4-Část: Jeden od zla vyléčen
"Hodláš mě ignorovat?"Řekl jsem po škole naštvaně a chytil ho tvrdě za ruku.
"Pusť mě." Zavrčel a trhl svou rukou, já však svůj stisk nepovolil a díval jsem se mu zamračeně do tváře.
"Řekl jsem, pusť mě Sasuke, čemu si na tom nerozuměl?" Podíval se na mě jak na největšího blba na světě, já na něj však jen dál zíral a zhluboka oddechoval.
"Bože o co ti jde Sasuke?!" Zeptal se otráveně, pevně jsem ho sevřel a drsně ho políbil na ústa, hned jak jsem to udělal, začal se zmítat.
"Au." Zasyčel jsem bolestně, když mě kousl do rtu, a když jsem se od něj malinko odtrhl, odstrčil mě stranou a dal mi pěstí, neustál jsem to a spadl jsem na zem.
Celý den ve škole se mi ho dařilo úspěšně ignorovat, překvapilo mě, jak snadné to bylo. Po škole si mě však odchytil a sevřel mi silně mou naraženou ruku, trhl jsem s ní, ale jeho tisk byl až moc silný. Chvíli jsem mu říkal, ať mě pustí, a když jsem se ho zeptal, o co mu jde, pevně mě sevřel v objetí a začal mě líbat, ihned jsem sebou začal zmítat, ale když jsem si uvědomil, že to nemá cenu, kousl jsem ho a měl jsem vyhráno. Odtrhl se ode mě, odstrčil jsem ho, a pak mu jednu uvalil.
"Já nejsem žádný tvůj líbací panák, nech mě na pokoji." Zavrčel jsem a odešel nasupeně pryč.
"No tys mi tady ještě scházel." Povzdychl jsem si, když jsem později zašel za roh jedné ulice.
"Páni to byla rána." Pomyslel jsem si a zvedl se ze země, rukou si ještě utírám pramínek krve, stékající mi z koutku úst.
"Proč na mě ten kluk musí mít takový vliv? Vždyť je to jen obyčejnej člověk." Problesklo mi hlavou. "No obyčejnej asi ne, když ti tak moc leží v mysli Sasuke kun." Ozval se mi tak známý chladný hlas.
"Orochimaru?" Odpověděl jsem v mysli překvapeně. "Co chceš?"
"Přišel jsem tě zkontrolovat a jak vidím, tak tu svádíš nějakého blonďáka, místo abys pracoval a podával mi informace." Řekl chladně.
"Ale já pracuju, navíc jsem potkal moc zajímavou partičku lidí, vykradli jsme spolu obchod." Oznámil jsem mu, ale raději jsem pomlčel, že zmiňovaný blonďák nám to překazil, ještě by se mi Orochimaru vysmál.
"Hmm zajímavé." Usmál se a já vím, že tohle ho uspokojilo, alespoň prozatím. "Takže tvrdíš, že to jsou naši budoucí stoupenci?" Zeptal se slizky.
"Hai." Kývl jsem.
"Dobrá, tak tedy pokračuj a ještě k tomu blonďákovi, hodně štěstí." Ušklíbl se a vypadl mi z hlavy.
"Nějakej nabručenej, to by mě zajímalo, kdo tě tak naštval." Řekl škodolibě.
"Co mi chceš?" Zeptal jsem se a protočil oči v sloup.
"Gaara mi nakázal za tebou jít a zeptat se, jestli se k nám nechceš přidat." Povzdychl si Neji.
"To je vtip?" Řekl jsem a začal se smát.
"Já mu říkal, že je to blbost." Zamračil se. "Jako vždy ty jeho hloupý nápady." Procedil skrz zuby.
"Když ti jeho nápady přijdou hloupé, tak proč s ním trávíš většinu svého času?" Povytáhl jsem překvapeně obočí.
"Protože se známe už od malička, navíc když jsem s ním, vždycky něco vyvedu." Uchechtnul se.
"To nechápu." Pokrčil jsem rameny.
"To vždycky naštve mého strýce, otce Hinaty, moji rodiče zemřeli při autonehodě a on mě vychovával, nikdy jsme si nerozuměli a on si mě nikdy moc nevšímal, a tohle je jediný způsob, jak si mě alespoň nějak všimne." Povzdychl si a já viděl, jak jeho oči posmutní. "Ale proč ti to tady vlastně všechno vykládám?" Zakroutil nevěřícně hlavou. "Vždyť tebe to stejně asi ani nezajímá, navíc nejsem typ, co by si vyléval srdce."
"To je v pořádku." Pronesl jsem a na jeho tváři se rýsoval nechápavý výraz. "Dám ti jednu radu, jestli jí využiješ už je jen na tobě." Pokračoval jsem. "Zkus si s ním o svých pocitech z jeho chování promluvit, určitě mu na tobě záleží, jen neví, jak to dát najevo, řekni mu například i o svých zájmech, vysvětli mu, proč ses tak choval, uvidíš, pochopí to a vaše vzájemná situace, by se měla zlepšit." Pousmál jsem se a vydal se k odchodu.
"Naruto?" Zarazil mě ještě. "Arigato." Mávnul mi a utekl pryč.
"Snad se to srovná, moc bych to Nejimu přál, v jádru to určitě není špatný kluk." Řekl jsem tiše a taktéž se vydal domů.
Další den jsem opět seděl ve školní lavici s pěkně nabroušeným pohledem.
"Co ti je Uchiho? Ulítly ti včely?" Přisedl si ke mně Deidara.
"Tak nějak." Řeknu jen a dál se zabývám myšlenkami o modrookém blonďákovi.
"Heh, co na tom Narutovi všichni maj?" Přeruší mi opět tok myšlenek.
"Co tím myslíš? Zvednu hlavu a zadívám se jeho směrem, kde je shromážděno spoustu lidí a všichni se něčemu i s ním smějí a vedou o něčem zapálenou diskuzi.
"Vždycky kolem něj někdo je, je oblíbený, holky na něj celkem letěj." Pokrčil rameny.
"Hodný, obětavý a usměvavý chlapeček, prostě k nakousnutí." Odpověděl jsem kousavě.
"Jo to je fakt." Uchychtl se Didara. "Ale vždyť na tebe taky letí holky a ještě ví než na něj, tak proč na něj žárlíš?" Poškrábal se nechápavě na hlavě.
"Ale já neřekl, že na něj žárlím, tak z čeho tak usuzuješ?" Povytáhl jsem tázavě obočí.
"No řekl si to tak ironicky, tak kousavě, znělo to, jako když žárlíš." Kývl hlavou.
"To sou zase nápady." Opřu se znuděně hlavou o ruku.
Po chvilce přijdou i ostatní, Gaara vypadá dost naštvaně a Neji chybí.
"Co se to dnes děje? Nejdřív Sasuke a teď i ty Gaaro? Co se ti stalo?" Zeptal se zvědavě Deidara Gaary.
"Neji se rozhodl, že s naší partou končí." Zavrčel naštvaně a posadil se, přitom neopomněl pořádně praštit taškou o stůl.
"Cože?" Trhl jsem sebou a nevěřícně jsem se na něj díval. "Ale proč?"
"Prý si vše ujasnil se strýcem a nechce se s námi stýkat, protože je pak věčně v maléru, že to prý dělal jen kvůli tomu, aby ho naštval a teď už je vše v pořádku, tak nemá za potřebí se do něčeho špatného zaplétat." Vysvětlil nám.
Po chvilce, co to dořekl, vstoupil do dveří Neji. Všiml jsem si čerstvého monoklu u levého oka, on však šel s úsměvem od ucha k uchu a mířil si to k Narutovi, všichni ztichli a rychle od něj odstoupili.
"Díky Naruto, fakt si mi pomohl, promluvil jsem si s ním a všechno je ok." Podal mu ruku a Naruto jí s úsměvem stiskl.
"To jsem rád." Řekl jen a přátelsky ho poplácal po rameni.
Takže Naruto ho dostal na svojí stranu, to je špatné, o jednoho z nás méně.
Byl jsem šťastný, díky mě byl další člověk spokojený.
"Jeden od zla vyléčený." Pomyslel jsem si s úsměvem a podíval se na jeho bývalou partičku, která na mě teď házela nenávistný pohled, teď jsem byl potěšen ještě víc. Když zazvonilo na hodinu, všichni se rozutekli na svá místa, po chvíli vešel do třídy i Kakashi sensei.
"Dobré ráno třído, mám pro vás jednu dobrou zprávu." Nadechl se. "Zítra nemáme vyučování…" Byl přerušen rozsáhlým jásotem.
"Prosím ticho." Zjednal si pořádek. "Nicméně je to jen díky tomu, že jsme dostali poukaz do sportovního centra a naše třída byla vybrána, i když se tomu nehorázně divím, k tomu, aby si poukazu užila, takže si sebou vezměte sportovní oblečení, plavky a ručníky." Oznámil nám, a když se pak nikdo nesoustředil díky té informaci na vykládanou látku, rozhodl se raději bavit o zítřku.





pááááni. sem zvědavá jak to bude probíhat. protože sasuke si to určitě nenechá líbit.