke.
"Už jsem ti řekl, ať mi tak neříkáš." Zavrčel opět Naruto. "A když si věděl, že nemůžeš splnit slib a věděl jsi, že zklameš mou důvěru, měl jsi mi to říct, nebo bez jediného slova odejít dřív, než ses se mnou vyspal. Pak bych ti možná odpustil, ale teď…" Zhluboka dýchal, odvrátil od něj pohled stranou. "…odejdi Sasuke, prosím tě běž pryč."
Sasuke ještě pootevřel ústa, ale potom jen nakonec mlčky odešel.
Naruto se zhroutil na postel a jen tak koukal před sebe.
"Proč tě jen tak musím milovat." Povzdychl si. "Vlastně jsem ti to i odpustil a jen se chovám hloupě, ale nemůžu ti stoprocentně už důvěřovat, a co by to byl potom za vztah?" Mluvil sám se sebou a nevěděl, že ho za oknem s pochopením poslouchá černovlasý mladík, který byl rozhodnutý získat ho za každou cenu zpět.
Naruto se vrátil do normálního života, jen Sasukemu se snažil co nejvíce kromě tréninků vyhýbat.
"Naruto?" Zašel za ním jedno odpoledne Sasuke.
"Hm?" Odvětil jen nervózně Naruto.
"Chtěl bych s tebou mluvit a prosím, vyslechni mě." Mluvil tak podmanivým hlasem, že Naruto nevědomky přikývl.
"Já vím, že jsem udělal chybu, že jsi mi důvěřoval a já odešel. Bude to teď znít ošklivě, ale já věděl, že jednou bratra vyhledám, ale nemohl jsem vědět, jestli přitom nezahynu i já sám a …."
"A tak jsi mě nejdřív potřeboval dostat do postele a pak se až vydat na cestu pomsty, jen pro to, abys ve svém životě zažil i něco krásného před svou smrtí." Dopověděl za něj Naruto a Sasuke povytáhl překvapeně obočí.
"Jak to víš?" Zeptal se nechápavě.
"Napadlo mě to, měl jsem dost času na to, aby něco takového napadlo i můj mozek." Pokrčil rameny. "Víš Sasuke, já ti to už odpustil, ale moje důvěra k tobě se jen tak rychle nevrátí, nečekej tedy ode mě, že ti v některých věcech prostě nebudu moct důvěřovat a budu podezřívavý, ale jestli si to ochotný alespoň po nějakou dobu snášet, pak se k tobě chci vrátit." Zadíval se mu zpříma do očí.
"Když to znamená mít tě zpátky, tak to přijímám." Přitáhl si ho k sobě za boky Sasuke a věnoval mu polibek.
"Ale ne vždy to budeš mít takhle snadné." Zavrtěl hlavou. "Chyběl jsi mi." Dodal a opět ho políbil.






nádhera, ale Sasuke je stejně hajzl chudák Naru T-T