9.Část: Po škole
"Hinato?" Řekl jsem a vzlyky přestaly.
"Jsi v pořádku?"
"Naruto kun?" Zašeptala překvapeně.
"Jo jsem to já." Povzdychl jsem si.
"Ale-ale co-co tu děláš?" Vykoktala ze sebe.
"Přišel jsem zjistit, jak jsi na tom, přišel jsem ti pomoc."
"Jdi prosím tě pryč." Znovu zavzlykala a tiše plakala.
"Sice od Sasukeho nebylo hezké to co napsal, ale nikdo to nebral vážně."
"Ale oni se mi smáli Naruto." Odsekla.
Podíval jsem se na papír a začal nahlas číst:
"Hinata Hyuga narozena 27. Prosince 1992. Hinata se mnoha lidem může zdát jako velice tichá a velice uzavřená dívka, ale je to doopravdy její skutečná podoba? Co když někde po nocích loví zatoulané kočky a hlavně kocoury? No přeci nemůže existovat někdo až tak moc zamlklý, podle mě má prostě dvě tváře. Pro ni nejbližší osobou je Ino. To by mě skutečně zajímalo, jak moc jsou si blíské, Hinato jsi opravdu číslo. A víte co? Naše milá Hyuga je zamilovaná do našeho blonďatého spolužáka Uzumakiho Naruta, na třídní fotografii, kterou jsme fotili nedávno ho má v srdíčku, no není to sladké?
Toť je vše milý přátelé děkuju za pozornost." Dočetl jsem a slyšel, jak Hinatiny vzlyky ustaly.
"Jak tak koukám, tak nám náš milý Sasuke neumí pravopis. Blízké se "s" a milí přátelé s "y"." Uchychtl jsem se. "Ale musím uznat, že má zajímavá vyjádření, sice mi ta práce nepřišla vtipná, ale hold naši spolužáci moc rozumu nepobrali, a proto se smáli. Hinato, když tu takhle brečíš, dáváš tak najevo svou prohru vůči Sasukemu, nesmíš to vzdát, dokaž mu, že jsi silnější než on, že nejsi tak slabá." Teď jsem ani sám nevěděl, jestli to, co jsem říkal Hinatě neříkám vlastně sobě, ale pokračoval jsem. "Dokaž nejen jemu, ale i sobě a ostatním, že jsi dostatečně silná na to, abys to zvládla. Postav se jim čelem, a když se ti budou smát, nevšímej si jich, jsou hloupí. Navíc máš mě, jsem tvůj kamarád a vždycky budu stát za tebou." Dořekl jsem svůj proslov a otočil se k odchodu, teď už bylo jen na ní, co udělá.
Byl jsem už u dveří, když jsem slyšel lehké zavrzání. Hinata vyšla ze dveří kabinky a utřela si slzy. Mlčky došla k umyvadlu a opláchla si obličej studenou vodou.
"Děkuji Naruto kun." Špitla s úsměvem, vzala mi papír z ruky a roztrhala ho na malé kousíčky.
"Tak pojď." Pokynul jsem hlavou a vyrazili jsme do třídy.
Omluvili jsme se senseiovi za pozdní příchod a slyšeli jsme posměšné šuškání našich spolužáků a závistivé šuškání spolužaček.
"Bůhví co na tom záchodku dělali, ta Hinata se opravdu nezdá. Celkem jí závidím, kdo dostane Naruta nebo Sasukeho má fakt štěstí."
Protočil jsem nad tím oči a koukal se nepřítomně z okna, jako vždycky.
Asi v půlce hodiny se otevřely dveře a vešel Naruto s HInatou. K mému překvapení Hinata už nebrečela, ba naopak usmívala se.
"Takže Naruto zase dal všechno do pořádku." Pomyslel jsem si zlostně. "Takže jsem zase dosáhl jen toho, že jsem ho naštval." Povzdychl jsem si tiše.
Po třídě se ozývalo různé špitání, ignoroval jsem ho a otočil hlavu jeho směrem, jako vždy se díval s nepřítomným výrazem z okna. Byl tak krásný a já ho toužil mít jen pro sebe, nechtěl jsem se s nikým dělit. Zatoužil jsem, aby mi znovu podlehl, aby byl zase můj. Přemýšlel jsem, jak bych ho mohl opět dostat zpátky do svých sítí, ale na nic jsem nemohl přijít.
"Rozbiju ti hubu Sasuke!" Vykřikl Neji na celou chodbu
o přestávce a napřáhl se na mě dobře mířenou pěstí, věděl jsem, že to už nestihnu vykrýt, ale k mému úžasu jsem nepocítil žádnou bolest. Otevřel jsem oči. Přede mnou stál Naruto a držel jeho ruku, v Nejiho výrazu se mísil vztek s nepochopením.
"Nech ho být Neji, nestojí ti za to, navíc Hinata už je v pořádku a je sebevědomější, než kdy dřív." Uklidňoval ho Naruto a Neji se chvíli ještě přemáhal, ale pak svěsil ruku podél svého těla.
"To mě tak miluješ blonďáčku, že jsi ho zarazil?" Zašeptal jsem mu do ucha a rukou sjel k jeho zadku.
Uzumaki se zachvěl a já myslel, že mám vyhráno, bohužel to nebylo touhou ale vzteky. Se zlostným výrazem se ke mně otočil a jednu mi ubalil. Spadl jsem na zem a s úšklebkem jsem si držel naraženou tvář. K jeho smůle to viděl Kakashi sensei.
"Sice nevím, co se tu stalo, ale jsi po škole Uzumkai." Řekl a odešel.
Neudržel jsem se a jednu mu vrazil sám. Bohužel to viděl Kakashi a nechal mě po škole.
"No tak to je super, budu s tím idiotem muset trávit o další hodinu víc." Povzdechl jsem si a viděl Sasukeho úšklebek, zamračil jsem se a nasupeně odešel do třídy.
Když zazvonilo na konec hodiny, přesunul jsem se do třídy, kde jsme měly odpykat náš trest. Znuděně jsem si položil hlavu na lavici. Kakashi si se zájmem četl nějakou knížku a Sasuke na mě pořád zíral. Ten jeho pohled mi vadil a přeci jen mi byl tím nejpříjemnějším. Nechtěl jsem se cítit takhle. Věděl jsem, že mě ta jeho arogance a hlavně jeho vzhled přitahují, věděl jsem, že začínám být slabší, ale nechtěl jsem to jen tak vzdát. To, že je andělem temnoty, a to že mi ublížil, mi dávalo sílu, ale na jak dlouho? Jak dlouho budu tohle ještě schopný snášet? To bylo to, co mě děsilo, protože jsem neznal odpověď.
Naruto měl ten svůj zamyšlený výraz jako vždy. Když jsem ho takhle viděl, měl jsem chuť mu nahlédnout do mysli a celou si jí přečíst, ale bohužel po mém zjištění, že je anděl to nebylo možné, protože číst myšlenky umím číst jen lidem, všem je umí číst už jen Orochimaru a ta blonďatá babka Tsunade.
"No nic děcka, musím si jít ještě něco zařídit, do půl hodiny jsem zpátky. Když odejdete, budete po škole do konce školního roku." Oznámil nám po pěti minutách Kakashi a odešel ze třídy."
Slyšel jsem jak si Naruto povzdychl, vstal jsem a přešel k němu.
"Co chceš?" Zeptal se mě nevrle a vpíjel se do mě těma svýma dokonale krásnýma modrýma očima.
Jen jsem tam tak mlčky stál a utápěl se v jejich hlubinách, svět kolem mě se zastavil. Sklonil jsem se k němu a jemně ho políbil na rty, ihned mě od sebe odstrčil a vyskočil na nohy.
"Co si myslíš, že děláš Sasuke?" Zavrčel na mě a já k němu o krok přistoupil blíž. "Nepřibližuj se, nebo ti jedna modřina nestačí? Chceš ještě další?" Říkal chladně s posměchem a i přesto jsem udělal další krok blíž k němu.
Stále se ke mně s nepřítomným výrazem přibližoval, tahle situace se mi vůbec, ale vůbec nelíbila.
"Sasuke haló? Prober se! Nedělej, že mě neslyšíš, na mě tohle neplatí." Protočil jsem oči v sloup, ale on nijak nereagoval. Najednou se jeho pohyb zrychlil a on mě strhnul na lavici.
Ležel jsem na ní a s nevraživým pohledem jsem ho pozoroval.
"Pusť mě!" Vykřikl jsem naštvaně a začal sebou házet, ale jeho stisk byl silný. "No tak pusť! Zavrčel jsem a probodával ho nevraživým pohledem.
Sklonil se k mému krku a začal mě na něm líbit.
"Sasuke!" Pěnil jsem, ale on mě nepřestával líbat. "Sasuke přestaň!" Podařilo se mi ho od sebe odstrčit, když jsem se na něj zadíval, zarazil jsem se. Sasukeho oči byly zalité slzami, Uchiha brečel, ještě větším šokem pro mě však bylo, když řekl: "Miluji tě Naruto." Objal mě a já se s vytřeštěnýma očima díval před sebe.





super blog ;)