"Protože je máš Naruto, protože jsou ti vším, protože jsou, ó pardon byli tvou oporou a možná proto, že já už nejsem já." Říkal chladně s nehezkým úšklebkem a výrazem naprostého šílenství. "A teď zemřeš i ty Naru-chan." Uchychtl se a šel se svou katanou k němu.
"Sasuke!" Vykřikl Naruto a prudce se posadil na posteli.
Zhluboka oddychoval a hlavu složil do dlaní. Tento sen se mu zdál noc, co noc. Stále viděl Sasukeho šílený výraz, v ruce měl katanu od krve a jeho nejbližší byli mrtví, ano v tom snu byl Sasuke chladnokrevným vrahem bez kousku citu.
Pomalu vstal a přešel do koupelny. Otočil kohoutkem na umyvadle a pustil si studenou vodu, pod jejíž proud natáhl dlaně a opláchl si obličej. Zadíval se na sebe do zrcadla a vyděšeně o kousek uskočil, viděl totiž v odrazu Sasukeho. Rychlým trhnutím hlavy se otočil, ale nikdo tam nebyl.
"Už z toho blázníš Naruto." Povzdychl si a prohrábl si záplavu blonďatých vlasů, které mu spadaly do čela.
Otřel si obličej do ručníku a šouravými kroky se přesunul zpět do svého pokoje, aniž by si všiml osoby stojící v rohu místnosti.
"Ahoj Naruto kun." Ozval se jemu tak známý chladný hlas.
Blonďáček trhl hlavou a jeho oči spočinuly na černovlasém mladíkovi, jehož bylo vidět jen díky prosvítajícímu měsíčnímu světlu skrz okno.
Uzumaki zalapal po dechu a zmateně a zároveň vyděšeně na něj hleděl, nebyl schopný slova.
"Dlouho jsme se neviděli a ty mě ani nepozdravíš?" Pozdvihl tázavě obočí, odpíchl se od stěny, o kterou se doteď opíral a během chvilky stál u nočního stolku a v ruce svíral fotku jejich týmu.
"C-co co tady d-děláš?" Vykoktal ze sebe blonďáček s očima dokořán.
"Celé ty dva roky se mě snažíš přivést zpátky a teď se ptáš, co tady dělám? Nemohla by to být jedna z možností?" Zeptal se s překvapeně.
"Ty-ty se vracíš?" Vyslovil svou otázku s nadějí v hlase.
"Zda-li na mě ještě někdy myslíš Naruto, zda-li si na mě ještě někdy vzpomeneš?" Přešel jeho otázku.
"Odpověz." Zažadonil blonďáček.
"Ne nevracím se." Odvětil Sasuke.
"Ale tak proč…"
"Protože jsem chtěl vidět tvoji reakci." Ušklíbl se Uchiha. "A teď odpověz ty Naruto na mou otázku, vzpomeneš si na mě ještě někdy? Myslíš na mě?"
"Ano, protože tam, kde na tebe někdo myslí je místo, kam se můžeš vrátit." Odpověděl Naruto smutně.
"Ale co když se nechci vracet?" Vyslovil svou otázku.
"Tak to nevím, ale nikdo neříká, že musíš, ale že to místo existuje, kdybys chtěl." Sklopil svůj blankytně modrý pohled k zemi. "Když se nechceš vrátit, tak proč jsi tedy tu?" Zeptal si znovu Naruto a nevšiml si strašlivého úšklebku, který se rozlil na Sasukeho tváři.
Než stihl blonďáček jakkoliv zareagovat, byl prudce strhnut na postel, s rukama přišpendlenýma k posteli nad hlavou a černovlásek na něm obkročmo seděl.
"Protože toužím po tvém těle a taky tě chci dohnat k slzám ponížení, chci tě porazit Naruto, vzít ti tu tvou optimistickou a bezstarostnou stránku tvého života, zničit tvé sny a naděje." Zašeptal mu do ucha hlasem nahánějícím hrůzu.
Blonďáčkovi se v očích mísil pocit nenávisti s větším pocitem strachu.
"To je ono Naruto, boj se." Ušklíbl se Sasuke a svou volnou rukou rozepnul Narutovu bundu, potom vzal kunai a rozpáral mu tričko.
Blonďáček pod ním jen ležel a ani nedutal, byl jakoby v jiném světě a realitu nevnímal. Probral se, až když ucítil Sasukeho vlhký jazyk na své krku a vyjekl, když se do něj Sasuke zakousl.
"Ne Sasuke přestaň!" Vykřikl Naruto a začal sebou zmítat.
"Ani mě nenapadne." Zašeptal skrz ústa, která měl stále přitisknutá na jeho krku a olízl kapičky krve, které se blonďáčkovi dostávaly z malé ranky, kterou tam udělal svými zuby.
"Ne Sasuke ne!" Zazmítal sebou znovu, když se Sasukeho dravé polibky přesouvaly níž po obnažené hrudi.
Naruto sykl bolestí, protože se teď černovláskovy nehty nepěkně zaryly do jeho kůže. Sasuke se nad jeho bolestivým výrazem jen uchychtl a sklonil svou hlavu k jeho bradavkám, s kterými si nejdříve jen jemně hrál jazykem, ale pak i do nich zaryl své zuby, odezvou mu bylo další bolestné syknutí. Zatímco se zabýval jeho bradavkami, jeho ruka se přesunula k Narutovýmu rozkroku, kde ho začala drsně třít. Blonďáček měl co dělat, aby z jeho úst nevyšel slastný sten. Sasuke si jeho změny výrazu všiml, a tak třel silněji a jazykem kroužil po jeho bradavce, dokud se nedočkal. Blonďáček už to nebyl schopný dál zadržovat a zasténal.
"Jak vidím, líbí se ti to." Sklonil se k jeho uchu a kousl do něj.
"N-ne." Dostal ze sebe slabě Naruto a pevně stiskl rty, když se Sasuke začal svou rukou opět věnovat jeho klínu.
Uchiha si po chvilce sundal svůj pásek a přivázal jím Narutovi ruce k posteli, přeci jen dvě ruce jsou lepší než jedna. Blonďáček sebou pět začal házet, začal kolem sebe i kopat, ale nebylo mu to nic platné. Sasuke mu stáhl i kalhoty a zadíval se na blonďáčkův naběhlý úd. Olízl si rty a vzal ho do úst. Párkrát ho hrubě kousl a začal pohybovat svou hlavou. Blonďáčkem projížděla jedna vlna slasti za druhou, nedokázal se dál ovládat a z jeho úst vycházelo čím dál tím víc stenů, přibývajících na hlasitosti. Po několika minutách Naruto vyvrcholil a zrychleně oddychoval.
"Doufám, že si nemyslíš, že už je konec. Tohle byla jen ode mě taková malinká laskavost, teď přichází to lepší pro mě, ale ne pro tebe." Strašlivě se zasmál a Naruto ztuhl, jestli do teď měl strach, tak teď ho ovládla panická hrůza. Sasuke do něj prudce zasunul jeden ze svých prstů a následně další dva, blonďáček neměl daleko k slzám a hlasitě vykřikl bolestí, to ale ještě nevěděl, že o pár vteřin později, to bude ještě horší. Když už to černovláska přestalo bavit, stáhl ze sebe kalhoty a na jeden příraz do Naruta pronikl. Teď už se po blonďáčkově tváři kutálely slzy a pokojem se ozývalo bolestné naříkání. Sasuke rychle přirážel a bavil se nad Narutovými slzami, nad jeho bezmocností, bolestí a hlavně tím, že si s ním v tuto chvíli mohl dělat, co chtěl, že byl plně v jeho moci.
"Kdy už tohle skončí? Prosím! Ať už je konec!" Řvala jeho mysl pod tou spalující bolestí, která mu vystřelovala do celého těla. Jeho slova byla vyslyšena, Sasuke konečně vyvrcholil a svalil se vedle úplně zničeného blonďáka, kterému teď z konečníku vytékala směsice krve a Sasukeho spermatu.
Naruto se celý chvěl. Uvědomoval si, že Sasuke dosáhl všeho, co chtěl, že ho ponížil, že mu zničil život.
Slyšel jeho chladný smích jakoby z dálky, cítil, že má opět volné ruce a ještě zaslechl posměvačné "sbohem Naruto" než upadl do hlubokého spánku.
Stál s katanou v ruce a ve tváři měl šílený výraz. Jeho zbraň a oblečení pokrývala krev.
"Naruto." Vyslovil naposledy jeho jméno a přitom vykašlal krev.
Blonďák se na něj jen však dál s úsměvem díval, a pak se otočil k odchodu.
Prohlížel si svou zbraň, která vzala život nejen Sasukemu, ale i zbytku jeho týmu. Když se blonďatý chlapec tenkrát ráno probudil, nebyl to už on, zbláznil se a nevěděl, co dělá. Jeho sen se stal skutečností, ale nebyl to Sasuke, kdo vraždil.





První komentář!!!
A teď du číst.