Proč mi jen byl tak známý? Ta jeho temná stránka, ta postava, ty černé vlasy, byl jsem okouzlen jeho zevnějškem.
"Jsi mi tak povědomý, ale odkud?" Proběhlo mi opět hlavou. "No tak Naruto, vzchop se, je to nepřítel, musíš ho zničit." S touto myšlenkou, jsem se proti němu rozeběhl a zaútočil na něj svým mečem, lehce ho vykryl a dal taktéž svou ránu.
Do tiché večerní zahrady se rozléhal břinkot kovu o kov, který se leskl v měsíčním světle. Najednou se vznesl do vzduchu a já vyletěl nahoru za ním. Vznášeli jsme se po nebi posetém hvězdami a sváděli náš neúprosný boj. Boj s meči se střídal s bojem moci. Proti mně se řítila jedna ohnivá koule za druhou, svým větrem jsem mu je posílal zpět a útočil na něj svou modrou energií.
V boji byl výborný, v klidu se mi rovnal. Odrážel mé útoky a posílal je mi je zpět. Přiblížil jsem se k němu dostatečně blízko a náš souboj se opět změnil na boj mečů.
"Vzdej se, nemáš šanci." Řekl jsem z úšklebkem a zadíval se mu do očí, které byly plné soustředění. Zarazil jsem se, ty oči mi byly tak povědomé, byly tak kouzelné, úplně jsem se v nich ztrácel. Tato chvilka nesoustředění mě stála uvolnění jeho meče a seknutí na tváři. Oddálil jsem se.
"Jé tady je to kouzelné." Slyšel jsem dívčí hlas.
"Ano a ten krásný čerstvý vzduch." Odvětil jí nějaký kluk.
"Vidím, že máme společnost, zatím sbohem, ještě se někdy určitě potkáme." Objevil se těsně u mě a políbil mě.
Vytřeštil jsem překvapeně oči a viděl ho, jak s úšklebkem na tváři mizí.
Poodletěl jsem kousek dál a přistál na zem. Přivřel jsem oči a dotkl se svých rtů. Srdce mi zběsile bušilo a já cítil mravenčení po celém těle.
"Kdo jsi?" Zašeptal jsem do ticha, a pak se vydal dovnitř sálu, kde zrovna probíhalo vyhlášení soutěže.
"Takže na třetím místě se umístila Haruno Sakura za svůj vílí kostým, tímto získává předplatné časopisu Sweet life pro teenagery." Oznámil Kakashi sensei a Sakura s úsměvem vycupitala nahoru a cenu si převzala. "Na druhém místě se umístil Gaara, se svou maskou Frankensteina a získává od nás mp4 přehrávač." Vyhlásil druhého vítěze, který se s úšklebkem na rtech vydal nahoru a taktéž si cenu přebral. "A teď první místo. Kupodivu máme dva vítěze, jelikož oba mají dokonalé masky a my se nemohli rozhodnout, kdo z nich to má vyhrát, o cenu se spolu podělí. Navíc nevíme, kdo to je, takže vyhlásím jen masky a prosím vás, abyste přišli sem nahoru na pódium a odhalili svou totožnost. Jsou jimi černý a modrý anděl, jak je nazvala porota." Řekl Kakashi a rozhlížel se kolem.
Došlo mi, že jsem jeden z vítězů, ale nemohl jsem prozradit svou totožnost a věděl jsem, že ten anděl temnoty jí také neprozradí, i přesto jsem vyšel nahoru na pódium a vzal si od senseie mikrofon.
"Vzdávám se své výhry." Prohlásil jsem a rychle jsem utekl pryč, ještě jsem slyšel nechápavé povzdechy.
Vyšel na pódium.
"To je tak hloupý?" Pomyslel jsem si nevěřícně, on však jen prohlásil, že se vzdává výhry a utekl pryč.
"Já také!" Zakřičel jsem přes celý sál a vyběhl za ním.
Když jsem se ocitl venku, pořádně jsem se rozhlédl, on byl už však pryč.
Doma jsem si lehl už ve své lidské podobě na postel a zavřel oči. Stále jsem viděl toho anděla, to božské stvoření.
"Kdo se skrývá pod tvou maskou, odkud tě jen znám?" Zašeptal jsem do ticha pokoje a nechal jsem ten kouzelný obraz ve svých myšlenkách, dokud jsem neusnul.
Když jsem se ujistil, že mě nikdo nevidí, vzlétl jsem a mířil domů. Prolétl jsem otevřeným oknem, proměnil se a položil na postel.
"Ááááá." Zakřičel jsem tlumeně do polštáře, který jsem si přitiskl k obličeji. "Proč?" Povzdychl jsem si. "Co to zas bylo za pocit, když mě políbil? Proč jsem se cítil stejně, jako když mě líbával Sasuke?" Vytřeštil jsem oči mou překvapivou myšlenkou. "Ale co když je to…" Zarazil jsem se a nevěřícně zakroutil hlavou. "Ale proč by to nemohl být on? Vždyť mu byl i dost podobný, ten hlas zněl stejně, a když mě probodl těma svýma černýma očima, měl jsem pocit, jakoby se na mě díval on."
Tu noc jsem nemohl spát, jen jsem se převaloval a přemýšlel o tom, na co jsem přišel.
"Á támhle nám jde Naruto." Pomyslím si s úšklebkem, a při první příležitosti ho přirazím ke zdi.
"Co chceš?" Povzdychne si otráveně.
"Co asi?" Odvětím s pobaveným úšklebkem a olíznu si rty.
Taktéž si olízl rty a svůdně se na mě zadíval, potom se natáhl k mému krku a začal po něm přejíždět jemně svým jazykem, ještě k tomu přidal koleno, kterým třel můj rozkrok. Slastí jsem zavzdychal a on přestal.
"Nech si zajít chuť." Zašeptal mi ještě do ucha, chladně se na mě zadíval, a pak zmizel do školy.
Naštvaně jsem praštil pěstí do zídky, ten kluk mě pěkně nažhavil, a pak si mě v klidu odmítne.
Když mě přitiskl ke zdi, věděl jsem, že budu muset opět hrát svou nepropustnou roli, že se budu muset chovat arogantně, stejně tak, jako se chová stále on. Potom co zavzdychal, jsem věděl, že jsem ho dostal tam, kam jsem chtěl. Zadíval jsem se do jeho obličeje a všiml si nemalé jizvy na jeho tváři, potom jsem se vydal do školy.
Po chvilce dorazil do třídy i on a zadíval se zamračeně mým směrem. Jen jsem se uchychtl a s přitroublým úsměvem mu zamával.
"Takže jsem měl pravdu Uchiho, jsi andělem temnoty, začíná to být zajímavé." Pomyslel jsem si, když mi hlavou proběhla vzpomínka na bazén a včerejší večer, když mě políbil a já cítil opět ten zvláštní hřejivý pocit.





Zase jako vždy naprosto úúúžasné!